Světla velkoměsta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Světla velkoměsta
City Lights Charlie Chaplin 1931.jpg
Základní informace
Původní název City Lights
Země Spojené státy americké
Délka 87 minut
Žánry romantický film
komediální drama
tragikomedie
němý film
Scénář Charlie Chaplin
Režie Charlie Chaplin
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role Florence Lee
Harry Myers
Charlie Chaplin
Henry Bergman
Virginia Cherrill
… více na Wikidatech
Produkce Charlie Chaplin
Hudba Charlie Chaplin
Kamera Roland Totheroh
Střih Charlie Chaplin
Výroba a distribuce
Premiéra 30. ledna 1931
Produkční společnost United Artists
Distribuce United Artists
Ocenění National Film Registry (1991)
Světla velkoměsta na ČSFD Kinoboxu FDb IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Světla velkoměsta (v anglickém originále City Lights) je americký němý film z roku 1931. Snímek režíroval Charlie Chaplin a sám si zahrál i hlavní roli. Sledujeme životní peripetie typické Chaplinovy postavy Tuláka, který se zamiluje do slepé dívky (Virginia Cherrillová) a získá poněkud vrtkavé přátelství alkoholického milionáře (Harry Mayers).

Chaplin trval na konceptu němého filmu, přestože byl v období příprav film zvukový již na svém vzestupu. Natáčení začalo v prosinci 1928 a trvalo až do září 1930. Světla velkoměsta byl prvním z Chaplinových filmů, ke kterému složil i doprovodnou hudbu. Hotova byla za pouhých šest týdnů a společně s Chaplinem se na ní podílel skladatel Arthur Johnston. Ústřední melodie, použitá jako leitmotiv pro scény, ve kterých se objevuje slepá dívka, pochází z písně „La Violetera“ od španělského skladatele Josého Padilly Sáncheze. Chaplin poté prohrál soudní spor s Padillou, protože se skladatelovo jméno neobjevilo v titulcích.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Občané a hodnostáři města jsou shromážděni u příležitosti odhalení památníku „Míru a Prosperity“. Po několika projevech se zvedne opona a všichni přítomní s úžasem sledují Tuláka, jak pokojně spí v klíně jedné ze soch. Následuje několikaminutová groteskní honička, ve které se tulákovi podaří uniknout zuřícímu davu a může se v klidu procházet městem. Pokárá dva výrostky prodávající noviny, kteří se posmívají jeho ošuntělému zjevu. Krátce poté málem spadne do nezabezpečené šachty výtahu, když nesměle obdivuje sochu nahé ženy ve výloze.

Na rohu ulice se Tulák náhodně potká s nádhernou dívkou, která tam prodává květiny. Koupí si od ní květinu a s úžasem zjišťuje, že je slepá. Dívka poté zaslechne odjíždějící automobil a získá dojem, že onen neznámý nakupující je zřejmě bohatý muž.

Téhož večera Tulák zachrání opilého milionáře, který se skokem do vody pokouší o sebevraždu. Milionář z vděčnosti pozve svého nového přítele do svého honosného domu na šampaňské a po dalším opileckém sebevražedném pokusu oba vyrážejí na noční tah do víru velkoměsta. Ráno se Tulák opět setkává se slepou dívkou, má k dispozici milionářovo auto i nějaké peníze, tak si od ní může koupit všechny květy a zavézt ji domů. To samozřejmě dívku jen utvrdí v přesvědčení, že její neznámý ochránce je významný a bohatý.

Tulák a slepá dívka

Tulák poté odchází a dívka o všem vypráví své babičce. Tulák se mezitím vrací do vily, ale milionář, který je už střízlivý, ho nepozná a jeho komorník ho vyhodí. Ovšem později téhož dne se opět opije, a když potká Tuláka na ulici, tak pozve domů na bujarou party. Dalšího rána se však opět vše opakuje, milionář vystřízliví a k Tulákovi se nezná.

Když Tulák zjistí, že dívka není na svém obvyklém místě na rohu ulice, tak se rozhodne ji navštívit doma. Pod oknem náhodně vyslechne rozhovor dívčiny babičky s lékařem, z něhož se dozví, že děvče trpí vážnou nemocí. Je rozhodnut jí pomoci za každou cenu a přijímá práci metaře.

Během polední přestávky ji navštěvuje a přináší nákupy, zatímco babička prodává květiny. Aby dívku zabavil, tak jí předčítá z novin. Je tam i článek o lékaři ve Vídni, který léčí oční choroby. “To je skvělé, to bych vás mohla vidět!”, je nadšená dívka, ale Tulák ví, co by to znamenalo. Poznala by, že není bohatý a významný, za jakého ho považuje. Před odchodem nalezne výpověď z bytu, kterou babička schovala, a slíbí dívce, že dlužné nájemné uhradí.

Když se pak vrací do práce, tak zjistí, že je propuštěn. Jeho pozdní příchody se opakovaly příliš často. Vzápětí ho osloví neznámý muž a nabídne mu účast na vzájemném boxerském zápasu o peníze. Boj by však byl jen předstíraný a o odměnu by se pak rozdělili. Muž je ovšem nucen utéct před policisty a jeho místo zaujímá nový zájemce, který o domluveném zápase pochopitelně neví. Tulák je tedy nucen podstoupit opravdový boj. V groteskním souboji využívá všechny možné finty, včetně schovávání se za zády rozhodčího, ale přesto je nakonec knokautován.

Po zápase Tulák potřetí potká milionáře, který je opět opilý a znovu ho zve k sobě do vily. Tulák milionářovi vypráví o dívčině těžkém osudu, a ten mu dá peníze na operaci. Do vily pak vtrhnou dva lupiči, omráčí milionáře a ukradnou zbytek jeho peněz. Podaří se jim utéct ještě před příchodem policistů, ti tak naleznou pouze Tuláka s penězi a milionáře v bezvědomí. Tulák je tedy považován za pachatele loupeže, ale podaří se mu uprchnout. Spěchá k dívce s penězi a namluví jí, že na nějaký čas odjíždí, ale zanedlouho je zatčen a uvězněn.

Když je o několik měsíců později Tulák propuštěn, tak hned spěchá na obvyklé místo na rohu ulice, ale dívku tam nenajde. Ta se totiž po úspěšné operaci stala majitelkou obchodu s květinami. Na neznámého dobrodince nikdy nezapomněla a vždy, když do obchůdku vstoupí nějaký elegantní a pohledný muž, tak přemýšlí, zda to není “on”.

Tulák jednoho dne zabloudí k obchodu s květinami, přes sklo výlohy spatří dívku a několik sekund na ni ohromeně hledí. Ta si povšimne jeho zájmu, vyjde ven z obchodu a v žertu mu nabízí květinu. Když se dotkne jeho ruky, tak její úsměv zmizí a tázavě se dívá na Tuláka. Přejíždí svými prsty po jeho paži a rameni a pak se užasle zeptá: „Jste to vy?“ On jenom přikývne a s nejistým úsměvem se zeptá: „Tak vy už vidíte?“ „Ano, já už vidím“, odpoví dívka a v slzách si tiskne jeho ruku k hrudi. Tulákův nejistý pohled se změní v radostný úsměv a tím film končí.

Obsazení[editovat | editovat zdroj]

Produkce[editovat | editovat zdroj]

Předprodukce[editovat | editovat zdroj]

Chaplinův film Cirkus z roku 1928 byl jeho posledním dílem před nástupem zvukové éry ve filmové tvorbě. Chaplin si mohl dovolit jako hlavní producent a distributor trvat na své představě a natočit Světla velkoměsta jako němý film, byl totiž jedním ze spoluvlastníků společnosti United Artists. Technicky vzato jde o jakési propojení obou stylů, vizuální stránka je synchronizována s hudbou, zvukovými efekty a nesrozumitelnou mluvou, tedy již podobně jako u zvukového filmu, zatímco dialogy zprostředkovávají mezititulky, jak bylo běžné u filmů němých.[1] Chaplina už v roce 1918 požádal o schůzku vynálezce Eugene Augustin Lauste kvůli možné spolupráci na zvukovém filmu, k setkání však nikdy nedošlo.[2] Chaplin se ke zvukovému filmu stavěl odmítavě a podle svých slov mu dával „maximálně tři roky, ne více“.[3] Nevěděl si také příliš rady, jak mu uzpůsobit svou tehdy již proslulou postavu Tuláka.[3]

Jeden z dobových plakátů

Na počátku roku 1928 začal Chaplin společně s Harry Carrem psát scénář. Prvotní motiv vycházel z nápadu, který Chaplin dostal po úspěchu filmu Cirkus. Inspirací pro postavu slepé dívky se stal klaun, který postupně přichází o zrak a je nucen předstírat, že to je součástí komického výstupu.[3] Jako první Chaplin napsal závěrečnou dojemnou scénu, ve které uzdravená dívka poprvé vidí Tuláka.[4] Tato scéna byla ve scénáři zpracována velmi důkladně, protože ji tvůrci považovali za stěžejní.[5]

Pro vedlejší zápletku Chaplin původně uvažoval o černošském pouličním prodejci novin, tedy o postavě, která je na společenském žebříčku ještě níže než Tulák. Nakonec dal ale přednost postavě opilého milionáře, kterou využil již v roce 1921 ve filmu Zahaleči.[6] Zápletka s milionářem vycházela ze starší krátké scénky, ve které dva milionáři odvezou Tuláka z městské skládky a hostí ho v nejdražších klubech. Pak ho ovšem opět odvezou na skládku a Tulák si není jistý, jestli se mu to jenom nezdálo. Chaplin scénku upravil tak, že milionář je k Tulákovi přátelský jen v opilosti, po vystřízlivění se k němu nezná.[7]

Chaplin oficiálně zahájil předprodukci v květnu 1928 a najal australského grafika a ilustrátora Henryho Clivea, aby během léta vytvořil scénu. Dokonce uvažoval, že by výtvarníka obsadil do role milionáře. Ačkoli se měl film odehrávat v Paříži, tak je vzhled města jakousi podivnou kombinací několika měst. Robert E. Sherwood uvedl, že „je to zvláštní město, které připomíná Londýn, Los Angeles, Neapol, Paříž, Tanger a Council Bluffs. Není to žádné konkrétní velkoměsto na zeměkouli, ale zároveň má v sobě něco ze všech.“[8]

Na konci srpna pak ve věku 63 let nečekaně zemřela Chaplinova matka Hannah. Umělce tato ztráta velmi zasáhla, takže předprodukce byla přerušena a pokračovala až v půli podzimu.[9] Psycholog Stephen Weissman přednesl hypotézu, že Světla velkoměsta jsou dílem výrazně autobiografickým. Slepá dívka měla symbolizovat Chaplinovu matku, kdežto opilý milionář jeho otce.[10] Weismann také uvádí, že mnohé z filmových lokací připomínají místa spojená s Chaplinovým dětstvím, např. památník v úvodní scéně připomíná kostel svatého Marka na Kennington Park Road,[11] pro scénu s opilým milionářem u řeky bylo zase Chaplinovi inspirací nábřeží řeky Temže.[12]

O roli slepé dívky se ucházelo několik hereček, ale Chaplina ani jedna z nich výrazněji nezaujala. Poté se při filmování na pláži v Santa Monice náhodně seznámil s Virginií Cherillovou, která na něj zamávala a projevila zájem o spolupráci. Po několika špatných zkušenostech ostatními herečkami ji Chaplin nakonec pozval na kamerové zkoušky. Její ztvárnění slepé dívky bylo i z důvodu krátkozrakosti v porovnání s ostatními poměrně přirozené[13] a herečka tedy 1. listopadu 1928 podepsala smlouvu.[14]

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Samotné natáčení filmu oficiálně začalo 27. prosince 1928 poté, kdy Chaplin s Carrem dokončili téměř rok trvající práci na tvorbě scénáře.[14] Chaplin byl v porovnání s ostatními filmaři považován za velkého perfekcionistu, který každý záběr mnohokrát opakuje, než je s výsledkem plně spokojen.[15] První natočenou scénou bylo setkání Tuláka a slepé dívky. Trvalo několik týdnů než byla tento záběr dokončen a Chaplin poprvé začal mít pochybnosti, zda angažování Virginie Cherillové bylo správnou volbou. Ta o mnoho let později řekla: „Nikdy jsem Charlieho neměla ráda a on neměl rád mě.“[16] Chaplin ve své autobiografii přiznal svůj podíl zodpovědnosti na přetrvávajícím napětí v jejich vzájemném vztahu a přikládal ho hlavně stresu z průběhu filmování.[16] Natáčení této scény probíhalo až do února 1929 a poté i deset dnů v dubnu, než se Chaplin rozhodl její dokončení odložit na pozdější dobu.[17] Následovalo natáčení samotného úvodu filmu, tedy odhalování památníku „Míru a Prosperity“ se spícím Tulákem v klíně jedné ze soch. V této scéně se objevilo 380 komparzistů a její provedení bylo pro Chaplina velmi stresující.[17] V době natáčení zároveň probíhala rekonstrukce Chaplinových filmových ateliérů, protože zastupitelé města Los Angeles se rozhodli rozšířit La Brea Avenue a všechny fasády domů musely být přesunuty.[18][19]

Poté přišla na řadu scéna, ve které Tulák zachrání milionáři život, když se pokouší v opilosti o sebevraždu.[18] Během filmování náhle Henry Clive odmítl skočit do studené vody, což Chaplina nesmírně rozčílilo. Clive byl okamžitě vyhozen a roli opilého milionáře převzal Harry Myers. Tato sekvence byla posléze dokončena 29. července v exteriéru u Colorado Street Bridge v Pasadeně.[20] Záběry, které následovaly, byly nakonec z konečné podoby filmu vystřiženy; obsahovaly mimo jiné i skeč, ve které se snaží Tulák znovu získat hůl, přilepenou ke zdi. Chaplin ji považoval za dobrou, ale přesto trval na tom, že je nutné ji vystřihnout.[21] Až do 29. září 1929 pak byly natáčeny scény s milionářem.[22]

V listopadu pak opět pak následovaly méně dramatické scény se slepou dívkou. Několikaměsíční čekání na další pokračování práce začalo Virginii Cherillovou nudit a otevřeně si na to Chaplinovi stěžovala. Když ho poté během natáčení požádala o uvolnění, protože si musí dojít ke kadeřníkovi, tak ji režisér vyhodil.[23] Roli slepé dívky převzala Georgia Hale, která již dříve s Chaplinem spolupracovala na filmu Zlaté opojení,[15] ovšem po provedených kamerových zkouškách bylo zřejmé, že je pro tuto úlohu zcela nevhodná.[24] Chaplin krátce uvažoval o tehdy teprve šestnáctileté Violet Krauthové, ale jeho spolupracovníci mu tuto volbu rozmluvili.[25] Nakonec byl nucen znovuobsadit Virginii Cherillovou.[24] Ta požadovala navýšení gáže na 75 dolarů za týden a bylo jí vyhověno.[25] Přibližně sedminutový záznam zkušebních záběrů se dochoval a byl vydán jako bonus na DVD; malá část tohoto materiálu se ovšem poprvé objevila ve filmu Neznámý Chaplin z roku 1983.[15]

Boxerský zápas

Chaplin následně obsadil Florence Lee do role babičky slepé dívky a po dobu dalších pět týdnů probíhalo natáčení jejich společných scén.[25] Na konci roku 1929 byla znovu natočena prvního setkání Tuláka s dívkou a Chaplin byl tentokrát s hereckým výkonem Cherillové spokojen. Filmování probíhalo již rok a dokončeno bylo něco přes polovinu filmu.[26] Od března do dubna 1930 pokračovalo natáčení scén v milionářově domě. Role lupičů byly svěřeny Joe van Meterovi a Albertu Austinovi.[27]

Ke konci jara téhož roku přišel na řadu boxerský zápas, což byla zřejmě nejkomičtější sekvence filmu.[27] Role Tulákova soupeře v ringu byla svěřena Hanku Mannovi. Příprava a nazkoušení scény trvaly čtyři dny, samotné natáčení pak dnů šest. Pro realistické ztvárnění publika boxerského klání bylo nutno najmout více než 100 členů komparsu.[28] Mnoho z nich byli Chaplinovi přátelé. Nejen výsledná scéna, ale i samo natáčení byly tak humorné, že mnozí z komparsistů docházeli denně.[29] V červenci a srpnu, během šestitýdenního období, natočil Chaplin zbylé kratší scény včetně té, ve které Tuláka otravují dva výrostci, prodávající na ulici noviny. Jednoho z nich hrál v té době velmi mladý Robert Parrish.[28]

V září 1930 Chaplin dokončil velkolepou závěrečnou scénu, jejíž natáčení trvalo 6 dnů.[28] Byl velmi spokojen s výkonem Cherrilové a uvedl, že nakonec roli opravdu pochopila.[18]

Ta závěrečná scéna... Vlastně vůbec nehraju, jenom stojím téměř kajícně a jakoby duchem nepřítomen... Je to nádherná scéna, opravdu nádherná, a to hlavně proto, že není přehnaná.

—Charlie Chaplin, [15]

Od října do prosince Chaplin film sestříhal a zhotovil mezititulky.[30] V té době byla již popularita němého filmu na výrazném ústupu, avšak Světla velkoměsta přestavují jeden z nejvýraznějších uměleckých i finančních úspěchů Chaplinovy filmové kariéry. Zároveň měl sám režisér právě toto dílo ze všech svých filmů v největší oblibě.[15]

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Světla velkoměsta byly prvním z Chaplinových filmů, ke kterým sám složil hudbu.[31] U svých filmů obvykle dával přednost živé produkci, i když ve třicátých letech 20. století už většina kinosálů neměla vlastní hudební tělesa. Tvorba trvala šest týdnů a Chaplin při ní spolupracoval s Arturem Johnstonem. Chaplin k této spolupráci později uvedl: „Vlastně jsem tu hudbu nenapsal, pouze jsem ji předzpíval a Arthur Johnson ji zapsal do not. Byl bych rád, kdyby se mu za tuto skvělou práci dostalo náležitého ocenění. Je to jednoduchá hudba, zcela v souladu s mým charakterem. “[32] Záměrem bylo, aby svými melodiemi vyjadřovala emoce jednotlivých postav.[33] Nahrávání trvalo pět dnů a podílel se na něm též skladatel Alfred Newman.[34]

Ústřední melodie, použitá jako leitmotiv pro scény, ve kterých se objevuje slepá dívka, pochází z písně „La Violetera“ od španělského skladatele Josého Padilly Sáncheze. Chaplin dokonce uvažoval, že by roli mladé květinářky svěřil španělské zpěvačce a herečce Raquel Mellerové, kterou velmi obdivoval a která byla první interpretkou této písně, ale nakonec z tohoto plánu sešlo.[35] Padilla Chaplina zažaloval, protože se jeho jméno neobjevilo v titulcích, a soudní spor konaný v Paříži vyhrál.[36]

Přijetí a kritika[editovat | editovat zdroj]

Albert Einstein a Charlie Chaplin na slavnostní galapremiéře

Dva týdny před premiérou se Chaplin rozhodl uspořádat předpremiéru bez výraznějšího obeznámení veřejnosti. Proto ani účast diváků nebyla příliš hojná a reakce spíše vlažné.[34] Ovšem slavnostní galapremiéra, pořádaná dne 30. ledna 1931 v Los Angeles, dosáhla mnohem pozitivnějšího výsledku. Jako čestní hosté navštívili premiérové představení Albert Einstein s chotí a na závěr se filmu dostalo bouřlivého potlesku ve stoje.[37]

Chaplin se zpočátku poněkud obával, jak budou Světla velkoměsta přijata veřejností, protože němý film se v té době zdál již překonaný, a ani neúspěšná předpremiéra ho sebevědomím nenaplňovala. Avšak ohlasy mezi filmovými kritiky byly mimořádně příznivé a jako velmi úspěšný bylo možno označit i výsledek finanční.[38]

Filmu se dostalo uznání i od mnoha světoznámých režisérů; např. Orson Welles označil Světla velkoměsta za svůj oblíbený film.[39] Stanley Kubrick ho v interview pro americký časopis Cinema zařadil mezi deset svých nejoblíbenějších filmů.[40] Renomovaný ruský režisér Andrej Tarkovskij zařadil film na páté místo své osobní “top ten” a o Chaplinovi prohlásil: „Je jediným člověkem, který vstoupil do filmové historie bez jediného stínu pochybnosti. Jeho filmy nikdy nezestárnou...“[41] George Bernard Shaw označil Chaplina jako „jediného génia, kterého kdy zrodila mašinérie filmového průmyslu.“[42] Oceňovaný italský režisér Federico Fellini film pozitivně hodnotil a ve svém díle Cabiriiny noci na něj odkazuje. Woody Allen prohlásil, že jde o nejlepší Chaplinovo dílo. V dokumentu Charlie: The Life and Art of Charles Chaplin pak uvedl, že slavná závěrečná scéna ze Světel velkoměsta mu byla inspirací pro závěr svého romantického filmového dramatu Manhattan.[43]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku City Lights na anglické Wikipedii.

  1. KAMIN, Dan. The Comedy of Charlie Chaplin: Artistry in Motion. [s.l.]: Scarecrow Press Dostupné online. ISBN 978-0-8108-7781-8. S. 136. (anglicky) 
  2. ROBINSON, David. Chaplin:His Life and Art. [s.l.]: New York: McGraw-Hill Books Company, 1985. ISBN 0-07-053181-1. S. 387. (anglicky) [Dále jen Robinson 1985]. 
  3. a b c Robinson 1985, s. 369.
  4. Robinson 1985, s. 391.
  5. Robinson 1985, s. 393.
  6. MILTON, Joyce. Tramp:The Life of Charlie Chaplin. [s.l.]: Premier Digital Publishing, 2011. ISBN 978-1-937624-49-1. S. 2000. (anglicky) [Dále jen Milton 2011]. 
  7. CHAPLIN, Charlie. My Autobiography. [s.l.]: Simon & Schuster, 1964. ISBN 1612191932. S. 325. (anglicky) [Dále jen Chaplin 1964]. 
  8. Robinson 1985, s. 295.
  9. Robinson 1985, s. 296-7.
  10. WEISSMAN, Stephen M. Chaplin: A Life. [s.l.]: Arcade Publishing, 2008. ISBN 978-1-55970-892-0. S. 71-4. (anglicky) [Dále jen Weissman 2008]. 
  11. Weismann 2008, s. 64.
  12. Weismann 2008, s. 65.
  13. Weismann 2008, s. 67.
  14. a b Robinson 1985, s. 398.
  15. a b c d e ROBINSON, David. Charlie Chaplin: Filming City Lights [online]. 2004. Dostupné online. (anglicky) 
  16. a b Robinson 1985, s. 399.
  17. a b Robinson 1985, s. 400.
  18. a b c Robinson 1985, s. 401.
  19. TURNBULL, Martin. Moving the Charlie Chaplin studios 15 feet while widening La brea avenue Los Angeles 1929. martinturnbull.com [online]. [cit. 2018-09-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Robinson 1985, s. 402.
  21. Robinson 1985, s. 402-3.
  22. Robinson 1985, s. 403.
  23. Robinson 1985, s. 404.
  24. a b Robinson 1985, s. 405.
  25. a b c Robinson 1985, s. 406.
  26. Robinson 1985, s. 407.
  27. a b Robinson 1985, s. 408.
  28. a b c Robinson 1985, s. 409.
  29. MALAND. City Lights. [s.l.]: British Film Institution, 2007. 
  30. Robinson 1985, s. 410.
  31. Robinson 1985, s. 411.
  32. Robinson 1985, s. 412.
  33. Chaplin 1964, s. 329.
  34. a b Robinson 1985, s. 413.
  35. Portrait of Charlie Chaplin's Favourite for Sale at Bonhams [online]. Art Daily [cit. 2018-10-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. Biografía de José Padilla Sánchez [online]. Marielilasagabaster.net. Dostupné online. (španělsky) 
  37. Robinson 1985, s. 414.
  38. FLOM, Eric L. Chaplin in the Sound Era: An Analysis of the Seven Talkies. [s.l.]: McFarland, 1997. ISBN 978-0-7864-0325-7. S. 73-4. (anglicky) 
  39. ORSON WELLES: CITY LIGHTS CHARLIE CHAPLIN [online]. Irish Film Institute [cit. 2018-10-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. CIMENT, Michel. Kubrick, Biographical Notes [online]. VisualMemory.com, 1982 [cit. 2018-10-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. LASICA, Tom. Tarkovsky's Choice. [s.l.]: British Film, 1993. (anglicky) 
  42. GLADYSZ, Thomas. Two New Releases Show Genius of Charlie Chaplin. Huffington Post. 
  43. SNIDER, Eric D. What's the Big Deal: City Lights [online]. Seattlepi.com, 2010-02-15 [cit. 2018-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHAPLIN, Charlie. My Autobiography. [s.l.]: Simon & Schuster, 1964. ISBN 1612191932. (anglicky) 
  • ROBINSON, David. Chaplin:His Life and Art. [s.l.]: New York: McGraw-Hill Books Company, 1985. ISBN 0-07-053181-1. (anglicky) 
  • MILTON, Joyce. Tramp:The Life of Charlie Chaplin. [s.l.]: Premier Digital Publishing, 2011. ISBN 978-1-937624-49-1. (anglicky) 
  • WEISSMAN, Stephen M. Chaplin: A Life. [s.l.]: Arcade Publishing, 2008. ISBN 978-1-55970-892-0. (anglicky) 
  • FLOM, Eric L. Chaplin in the Sound Era: An Analysis of the Seven Talkies. [s.l.]: McFarland, 1997. ISBN 978-0-7864-0325-7. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]