Romantická komedie
Romantická komedie, anglicky též zkracovaná na rom-com, je jeden z filmových žánrů. Obsahem romantické komedie jsou prvky komediálního a romantického žánru, které se kombinují – žánr chce docílit divákova pobavení a dojetí kombinací romantiky a humoru.
Historie žánru
[editovat | editovat zdroj]Za první filmovou romantickou komedii bývá někdy označován snímek Girl Shy z roku 1924, v němž nesmělý mladík Harold Lloyd obtížně nachází cestu k ženám. Rysy romantické komedie nesla i Chaplinova Světla velkoměsta z roku 1932.
Za skutečný mezník v dějinách žánru však bývá označován především vstup dvou hereček téhož příjmení na plátna: Katharine Hepburnové a Audrey Hepburnové. Snímky s Katherine Hepburnovou měly velký vliv zejména na americký kulturní okruh (Leopardí žena, Holiday, Pat a Mike), ovšem snímky s Audrey Hepburnovou oslovily i mimoamerické publikum, staly se celosvětovou klasikou a nastavily základní parametry žánru – za mezníky bývají považovány zejména snímky Prázdniny v Římě z roku 1953 a Snídaně u Tiffanyho z roku 1961. Bývají hojně citovány, například model Prázdnin v Římě je přiznaně citován ve známé romantické komedii 90. let Notting Hill. Na těchto dvou snímcích Audrey Hepburnové je také často ilustrována změna atmosféry doby – zatímco v Prázdninách v Římě je postava křehká a uvězněná v konvencích, ve Snídani u Tiffanyho je nezávislá, divoká, ztřeštěná a poblázněná hudbou, což ukazovalo změnu postavení ženy v západní společnosti.[zdroj?]
Za mezníky žánru romantické komedie bývají někdy též považovány snímky Marilyn Monroe z 50. let, které výrazně ovlivnily populární kulturu spíše než zápletkou určitou šablonovitostí (Vše o Evě, Páni mají radši blondýnky, Jak si vzít milionáře, Slaměný vdovec). Právě tato linie romantické komedie se však ve změněné atmosféře 60. a 70. let zdála neudržitelná, ženské publikum už se chtělo vidět jinak.
V 70. letech byl proto žánr romantické komedie na ústupu, tvůrci se občas pokusili spíše o ironickou polemiku se starými vzorci – například Woody Allen v Annie Hallové. Také v osmdesátých letech, ač romantické komedie vznikaly, nezaznamenávaly výrazný ohlas a nestávaly se filmovou klasikou.
Obrat přinesl až úplný konec 80. let a léta devadesátá, především pak komedie s Billym Crystalem a Meg Ryanovou z roku 1989 Když Harry potkal Sally a gigantický úspěch filmu Pretty Woman s Julií Robertsovou a Richardem Gerem z roku 1990. Ač v něm tvůrci zopakovali některé nejzákladnější vzorce a vrátili se takřka až k pohádkovým motivům, film se stal hitem a udělal z Julie Robertsové novou hvězdu filmů tohoto žánru, často přirovnávanou k Audrey Hepburnové. Snímky s Robertsovou se posléze staly v žánru zdaleka nejúspěšnějšími (Svatba mého nejlepšího přítele, Nevěsta na útěku, Notting Hill, Zlatíčka pro každého). Dalším důležitým mezníkem ve vývoji žánru se stal nástup britského scenáristy Richarda Curtise v první polovině 90. let[1] – jeho první romantická komedie Čtyři svatby a jeden pohřeb z roku 1994 do žánru přinesla britský humor, trochu sušší než bývá ten americký, a to mu dodalo novou energii – britsko-americké snímky z dílny Richarda Curtise se v následujících letech staly základními kameny žánru: Notting Hill, Deník Bridget Jonesové, Láska nebeská. Curtisovy snímky také pro žánr objevily jednoho z typických herců: Hugh Granta, který v 90. letech sehrál podobnou roli jako v letech 40. a 50. jeho jmenovec Cary Grant.
I američtí tvůrci pochopili, že musejí přidat na tempu, ironii a pod tlakem feministického desetiletí dodali ženským postavám také více nezávislosti a tvrdosti – ukázkovými příklady jsou filmy Báječný den s Michelle Pfeifferovou a Georgem Clooneym, kde Pfeifferová hraje dynamickou architektu-samoživitelku, Láska s výstrahou, kde nezodpovědného milionáře Hugh Granta školí jeho workoholická a aktivistická právnička Sandra Bullock, Šest dní, sedm nocí, kde klasicky hrdinského Harrisona Forda trýzní newyorská novinářka v podání Anne Heche, nebo film Po čem ženy touží, kde je Mel Gibson podřízeným Helen Huntové. Romantickou a klasicky naivní zůstala většinou jen Meg Ryanová, hlavní konkurentka Robertsové v žánru (Francouzský polibek, Láska přes internet, Kate a Leopold, Samotář v Seattlu).
Po roce 2000 v žánru uspěly spíše snímky, které kombinovaly ještě jiný klasický žánr, například teenagerskou komedii (Prci, prci, prcičky), muzikál (Mamma mia!), etnickou komedii (Moje velká tlustá řecká svatba), či těžily z popularity televizního seriálu (Sex ve městě). Klasické schéma ustoupilo do pozadí či nezaznamenalo takový úspěch – až na výjimky (např. Hudbu složil, slova napsal, Princ a já). K často obsazovaným herečkám této éry patřily Jennifer Aniston, Cameron Diaz, Jennifer Lopez, Sarah Jessica Parker, Katherine Heiglová, Sandra Bullock, Drew Barrymoreová či Reese Witherspoonová.
Komerčně nejúspěšnější snímky
[editovat | editovat zdroj]V žebříčku komerčně nejúspěšnějších romantických komedií, který vede server Internet Movie Database[2], kraluje film Moje velká tlustá řecká svatba. Žebříček ovšem nezohledňuje vývoj cen a inflaci, proto v něm novější snímky porážejí staré. Jsou v něm vysoko rovněž snímky, které uspěly zejména v USA, méně jinde po světě. Některé podobné žebříčky se liší podle toho, které filmy zahrnou do žánru romantická komedie.[3][4]
- Moje velká tlustá řecká svatba
- Po čem ženy touží
- Hitch
- Pretty Woman
- Něco na té Mary je
- Návrh
- Sex ve městě
- Nevěsta na útěku
- Zbouchnutá
- Lepší už to nebude
- Holka na roztrhání
- Svatba mého nejlepšího přítele
- Samotář v Seattlu
- Lepší pozdě nežli později
- 50× a stále poprvé
- Rozchod!
- Notting Hill
- Láska přes internet
- Nějak se to komplikuje
- Na sv. Valentýna
Reference
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
