Stebno (Kryry)
| Stebno | |
|---|---|
 Ulice ve vsi | |
| Lokalita | |
| Charakter | vesnice |
| Obec | Kryry |
| Okres | Louny |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°7′ s. š., 13°25′ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 139 (2021)[1] |
| Katastrální území | Stebno u Petrohradu (8,35 km²) |
| PSČ | 441 01 |
| Počet domů | 88 (2021)[2] |
  Stebno | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 155381 |
| Kód k. ú. | 755389 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Stebno (německy Steben) je vesnice, část města Kryry v okrese Louny. Nachází se asi 6,5 km na jih od Kryr. Stebno leží v katastrálním území Stebno u Petrohradu o rozloze 8,35 km².[3]
Název
[editovat | editovat zdroj]Stebno místním jménem pocházejícím od podstatného jména jizba a od něj se pak přes jstebna dostalo do tvaru jstebno. Následně pak písmeno j odpadlo a vzniklo dnešní jméno Stebno. V písemných pramenech se objevují ještě další tvary de Zetheban (1239 a 1240) či de Stebna (1295).[4]
Historie
[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1239[5] a vlastnil jej drobný šlechtic Vojislav. Založena byla pravděpodobně dříve, v kolonizační vlně ve 12. nebo dokonce 11. století. Od roku 1395 bylo součástí petrohradského panství a spolu s ním pak sdílelo osud až do poloviny 19. století (1849). V průběhu husitských válek bojovali někteří sedláci ze Stebna na straně lounsko-žateckého svazu, což dokazují zprávy o bitvě u Želenic roku 1438. Za sedm zajatých stebenských bojovníků, např. Kubu ze Stebna a Jana Rachlíka, vězněných v saském Freiberku, požadovala saská strana výkupné ve výši sedm kop grošů.
Po třicetileté válce bylo původně obyvatelstvo protestantské víry postupně nahrazováno německými katolickými osadníky, pocházejícími především z Bavorska. Berní rula z roku 1654 ještě uvádí většinu obyvatel s českými jmény. Selská povstání, která roku 1680 zasáhla Čechy od západu na východ, se nevyhnula ani Stebnu. Sedm stebenských poddaných: Georg Wolf, Václav Hájek, Jiří Michálek, Šimon Hursík, Jiří Mareš, Ondřej Šebesta a Tomáš Čihař, se k rebelům přidalo. Dne 25. dubna 1680 přitáhlo ze Žatce do Stebna 180 rejtarů, doprovázejících krajského hejtmana hraběte Kolovrata. Zmínění sedláci se nechtěli dát zatknout, ozbrojili se různým zemědělským nářadím a uprchli do věže kostela. Shodili schody a křičeli na hejtmana různé posměšky, měli na něho „zlé huby“, jak hovoří dobové dokumenty. Velitel vojáků nechtěl nikoho usmrtit na církevní půdě, a proto na ně zatím nezaútočil. Přítomnost vojska nakonec stebenským rebelům pomohla, protože jim zabránila zúčastnit se srážky nedaleko Blatna. Odbojníci pak po bitvě z věže vyšli a zachovali si život.[6]
V následujících stoletích se národnostní složení obyvatelstva změnilo, takže Ottův slovník naučný, publikovaný v letech 1888 až 1909, uvádí na konci 19. století ve Stebně pouze tři Čechy. V meziválečném období do Stebna přišla řada Čechů především železničářů nebo zaměstnanců blízkého žulového lomu. Bydleli hlavně v nejchudší ulici zvané dodnes jejími obyvateli Na Protektorátu.[zdroj?!] Dne 8. května 1945 přišli do Stebna první sovětští vojáci a Rudá armáda tábořila na poli za statkem rodiny Kosů.[zdroj?!] Celkem padlo na různých bojištích II. světové války třicet devět německých občanů. V roce 1946 bylo německé obyvatelstvo odsunuto na základě Benešových dekretů a z vnitrozemí přišli Češi, Slováci a především lidé z území sovětské Ukrajiny - volyňští Češi.
Dne 4. srpna 1951 došlo v okolí Stebna a Petrohradu k silným dešťům a hrozilo protržení hráze rybníka[kde?]. Místní obyvatelé odstranili seno, které ucpalo splav, takže k poškození hráze nedošlo. V části vsi byly zatopeny domy, ale nikdo nezahynul ani hmotné škody nebyly velké.[7]
V únoru 2015 došlo jižně od mlýna U Proškové, zvaném také Nouze, k unikátnímu archeologickému nálezu etruské mísy zvané teglia spolu s dalšími artefakty z doby 200 až 400 let před Kristem. Depot se nacházel na nevýrazném návrší nad pravým břehem Podvineckého potoka mezi třemi nápadnými žulovými balvany. Okolnosti uložení nádoby se zbytky rostlin i dalších předmětů napovídá, že se jednalo pravděpodobně o oběť bohům. Charakter místa nálezu vzdáleného od tehdejšího běžného osídlení vedl archeology k názoru, že okolí Stebna mělo pro tehdejší obyvatele charakter sakrální krajiny sloužící k uctívání bohů. Mísa je uložena v Národním muzeu.[8]
Dne 24. června 2021, přibližně ve stejné době, kdy silné tornádo zdevastovalo několik obcí v okresech Hodonín a Břeclav, byly také ve Stebně některé domy a hospodářské budovy poškozeny downburstem silné bouře.[9][10]
Přírodní poměry
[editovat | editovat zdroj]Východní částí vesnice protéká Podvinecký potok, na kterém se u vsi nachází Stebenský rybník.[11] V roce 2011 skončila oprava rybniční hráze a bezpečnostního přelivu.[12]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 404 obyvatel (z toho 185 mužů), z nichž bylo 21 Čechoslováků, 378 Němců a pět cizinců. Kromě jednoho člena Církve československé husitské a dvou židů se hlásili k římskokatolické církvi.[13] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 438 obyvatel: 24 Čechoslováků, 408 Němců a šest cizinců. Kromě dvou židů byli římskými katolíky.[14]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 428 | 442 | 409 | 390 | 430 | 404 | 438 | 281 | 292 | 239 | 206 | 149 | 143 | 124 | 139 |
| Domy | 72 | 75 | 77 | 89 | 86 | 92 | 103 | 90 | 79 | 70 | 63 | 78 | 84 | 64 | 88 |
Obecní správa
[editovat | editovat zdroj]Po zrušení patrimoniální správy se vesnice stala obcí v podbořanském okrese a od roku 1960 v okrese Louny. Od 1. ledna 1981 je vesnice částí obce Kryry.[17]
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]
- Kostel svatého Jana Křtitele byl původně gotický, roku 1359 je doložen jako farní, stojí na vyšší straně svažité návsi.[18] O jeho původním gotickém původu svědčí trojboký presbytář. Z roku 1593 je kamenná renesanční kazatelna s dodnes dobře čitelnými českými citáty z bible. První je z 58. kapitoly proroka Izajáše, první verš: „Volej z plna hrdla, bez zábran! Rozezvuč svůj hlas jako polnici! Mému lidu ohlas jeho nevěrnost, domu Jákobovu jeho hříchy.“ Druhý z apoštola Lukáše 10. kap. 16. verš: „Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mě poslal.“[zdroj?!] Biblické texty doplňují erby tehdejšího majitele petrohradského panství Jaroslava Libštejnského z Kolovrat.[zdroj?!] V roce 1621 byl donucen odejít poslední protestantský duchovní Sebastian Stambach spolu s ostatními věřícími, kteří nechtěli přestoupit na katolickou víru. v následujících stoletích pak neměli stebenští farníci svého katolického pastýře. Stebenská farnost byla dokonce připojena k mnohem menší sousední vsi Malměřice.[zdroj?!] V roce 1656 kostel vyhořel[18] a žár byl takový, že roztavil i cínové rakve urozených zesnulých. Cín z nich byl použit na výrobu svícnů.[zdroj?!] Svatostánek byl opraven v barokním slohu, rozšířen byl v roce 1732 a poslední oprava byla provedena v meziválečném období roku 1929.[18] Komunistická garnitura stebenský kostel neopravovala.[zdroj?!] Zařízení kostela je neúplné, zůstala pouze torza varhan i hlavního a bočního oltáře a barokní kamenná křtitelnice. V současnosti je dvakrát za rok využit ke koncertům a příležitostným bohoslužbám.
- Sloup se sochou svatého Jana Nepomuckého z roku 1709 nebo 1732, tedy z období, kdy byl opravován kostel. Místní jej nazývají Barborkou.[zdroj?!]
- Smírčí kříž nacházející se vlevo od nepoužívané cesty ze Stebna do Petrohradu. Je tvořen třemi nestejně velkými kruhy s kříži. V okolí je takových málo, výjimkou jsou kruhové kříže v nedaleké Jesenici a Velečíně, tvořené pouze jedním kruhem. Podobné jsou až v daleké Bretani, což vede k domněnce, že pocházejí až z napoleonských válek.[19]
- Pomník obětem povodní se nachází nedaleko železničního viaduktu. Jeho kovová část byla zhotovena ze zbytků parního stroje pily a podstavec z kamenů z komína, byl postaven na paměť obětí povodně z května roku 1872. V sobotu 25. května tohoto roku se dvě hodiny po poledni nad západními Čechami strhla bouře, doprovázená vydatným deštěm. Pršelo až do 22. hodiny a přívaly deště způsobily protržení rybníků v Pastuchovicích, Velečíně, Blatně, Stebně a dnes zaniklého rybníka Michálek, jehož hráz přehrazovala údolí několik metrů nad mlýnem. Kolem půl jedenácté večer dorazila velká voda k náhonu bývalého mlýna a parní pily a provalila jej. Při prolomení střechy mlýna v něm zahynulo sedm lidí, kteří se zde ukryli před deštěm. Na pomníku jsou uvedena jejich jména. Mezi nimi byly čtyři děti. Počet obětí v podbořanském a žateckém okrese se vyšplhal, podle různých pramenů, na sto až sto dvacet pět osob. Hmotné škody dosáhly v podbořanském okrese 630 tisíc zlatých a v žateckém 587 tisíc. Na Jesenicku byly vyčísleny na 362 tisíc. Jakmile voda opadla, byla postiženým vesnicím poskytnuta okamžitá pomoc. Dary pocházely dokonce i ze zahraničí. Jen v Žatci přinesla sbírka šest tisíc zlatých. Náprava škod však trvala dlouho. Kříž i okolí památníku bylo v roce 2018 opraveno péčí Okrašlovacího spolku Stebno 2020 za finanční podpory Nadace Občanského fóra, města Kryry, Nadace Logit ve spolupráci s Ústeckou komunitní nadací. Říká se zde U Křížku nebo také U Hejlíčka.[zdroj?!]
- Další stebenskou památkou je socha Odpočívajícího Ježíše, umístěná u cesty do Blatna. Pochází z roku 1770 a někdy na přelomu padesátých a šedesátých let byla sražena ze soklu opilými stebenskými mladíky. Pohozenou v poli, rozbitou na několik kusů, ji zachránil místní občan František Jelínek s otcem, aby ji po šedesáti letech předal Okrašlovacímu spolku Stebno 2020. Ten nechal sochu zrestaurovat, a tak mohla být v srpnu 2019 slavnostně odhalena a vysvěcena kralovickým katolickým farářem Richardem Polákem.[20][21]
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]Nejvýznamnější postavou spojenou se Stebnem je hrabě Heřman Černín z Chudenic, katolický šlechtic, diplomat a cestovatel 17. století. Ve zdejším kostele nechal pohřbít dvě manželky: Marii Annu Čáslavu, rozenou ze Svárova, a Annu Saloménu. Po smrti zde měl být uložen sám. Tomu však zabránil požár, jemuž padla za oběť vesnice s kostelem, a proto byl uložen v chrámu svatého Víta na Pražském hradě.[22] Ve vsi se také narodil Joseph Eduard Pontifikl, který vydal roku 1822 topografické dílo Topographie des Saazer Kreises im Königreiche Böhmen.[23]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Smírčí kříž u vsi -
Náves -
Kostel svatého Jana Křtitele -
Svatojánská socha na návsi -
Vesnice z letadla
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-02-07.
- ↑ PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Stebno, s. 165–166.
- ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 398, 399. Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ ČECHURA, Jaroslav. Selské rebelie roku 1680. Praha: Libri, 2001. 396 s. ISBN 80-7277-064-0.
- ↑ ŠPILAR, Václav. Z historie obcí Petrohrad, Černčice, Bílenec. Praha: Žaket, 2000. 126 s. ISBN 80-7233-068-3.
- ↑ KYSELA, Jan; BURSÁK, Daniel. Stebno-Nouze: pozoruhodný laténský depot z Podbořanska. Archeologické rozhledy. 2017, roč. 69, čís. 1, s. 101. Dostupné online. ISSN 323-1267.
- ↑ Bouře poničila obec Stebno na Lounsku. Meteorologové mluví o tornádu [online]. Praha: Česká televize – ČT 24, 2021-06-25 [cit. 2021-06-25]. Dostupné online.
- ↑ Další tornádo na Lounsku? Stebno hlásí škody za desítky milionů. Novinky.cz [online]. 2021-06-25 [cit. 2021-06-25]. Dostupné online.
- ↑ Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2022-06-24]. Dostupné online.
- ↑ VNOUČEK, Jan. Rybník se může napustit. Ohře Media [online]. 2011-09-21 [cit. 2022-06-24]. Dostupné online.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 245.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 263.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 304. Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2023-11-20]. S. 536. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-03-06.
- ↑ a b c Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek III. P/Š. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Stebno, s. 425.
- ↑ PRUDKÝ, Martin. Smírčí kříž [online]. Hrady.cz, 2010-08-17 [cit. 2020-02-29]. Dostupné online.
- ↑ BARTOŠ, Lucie. Stebno má o sakrální památku víc, kromě výšlapu se i bavilo. Ohře media [online]. 2019-09-20 [cit. 2020-02-29]. Dostupné online.
- ↑ KINŠT, Petr. Socha ležela desetiletí ve stodole, letos se vrátí na původní místo. Žatecký a lounský deník.cz [online]. 2019-04-09 [cit. 2020-02-29]. Dostupné online.
- ↑ TISCHER, František. Heřman hr. Černín z Chudenic. Obraz ze života a činnosti jeho. Praha: V. Kotrba, 1903. 314 s. Dostupné online. S. 69, 99.
- ↑ PONTIFIKL, Joseph Eduard. Statistischen Topographie des Königreiches Böhmen [online]. [cit. 2020-10-21]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Stebno na Wikimedia Commons - Katastrální mapa katastru Stebno u Petrohradu na webu ČÚZK
