Dědické právo: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 17. 8. 2012, 12:23

Dědické právo může být:

právní odvětví, resp. pododvětví občanského práva – jako objektivní právo
subjektivní právo konkrétního subjektu práva na dědictví nebo jeho část

Objektivní právo

Právní úpravu dědění v České republice v současné době upravuje občanský zákoník ve své části sedmé. Současné české dědické právo je založeno na těchto zásadách:

Dědictví se nabývá smrtí zůstavitele.
Právním důvodem dědění může být zákon, závěť nebo kombinace obou.
Dědic má právo dědictví odmítnout.
Dědictví, které nenabyl žádný dědic, připadne státu jako odúmrť.
Přechod práv a závazků děděním má charakter univerzální sukcese.
O dědictví se vede civilní soudní řízení, nabytí dědictví nebo jeho vypořádání potvrzuje soud (princip ingerence státu při nabývání dědictví).
Při dědění se použije hmotné i procesní právo platné v době úmrtí zůstavitele.

Subjektivní právo

Subjektivním dědickým právem, tj. právem dědit se rozumí oprávnění konkrétní osoby získat dědictví po určitém zůstaviteli nebo jeho část, založené na předpokladech dědění, jimiž jsou:

smrt zůstavitele
existence dědictví
dědický titul – zákon nebo závěť (popř. dědická smlouva)
způsobilý dědic (tj. absence důvodů pro dědickou nezpůsobilost)

Promlčení dědického práva

Dědické právo se podle současné české právní úpravy nepromlčuje, protože dědictví se nabývá smrtí zůstavitele, takže již tím okamžikem přejde vlastnické právo k věcem náležejícím do dědictví na zůstavitelovy dědice, o čemž je však rozhodováno až následně (zpětně s účinky ke dni úmrtí zůstavitele).

Promlčení však podléhá právo oprávněného dědice na vydání majetkového prospěchu od nepravého dědice.

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 '''Dědické právo''' může být:
+* [[právní odvětví]], resp. pododvětví [[občanské právo hmotné|občanského práva]] – jako ''[[právo|objektivní právo]]''
-* [[právní odvětví]], resp. pododvětví [[občanské právo hmotné|občanského práva]] – jako [[právo|objektivní právo]]
 * ''subjektivní právo'' konkrétního [[právní subjektivita|subjektu práva]] na [[dědictví]] nebo jeho část
 == Objektivní právo ==
 Právní úpravu dědění v [[Česko|České republice]] v současné době upravuje [[Občanský zákoník (Československo, 1964)|občanský zákoník]] ve své části sedmé. Současné české dědické právo je založeno na těchto zásadách:
-* [[dědictví|Dědictví]] se nabývá [[smrt|smrtí]] [[zůstavitel]]e.
+* Dědictví se nabývá [[smrt]]í [[zůstavitel]]e.
 * [[dědický titul|Právním důvodem dědění]] může být [[dědici ze zákona|zákon]], [[závěť]] nebo kombinace obou.
-* [[dědic|Dědic]] má [[právo]] [[odmítnutí dědictví|odmítnout dědictví]].
+* [[Dědic]] má právo [[odmítnutí dědictví|dědictví odmítnout]].
-* [[dědictví|Dědictví]], které nenabyl žádný [[dědic]], připadne [[stát]]u jako [[odúmrť]].
+* Dědictví, které nenabyl žádný dědic, připadne [[stát]]u jako [[odúmrť]].
 * Přechod práv a [[závazek|závazků]] děděním má charakter univerzální sukcese.
-* O [[dědictví]] se vede [[civilní proces|soudní řízení]], nabytí [[dědictví]] nebo jeho vypořádání potvrzuje [[soud]] ([[princip]] ingerence [[stát]]u při nabývání [[dědictví]]).
+* O dědictví se vede [[civilní proces|civilní soudní řízení]], nabytí dědictví nebo jeho vypořádání potvrzuje [[soud]] (princip ingerence státu při nabývání dědictví).
-* Při dědění se použije [[hmotné právo|hmotné]] i [[procesní právo]] platné v době [[smrt|úmrtí]] [[zůstavitel]]e.
+* Při dědění se použije [[hmotné právo|hmotné]] i [[procesní]] právo platné v době úmrtí zůstavitele.
 == Subjektivní právo ==
-Subjektivním dědickým právem, tj. právem dědit se rozumí oprávnění konkrétní [[právní subjektivita|osoby]] získat [[dědictví]] po určitém [[zůstavitel]]i nebo jeho část, založené na '''předpokladech dědění''', jimiž jsou:
+Subjektivním dědickým právem, tj. právem dědit se rozumí oprávnění [[právní subjektivita|konkrétní osoby]] získat [[dědictví]] po určitém [[zůstavitel]]i nebo jeho část, založené na '''předpokladech dědění''', jimiž jsou:
-* [[smrt]] [[zůstavitel]]e
+* [[smrt]] zůstavitele
 * existence [[dědictví]]
 * [[dědický titul]] – [[dědici ze zákona|zákon]] nebo [[závěť]] (popř. [[dědická smlouva]])
-* způsobilý [[dědic]] (tj. absence důvodů pro [[dědická nezpůsobilost|dědickou nezpůsobilost]])
+* způsobilý dědic (tj. absence důvodů pro [[dědická nezpůsobilost|dědickou nezpůsobilost]])
 === Promlčení dědického práva ===
-Dědické právo se podle současné [[Česko|české]] právní úpravy [[promlčení|nepromlčuje]], protože [[dědictví]] se nabývá [[smrt|smrtí]] [[zůstavitel]]e, takže již tím okamžikem přejde [[vlastnické právo]] k [[věc (právo)|věcem]] náležejícím do [[dědictví]] na [[zůstavitel]]ovy [[dědic]]e, o čemž je však rozhodováno až následně (zpětně s účinky ke [[den|dni]] [[smrt|úmrtí]] [[zůstavitel]]e).
+Dědické právo se podle současné [[Česko|české]] právní úpravy [[promlčení|nepromlčuje]], protože dědictví se nabývá smrtí zůstavitele, takže již tím okamžikem přejde [[vlastnické právo]] k [[věc (právo)|věcem]] náležejícím do dědictví na zůstavitelovy dědice, o čemž je však rozhodováno až následně (zpětně s účinky ke dni úmrtí zůstavitele).
-[[promlčení|Promlčení]] však podléhá právo [[ochrana oprávněného dědice|oprávněného dědice]] na vydání [[majetek|majetkového]] prospěchu od nepravého [[dědic]]e.
+Promlčení však podléhá právo [[ochrana oprávněného dědice|oprávněného dědice]] na vydání [[majetek|majetkového]] prospěchu od [[nepravý dědic|nepravého dědice]].
 {{Pahýl}}