Dědické právo

Dědické právo může být:

• právní odvětví, resp. pododvětví občanského práva – jako objektivní právo
• subjektivní právo konkrétního subjektu práva na dědictví nebo jeho část

Objektivní právo

Právní úpravu dědění v České republice v současné době upravuje občanský zákoník ve své části sedmé. Současné české dědické právo je založeno na těchto zásadách:

• Dědictví se nabývá smrtí zůstavitele.
• Právním důvodem dědění může být zákon, závěť nebo kombinace obou.
• Dědic má právo odmítnout dědictví.
• Dědictví, které nenabyl žádný dědic, připadne státu jako odúmrť.
• Přechod práv a závazků děděním má charakter univerzální sukcese.
• O dědictví se vede soudní řízení, nabytí dědictví nebo jeho vypořádání potvrzuje soud (princip ingerence státu při nabývání dědictví).
• Při dědění se použije hmotné i procesní právo platné v době úmrtí zůstavitele.

Subjektivní právo

Subjektivním dědickým právem, tj. právem dědit se rozumí oprávnění konkrétní osoby získat dědictví po určitém zůstaviteli nebo jeho část, založené na předpokladech dědění, jimiž jsou:

• smrt zůstavitele
• existence dědictví
• dědický titul – zákon nebo závěť (popř. dědická smlouva)
• způsobilý dědic (tj. absence důvodů pro dědickou nezpůsobilost)

Promlčení dědického práva

Dědické právo se podle současné české právní úpravy nepromlčuje, protože dědictví se nabývá smrtí zůstavitele, takže již tím okamžikem přejde vlastnické právo k věcem náležejícím do dědictví na zůstavitelovy dědice, o čemž je však rozhodováno až následně (zpětně s účinky ke dni úmrtí zůstavitele).

Promlčení však podléhá právo oprávněného dědice na vydání majetkového prospěchu od nepravého dědice.

Portály: Právo