Polyteismus: Porovnání verzí
Narovnání přesměrování Panna Marie |
přidáno pár informací |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[Soubor:Altar_twelve_gods_Louvre_Ma666.jpg|náhled|vpravo|Oltář s podobiznami dvanácti nejdůležitějších bohů [[Starověké římské náboženství|římského náboženství]], tj. ''[[Dii Consentes]]'',<br />[[1. století př. n. l.]]]] |
[[Soubor:Altar_twelve_gods_Louvre_Ma666.jpg|náhled|vpravo|Oltář s podobiznami dvanácti nejdůležitějších bohů [[Starověké římské náboženství|římského náboženství]], tj. ''[[Dii Consentes]]'',<br />[[1. století př. n. l.]]]] |
||
'''Polyteismus''', též '''polytheismus''' (ze [[Starořečtina|starořeckého]] πολύ ''poly'' „mnoho“ a θεός ''theos'' „bůh“) či '''mnohobožství''', je [[víra]] ve více [[Bůh|božstev]] či jejich [[Kult|uctívání]], jehož opakem je [[monoteismus]] – víra v jednoho Boha a jeho uctívání. Často používán na odlišení [[Abrahámovská náboženství|abrahámovských náboženství]] – [[Judaismus|judaismu]], [[křesťanství]] a [[islám]]u, od náboženství ostatních. Termín pochází až z počátku 17. století |
'''Polyteismus''', též '''polytheismus''' (ze [[Starořečtina|starořeckého]] πολύ ''poly'' „mnoho“ a θεός ''theos'' „bůh“) či '''mnohobožství''', je [[víra]] ve více [[Bůh|božstev]] či jejich [[Kult|uctívání]], jehož opakem je [[monoteismus]] – víra v jednoho Boha a jeho uctívání. Často používán na odlišení [[Abrahámovská náboženství|abrahámovských náboženství]] – [[Judaismus|judaismu]], [[křesťanství]] a [[islám]]u, od náboženství ostatních. Termín pochází až z počátku 17. století<ref>[https://www.etymonline.com/search?q=polytheism]</ref> a měl původně negativní a [[Pejorativum|pejorativní]] význam a odkazoval na uctívání „[[falešný bůh|falešných bohů]]“,<ref name="Almut">{{Citace periodika |
||
| příjmení = Hintze |
| příjmení = Hintze |
||
| jméno = Almut |
| jméno = Almut |
||
Řádek 53: | Řádek 53: | ||
| vydavatel = Sixthtone |
| vydavatel = Sixthtone |
||
| jazyk = en |
| jazyk = en |
||
}}</ref> [[buddhismus]], [[džinismus]] nebo antické filosoficko-náboženské školy jako [[neoplatonismus]] a [[pythagoreismus]]. Mnohá náboženství označovaná jako polyteistická znají představu nejvyššího boha či mají tendence identifikovat konkrétní božstvo s nejvyšším bohem, případně jsou bohové považováni za méně důležité či mocné v porovnání s určitým vyšším cílem nebo principem. |
}}</ref> [[buddhismus]], [[džinismus]] nebo antické filosoficko-náboženské školy jako [[neoplatonismus]] a [[pythagoreismus]]. Mnohá náboženství označovaná jako polyteistická znají představu nejvyššího boha či mají tendence identifikovat konkrétní božstvo s nejvyšším bohem, případně jsou bohové považováni za méně důležité či mocné v porovnání s určitým vyšším cílem nebo principem. Henk Versnel upozorňuje na fakt že jak „monotheisté“, tak “polytheisté“ často sdílí víru v „menší božstva“ a „Jednoho Boha“ a jedná se tak o výrazy které lze užít pro jedno náboženství. V kontextu [[antické náboženství|antického náboženství]] nabízí zase příklady toho jak monoteistická teologie fungovala společně s polyteistickým kultem, nebo přípomíná že antičtí „polyteisté“ neoznačovali křesťany jako monotheoi „jednoho boha“, ale [[Ateismus|atheoi]] „bezbožné“.<ref>{{Citace monografie |
||
| příjmení = Henk |
|||
| jméno = Versnel |
|||
| odkaz na autora1 = Henk Versnel |
|||
| titul = Coping With the Gods |
|||
| url = |
|||
| vydavatel = Brill |
|||
| místo = |
|||
| rok = 2011 |
|||
| strany = 24, 253, 267 |
|||
| isbn = 978-90-04-20490-4 |
|||
}}</ref> Zároveň kromě Boha či bohů monoteistická i polyteistická náboženství často uznávají kromě bohů existenci dalších druhů bytostí s náboženským významem – [[duch]]ů, [[anděl]]ů, [[démon]]ů, [[Světec|světců]] a podobných. Příkladem může být křesťanský kult svatých, [[Maria (matka Ježíšova)|Panny Marie]], andělů a představa [[Svatá Trojice|Svaté Trojice]].<ref>{{Citace elektronické monografie |
|||
| příjmení = Smart |
| příjmení = Smart |
||
| jméno = Ninian |
| jméno = Ninian |
||
Řádek 79: | Řádek 90: | ||
== Původ pojmu == |
== Původ pojmu == |
||
Termín je odvozen ze starořeckého πολυθεΐα ''polytheia'', jež bylo poprvé užito poprvé [[Filón Alexandrijský|Filónem Alexandrijským]] v první polovině [[1. století]], a to v [[Polemika|polemice]] ve smyslu „modloslužebnictví“ v kontrastu k uctívání jednoho Boha židy. Termín pak byl znovu použit až [[Jean Bodin|Jeanem Bodinem]] v jeho díle ''[[Démonomanie des sorciers]]'' z roku [[1580]], v němž vášnivě vystupoval proti údajnému [[čarodějnictví]]. Protikladný termín monoteismus je poprvé doložen až z roku [[1660]] z díla filosofa [[Henry More|Henryho Morea]], přičemž byl užit k popisu křesťanství.<ref name="Almut"/> |
Termín je odvozen ze starořeckého πολυθεΐα ''polytheia'', jež bylo poprvé užito poprvé [[Filón Alexandrijský|Filónem Alexandrijským]] v první polovině [[1. století]], a to v [[Polemika|polemice]] ve smyslu „modloslužebnictví“ v kontrastu k uctívání jednoho Boha židy. Termín pak byl znovu použit až [[Jean Bodin|Jeanem Bodinem]] v jeho díle ''[[Démonomanie des sorciers]]'' z roku [[1580]], v němž vášnivě vystupoval proti údajnému [[čarodějnictví]]. Protikladný termín monoteismus je poprvé doložen až z roku [[1660]] z díla filosofa [[Henry More|Henryho Morea]], přičemž byl užit k popisu křesťanství.<ref name="Almut"/> V [[Angličtina|angličtině]] se termín poprvé objevil v roce [[1614]] v polemice [[Samuel Purchas|Samuela Purchase]] jako pejorativní označení pro [[Katolicismus|katolíky]], čímž bylo naráženo na kult [[Maria (matka Ježíšova)|Panny Marie]], [[Světec|světců]], uctívání obrazů, pořádání [[Liturgický průvod|procesí]] a další podobné formy náboženského života. Chápání katolicismu jako formy „pohanství“ bylo mezi [[Protestantismus|protestanty]] 16. a 17. století poměrně časté.<ref>{{Citace sborníku |
||
| příjmení = Schmidt |
|||
| jméno = Francis |
|||
| autor = |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| titul = Polytheisms: Degeneration or Progress? |
|||
| odkaz na titul = |
|||
| příjmení sestavitele = |
|||
| jméno sestavitele = |
|||
| sestavitel = |
|||
| sborník = The Inconceivable Polytheism: Studies in Religious Historiography |
|||
| odkaz na sborník = |
|||
| vydavatel = Routledge |
|||
| odkaz na vydavatele = |
|||
| místo = |
|||
| rok vydání = 1987 |
|||
| isbn = |
|||
| url = |
|||
| kapitola = |
|||
| strany = |
|||
| jazyk = |
|||
}}</ref> |
|||
Termín polyteismus tak byl definován v rámci židovské a křesťanské učenosti a vztah polyteismu s monoteismem byl chápán jako vztah dvou vzájemně exkluzivních opozit, přičemž monoteismus byl jako vyspělejší forma náboženství.<ref name="Almut"/> Například filosof [[David Hume]] (1711–1776) označil polyteismus za „primitivní náboženství lidstva“ a uctívání [[Antropomorfismus|antropomorfních]] bohů za „pověrečný ateismus“, jemuž chybí morální principy a intelektuální hloubka. Na druhou stranu uznával větší míru tolerance a menší míru [[Fanatismus|fanatismu]], jež projevují polyteisté.<ref>{{Citace periodika |
Termín polyteismus tak byl definován v rámci židovské a křesťanské učenosti a vztah polyteismu s monoteismem byl chápán jako vztah dvou vzájemně exkluzivních opozit, přičemž monoteismus byl jako vyspělejší forma náboženství.<ref name="Almut"/> Například filosof [[David Hume]] (1711–1776) označil polyteismus za „primitivní náboženství lidstva“ a uctívání [[Antropomorfismus|antropomorfních]] bohů za „pověrečný ateismus“, jemuž chybí morální principy a intelektuální hloubka. Na druhou stranu uznával větší míru tolerance a menší míru [[Fanatismus|fanatismu]], jež projevují polyteisté.<ref>{{Citace periodika |
Verze z 17. 5. 2021, 11:17
Polyteismus, též polytheismus (ze starořeckého πολύ poly „mnoho“ a θεός theos „bůh“) či mnohobožství, je víra ve více božstev či jejich uctívání, jehož opakem je monoteismus – víra v jednoho Boha a jeho uctívání. Často používán na odlišení abrahámovských náboženství – judaismu, křesťanství a islámu, od náboženství ostatních. Termín pochází až z počátku 17. století[1] a měl původně negativní a pejorativní význam a odkazoval na uctívání „falešných bohů“,[2] tím se podobá starším pojmům jako modloslužebnictví-idolatrie, pohanství, židovskému gój „(pro)národ“ nebo muslimskému káfir „jinověrec“.[3]
Rozdělování náboženství na polyteistická a monoteistická je však problematické, příkladem náboženství jež do takových kategorií nezapadají může být například zarathuštrismus,[2] hinduismus,[4] taoismus,[5] buddhismus, džinismus nebo antické filosoficko-náboženské školy jako neoplatonismus a pythagoreismus. Mnohá náboženství označovaná jako polyteistická znají představu nejvyššího boha či mají tendence identifikovat konkrétní božstvo s nejvyšším bohem, případně jsou bohové považováni za méně důležité či mocné v porovnání s určitým vyšším cílem nebo principem. Henk Versnel upozorňuje na fakt že jak „monotheisté“, tak “polytheisté“ často sdílí víru v „menší božstva“ a „Jednoho Boha“ a jedná se tak o výrazy které lze užít pro jedno náboženství. V kontextu antického náboženství nabízí zase příklady toho jak monoteistická teologie fungovala společně s polyteistickým kultem, nebo přípomíná že antičtí „polyteisté“ neoznačovali křesťany jako monotheoi „jednoho boha“, ale atheoi „bezbožné“.[6] Zároveň kromě Boha či bohů monoteistická i polyteistická náboženství často uznávají kromě bohů existenci dalších druhů bytostí s náboženským významem – duchů, andělů, démonů, světců a podobných. Příkladem může být křesťanský kult svatých, Panny Marie, andělů a představa Svaté Trojice.[7][8] Z důvodu nejasnosti dichotomie mezi polyteismem a monoteismem se od ní na přelomu 20. a 21. století počalo upouštět, přičemž se někdy namísto toho mluví o „polysymbolické religiozitě“.[2]
Původ pojmu
Termín je odvozen ze starořeckého πολυθεΐα polytheia, jež bylo poprvé užito poprvé Filónem Alexandrijským v první polovině 1. století, a to v polemice ve smyslu „modloslužebnictví“ v kontrastu k uctívání jednoho Boha židy. Termín pak byl znovu použit až Jeanem Bodinem v jeho díle Démonomanie des sorciers z roku 1580, v němž vášnivě vystupoval proti údajnému čarodějnictví. Protikladný termín monoteismus je poprvé doložen až z roku 1660 z díla filosofa Henryho Morea, přičemž byl užit k popisu křesťanství.[2] V angličtině se termín poprvé objevil v roce 1614 v polemice Samuela Purchase jako pejorativní označení pro katolíky, čímž bylo naráženo na kult Panny Marie, světců, uctívání obrazů, pořádání procesí a další podobné formy náboženského života. Chápání katolicismu jako formy „pohanství“ bylo mezi protestanty 16. a 17. století poměrně časté.[9]
Termín polyteismus tak byl definován v rámci židovské a křesťanské učenosti a vztah polyteismu s monoteismem byl chápán jako vztah dvou vzájemně exkluzivních opozit, přičemž monoteismus byl jako vyspělejší forma náboženství.[2] Například filosof David Hume (1711–1776) označil polyteismus za „primitivní náboženství lidstva“ a uctívání antropomorfních bohů za „pověrečný ateismus“, jemuž chybí morální principy a intelektuální hloubka. Na druhou stranu uznával větší míru tolerance a menší míru fanatismu, jež projevují polyteisté.[10]
Religionistické bádání
Evropané znali polyteismus především z řecké a římské mytologie, která ovšem v psaných pramenech představuje poměrně pozdní stadium velmi diferencované společnosti, bohové a bohyně mají své více méně pevné oblasti či resorty a podobně. Religionistické bádání však ukázalo, že postavy jednotlivých božstev se výrazně měnily, kult původně místních božstev se šířil a stěhoval a s tím se měnil i jejich charakter. Religionisté 19. století (Herbert Spencer, Edward Burnett Tylor) se snažili různé typy náboženství uspořádat do jediné evoluční linie (evolucionismus) a polyteismus pokládali za přechod od animismu k monoteismu.[11] Religionisté 20. století (Mircea Eliade, Georges Dumézil, Jan Assmann aj.) především ukázali na velkou rozmanitost „polyteistických“ náboženství, na jejich souvislost s konkrétní kulturou a s organizací společnosti i vlády. Polyteistická náboženství řadí své bohy obvykle do různých hierarchií s jedním nejvyšším bohem v čele. Jiní autoři ukázali souvislost vývoje různých panteonů s vývojem příslušné říše: jednotliví bohové byli podle nich do panteonu zařazeni jako zástupci podmaněných měst a krajin, zejména na Blízkém východě.[12]
Opačný názor na vznik polyteismu se objevuje v díle antropologa Andrewa Langa (1844–1912) a především v díle religionisty Wilhelma Schmidta (1868–1954), podle kterých byl prvním náboženstvím lidstva „prvotní monoteismus“, jež až později „degeneroval“ do polyteismu. Již v době svého vzniku však taková hypotéza nalezla mnoho kritiků a na přelomu 20. a 21. století byla považována za překonanou.[13]
Odkazy
Reference
- ↑ [1]
- ↑ a b c d e HINTZE, Almut. Monotheism the Zoroastrian Way. Journal of the Royal Asiatic Society. 2014, roč. 190, čís. 2, s. 225-227. ISSN 1356-1863. (anglicky)
- ↑ SMART, Ninian. Polytheism [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2020-08-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LAMB, Randas. Polytheism and Monotheism: A Hindu Perspective [online]. Huffpost [cit. 2020-08-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ XINGYANG, Liang. A Taoist China? Not for Me, Thanks [online]. Sixthtone [cit. 2020-08-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HENK, Versnel. Coping With the Gods. [s.l.]: Brill, 2011. ISBN 978-90-04-20490-4. S. 24, 253, 267.
- ↑ SMART, Ninian. Polytheism [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2020-08-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FARNELL, Lewis Richard. The Attributes of God – Polytheism and Monotheism [online]. Gifford Lectures [cit. 2020-08-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SCHMIDT, Francis. Polytheisms: Degeneration or Progress?. In: The Inconceivable Polytheism: Studies in Religious Historiography. [s.l.]: Routledge, 1987.
- ↑ DEPAOLO, Charles. Hume, Coleridge and the Phenomenon of Polytheism. The Wordsworth Circle. 1999, roč. 30, čís. 2, s. 84-89. ISSN 0043-8006. (anglicky)
- ↑ Heller - Mrázek, Základy religionistiky.
- ↑ Lexikon der Religionen, heslo Polytheismus, str. 504n.
- ↑ HORYNA, Břetislav. Úvod do religionistiky. Praha: ISE - Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 1994. ISBN 80-85241-64-1. S. 45-49.
Literatura
- J. Heller – J. Mrázek, Základy religionistiky. Praha: Kalich 1988
- Lexikon der Religionen. Freiburg: Herder 1992.
- Ottův slovník naučný nové doby, heslo Polytheismus. Sv. 8, str. 1273