Wilhelm Schmidt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wilhelm Schmidt
Narození 16. února 1868
Hörde (Dortmund)
Úmrtí 10. ledna 1954
Freiburg (Fribourg, Švýcarsko)
Zaměstnavatelé Vídeňská univerzita
Freiburská univerzita
Ocenění honorary doctor of the University of Uppsala
Honorary doctor of the University of Vienna
čestný doktor
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wilhelm Schmidt (16. února 1868 - 10. ledna 1954) byl katolický teolog, lingvista, antropolog, orientalista a etnolog. Proslavil se svou hypotézou o vzniku náboženství z prvotního monoteismu. Většina jeho prací se snaží o vědecké podložení této teorie. Byl oficiálním religionistou římskokatolické církve a jeho práce měly ve své době velký vliv nejen na religionistiku.

Život[editovat | editovat zdroj]

Wilhelm Schmidt se narodil v Hörde u Dortmundu ve Vestfálsku. Jakmile ukončil střední školu, začal roku 1883 studovat v Holandsku teologii a filosofii. Po ukončení studia, v roce 1892 byl vysvěcen na kněze. Následující léta studoval v Berlíně islamistiku a semitské jazyky. Od roku 1895 začal vyučovat v rakouském Mödlingu u Vídně teologii, lingvistiku a dějiny náboženství. Jako misionář procestoval Ohňovou zemi, Zadní Indii, Východní Afriku i Filipíny. Roku 1902 Schmidt přijal rakouské občanství.

Roku 1906 založil významný antropologický časopis Anthropos, který dodnes vychází. V témže roce přednesl přednášku na shromáždění Görresovy společnosti na téma Myšlenka vývoje v religionistice. Teze, které tehdy pronesl, se staly podkladem pro jeho asi nejslavnější práci o původu ideje boha, Der Ursprung der Gottesidee (12 svazků, 1912-1955).

Roku 1921 se stal profesorem etnologie ve Vídni a od roku 1924 vedl vědecké oddělení vatikánského muzea pro dějiny misie. V roce 1932 založil v Mödlingu u Vídně vědecké pracoviště s názvem Anthropos, roku 1938 však byl nacisty zatčen a musel se přemístit i s institutem do švýcarského Frodeville. Od roku 1941 byl profesorem etnologie a jazykovědy ve švýcarském Freiburku až do roku 1948, kdy odchází do důchodu.

Degenerativní hypotéza[editovat | editovat zdroj]

Schmidt je znám především díky zkonstruování tzv. degenerativní hypotézy o původu náboženství. Podle této teorie stojí na počátku všech dějin náboženství víra v jednoho nejvyššího boha (prvotní monoteismus, „urmonoteismus“). Postupem času se lidstvo od tohoto boha odklání, aby se k němu vrátilo prostřednictvím křesťanského monoteismu. Tuto teorii se snažil podložit rozsáhlým materiálem z oblasti etnografie.

Schmidtova teorie hrála ve své době velkou roli. Byla oponentem k evolučním teoriím o vzniku náboženství, jejichž stoupenci byli tzv. "progresionisté", zatímco stoupence degenerativní hypotézy dnes nazýváme "degeneracionisté".

Kritika Schmidtova pojetí původu náboženství směřuje dvěma směry:

  • Schmidt se ve svých pracích sice opírá o rozsáhlý materiál, ale ten se týká jenom některých, zejména pasteveckých etnik, jejichž pojetí se velmi blíží křesťanskému bohu
  • V žádném případě nelze doložit prastarou, jednotnou kulturu, ze které Schmidtova teorie vychází.

V teorii urmonoteismu, se odráží velký vliv A. Langa. Dnes se Schmidtova teorie pokládá za překonanou.[zdroj?]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • 1910 - Grundlinien einer Vergleichung der Religionen und Mythologien der austronesischen Völker
  • 1912 - 1955 - Der Ursprung der Gottesidee. Eine historisch-kritische und positive Studie I-XII
  • 1933 - High Gods in North America
  • 1937 - Handbuch der methode der kulturhistorischen Ethnologie
  • 1954 - Das Mutterrecht
  • 1954 - Die Völker in der Heilsgeschichte der Menschheit
  • 1955 - Totemismus in Asien und Ozeanien

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • Heller, Jan; Mrázek, Milan: Nástin religionistiky, (Praha: Kalich 2004).
  • Horyna, Břetislav: Úvod do religionistiky (Praha: OIKÚMENÉ, 1994).
  • Horyna, Břetislav; Pavlincová, Helena: Dějiny religionistiky (Olomouc: Olomouc, 2001).
  • Kubalík, Josef: Dějiny náboženství (Praha: Univerzita Karlova 1992)