Basilejská kompaktáta: Porovnání verzí
m →Vyjednávání s koncilem: zpřehlednění - rozřazení informací k příslušným bodům |
gramatická chyba značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
'''Kompaktáta''' či '''basilejská kompaktáta''' jsou výsledek ujednání mezi [[Basilejsko-ferrarsko-florentský koncil|basilejským koncilem]] a zástupci [[Husitství|husitských]] Čech a Moravy, která se konala v letech 1433 až 1435 a byla potvrzena v [[Basilej]]i v červenci roku [[1436]]. Jejich nejdůležitějším bodem bylo přiznání nároku na [[Podobojí|přijímání z kalicha]] pro všechny příslušníky [[Utrakvismus|utrakvistických]] frakcí církve. |
'''Kompaktáta''' či '''basilejská kompaktáta''' jsou výsledek ujednání mezi [[Basilejsko-ferrarsko-florentský koncil|basilejským koncilem]] a zástupci [[Husitství|husitských]] Čech a Moravy, která se konala v letech 1433 až 1435 a byla potvrzena v [[Basilej]]i v červenci roku [[1436]]. Jejich nejdůležitějším bodem bylo přiznání nároku na [[Podobojí|přijímání z kalicha]] pro všechny příslušníky [[Utrakvismus|utrakvistických]] frakcí církve. |
||
Češi uznali Zikmunda za českého krále a Čechy se |
Češi uznali Zikmunda za českého krále a Čechy se staly královstvím dvojího lidu (dvě náboženství : katolictví a husitství) |
||
Kompaktáta byla vyhlášena v [[Jihlava|Jihlavě]], ale jejich šiřitelé se hlásili k podpisu usnesení basilejského koncilu, které podepsali papež [[Evžen IV.]] a císař [[Zikmund Lucemburský]]. |
Kompaktáta byla vyhlášena v [[Jihlava|Jihlavě]], ale jejich šiřitelé se hlásili k podpisu usnesení basilejského koncilu, které podepsali papež [[Evžen IV.]] a císař [[Zikmund Lucemburský]]. |
Verze z 31. 3. 2020, 18:23
Kompaktáta či basilejská kompaktáta jsou výsledek ujednání mezi basilejským koncilem a zástupci husitských Čech a Moravy, která se konala v letech 1433 až 1435 a byla potvrzena v Basileji v červenci roku 1436. Jejich nejdůležitějším bodem bylo přiznání nároku na přijímání z kalicha pro všechny příslušníky utrakvistických frakcí církve.
Češi uznali Zikmunda za českého krále a Čechy se staly královstvím dvojího lidu (dvě náboženství : katolictví a husitství)
Kompaktáta byla vyhlášena v Jihlavě, ale jejich šiřitelé se hlásili k podpisu usnesení basilejského koncilu, které podepsali papež Evžen IV. a císař Zikmund Lucemburský.
Část textu v češtině a v latině hlásají dvě kamenné Kompaktátní desky, jež byly osazeny na zeď kaple Božího Těla na Dobytčím trhu (Karlovo náměstí) v Praze.
Tyto úmluvy mají význam i pro všechna následná evropská protestantská hnutí, která přijala za jeden ze svých základních požadavků a odlišností oproti Římu původně husitské přijímání pod obojí způsobou.
Vyjednávání s koncilem
14. srpna 1431 koalice husitských svazů pod velením Prokopa Holého rozdrtila vojska čtvrté křížové výpravy v bitvě u Domažlic. Teprve tato porážka odradila zahraniční nobilitu a vysoké církevní hodnostáře od dalších pokusů podmanit kacířské Čechy silou a z jejich strany začal sílit tlak na urovnání konfliktu diplomatickou cestou. Tohoto stavu věcí využil legát apoštolské stolice v Čechách, Uhrách a Německu kardinál Giuliano Cesarini, jenž zahájil s husitskými předáky přímé rozhovory o jejich přítomnosti na právě probíhajícím basilejském koncilu. Poselstvo, v čele s Prokopem Holým a Vilémem Kostkou z Postupic, vyrazilo na cestu v prosinci 1432 a do Basileje dorazilo 4. ledna 1433. Veřejné slyšení, kde se ve vzájemné rozpravě utkali čtyři bohoslovci z každé strany, jejichž úkolem bylo vyvrátit, potažmo obhájit, platnost čtyřech pražských artikulů, bylo zahájeno šestnáctého dne téhož měsíce.
Program čtyř pražských artikulů
- svobodné kázání Slova Božího (Bible)
- německý dominikán Heinrich Kalteisen, inkvizitor a velký znalec kacířských nauk, měl potírat vývody Oldřicha ze Znojma, sirotčího (dříve orebského) kněze
- přijímání podobojí pro všechny
- před koncilem hájil přijímání podobojí Jan Rokycana, zástupce pražských husitů; proti němu stál chorvatský dominikán Jan z Dubrovníka (Ivan Stojković).
- trestání smrtelných hříchů bez rozdílu postavení (v podstatě stejné tresty za provinění pro všechny)
- Mikuláš Biskupec z Pelhřimova (byl tu za Tábor) hájil teze o trestání smrtelných hříchů a měl za odpůrce Jiljího (Gillese) Charliera, synovce největšího Husova odpůrce v Kostnici Jeana Gersona a doktora Pařížské univerzity
- odnětí světského majetku církvi (omezení přepychu a světské moci církve)
- nejvýznamnějším účastníkem této debaty byl barcelonský arcijáhen Jan Palomar, který stál proti vzdělanému a zkušenému Petru Paynovi, známému v Čechách jako mistr Engliš. Ten hájil poslední bod, vyvlastnění církevního majetku
Výsledky
Disputace nepřinesly přesvědčivé výsledky a koncil byl posléze ochoten přiznat Čechům přijímání z kalicha, pokud se srovnají s učením katolické církve v ostatních bodech. Jednání pak pokračovala v Praze od listopadu 1433 do února 1434. Jan Palomar v Praze jednal hlavně s husitskou šlechtou a univerzitními mistry a zemský sněm posléze uznal tato ujednání.
Odpůrci ujednání, k nimž patřila hlavně radikální husitská polní vojska, byli poraženi v bitvě u Lipan 30. května 1434, poslední opěrný bod radikálních husitů hrad Sion, pod velením Jana Roháče z Dubé, padl až v roce 1437. To otevřelo Zikmundovi Lucemburskému cestu na český trůn, většina husitů uznala jeho nárok i platnost jeho korunovace za českého krále z 28. července 1420.
Basilejská kompaktáta se stala základním právním dokumentem upravujícím postavení utrakvismu v 15. a 16. století.
Další vývoj
Kompaktáta zůstala mezi základními právními dokumenty českého státu až do doby Jiřího z Poděbrad, kdy papež Pius II. v roce 1462 odmítl jeho žádost potvrdit kompaktáta s odůvodněním, že byla ujednána jen pro nejstarší generaci husitů a že je pro další generace římská kurie nikdy neuznala. Jiří z Poděbrad však papežovo rozhodnutí nepřijal a přesto, že se jeho mezinárodní postavení zhoršilo, zůstal tzv. králem dvojího lidu (pod jednou i pod obojí).
Po přijetí kompaktát panoval v Čechách určitý náboženský smír (Jednota bratrská do něj zahrnuta nebyla, a tak byla především ze strany umírněných husitů utlačována). V 16. století pronikly do Čech myšlenky Martina Luthera a později i Jana Kalvína, což posílilo pocit sounáležitosti kališníků s Římem. Kališníci se spíše považovali za autonomní součást obecné katolické církve, opět v rozporu s Jednotou bratrskou.
Platnost zemského zákona měly až do roku 1567, kdy je zrušil Maxmilián II. na nátlak české protestantské šlechty.
Památky
Dvě kompaktátní desky s citátem z usnesení, ve dvou jazykových verzích - v češtině a v latině, vytesané do kamene, byly umístěny na vnější stěnu kaple Božího Těla na Karlově náměstí (Dobytčím trhu) v Praze na Novém Městě, která stála na křižovatce dvou rušných dálkových cest, a proto si kterýkoliv kolemjdoucí nebo kolemjedoucí mohl text přečíst. Po zboření této kaple koncem 18. století byly desky umístěny v Klementinu a postupně přenášeny na různá místa. Dnes jsou vystaveny v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti, v jeho druhém sále mezi památkami pozdní gotiky. Každá z desek je tesaná z pískovce, má rozměry 70 x 181 cm, tloušťku 10 cm, a její reliéfní nápis gotickou minuskulou (čili frakturou) je zlacený.
Odkazy
Literatura
- BECHYNĚ, Jan: Kompaktáta. Historický obzor, 1996, 7 (1/2), s. 37–40.
- KRCHŇÁK, Alois. Čechové na basilejském sněmu. 2.., doplněné vyd. Svitavy: Trinitas, 1997. 299 s. (Křesťanská akademie - Studium, 92). ISBN 80-86036-01-4.
- Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 14. díl. V Praze: J. Otto, 1899. 1066 s. cnb000277218. [Heslo „Kompaktáta" je na str. 652–654.] Dostupné online
- ŠMAHEL, František. Basilejská kompaktáta : příběh deseti listin. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 182 s. ISBN 978-80-7422-155-2.
- URBÁNEK, Rudolf: České dějiny III./1., Věk poděbradský. Praha: Jan Laichter 1915. 976 s. cnb000276540. S. 128.
Externí odkazy
- Kompaktata ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích