Prčice: Porovnání verzí
m →Externí odkazy: odstranění nefunkčních odkazů na MVČR a DSO CSÚ za použití AWB |
m Robot: parametry infoboxu přejmenovány; kosmetické úpravy |
||
Řádek 6: | Řádek 6: | ||
| charakter = část města |
| charakter = část města |
||
| počet obyvatel = 532 |
| počet obyvatel = 532 |
||
| obyvatelé |
| obyvatelé aktuální k = 2011 |
||
| počet domů = 221 |
| počet domů = 221 |
||
| psč = 257 92 |
| psč = 257 92 |
||
| obec = [[Sedlec-Prčice]] |
| obec = [[Sedlec-Prčice]] |
||
| okres = Příbram |
| okres = Příbram |
||
| země = |
| země = |
||
| katastrální území = Prčice |
| katastrální území = Prčice |
||
| výměra = 5,89 |
| výměra = 5,89 |
||
| zeměpisná šířka = 49.5783333 |
| zeměpisná šířka = 49.5783333 |
||
| zeměpisná délka = 14.5402778 |
| zeměpisná délka = 14.5402778 |
||
| nadmořská výška = |
| nadmořská výška = |
||
| loc-map = {{LocMap |Česko |label=Prčice |lat_deg=49 |lat_min=34 |lat_sec=42 |lon_deg=14 |lon_min=32 |lon_sec=25|float=center | caption=}} |
| loc-map = {{LocMap |Česko |label=Prčice |lat_deg=49 |lat_min=34 |lat_sec=42 |lon_deg=14 |lon_min=32 |lon_sec=25|float=center | caption=}} |
||
| web = |
| web = |
||
}} |
}} |
||
'''Prčice''' je bývalý [[městys]] ve [[Středočeský kraj|Středočeském kraji]]. Dne 6. září 1957 byl podepsán dokument, na jehož základě byl starobylý městys sloučen s moderně se rozvíjejícím sousedním městem [[Sedlec (Sedlec-Prčice)|Sedlcem]] do jednoho města [[Sedlec-Prčice]],<ref>[http://www.sedlec-prcice.cz/text/cz/od-roku-1957-to-tahnou-spolu/ Od roku 1957 to táhnou spolu], web města Sedlec-Prčice, článek nedatován, autor neuveden</ref> kde dnes tvoří severozápadní část souvislé městské zástavby. V roce 2011 zde trvale žilo 532 obyvatel.<ref name="sldb2011">{{Citace monografie | titul = Statistický lexikon obcí České republiky 2013 | url = https://www.czso.cz/csu/czso/statisticky-lexikon-obci-2013-a8m6eyff20 | vydavatel = Český statistický úřad | místo = Praha | rok = 2013 | počet stran = 900 | strany = 155 | isbn = 978-80-250-2394-5}}</ref> |
'''Prčice''' je bývalý [[městys]] ve [[Středočeský kraj|Středočeském kraji]]. Dne 6. září 1957 byl podepsán dokument, na jehož základě byl starobylý městys sloučen s moderně se rozvíjejícím sousedním městem [[Sedlec (Sedlec-Prčice)|Sedlcem]] do jednoho města [[Sedlec-Prčice]],<ref>[http://www.sedlec-prcice.cz/text/cz/od-roku-1957-to-tahnou-spolu/ Od roku 1957 to táhnou spolu], web města Sedlec-Prčice, článek nedatován, autor neuveden</ref> kde dnes tvoří severozápadní část souvislé městské zástavby. V roce 2011 zde trvale žilo 532 obyvatel.<ref name="sldb2011">{{Citace monografie | titul = Statistický lexikon obcí České republiky 2013 | url = https://www.czso.cz/csu/czso/statisticky-lexikon-obci-2013-a8m6eyff20 | vydavatel = Český statistický úřad | místo = Praha | rok = 2013 | počet stran = 900 | strany = 155 | isbn = 978-80-250-2394-5}}</ref> |
||
Řádek 33: | Řádek 32: | ||
=== Židé v Prčici === |
=== Židé v Prčici === |
||
[[ |
[[Soubor:Židovský hřbitov Prčice entry.jpg|náhled|Vstup židovského hřbitova]] |
||
[[ |
[[Soubor:Židovský hřbitov Prčice 5.jpg|náhled|Dva ze starších náhrobků na židovském hřbitově]] |
||
Někdy před rokem [[1724]] vzniklo v Prčici židovské osídlení, z něhož se posléze vyvinula samostatná [[židovská obec]]. Velmi pravděpodobně zde byly jednotlivé židovské rodiny usazeny mezi křesťanským obyvatelstvem (což bylo v té době ve středních Čechách obvyklé) již v průběhu 17. století, tudíž nebylo zde [[ghetto]]. Nicméně exaktnější prameny z tohoto období zatím nejsou podrobněji popsány. Víme pouze, že v městském soupisu židů (pochází z r. [[1724]]) je k roku [[1618]] uváděn "neurčitý počet Židů", dále pak jakákoliv zmínka o židovském obyvatelstvu z městských zápisů mizí, až k r. [[1702]] je tu evidováno 7 Židů starších deseti let, poté již jsou až do josefínských reforem ve familiantských seznamech vedeni zdejší Židé s neomylnou přesností co do počtu, jmen, povolání i bydliště. V soupisu Židů z roku 1724 je uvedeno, že v panské vinopalně v patře bývala od roku [[1689]] modlitebna a kromě toho tu jsou zmíněny tři rodiny: draslař Salomon Cantor se ženou a pěti dětmi (jeden ženatý syn Bernard se ženou Perl a jednou dcerou se živil jako palírník, druhý syn Jakob pomáhal otci s výrobou [[Uhličitan draselný|potaše]] a třetí syn, patnáctiletý Zacharias, pomáhal bratrovi Bernardovi ve vinoplaně a obchodoval s kůžemi a dalším zbožím), [[koželuh]] Feischel Moises se ženou Hanele a třemi dcerami (zaměstnával pomocníka v koželužně Lebenmana původem z Nadějkova) a obchodník lněným i jiným zbožím Josef Israel se ženou a čtyřmi dětmi. |
Někdy před rokem [[1724]] vzniklo v Prčici židovské osídlení, z něhož se posléze vyvinula samostatná [[židovská obec]]. Velmi pravděpodobně zde byly jednotlivé židovské rodiny usazeny mezi křesťanským obyvatelstvem (což bylo v té době ve středních Čechách obvyklé) již v průběhu 17. století, tudíž nebylo zde [[ghetto]]. Nicméně exaktnější prameny z tohoto období zatím nejsou podrobněji popsány. Víme pouze, že v městském soupisu židů (pochází z r. [[1724]]) je k roku [[1618]] uváděn "neurčitý počet Židů", dále pak jakákoliv zmínka o židovském obyvatelstvu z městských zápisů mizí, až k r. [[1702]] je tu evidováno 7 Židů starších deseti let, poté již jsou až do josefínských reforem ve familiantských seznamech vedeni zdejší Židé s neomylnou přesností co do počtu, jmen, povolání i bydliště. V soupisu Židů z roku 1724 je uvedeno, že v panské vinopalně v patře bývala od roku [[1689]] modlitebna a kromě toho tu jsou zmíněny tři rodiny: draslař Salomon Cantor se ženou a pěti dětmi (jeden ženatý syn Bernard se ženou Perl a jednou dcerou se živil jako palírník, druhý syn Jakob pomáhal otci s výrobou [[Uhličitan draselný|potaše]] a třetí syn, patnáctiletý Zacharias, pomáhal bratrovi Bernardovi ve vinoplaně a obchodoval s kůžemi a dalším zbožím), [[koželuh]] Feischel Moises se ženou Hanele a třemi dcerami (zaměstnával pomocníka v koželužně Lebenmana původem z Nadějkova) a obchodník lněným i jiným zbožím Josef Israel se ženou a čtyřmi dětmi. |
||
Roku [[1880]] bydlelo v Prčici 31 Židů, roku [[1890]] 45 Židů, roku [[1900]] 52 Židů, v roce [[1910]] žilo v obci 43 [[Židé|Židů]], v r. [[1921]], jak uvádějí [[Hugo Gold]] a Jan Polák-Rokycana "méně než 30 duší" (ve skutečnosti 24 osob) a roku [[1930]] 23 obyvatel hlásících se k židovskému náboženství. |
Roku [[1880]] bydlelo v Prčici 31 Židů, roku [[1890]] 45 Židů, roku [[1900]] 52 Židů, v roce [[1910]] žilo v obci 43 [[Židé|Židů]], v r. [[1921]], jak uvádějí [[Hugo Gold]] a Jan Polák-Rokycana "méně než 30 duší" (ve skutečnosti 24 osob) a roku [[1930]] 23 obyvatel hlásících se k židovskému náboženství. |
||
K žid. obci místně náležely ve 20. století i tyto dříve samostatné židovské obce: [[Borotín (okres Tábor)|Borotín]], [[Divišovice (Sedlec-Prčice)|Divišovice]], [[Jetřichovice (Sedlec-Prčice)|Jetřichovice]], [[Kvasejovice (Sedlec-Prčice)|Kvasejovice]], Lhota, Libešnice, Mezno, Měštice, [[Nadějkov]], [[Nosetín]], [[Petříkovice (Nadějkov)|Petříkovice]], [[Přestavlky (Sedlec-Prčice)|Přestavlky]], Ředice, [[Sedlec-Prčice|Sedlec]], [[Střezimíř|Střežmíř]], [[Stupčice]], Uhřice, Veletice, Bolechovice, Červený Újezd, Velké Heřmanice. |
K žid. obci místně náležely ve 20. století i tyto dříve samostatné židovské obce: [[Borotín (okres Tábor)|Borotín]], [[Divišovice (Sedlec-Prčice)|Divišovice]], [[Jetřichovice (Sedlec-Prčice)|Jetřichovice]], [[Kvasejovice (Sedlec-Prčice)|Kvasejovice]], Lhota, Libešnice, Mezno, Měštice, [[Nadějkov]], [[Nosetín]], [[Petříkovice (Nadějkov)|Petříkovice]], [[Přestavlky (Sedlec-Prčice)|Přestavlky]], Ředice, [[Sedlec-Prčice|Sedlec]], [[Střezimíř|Střežmíř]], [[Stupčice]], Uhřice, Veletice, Bolechovice, Červený Újezd, Velké Heřmanice. |
||
Z Prčice pocházeli [[dirigent]] Adolf Čech (vlastním jménem Adolf Taussig, 1842-1903 Praha) a jeho bratr, [[sólista]] [[Opera Národního divadla|Opery Národního divadla]] Karel Čech (vlastním jménem Karel Taussig, 1844-1913 Praha). Richard Neumann padl jako voják [[C. k. armáda|c.k. rakouské armády]] v [[První světová válka|1. sv. válce]] v [[Srbsko|Srbsku]]. |
Z Prčice pocházeli [[dirigent]] Adolf Čech (vlastním jménem Adolf Taussig, 1842-1903 Praha) a jeho bratr, [[sólista]] [[Opera Národního divadla|Opery Národního divadla]] Karel Čech (vlastním jménem Karel Taussig, 1844-1913 Praha). Richard Neumann padl jako voják [[C. k. armáda|c.k. rakouské armády]] v [[První světová válka|1. sv. válce]] v [[Srbsko|Srbsku]]. |
||
V roce 1942 zdejší [[židovská obec]] zanikla, obyvatelé byli v rámci [[Holokaust|holocaustu]] nejdříve odkradeni, pak odtransportováni do ghetta v Terezíně (Transport "Bd" dne 4.9.1942), a posléze vyvražděni v [[koncentrační tábor|koncentračních táborech]]. Seznam zavražděných prčických obětí holocaustu čítá 31 jmen, zachránila se pouze rodina Friedmannů, a to emigrací do [[Britský mandát Palestina|Palestiny]] na začátku války. |
V roce 1942 zdejší [[židovská obec]] zanikla, obyvatelé byli v rámci [[Holokaust|holocaustu]] nejdříve odkradeni, pak odtransportováni do ghetta v Terezíně (Transport "Bd" dne 4.9.1942), a posléze vyvražděni v [[koncentrační tábor|koncentračních táborech]]. Seznam zavražděných prčických obětí holocaustu čítá 31 jmen, zachránila se pouze rodina Friedmannů, a to emigrací do [[Britský mandát Palestina|Palestiny]] na začátku války. |
||
Řádek 48: | Řádek 47: | ||
Bývalé ne nevýznamné židovské osídlení Prčice připomíná dnes [[židovský hřbitov]] z poloviny 18. století, ležící asi půl kilometru od okraje zástavby Prčice, severovýchodním směrem, kde se dochovalo cca 50 [[Klasicistní architektura|klasicistních]] a novodobých náhrobků. Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] hřbitov podlehl zpustnutí a devastaci, počínaje rokem 1995 byl upraven a byla zrekonstruována márnice a ohradní zeď.<ref>Podle informační tabule na márnici hřbitova.</ref> |
Bývalé ne nevýznamné židovské osídlení Prčice připomíná dnes [[židovský hřbitov]] z poloviny 18. století, ležící asi půl kilometru od okraje zástavby Prčice, severovýchodním směrem, kde se dochovalo cca 50 [[Klasicistní architektura|klasicistních]] a novodobých náhrobků. Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] hřbitov podlehl zpustnutí a devastaci, počínaje rokem 1995 byl upraven a byla zrekonstruována márnice a ohradní zeď.<ref>Podle informační tabule na márnici hřbitova.</ref> |
||
Přímo na Vítkově náměstí v centru městyse se dodnes dochovala také původní, i když značně přestavěná budova židovské náboženské obce, školy a [[Synagoga|synagogy]], objekt čp. 68 (dům pod radnicí). Pozemek pro stavbu zakoupil pro židovskou náboženskou obec Moises Strauss od Johanna Pištěka, synagoga postavena v r. 1852-1854 v zadním traktu nové budovy jako náhrada za starší modlitebnu z 18. století v domě čp. 109. Slavnostně vysvěcena za účasti [[Votice|votického]] rabína Moisese Schiffmanna v předvečer [[ |
Přímo na Vítkově náměstí v centru městyse se dodnes dochovala také původní, i když značně přestavěná budova židovské náboženské obce, školy a [[Synagoga|synagogy]], objekt čp. 68 (dům pod radnicí). Pozemek pro stavbu zakoupil pro židovskou náboženskou obec Moises Strauss od Johanna Pištěka, synagoga postavena v r. 1852-1854 v zadním traktu nové budovy jako náhrada za starší modlitebnu z 18. století v domě čp. 109. Slavnostně vysvěcena za účasti [[Votice|votického]] rabína Moisese Schiffmanna v předvečer [[šabat]]u, v pátek 18. srpna [[1854]] (24. [[Av (měsíc)|Avu]] [[Židovský kalendář|5614 podle židovského letopočtu]]). |
||
Synagoga sloužila prčickým i přespolním židům po téměř pět generací až do nacistické okupace v r. 1939. V modlitebním sále se nacházelo 58 mužských sedadel a na galerii 22 sedadel ženských, interiér byl vyzdoben dekorativní malbou, vyřezávanými dřevěnými prvky, východní stěna byla prosvětlena dvěma typickými půlkruhovými okny s vitrážemi a nad svatostánkem [[aron ha-kodeš]] byla rozeta. Do r. 1924 byl rabínem 41 let Hynek Kohn, po něm od 1924 Viktor Taussig. |
Synagoga sloužila prčickým i přespolním židům po téměř pět generací až do nacistické okupace v r. 1939. V modlitebním sále se nacházelo 58 mužských sedadel a na galerii 22 sedadel ženských, interiér byl vyzdoben dekorativní malbou, vyřezávanými dřevěnými prvky, východní stěna byla prosvětlena dvěma typickými půlkruhovými okny s vitrážemi a nad svatostánkem [[aron ha-kodeš]] byla rozeta. Do r. 1924 byl rabínem 41 let Hynek Kohn, po něm od 1924 Viktor Taussig. |
||
Od 2. pol. 19. stol. do r. [[1910]] v tomtýž objektu fungovala i německá židovská škola, a do počátku 20. století zřejmě i židovská rituální lázeň [[mikve]], jejíž zbytky se pravděpodobně dodnes nachází ve sklepení objektu. V přední části domu, s okny do náměstí, byl byt šámese. |
Od 2. pol. 19. stol. do r. [[1910]] v tomtýž objektu fungovala i německá židovská škola, a do počátku 20. století zřejmě i židovská rituální lázeň [[mikve]], jejíž zbytky se pravděpodobně dodnes nachází ve sklepení objektu. V přední části domu, s okny do náměstí, byl byt šámese. |
||
[[Židovská obec|Židovská náboženská obec]] v Prčici nebyla po 2. sv. válce obnovena a objekt bývalé synagogy přešel pod správu pražské židovské obce, která jej r. 1961 odprodala družstvu Opus, které zde po radikální přestavbě zřídilo výrobní provozovnu speciálních sedlářských výrobků. V roce 2007 zakoupil objekt soukromý majitel, který následně započal s jeho rekonstrukcí. |
[[Židovská obec|Židovská náboženská obec]] v Prčici nebyla po 2. sv. válce obnovena a objekt bývalé synagogy přešel pod správu pražské židovské obce, která jej r. 1961 odprodala družstvu Opus, které zde po radikální přestavbě zřídilo výrobní provozovnu speciálních sedlářských výrobků. V roce 2007 zakoupil objekt soukromý majitel, který následně započal s jeho rekonstrukcí. |
||
Na počátku nacistické okupace byly ritální předměty ze synagogy odvezeny do Prahy, kde jsou dodnes uchovány ve sbírkách [[Židovské muzeum v Praze|Židovského muzea]]. Celkem se jedná o 129 předmětů a 80 archiválií, včetně tří dochovaných fotografií synagogy z r. 1942. Nejstarší předmět pochází z roku [[1722]]. |
Na počátku nacistické okupace byly ritální předměty ze synagogy odvezeny do Prahy, kde jsou dodnes uchovány ve sbírkách [[Židovské muzeum v Praze|Židovského muzea]]. Celkem se jedná o 129 předmětů a 80 archiválií, včetně tří dochovaných fotografií synagogy z r. 1942. Nejstarší předmět pochází z roku [[1722]]. |
Verze z 14. 11. 2018, 01:51
Šablona:Infobox - sídlo Prčice je bývalý městys ve Středočeském kraji. Dne 6. září 1957 byl podepsán dokument, na jehož základě byl starobylý městys sloučen s moderně se rozvíjejícím sousedním městem Sedlcem do jednoho města Sedlec-Prčice,[1] kde dnes tvoří severozápadní část souvislé městské zástavby. V roce 2011 zde trvale žilo 532 obyvatel.[2]
Historie
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1184.[3]
Náležela pánu Vítku z Prčice, od něhož odvozují svůj původ nejstarší české šlechtické rody Vítkovců, resp. Rožmberkové, páni z Krumlova, páni z Hradce, páni z Landštejna a páni ze Sezimova Ústí.
Původní panské sídlo se nacházelo vedle původně románského kostela svatého Vavřince, jenž prodělal nejprve gotickou a po požáru roku 1701 i barokní přestavbu. Postupem času vznikly v Prčici tři tvrze a roku 1591 zahájil Adam Voračický z Paběnic stavbu zámku. Državou vladyků Voračických z Paběnic
Roku 1357 je zde zmiňován Beneš z Choustníka.
Židé v Prčici
Někdy před rokem 1724 vzniklo v Prčici židovské osídlení, z něhož se posléze vyvinula samostatná židovská obec. Velmi pravděpodobně zde byly jednotlivé židovské rodiny usazeny mezi křesťanským obyvatelstvem (což bylo v té době ve středních Čechách obvyklé) již v průběhu 17. století, tudíž nebylo zde ghetto. Nicméně exaktnější prameny z tohoto období zatím nejsou podrobněji popsány. Víme pouze, že v městském soupisu židů (pochází z r. 1724) je k roku 1618 uváděn "neurčitý počet Židů", dále pak jakákoliv zmínka o židovském obyvatelstvu z městských zápisů mizí, až k r. 1702 je tu evidováno 7 Židů starších deseti let, poté již jsou až do josefínských reforem ve familiantských seznamech vedeni zdejší Židé s neomylnou přesností co do počtu, jmen, povolání i bydliště. V soupisu Židů z roku 1724 je uvedeno, že v panské vinopalně v patře bývala od roku 1689 modlitebna a kromě toho tu jsou zmíněny tři rodiny: draslař Salomon Cantor se ženou a pěti dětmi (jeden ženatý syn Bernard se ženou Perl a jednou dcerou se živil jako palírník, druhý syn Jakob pomáhal otci s výrobou potaše a třetí syn, patnáctiletý Zacharias, pomáhal bratrovi Bernardovi ve vinoplaně a obchodoval s kůžemi a dalším zbožím), koželuh Feischel Moises se ženou Hanele a třemi dcerami (zaměstnával pomocníka v koželužně Lebenmana původem z Nadějkova) a obchodník lněným i jiným zbožím Josef Israel se ženou a čtyřmi dětmi.
Roku 1880 bydlelo v Prčici 31 Židů, roku 1890 45 Židů, roku 1900 52 Židů, v roce 1910 žilo v obci 43 Židů, v r. 1921, jak uvádějí Hugo Gold a Jan Polák-Rokycana "méně než 30 duší" (ve skutečnosti 24 osob) a roku 1930 23 obyvatel hlásících se k židovskému náboženství.
K žid. obci místně náležely ve 20. století i tyto dříve samostatné židovské obce: Borotín, Divišovice, Jetřichovice, Kvasejovice, Lhota, Libešnice, Mezno, Měštice, Nadějkov, Nosetín, Petříkovice, Přestavlky, Ředice, Sedlec, Střežmíř, Stupčice, Uhřice, Veletice, Bolechovice, Červený Újezd, Velké Heřmanice.
Z Prčice pocházeli dirigent Adolf Čech (vlastním jménem Adolf Taussig, 1842-1903 Praha) a jeho bratr, sólista Opery Národního divadla Karel Čech (vlastním jménem Karel Taussig, 1844-1913 Praha). Richard Neumann padl jako voják c.k. rakouské armády v 1. sv. válce v Srbsku.
V roce 1942 zdejší židovská obec zanikla, obyvatelé byli v rámci holocaustu nejdříve odkradeni, pak odtransportováni do ghetta v Terezíně (Transport "Bd" dne 4.9.1942), a posléze vyvražděni v koncentračních táborech. Seznam zavražděných prčických obětí holocaustu čítá 31 jmen, zachránila se pouze rodina Friedmannů, a to emigrací do Palestiny na začátku války.
Bývalé ne nevýznamné židovské osídlení Prčice připomíná dnes židovský hřbitov z poloviny 18. století, ležící asi půl kilometru od okraje zástavby Prčice, severovýchodním směrem, kde se dochovalo cca 50 klasicistních a novodobých náhrobků. Po druhé světové válce hřbitov podlehl zpustnutí a devastaci, počínaje rokem 1995 byl upraven a byla zrekonstruována márnice a ohradní zeď.[4]
Přímo na Vítkově náměstí v centru městyse se dodnes dochovala také původní, i když značně přestavěná budova židovské náboženské obce, školy a synagogy, objekt čp. 68 (dům pod radnicí). Pozemek pro stavbu zakoupil pro židovskou náboženskou obec Moises Strauss od Johanna Pištěka, synagoga postavena v r. 1852-1854 v zadním traktu nové budovy jako náhrada za starší modlitebnu z 18. století v domě čp. 109. Slavnostně vysvěcena za účasti votického rabína Moisese Schiffmanna v předvečer šabatu, v pátek 18. srpna 1854 (24. Avu 5614 podle židovského letopočtu).
Synagoga sloužila prčickým i přespolním židům po téměř pět generací až do nacistické okupace v r. 1939. V modlitebním sále se nacházelo 58 mužských sedadel a na galerii 22 sedadel ženských, interiér byl vyzdoben dekorativní malbou, vyřezávanými dřevěnými prvky, východní stěna byla prosvětlena dvěma typickými půlkruhovými okny s vitrážemi a nad svatostánkem aron ha-kodeš byla rozeta. Do r. 1924 byl rabínem 41 let Hynek Kohn, po něm od 1924 Viktor Taussig.
Od 2. pol. 19. stol. do r. 1910 v tomtýž objektu fungovala i německá židovská škola, a do počátku 20. století zřejmě i židovská rituální lázeň mikve, jejíž zbytky se pravděpodobně dodnes nachází ve sklepení objektu. V přední části domu, s okny do náměstí, byl byt šámese.
Židovská náboženská obec v Prčici nebyla po 2. sv. válce obnovena a objekt bývalé synagogy přešel pod správu pražské židovské obce, která jej r. 1961 odprodala družstvu Opus, které zde po radikální přestavbě zřídilo výrobní provozovnu speciálních sedlářských výrobků. V roce 2007 zakoupil objekt soukromý majitel, který následně započal s jeho rekonstrukcí.
Na počátku nacistické okupace byly ritální předměty ze synagogy odvezeny do Prahy, kde jsou dodnes uchovány ve sbírkách Židovského muzea. Celkem se jedná o 129 předmětů a 80 archiválií, včetně tří dochovaných fotografií synagogy z r. 1942. Nejstarší předmět pochází z roku 1722.
Pochod Praha-Prčice
Od roku 1966 je Prčice cílovým místem pochodu Praha-Prčice, nejznámější a nejmasovější české turistické akce. V jedné ze svých písní se o něm zmiňuje i Ivan Mládek.
Pamětihodnosti
- Most Karla Burky se sochami
- Zámek Prčice
- Kostel svatého Vavřince
- Sochy svatého Jana Nepomuckého a dvě sochy svatého Isidora
- Domy čp. 71 a 115
- Usedlost čp. 6
- Morová kaple
- Boží muka
- Židovský hřbitov
Reference
- ↑ Od roku 1957 to táhnou spolu, web města Sedlec-Prčice, článek nedatován, autor neuveden
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 155.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. 1. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 80.
- ↑ Podle informační tabule na márnici hřbitova.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Prčice na Wikimedia Commons
- Územně identifikační registr ČR
- Zpráva Archeologové našli v Prčici sídlo Vítkovců ve Wikizprávách