Veverka popelavá: Porovnání verzí
m přidána Kategorie:Invazní druhy za použití HotCat |
m infobox+obrázek značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Taxobox |
{{Taxobox |
||
| jméno = Veverka popelavá |
| jméno = Veverka popelavá |
||
| obrázek = Eastern Grey Squirrel in St James's Park, London - Nov 2006.jpg |
|||
| popis obrázku = Veverka popelavá |
|||
| šířka obrázku = 220px |
|||
| říše = [[živočichové]] (Animalia) |
| říše = [[živočichové]] (Animalia) |
||
| kmen = [[strunatci]] (Chordata) |
| kmen = [[strunatci]] (Chordata) |
||
Řádek 10: | Řádek 13: | ||
| rod = [[Sciurus|veverka]] (''Sciurus'') |
| rod = [[Sciurus|veverka]] (''Sciurus'') |
||
| binomické jméno = Sciurus carolinensis |
| binomické jméno = Sciurus carolinensis |
||
| druh popsal = Gmelin, 1788 |
| druh popsal = [[Gmelin]], [[1788]] |
||
| mapa rozšíření = Sciurus carolinensis range map.svg |
|||
| popis mapy = Původní rozšíření veverky popelavé (červeně). |
|||
}} |
}} |
||
Veverka popelavá (''Sciurus carolinensis'') je hlodavec z čeledi veverkovitých (''[[Veverkovití|Sciuridae]]''). Původní výskyt druhu je ve východní části Severní Ameriky (území části [[USA]] a [[Kanada|Kanady]]), byl však introdukován do mnoha dalších států. Nejvýznamnější je její introdukce do Evropy, především na [[Britské ostrovy]], kde velmi negativně ovlivňuje populace zde původní [[Veverka obecná|veverky obecné]] (''Sciurus vulgaris'').<ref name=":0">UNEP-WCMC. 2010. Review of the Grey Squirrel Sciurus carolinensis. UNEP-WCMC, Cambridge. online: http://ec.europa.eu/environment/cites/pdf/reports/grey_squirrel.pdf</ref> |
|||
== Vzhled == |
== Vzhled == |
||
Řádek 31: | Řádek 37: | ||
== Rozšíření == |
== Rozšíření == |
||
Z původního areálu rozšíření je veverka popelavá introdukována do velké části Kanady (provincie |
Z původního areálu rozšíření je veverka popelavá introdukována do velké části Kanady (provincie [[Québec (provincie)|Québec]], [[Ontario (provincie)|Ontario]], [[Nový Brunšvik]], [[Manitoba]], [[Saskatchewan]], [[Britská Kolumbie|Bristká Kolumbie]], [[Nové Skotsko]]) a mnoha států USA ([[Kalifornie]], [[Oregon]], [[Washington (stát)|Washington]], a [[Montana]]).<ref name=":3">{{Citace elektronického periodika |
||
| titul = Sciurus carolinensis (Eastern Gray Squirrel, Gray Squirrel, Grey Squirrel) |
| titul = Sciurus carolinensis (Eastern Gray Squirrel, Gray Squirrel, Grey Squirrel) |
||
| periodikum = www.iucnredlist.org |
| periodikum = www.iucnredlist.org |
||
| url = http://www.iucnredlist.org/details/42462/0 |
| url = http://www.iucnredlist.org/details/42462/0 |
||
| datum přístupu = 2018-06-12 |
| datum přístupu = 2018-06-12 |
||
}}</ref> Mimo území Severní Ameriky se dostala do Irska, Velké Británie, Itálie a severní Afriky. V Austrálii, kde byla též intrudokovaná, již populace vyhynula.<ref name=":3" /> Najít ji můžeme dnes již téměř ve všech zemí EU, včetně České republiky.<ref name=":0" /> |
}}</ref> Mimo území Severní Ameriky se dostala do [[Irsko|Irska]], [[Spojené království|Velké Británie]], [[Itálie]] a [[Severní Afrika|severní Afriky]]. V [[Austrálie|Austrálii]], kde byla též intrudokovaná, již populace vyhynula.<ref name=":3" /> Najít ji můžeme dnes již téměř ve všech zemí [[Evropská unie|EU]], včetně [[Česko|České republiky]].<ref name=":0" /> |
||
⚫ | Na Britských ostrovech byl tento druh vysazen v |
||
⚫ | Na Britských ostrovech byl tento druh vysazen v 31 případech mezi lety 1876-1929, u 24 z nich došlo k následnému zvětšení populace. Veverky popelavé sem byly dováženy jako exotická zvířata do parků a zahrad venkovských sídel z východu USA.<ref name=":0" /> Dnes je veverka popelavá přítomna ve většině [[Anglie]] a [[Wales|Walesu]] a v severním [[Skotsko|Skotsku]]. V Irsku došlo roku 1913 k vysazení pouze šesti párů, začátkem 21. století je zde veverka popelavá rozšířena na celém území. V Itálii byly mezi lety 1948-1994 úspěšné 3 z celkových 4 introdukcí, při kterých bylo vypuštěno pouze kolem 4-6 jedinců. Populace veverky popelavé se tam po přelomu roku 2000 vyskytují v oblasti [[Piemont|Piedmont]] (roku 1948 introdukce dvou párů z [[Washington, D.C.|Washingtonu D.C.]], USA<ref name=":4">Bertolino, S., & Genovesi, P. (2003). Spread and attempted eradication of the grey squirrel (Sciurus carolinensis) in Italy, and consequences for the red squirrel (Sciurus vulgaris) in Eurasia. ''Biological Conservation'', ''109''(3), 351-358. online: http://planet.uwc.ac.za/nisl/Invasives/Refs/BertolinoandGenovesi.pdf</ref>), na pobřeží [[Ligurie]] a v [[Lombardie|Lombardii]] v lesích podél toku řeky [[Ticino]].<ref name=":5">Sandro, B. (2008). Introduction of the American grey squirrel (Sciurus carolinensis) in Europe: a case study in biological invasion. ''Current Science'', 903-906.online: https://midwalesredsquirrels.org/wp-content/uploads/2015/04/Impact-of-GS-in-mainland-Europe.pdf</ref> Odborníci odhadují celkovou velikost italské populace už na více několik tisíc jedinců.<ref name=":4" /> |
||
[[Soubor:Sciurus carolinensis (veverka popelavá) eating mushroom.jpg|vlevo|náhled|400px|upright|Veverka popelavá pojídající houbu, močály Okefenokee - Florida]] |
|||
== Chování == |
== Chování == |
||
Je to denní živočich. Žije v lesích, remízcích i městském prostředí (často v městských parcích a zahradách), většinou v blízkosti trvalých vodních ploch. Živí se především různými plody dřevin, převéžně oříšky (tzn. žaludy, plody ořešáků a další), ale konzumuje velmi často i houby, ovoce, řídčeji malé savce, vejce nebo hmyz. Tvoří si aktivně zimní zásoby. Veverky popelavé nejsou teritoriální, domácí okrsky se často překrývají a mívají obvykle rozlohu do 5 hektarů.<ref name=":3" /> Ve městech a příměstských oblastech nebo turistických destinacích jsou často i velmi zdomácnělé - rabují odpadkové koše, nechávají se krmit z ruky, některé dokonce cíleně žebrají (panáčkují nebo metají kotouly). |
Je to denní živočich. Žije v lesích, remízcích i městském prostředí (často v městských parcích a zahradách), většinou v blízkosti trvalých vodních ploch. Živí se především různými plody dřevin, převéžně oříšky (tzn. [[Žalud (plod)|žaludy]], plody [[Ořešák|ořešáků]] a další), ale konzumuje velmi často i houby, ovoce, řídčeji malé savce, vejce nebo hmyz. Tvoří si aktivně zimní zásoby. |
||
Veverky popelavé nejsou teritoriální, domácí okrsky se často překrývají a mívají obvykle rozlohu do 5 [[Hektar|hektarů]].<ref name=":3" /> Ve městech a příměstských oblastech nebo turistických destinacích jsou často i velmi zdomácnělé - rabují odpadkové koše, nechávají se krmit z ruky, některé dokonce cíleně žebrají (panáčkují nebo metají kotouly). |
|||
Páření probíhá od prosince do února a poté od března do května, kdy samci intenzivně pronásledují samice. Ty pak tráví 44 dní březosti o samotě ukryté v hnízdech z větví a listí v korunách stromů. Rodí až dva vrhy po 2-3 mláďatech ročně - první většinou jarní (březen), druhý pozdně letní (srpen). Délka reprodukčního věku je maximálně 10 let, spíše ale 8-9 let.<ref name=":3" /><ref name=":1" /> |
Páření probíhá od prosince do února a poté od března do května, kdy samci intenzivně pronásledují samice. Ty pak tráví 44 dní březosti o samotě ukryté v hnízdech z větví a listí v korunách stromů. Rodí až dva vrhy po 2-3 mláďatech ročně - první většinou jarní (březen), druhý pozdně letní (srpen). Délka reprodukčního věku je maximálně 10 let, spíše ale 8-9 let.<ref name=":3" /><ref name=":1" /> |
||
== Kompetice s veverkou obecnou (Sciurus vulgaris) == |
== Kompetice s veverkou obecnou (Sciurus vulgaris) == |
||
Veverka popelavá využívá stejné potravní zdroje a podobný habitat jako veverka obecná. Ačkoli se mezi těmito druhy neobjevuje žádná agresivita, je veverka popelavá v konkurenční výhodě - důvodem je efektivnější trávení získané potravy, a tak i její větší příjem. U veverky obecné se pak následkem snížené dostupnosti potravy a jejímu horšímu využití objevuje podvýživa, která vede ke špatnému prospívání potomků a omezení tělesného růstu. To vyúsťuje nejen k poklesům populace a zmenšování jejího areálu, ale až k lokálním vyhynutím druhu.<ref name=":5" /> Veverka popelavá je navíc přenašečem parapoxviru, který způsobuje smrtelné onemocnění veverky obecné. Mimojiné také způsobuje škody na lesních porostech strháváním borky ze stromů.<ref name=":0" /> |
Veverka popelavá využívá stejné potravní zdroje a podobný habitat jako veverka obecná. Ačkoli se mezi těmito druhy neobjevuje žádná agresivita, je veverka popelavá v konkurenční výhodě - důvodem je efektivnější trávení získané potravy, a tak i její větší příjem. U veverky obecné se pak následkem snížené dostupnosti potravy a jejímu horšímu využití objevuje podvýživa, která vede ke špatnému prospívání potomků a omezení tělesného růstu. To vyúsťuje nejen k poklesům populace a zmenšování jejího areálu, ale až k lokálním vyhynutím druhu.<ref name=":5" /> Veverka popelavá je navíc přenašečem [[Parapoxvir|parapoxviru]], který způsobuje smrtelné onemocnění veverky obecné. Mimojiné také způsobuje škody na lesních porostech strháváním [[Borka|borky]] ze stromů.<ref name=":0" /> |
||
Přes své ohrožení a fakt, že se v místech introdukce veverky popelavé veverka obecná přestala vyskytovat, není zařazena mezi ohrožené druhy, neboť je její celkový areál rozšíření stále velmi velký. V Evropě v místech introdukce veverky popelavé vznikají plány na její eradikaci, respektive alespoň omezení počtu, případně rozličná podpůrná opatření pro konkurenčně slabší ale původní veverku obecnou.<ref name=":0" /> |
Přes své ohrožení a fakt, že se v místech introdukce veverky popelavé veverka obecná přestala vyskytovat, není zařazena mezi ohrožené druhy, neboť je její celkový areál rozšíření stále velmi velký.<ref>{{Citace elektronického periodika |
||
| titul = Sciurus vulgaris (Eurasian Red Squirrel, Red Squirrel) |
|||
| periodikum = www.iucnredlist.org |
|||
| url = http://www.iucnredlist.org/details/20025/0 |
|||
| datum přístupu = 2018-06-12 |
|||
}}</ref> V Evropě v místech introdukce veverky popelavé vznikají plány na její eradikaci, respektive alespoň omezení počtu, případně rozličná podpůrná opatření pro konkurenčně slabší ale původní veverku obecnou.<ref name=":0" /> |
|||
== |
== Literatura == |
||
⚫ | |||
⚫ | |||
⚫ | |||
[[Kategorie:Hlodavci]] |
|||
[[Kategorie:Invazní druhy]] |
[[Kategorie:Invazní druhy]] |
||
⚫ |
Verze z 12. 6. 2018, 23:06
Veverka popelavá | |
---|---|
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Nadtřída | čtyřnožci (Tetrapoda) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | hlodavci (Rodentia) |
Čeleď | veverkovití (Sciuridae) |
Rod | veverka (Sciurus) |
Binomické jméno | |
Sciurus carolinensis Gmelin, 1788 | |
Areál rozšíření | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Veverka popelavá (Sciurus carolinensis) je hlodavec z čeledi veverkovitých (Sciuridae). Původní výskyt druhu je ve východní části Severní Ameriky (území části USA a Kanady), byl však introdukován do mnoha dalších států. Nejvýznamnější je její introdukce do Evropy, především na Britské ostrovy, kde velmi negativně ovlivňuje populace zde původní veverky obecné (Sciurus vulgaris).[2]
Vzhled
Narozdíl od své blízce příbuzné veverky obecné (Sciurus vulgaris) je větší a nikdy nemá výrazné štěty na uších.[3] Srst je popelavě šedá s příměsí rezavě hnědé především v oblasti obličeje a nápadně světlým až bílým bříškem. Výjimečně je možné se setkat i albinotickými jedinci.[4] Vážit může od 400 až do 800 g a dorůst délky až 30 cm, respektive 74 cm i s ocasem.[3] Průměrně je zhruba 47 cm dlouhá a 520 g těžká.[4]
Rozšíření
Z původního areálu rozšíření je veverka popelavá introdukována do velké části Kanady (provincie Québec, Ontario, Nový Brunšvik, Manitoba, Saskatchewan, Bristká Kolumbie, Nové Skotsko) a mnoha států USA (Kalifornie, Oregon, Washington, a Montana).[5] Mimo území Severní Ameriky se dostala do Irska, Velké Británie, Itálie a severní Afriky. V Austrálii, kde byla též intrudokovaná, již populace vyhynula.[5] Najít ji můžeme dnes již téměř ve všech zemí EU, včetně České republiky.[2]
Na Britských ostrovech byl tento druh vysazen v 31 případech mezi lety 1876-1929, u 24 z nich došlo k následnému zvětšení populace. Veverky popelavé sem byly dováženy jako exotická zvířata do parků a zahrad venkovských sídel z východu USA.[2] Dnes je veverka popelavá přítomna ve většině Anglie a Walesu a v severním Skotsku. V Irsku došlo roku 1913 k vysazení pouze šesti párů, začátkem 21. století je zde veverka popelavá rozšířena na celém území. V Itálii byly mezi lety 1948-1994 úspěšné 3 z celkových 4 introdukcí, při kterých bylo vypuštěno pouze kolem 4-6 jedinců. Populace veverky popelavé se tam po přelomu roku 2000 vyskytují v oblasti Piedmont (roku 1948 introdukce dvou párů z Washingtonu D.C., USA[6]), na pobřeží Ligurie a v Lombardii v lesích podél toku řeky Ticino.[7] Odborníci odhadují celkovou velikost italské populace už na více několik tisíc jedinců.[6]
Chování
Je to denní živočich. Žije v lesích, remízcích i městském prostředí (často v městských parcích a zahradách), většinou v blízkosti trvalých vodních ploch. Živí se především různými plody dřevin, převéžně oříšky (tzn. žaludy, plody ořešáků a další), ale konzumuje velmi často i houby, ovoce, řídčeji malé savce, vejce nebo hmyz. Tvoří si aktivně zimní zásoby.
Veverky popelavé nejsou teritoriální, domácí okrsky se často překrývají a mívají obvykle rozlohu do 5 hektarů.[5] Ve městech a příměstských oblastech nebo turistických destinacích jsou často i velmi zdomácnělé - rabují odpadkové koše, nechávají se krmit z ruky, některé dokonce cíleně žebrají (panáčkují nebo metají kotouly).
Páření probíhá od prosince do února a poté od března do května, kdy samci intenzivně pronásledují samice. Ty pak tráví 44 dní březosti o samotě ukryté v hnízdech z větví a listí v korunách stromů. Rodí až dva vrhy po 2-3 mláďatech ročně - první většinou jarní (březen), druhý pozdně letní (srpen). Délka reprodukčního věku je maximálně 10 let, spíše ale 8-9 let.[5][3]
Kompetice s veverkou obecnou (Sciurus vulgaris)
Veverka popelavá využívá stejné potravní zdroje a podobný habitat jako veverka obecná. Ačkoli se mezi těmito druhy neobjevuje žádná agresivita, je veverka popelavá v konkurenční výhodě - důvodem je efektivnější trávení získané potravy, a tak i její větší příjem. U veverky obecné se pak následkem snížené dostupnosti potravy a jejímu horšímu využití objevuje podvýživa, která vede ke špatnému prospívání potomků a omezení tělesného růstu. To vyúsťuje nejen k poklesům populace a zmenšování jejího areálu, ale až k lokálním vyhynutím druhu.[7] Veverka popelavá je navíc přenašečem parapoxviru, který způsobuje smrtelné onemocnění veverky obecné. Mimojiné také způsobuje škody na lesních porostech strháváním borky ze stromů.[2]
Přes své ohrožení a fakt, že se v místech introdukce veverky popelavé veverka obecná přestala vyskytovat, není zařazena mezi ohrožené druhy, neboť je její celkový areál rozšíření stále velmi velký.[8] V Evropě v místech introdukce veverky popelavé vznikají plány na její eradikaci, respektive alespoň omezení počtu, případně rozličná podpůrná opatření pro konkurenčně slabší ale původní veverku obecnou.[2]
Literatura
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ a b c d e UNEP-WCMC. 2010. Review of the Grey Squirrel Sciurus carolinensis. UNEP-WCMC, Cambridge. online: http://ec.europa.eu/environment/cites/pdf/reports/grey_squirrel.pdf
- ↑ a b c Grey squirrel videos, photos and facts - Sciurus carolinensis. Arkive [online]. [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b North American Mammals: Sciurus carolinensis : Species Information. naturalhistory.si.edu [online]. [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Sciurus carolinensis (Eastern Gray Squirrel, Gray Squirrel, Grey Squirrel). www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2018-06-12]. Dostupné online.
- ↑ a b Bertolino, S., & Genovesi, P. (2003). Spread and attempted eradication of the grey squirrel (Sciurus carolinensis) in Italy, and consequences for the red squirrel (Sciurus vulgaris) in Eurasia. Biological Conservation, 109(3), 351-358. online: http://planet.uwc.ac.za/nisl/Invasives/Refs/BertolinoandGenovesi.pdf
- ↑ a b Sandro, B. (2008). Introduction of the American grey squirrel (Sciurus carolinensis) in Europe: a case study in biological invasion. Current Science, 903-906.online: https://midwalesredsquirrels.org/wp-content/uploads/2015/04/Impact-of-GS-in-mainland-Europe.pdf
- ↑ Sciurus vulgaris (Eurasian Red Squirrel, Red Squirrel). www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2018-06-12]. Dostupné online.