Jiřina Šiklová: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m přidána Kategorie:Narození 17. června za použití HotCat
→‎Životopis: malé doplnění +ref
Řádek 23: Řádek 23:
}}</ref> pracovala jako uklízečka a sociální pracovnice na geriatrickém oddělení [[Thomayerova nemocnice|Thomayerovy nemocnice]] v Praze, kde se podílela na výzkumu, avšak bez možnosti publikovat pod svým jménem. Od [[1970–1979|70.&nbsp;let]] spolupracovala s [[Petr Pithart|Petrem Pithartem]] na distribuci zahraničních i exilových knih do tehdejšího [[Československo|Československa]], podepsala [[Charta 77|Chartu&nbsp;77]].
}}</ref> pracovala jako uklízečka a sociální pracovnice na geriatrickém oddělení [[Thomayerova nemocnice|Thomayerovy nemocnice]] v Praze, kde se podílela na výzkumu, avšak bez možnosti publikovat pod svým jménem. Od [[1970–1979|70.&nbsp;let]] spolupracovala s [[Petr Pithart|Petrem Pithartem]] na distribuci zahraničních i exilových knih do tehdejšího [[Československo|Československa]], podepsala [[Charta 77|Chartu&nbsp;77]].


V [[normalizace|normalizačních]] letech byla perzekvována a od května [[1981]] vězněna za pašování nelegální<ref name="Albertov"/> literatury (byla obviněna z [[podvracení republiky]] ve skupině ve spojení se zahraničím). Spolupracovala také s Dokumentačním střediskem československé nezávislé kultury v [[Scheinfeld]]u ([[Německo|SRN]]), kde na zámku [[Schwarzenberg (zámek)|Schwarzenberg]] shromažďoval [[Vilém Prečan]] veškerou exilovou a [[samizdat]]ovou literaturu.
V [[normalizace|normalizačních]] letech byla perzekvována a od května [[1981]] vězněna za pašování nelegální<ref name="Albertov"/> literatury (byla obviněna z [[podvracení republiky]] ve skupině ve spojení se zahraničím). Spolupracovala také s Dokumentačním střediskem československé nezávislé kultury v [[Scheinfeld]]u ([[Německo|SRN]]), kde na zámku [[Schwarzenberg (zámek)|Schwarzenberg]] shromažďoval [[Vilém Prečan]] veškerou exilovou a [[samizdat]]ovou literaturu. Na svobodu se dostala koncem března [[1982]].<ref>ŠVEHLA, Marek: Naučila jsem se koukat za sebe. ''[[Respekt (týdeník)|Respekt]]'' [[22. červen|22. června]] [[2015]].</ref>


Po [[Sametová revoluce|změně režimu]] v roce [[1989]] byla pozvána opět přednášet sociologii, iniciovala založení Katedry sociální práce (nikoli aplikované sociologie) na FF&nbsp;UK v Praze, kterou do roku [[2000]] vedla. Založila také Centrum a knihovnu [[Gender Studies]] v Praze (která se později rozrostla na [[obecně prospěšná společnost|obecně prospěšnou společnost]] s mnohem širším záběrem).
Po [[Sametová revoluce|změně režimu]] v roce [[1989]] byla pozvána opět přednášet sociologii, iniciovala založení Katedry sociální práce (nikoli aplikované sociologie) na FF&nbsp;UK v Praze, kterou do roku [[2000]] vedla. Založila také Centrum a knihovnu [[Gender Studies]] v Praze (která se později rozrostla na [[obecně prospěšná společnost|obecně prospěšnou společnost]] s mnohem širším záběrem).

Verze z 25. 6. 2015, 17:47

Jiřina Šiklová v poslaneckém klubu Strany zelených
Jiřina Šiklová (2009)

PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., rozená Heroldová[1] (* 17. června 1935 Praha) je česká socioložka a publicistka. Je též angažovaná v politice, v minulosti se během svého 12letého členství propracovala do reformního křídla KSČ, podepsala Chartu 77 a v posledních letech kandidovala za Stranu zelených.

Životopis

Pochází z rodiny lékaře a sociálního demokrata, její matka byla učitelka. Vystudovala historii a filosofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (studium ukončila v roce 1958).

Spoluzakládala Katedru sociologie FF UK, kde se zabývala problematikou mládeže a studentského hnutí. V řadách KSČ působila už od roku 1956, tedy od doby potlačení Maďarského povstání. Její aktivní angažmá v komunistické straně začalo na podzim roku 1967 po zavření Literárních novin, kdy přemlouvala spolustraníky, aby z KSČ nevystupovali, ale zůstali tam a podpořili tím tu část, která se snažila o reformu. V roce 1968 se stala funkcionářkou a vedoucí stranické skupiny na FF UK. Poté za tuto skupinu podepsala manifest Dva tisíce slov a působila v tzv. nátlakové skupině Červení proti. V roce 1969 stranu opustila. Léta členství Šiklové v KSČ byla po roce 1989 v některých publikacích uváděna nepřesně.[2][3][4] Po propuštění z univerzity[5] pracovala jako uklízečka a sociální pracovnice na geriatrickém oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze, kde se podílela na výzkumu, avšak bez možnosti publikovat pod svým jménem. Od 70. let spolupracovala s Petrem Pithartem na distribuci zahraničních i exilových knih do tehdejšího Československa, podepsala Chartu 77.

V normalizačních letech byla perzekvována a od května 1981 vězněna za pašování nelegální[5] literatury (byla obviněna z podvracení republiky ve skupině ve spojení se zahraničím). Spolupracovala také s Dokumentačním střediskem československé nezávislé kultury v Scheinfeldu (SRN), kde na zámku Schwarzenberg shromažďoval Vilém Prečan veškerou exilovou a samizdatovou literaturu. Na svobodu se dostala koncem března 1982.[6]

Po změně režimu v roce 1989 byla pozvána opět přednášet sociologii, iniciovala založení Katedry sociální práce (nikoli aplikované sociologie) na FF UK v Praze, kterou do roku 2000 vedla. Založila také Centrum a knihovnu Gender Studies v Praze (která se později rozrostla na obecně prospěšnou společnost s mnohem širším záběrem).

Je členkou správních rad několika nadací (Nadace rozvoje občanské společnosti, Vize 97, Nadace Charty 77 – Konto Bariéry, Nadace VIA), členkou redakčních rad zahraničních i domácích odborných časopisů (např. Listy,[7] European Journal of Social Work, East Central Europe, Social Research).

V roce 1995 získala ocenění Žena Evropy za svůj přínos integraci Evropy.[1] V roce 1999 jí prezident Václav Havel udělil Medaili za zásluhy I. stupně. V únoru 2000 získala plaketu Alice Masarykové za zásluhy o rozvoj sociální práce v ČR.

Zastávala se myšlenky na vybudování radarové vojenské základny Spojených států v České republice.[8]

Knihy

  • Jiřina Šiklová: Deník staré paní. Kalich, Praha 2003.
  • Jiřina Šiklová: Dopisy vnučce. Kalich, Praha 2007.
  • Jiřina Šiklová: Matky po e-mailu. Kalich, Praha 2009.
  • Michal Plzák - Magdalena Čechlovská : Jiřina Šiklová - Bez ohlávky - rozhovory. Kalich, Praha 2011.
  • Jiřina Šiklová: Stoupenci proměn. Kalich, Praha 2012. Studie o studentském protestním hnutí 60. let.
  • Jiřina Šiklová: Vyhoštěná smrt. Kalich, Praha 2013. Úvahy o umírání a smrti.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b ŠIKLOVÁ, Jiřina. Matky po e-mailu. Praha: Kalich, 2009. 159 s. ISBN 978-80-7017-124-0. Kapitola Jiřina Šiklová, s. 157–159. 
  2. ↑ http://www.worldonline.cz/wome/livechat_st.php?asa=17&id_clanku=130&rdr=
  3. ↑ Podivný případ Jiřiny Šiklové
  4. ↑ Jiřina Šiklová a společnost s ručením omezeným
  5. ↑ a b MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 282. 
  6. ↑ ŠVEHLA, Marek: Naučila jsem se koukat za sebe. Respekt 22. června 2015.
  7. ↑ Články v Listech
  8. ↑ KOUŘIL, Vít. Ženy u nás mají slušnou pozici. Sedmá generace [online]. 2007-05 [cit. 2008-03-17]. Roč. 14, čís. 05. Dostupné online. 

Literatura

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiřina_Šiklová&oldid=12694003“