Nízký Jeseník
| Nízký Jeseník | |
|---|---|
 Nízký Jeseník, pohled na Moravskoslezský Kočov | |
| Nejvyšší bod | 802 m n. m. (Slunečná) |
| Rozloha | 2 894 km² |
| Střední výška | 482,5 m n. m. |
| Nadřazená jednotka | Jesenická oblast |
| Sousední jednotky | Hanušovická vrchovina, Hrubý Jeseník, Zlatohorská vrchovina, Opavská pahorkatina, Ostravská pánev, Moravská brána, Hornomoravský úval |
| Podřazené jednotky | Brantická vrchovina, Bruntálská vrchovina, Domašovská vrchovina, Oderské vrchy, Slunečná vrchovina, Stěbořická vrchovina, Vítkovská vrchovina, Tršická pahorkatina |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
 Nízký Jeseník na mapě Česka | |
 | |
| Horniny | droba, břidlice |
| Povodí | Morava, Odra |
| Souřadnice | 49°45′ s. š., 17°35′ v. d. |
| Identifikátory | |
| Kód geomorf. jednotky | IVC-8 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nízký Jeseník (německy Niederes Gesenke, polsky Niski Jesionik) je geomorfologický celek a plochá vrchovina na severu Moravy a v jižní části Slezska. Jedná se o plošně vůbec nejrozsáhlejší pohoří v ČR (na úrovni geomorfologického celku, 2876[1] km²).[zdroj?] Rozprostírá se na Moravě a ve Slezsku, v Moravskoslezském a Olomouckém kraji (v okresech Bruntál, Nový Jičín, Olomouc, Opava, Ostrava-město a Přerov). Jméno bylo převzato (s rozlišujícím přívlastkem) od Hrubého Jeseníku (původem z německého "Gesenke" - svah). Podstatnou část Nízkého Jeseníku spravuje Vojenský újezd Libavá.
Geologie[editovat | editovat zdroj]
Je jedním z nejstarších geologických celků střední Evropy s pozůstatky sopečné činnosti. Je tvořen především prvohorními, kulmskými sedimentovanými horninami, spočívající na předchozích sedimentech a vulkanitech, vzniklých intenzívní sopečnou činností na dně devonského moře. Oblast Nízkého Jeseníku byla vždy známa těžbou kamene a hlavně těžbou barevných a drahých kovů.
Sopečná činnost na území Nízkého Jeseníku[editovat | editovat zdroj]
Během třetihor byl v důsledku horotvorných procesů Nízký Jeseník vyzdvižen, zatímco oblast Hornomoravského úvalu a Kladska se propadla. Vzniklé zlomy zemské kůry pak umožnily sopečnou činnost a vytvořily se tak nejmladší sopky v Česku.
- Červená hora
- Velký Roudný
- Malý Roudný
- Uhlířský vrch - v činnosti ještě v době starších čtvrtohor
- Venušina sopka - v činnosti ještě v době starších čtvrtohor
- Lávový suk Červená hora
Geomorfologie[editovat | editovat zdroj]
Jeho střední výška je cca 483 m.[1] Nejvyšší část Nízkého Jeseníku je na západě, směrem k východu jeho výška klesá až na 205 metrů (niva Odry). Navazuje na východní část Hrubého Jeseníku, rozprostírá se mezi severní Slezskou nížinou a jižním Hornomoravským úvalem. Na východě přechází v Moravskou bránu a Ostravskou pánev.
Geomorfologické podcelky[editovat | editovat zdroj]
Nízký Jeseník se skládá se z geomorfologických podcelků Brantická vrchovina, Bruntálská vrchovina, Domašovská vrchovina, Oderské vrchy, Slunečná vrchovina, Stěbořická vrchovina, Vítkovská vrchovina a Tršická pahorkatina.
Hydrologie[editovat | editovat zdroj]
Nízký Jeseník protíná úmoří Černého moře a Baltského moře. V Oderských vrších pramení řeka Odra.
Chráněná území[editovat | editovat zdroj]
Do Nízkého Jeseníku zasahuje na Rýmařovsku CHKO Jeseníky do obcí Rýmařov, Dolní Moravice Horní Město.
Přírodní parky[editovat | editovat zdroj]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Mapa Nízkého Jeseníku -
Pohled na Nízký Jeseník z hřebene Hrubého Jeseníku, v pozadí hřeben Beskyd -
-
Lávové jeskyně Venušiny sopky u Meziny -
Zřícenina hradu Vikštejn -
-
Čertovy kazatelny, Oderské vrchy -
-
Zaniklá vesnice Barnov -
.jpg)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Do nitra Askiburgionu. Bruntálský slovník naučný: encyklopedie Nízkého Jeseníku. Bruntál : Moravská expedice, 2004. ISBN 80-86511-18-9.
- HRADÍLEK, Zbyněk. Materiály ke květeně Nízkého Jeseníku a přilehlých území: floristický kurz ČSBS v Bruntále (1989). Olomouc : Sagittaria, 1999. ISBN 80-238-4872-0.
- JANOŠKA, Martin. Nízký Jeseník očima geologa. Olomouc : Univerzita Palackého, 2002
- VLACH, Jaroslav. Nízký Jeseník a Oderské vrchy. Praha : Olympia, 1968.
- VLACH, Jaroslav. Nízký Jeseník a přilehlé oblasti. Praha : STN, 1958.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter, a kol. Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Nízký Jeseník, s. 320.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nízký Jeseník na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Nízký Jeseník ve Wikislovníku- Nízky Jeseník
- Historická těžba břidlic na Moravě
