Benjamin Franklin

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Benjamin Franklin
Portrét Benjamina Franklina od Josepha Siffreda Duplessise (cca 1785)
Portrét Benjamina Franklina od Josepha Siffreda Duplessise (cca 1785)
Narození17. ledna 1706
Boston
Úmrtí17. dubna 1790 (ve věku 84 let)
Filadelfie
Příčina úmrtípleuritida
Místo pohřbeníChrist Church, Philadelphia
Alma materdomácí vzdělávání
Boston Latin School
Povolánípolitik, vydavatel, tiskař, politický teoretik, poštmistr, vynálezce, politický aktivista, státník, diplomat, diletant, polyhistor, šachista, designér, hudebník, politický filozof, autor autobiografie, knihovník, novinář, ekonom, fyzik, editor a spisovatel
ZaměstnavatelPensylvánská univerzita
OceněníCopleyho medaile (1753)
čestný doktorát Univerzity v St Andrews
společník Americké akademie umění a věd
Nábož. vyznánídeismus
ChoťDeborah Read Franklin
DětiWilliam Franklin
Francis Folger Franklin
Sarah Franklin Bache
RodičeJosiah Franklin a Abiah Folger
PříbuzníJane Mecom a James Franklin (sourozenci)
Ann Smith Franklin (švagrová)
William Temple Franklin (vnuk)
FunkceSpeaker of the Pennsylvania House of Representatives (1764)
United States Postmaster General (1775–1776)
velvyslanec Spojených států amerických ve Francii (1778–1785)
United States Ambassador to Sweden (1782–1783)
President of the Supreme Executive Council of Pennsylvania (1785–1788)
… více na Wikidatech
PodpisBenjamin Franklin – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Benjamin Franklin, pseudonym Richard Saunders (17. ledna 1706, Governors Island u Bostonu, Massachusetts, USA – 17. dubna 1790, Filadelfie, Pensylvánie, USA) byl americký státník, diplomat, vydavatel, přírodovědec a spisovatel. Stal se jedním ze zakladatelů americké demokratické kultury, v anglofonních kulturách je mu přičítán vynález hromosvodu. V roce 1740 založil Pensylvánskou univerzitu, druhou univerzitu ve Spojených státech.

Byla po něm pojmenována dnes zastaralá jednotka elektrického náboje (franklin) a zinečnoželezitý nerost franklinit.

Biografie

Pocházel z chudých poměrů – jeho otec byl chudým mydlářem – a původně se vyučil u svého bratra knihařem a knihkupcem. Další vzdělání získal jako autodidakt. Brzy začal sám psát a publikovat v bratrově časopise New England Current. V roce 1723 odešel nejprve do New Yorku, pak do Filadelfie a v roce 1724 do Londýna, kde pracoval jako knihtiskař.

Vrátil se v roce 1726. Později si otevřel tiskárnu, knihkupectví a papírnictví. Vydával časopis Pennsylvania Gazette a od roku 1732 pod pseudonymem Richard Saunders almanach Poor Richard's Almanack, který v Čechách překládal Josef Jungmann pod názvem Chudý Richard aneb Cesta k blahobytu.

Aktivně se věnoval veřejnému životu i přírodovědným výzkumům. V roce 1753 vynalezl bleskosvod, nebyl však první. Popsal jej v dopise datovaném 17. září a do roku 1774 vydal o elektřině čtyřsvazkové pojednání. S pokusy přestal někdy kolem roku 1757. Byl jmenován čestným doktorem mnoha univerzit.

V roce 1754 byl za Pensylvánii vyslán do kongresu osad, kde předložil první návrh americké ústavy. Po vzniku USA pak spolupracoval i na její definitivní verzi.

Roku 1775 uzavřel ve Francii dohodu o pomoci koloniím, která zajistila materiální pomoc v boji za nezávislost. Po návratu se stal známým senátorem za Pensylvánii.

Vynález bleskosvodu

V roce 1752 se rozhodl zjistit, zda existuje souvislost mezi elektrickým proudem a bleskem. Provedl velmi nebezpečný pokus: vzal papírového draka a připevnil ho ke kovové tyči, potom přivázal konec provázku na klíč a vyšel ven do bouře. Když drak vyletěl do bouřkového mraku, uviděl Franklin jiskry a cítil náraz, jak elektřina z mraku prošla z draka po provázku ke klíči.

Benjamin Franklin (David Martin, Londýn, modrý oblek s propracovanými zlatými prýmky a knoflíky. Vystaveno v Bílém domě. 1767)

Poté vyrobil a vyzkoušel funkční bleskosvod. Nebyl však první – v téže době jej zcela nezávisle na něm vynalezl i český kněz Prokop Diviš. Dnes jsou všechny budovy vybaveny bleskosvody, které přitahují blesk lépe než budova samotná. Připojený elektrický vodič odvede silný elektrický proud bezpečně do země a zabrání tak poškození budovy.

Šachy

S jeho jménem jsou spjaty počátky amerického šachu, jehož byl velkým příznivcem. Ve svých vzpomínkách například líčí, jak kolem roku 1733 hrával jako student italského jazyka se svým přítelem ze studií šachy a měl s ním dohodu, že ten, kdo prohraje šachovou partii, se musí za trest naučit nazpaměť dlouhý italský text. Velmi si pochvaloval, jak jeden tímto způsobem druhého „donutil“ naučit se dobře italsky, neboť byli vyrovnaní hráči a střídavě se navzájem poráželi.[1]

Franklin, v jehož domě ve Filadelfii se scházel jeden z prvních kroužků šachových nadšenců v USA,[1] doporučoval šachy nejen jako hru, ale také jako výborný prostředek výchovy mládeže k sebeovládání a ke schopnosti se soustředit. Rozhodně zdůrazňoval, že šachy jsou nejen zábavou, ale také faktorem, který v člověku podporuje rozvoj mnoha prospěšných psychických schopností potřebných pro každodenní práci a existenci. Tyto názory popsal v článku Morals of Chess (Morálka šachu, Columbian Magazine, 1786), která je jednou z prvních šachových publikací na území USA. V pojednání se například píše, že šachy nás učí předvídavosti, šíři pohledu, opatrnosti a brání ukvapenosti.[1] On sám nebyl silným hráčem, ale jeho kniha je plná bystrých postřehů o podstatě šachů a o jejich vlivu na společnost.

Muži pokroku

Christian Schussele: Muži pokroku (Men of Progress), olej na plátně, 128,3×190,5 cm, 1862

Roku 1862 namaloval Christian Schussele olejomalbu na plátně Muži pokroku (Men of Progress) velkou 128,3×190,5 cm, na které zpodobnil velké muže svého věku: Williama Thomase Greena Mortona, Jamese Bogarda, Samuela Colta, Cyruse Halla McCormicka, Josepha Saxtona, Charlese Goodyeara, Petera Coopera, Jordana Lawrence Motta, Josepha Henryho, Eliphaleta Notta, Johna Ericssona, Fredericka Sickelse, Samuela F. B. Morse, Henryho Burdena, Richarda Marche Hoea, Erasta Bigelowa, Isaiaha Jenningse, Thomase Blancharda a Eliase Howea.

V pozadí na zdi visí namalovaný portrét Benjamina Franklina.

Dílo (anglicky)

Dílo (česky vydané)

  • Prostředek druhý, kterak člowěk neygistěgi zbohatnauti může in: Dwa zkussenj wýbornj prostředkowé, předně, kterak člowěk w stálém zdrawj život swůg prodlaužiti, a za druhé, neygistěgi zbohatnouti může : prwnj z Huflandowých, a druhý z Frankljnowých spisů wytažený, a nynj oba w Českém krogi na swětlo wydanj od Jana Hýbla, Praha 1816
  • Prostředkové, kterak člověk v stálém zdraví život svůj může prodloužiti, přeložil J. Hýbl (vyšlo nejprve v "Hlasateli", samostatně r. 1817)
  • Prosba k vychovatelům
  • Vlastní životopis. Praha: Otto, 1918. Dostupné online. Nedokončený, stal se jedním z klasických děl žánru. 
Franklin na stodolarové bankovce (kterým se někdy slangově říká "Benjamins" nebo "Franklins"

Citáty

„ Čas jsou peníze. “
„ Polopravda je často velká lež. “
„ V tomto světě není nic jistého – kromě smrti a daní. “
„ Ti, kteří by se vzdali základní svobody, aby získali trochu dočasné bezpečnosti, si nezaslouží ani svobodu, ani bezpečnost. “
„ Demokracie je, když dva vlci a jedno jehně hlasují, co bude k večeři. Svoboda je, když dobře ozbrojené jehně odmítá hlasovat. “

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c Archivovaná kopie. www.geocities.com [online]. [cit. 2008-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-08. 

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Benjamin_Franklin&oldid=18689312“