Severská mytologie

Runový kámen pocházející ze švédského Röku v Östergötlandu. Jeho původ je datován do 9. století a odkazuje nejen na ztracené germánské legendy z období stěhování národů, ale i na příběhy ze severské mytologie

Související informace naleznete také v článku Germánská mytologie.

Severská mytologie je souhrn pověstí, legend a představ o hrdinech, bozích, vzniku, účelu a konci světa pocházející od germánských kmenů obývajících Skandinávský poloostrov a jeho okolí. Jedná se např. o Nory, Švédy nebo Dány, které spojuje společná vikingská minulost. V širším smyslu jde o staré náboženské představy společné všem germánským kmenům, tedy např. i Anglům nebo Sasům. Ti však přijali křesťanství mnohem dříve než seveřané. K severské mytologii se někdy také řadí mytologie finská.

Severský polyteismus

Severský polyteismus tvoří dvě skupiny bohů: válečničtí Ásové a Vanové spojovaní s plodností. Za nejvyššího boha se dá považovat Ódin, jeden ze tří prvotních bohů a patron magie a run, Thór, bůh hromu, deště, nebe a plodnosti země, Týr bůh války a Frey, bůh plodnosti. Kromě bohů existují také zlí obři, světlí álfové a také černí álfové (trpaslíci). V severské mytologii také existuje poměrně nejasný systém devíti světů spojených světovým jasanem Yggdrasilem, ve kterých sídlí zmiňovaná stvoření, lidé a duše mrtvých.

• 
  Ódin – vzácná středověká soška postavy sedící na trůnu s dvěma havrany, Roskildské museum, Dánsko
• 
  Thór – originální nález bronzové sošky o velikosti 6.7 cm, Islandské národní muzeum
• 
  Frey – figurka se ztopořeným falem, o které se soudí, že představuje boha Freye, oblast Rällinge, vikinské období
• 
  Freya – originální středověký amulet ze stříbra v podobě bohyně Freyi a Brísingamenu nalezený v Östergötlandu, Švédsko
• 
  Týr – nákres Týra a Fenrira z nálezu germánského brakteátu z období Stěhování národů, poblíž města Trollhättanu, Švédsko
• 
  Loki – výjev z tzv. gosfortského kříže zobrazuje svázaného Lokiho s jeho manželkou Sigyn

Stvoření světa

Thór v rybářské lodi loví Jörmungandra, kamenná stéla, švédská Altuna

Na počátku světa existovala jen zející propast Ginnungagap mezi Niflheimem na severu, říší chladu a mlhy (později říše mrtvých) a Múspellheimem na jihu, říší ohně. V Niflheimu se nacházela všepohlcující studna Hwergelmir, ze které vytékalo dvanáct řek jejichž voda stále zamrzala. Na tuto masu ledu začalo působit teplo z Múspellheimu a z kapek vzniklých z roztávajícího ledu povstal mrazivý obr Ymir. Současně s ním vznikla mlékem bohatá kráva Audhumla jejímž mlékem se živil. Ta však začala olizovat slaný kámen (nebo také slanou ledovou kru), první den z ledu vystoupily vlasy, druhý den hlava a třetí den celý muž, praotec Ásů Búri. Mezitím Ymirovi v levém podpaží vznikl obr a obryně, třením nohou o sebe vznikl šestihlavý obr Thrudgelm. Búri neznámo jak zplodil syna Bora jež si vzal za manželku obryni Bestlu, dceru obra Bolthorna, a spolu zplodili tři syny jménem Ódin, Vili a Vé. Ti viděli jak se z androgynního Ymira rodí stále noví obři a proto se rozhodli zabít jeho i jeho potomky. V krvi zabitého praotce obrů se utopili všichni obři až na Thrudgelmirova syna Bergelmiho a jeho ženu. Mrtvé tělo odtáhli Borovi synové doprostřed Ginnungagapu a začali z něj tvořit svět. Z jeho masa vytvořili zemi, z kostí hory, z krve moře a řeky, z vlasů stromy a z mozku oblaka. Do světových stran postavili skřítky nazývané Ausbui, Westri, Sudri a Nordi, a z Ymirova obočí vytvořili zeď chránící svět lidí před obry. Nakonec vyzvedli na nebe jeho lebku a do ní uschovali ohnivou jiskru z Múspellheimu čímž stvořili Slunce.

Lidé vznikli tak, že když se Ódin, Vili a Vé procházeli po mořském pobřeží narazili na vyplavené stromy, ze kterých stvořili první lidi. První muž se jmenoval Ask („jasan“) a první žena Embla („jíva“). Jeden z bohů jim vdechl život, druhý jim dal rozum a pohyb a třetí podobu a smysly. Pak se bohové odebrali do Ásgardu, který spojili s Midgardem, světem lidí, duhovým mostem zvaným Bifröst.

Posmrtný život

S výjimkou zabitých na bitevním poli a utopených odchází duše mrtvých do říše Helheimu. Podle některých představ mrtví věčně chodí po vřesovišti porostlém trnitými rostlinami a musí se přebrodit přes řeku plnou ostrých úlomků ledu. Duše utonulých odcházejí k bohyni Rán, manželce Aegiho boha moře a zemřelí v bitvě odchází do Valhally kde se cvičí v boji na Ragnarök.

Související články

• Edda
• Snorri Sturluson
• Germánská mytologie

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu severská mytologie na Wikimedia Commons

Autoritní data	NKC: ph116150, ph116132 GND: 7503879-1 LCCN: sh85089413 LNB: 000050618 NLI: 987007555859105171 PLWABN: 9810676079005606