Finská mytologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Finská mytologie je mytologie Finů a jim velmi příbuzných národů, jako jsou například Karelové. Až do 18. století, kdy svůj slovník Mythologia Fennica vydal Christfried Ganander, se dochovávala prakticky pouze v ústním podání, a to s výjimkou zápisů Mikaela Agricoly v 16. století a Johanna Cajana sr. ve století 17.

Ve finské mytologii byl jako ve všech mytologiích světa silný vztah k přírodě a snad také silná magická tradice, pročež Finové, někdy v záměně za Laponce, byli považováni za velké kouzelníky.

Ve finské mytologii byl důležitý les, který pokrývá většinu území Finska, a mýtická topografie byla jako u jiných arktických a subarktických národů orientována převážně severojižně. Ve finské mytologii se objevuje tedy lesní říše Tapiola a severní říše Pohjola. Jako asi v každé mytologii v ní najdeme i říši mrtvých Tuonelu, kde vládne král Tuoni.

Nejvyšším bohem je Ukko, který vládne nebesům a je zodpovědný za počasí. Hrom byl jeho hlas a blesk jeho oštěp. Jeho manželka se jmenuje Rauni. Bohem vodstev je Ahti. Jeho žena se jmenuje Vellamo. Bydlí spolu v Ahtole. Třetím nejdůležitějším bohem je bůh lesa Tapio. Žije spolu s manželkou Mielikki v Metsole, resp. Tapiole, kde stály i tři zámky – pokladnice. Zlaté klíče od nich nosí Mielikki na svém pase. Jejich děti se jmenují Nyyrikki, Tellervo a Tuulikki.

Bohem války byl Tursas. Naopak bohem míru a pocestných byl Ilmari.

První zkazky o mytologii Finů jsou známy z předmluvy k finskému překladu Žaltáře biskupa Mikeala Agricoly z roku 1551. Mnohem později přispěl sběratel ústní slovesnosti a lékař Elias Lönnrot svojí Kalevalou a další lidové dílo obsahující nespočet informací jsou Staré básně finského lidu vydané ve 20. století ve 34 svazcích Společností pro finskou literaturu.