Simona Waltertová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Simona Waltertová
Simona Waltertová na French Open 2023
Simona Waltertová na French Open 2023
StátŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
Datum narození13. prosince 2000 (23 let)
Místo narozeníChur, Švýcarsko[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek571 282 USD
Dvouhra
Poměr zápasů196–128
Tituly0 WTA, 6 ITF
Nejvyšší umístění107. místo (12. června 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo kvalifikace (2023, 2024)
French Open2. kolo (2023)
Wimbledon1. kolo (2023)
US Open2. kolo kvalifikace (2022, 2023)
Čtyřhra
Poměr zápasů58–42
Tituly1 WTA, 4 ITF
Nejvyšší umístění180. místo (7. března 2022)
Týmové soutěže
Billie Jean King Cupvítězka (2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240115a15. ledna 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Simona Waltertová (* 13. prosince 2000 Chur, Graubünden) je švýcarská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála jeden deblový turnaj. V rámci okruhu ITF získala šest titulů ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červnu 2023 na 107. místě a ve čtyřhře v březnu 2022 na 180. místě.[1]

Ve švýcarském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2022 utkáním ve skupině finálového turnaje proti Kanadě, v němž s Teichmannovou prohrály čtyřhru proti Dabrowské a Fernandezové. Švýcarky přesto zvítězily 2:1 na zápasy a následně poprvé celou soutěž vyhrály. Do roku 2024 v soutěži nastoupila ke dvěma mezistátnímu utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 0–2 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V juniorském tenise si zahrála semifinále Wimbledonu 2017, v němž nestačila na Američanku Ann Liovou. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figurovala v lednu 2018 na 9. místě.[2][4]

V rámci okruhu ITF se poprvé zúčastnila turnaje v Chiassu během dubna 2016, dotovaného 25 tisíci dolary. Na divokou kartu v úvodním kole podlehla egyptské kvalifikantce Sandře Samirové z páté stovky žebříčku.[5]

Forhend v kvalifikaci Wimbledonu 2022

Na okruhu WTA Tour debutovala v 18 letech červencovým Ladies Open Lausanne 2019 po udělení divoké karty do singlové i deblové soutěže.[6][4] Jako členka šesté světové stovky na úvod dvouhry vyřadila dvacátou pátou hráčku klasifikace a nejvýše nasazenou Julii Görgesovou, která v rozhodující sadě utkání skrečovala pro zraněné zápěstí.[7][4] Poté nestačila na krajanku Jil Teichmannovou z konce první světové stovky.[5]

Premiérové finále na túře WTA proměnila v titul, když s krajankou Susan Bandecchiovou ovládly čtyřhru Ladies Open Lausanne 2021, v níž startovaly na divokou kartu. Ve finále zdolaly norsko-řeckou dvojici Ulrikke Eikeriová a Valentini Grammatikopoulou po odvrácení osmi z jedenácti brejkbolů. Bodový zisk jí posunul na nové žebříčkové maximum ve čtyřhře, 207. pozici.[8][9] Na Ladies Open Lausanne 2022 pak poprvé v kariéře porazila členku elitní světové desítky, americkou světovou sedmičku Danielle Collinsovou, která v tiebreaku rozhodující sady neproměnila tři mečboly.[10] Přes Španělku Bucșovou následně postoupila poprvé do čtvrtfinále, v němž nestačila na srbskou kvalifikantku Olgu Danilovićovou až prohranou zkrácenou hrou rozhodujícího setu. Ve vydání žebříčku jí po skončení premiérově patřilo 136. místo.[11]

V hlavní soutěži grandslamu debutovala singlem French Open 2023 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v jejímž závěru si poradila s Francouzkou Elsou Jacquemotovou.[4] Na úvod pařížské dvouhry přehrála Američanku Elizabeth Mandlikovou, než ji zastavila světová čtyřiačtyřicítka Elisabetta Cocciarettová z Itálie. Z předchozích šesti grandslamových kvalifikací od Wimbledonu 2021 do Australian Open 2023 do hlavní soutěže ani jednou nepostoupila.[5] V prvním kole Wimbledonu 2023 nenašla recept na třicátou třetí hráčku klasifikace Marii Bouzkovou.[12]

Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
WTA 1000 (0)
WTA 500 (0)
WTA 250 (1–0 Č)

Čtyřhra: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. červenec 2021 Lausanne, Švýcarsko antuka Švýcarsko Susan Bandecchiová Norsko Ulrikke Eikeriová
Řecko Valentini Grammatikopoulou 		6–3, 6–7(3–7), [10–5]

Tituly na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
60 000 $ tournaments 40 000 $ tournaments
25 000 $ tournaments 15 000 $ tournaments

Dvouhra (6 titulů)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch poražená finalistka výsledek
1. březen 2018 Mâcon, Francie tvrdý (h) Švýcarsko Tess Sugnauová 6–4, 3–6, 6–3
2. prosinec 2018 Ortisei, Itálie tvrdý (h) Čínská Tchaj-pej Joanna Garlandová 6–4, 6–2
3. únor 2019 Šarm aš-Šajch tvrdý Finsko Oona Orpanová 6–1, 6–3
4. duben 2019 Káhira, Egypt antuka Rakousko Melanie Klaffnerová 7–6(8–6), 7–5
5. leden 2021 Manacor, Španělsko antuka Španělsko Yvonne Cavallé Reimersová 6–2, 7–6(7–4)
6. červenec 2022 Amstelveen, Nizozemsko antuka USA Emma Navarrová 7–6(12–10), 6–0

Čtyřhra (4 tituly)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch spoluhráčka poražené finalistky výsledek
1. duben 2019 Káhira, Egypt antuka Řecko Despina Papamichailová Egypt Majar Šarífová
Egypt Rana Šaríf Ahmedová 		6–3, 6–2
2. květen 2019 Káhira, Egypt antuka Slovensko Alica Rusová Austrálie Seone Mendezová
Ekvádor Charlotte Römerová 		7–5, 0–6, [10–6]
3. září 2019 Verbie, Švýcarsko antuka Švýcarsko Xenia Knollová Turecko İpek Soyluová
Lichtenštejnsko Kathinka von Deichmannová 		6–4, 6–3
4. srpen 2022 Bronx, New York, Spojené státy tvrdý Rusko Anna Blinkovová Jižní Korea Han Na-lae
Japonsko Hiroko Kuwatová 		6–3, 6–3

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Simona Waltert na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Simona Waltertová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20230705a5. července 2023
  2. ↑ a b Simona Waltertová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240115a15. ledna 2024
  3. ↑ Simona Waltertová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20230705a5. července 2023
  4. ↑ a b c d MACPHERSON, Alex. Roland Garros 2023's Grand Slam debuts: Mirra Andreeva, Shymanovich, Waltert. Women's Tennis Association [online]. 2023-05-27 [cit. 2023-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-06-03. (anglicky) 
  5. ↑ a b c Simona Waltert Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2023-07-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Simona Waltert mit Wildcard in Lausanne. Südostschweiz [online]. 2019-07-15 [cit. 2023-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-15. (německy) 
  7. ↑ Waltert moves past injured Goerges in Lausanne: 'The home crowd was pretty cool'. Women's Tennis Association [online]. 2019-07-16 [cit. 2023-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-18. (anglicky) 
  8. ↑ Zidansek battles past Burel in Lausanne to win first title [online]. WTA Tennis, 2021-07-18 [cit. 2021-07-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Tennis: Schweizer Sieg im Doppel von Lausanne. Blick [online]. 2021-07-18 [cit. 2021-07-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-06-02. (německy) 
  10. ↑ Collins stunned by home hope Waltert as Bencic bounces back in Lausanne. uk.sports.yahoo.com [online]. 2022-07-12 [cit. 2022-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-27. (anglicky) 
  11. ↑ KANE, David. Beginner’s Guide: Simona Waltert breathes life into Lausanne with breakout run. Tennis.com [online]. 2023-07-13 [cit. 2023-07-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ CZOLKO, Daniel. Úspěšný start Wimbledonu. Slaví Bouzková, Vondroušová, Siniaková i Strýcová. iDNES.cz [online]. 2023-07-03 [cit. 2023-07-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Simona_Waltertová&oldid=23570752“