Rozrazil douškolistý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxRozrazil douškolistý
alternativní popis obrázku chybí
Rozrazil douškolistý (Veronica serpyllifolia)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďjitrocelovité (Plantaginaceae)
Rodrozrazil (Veronica)
Binomické jméno
Veronica serpyllifolia
L., 1753
Poddruh rostoucí v ČR
  • rozrazil douškolistý pravý (Veronica serpyllifolia subsp. serpyllifolia)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Lodyha s květenstvím
Květ
Nezralá tobolka

Rozrazil douškolistý (Veronica serpyllifolia) je drobná, místy poléhavá rostlina vyrůstající nejvýše do výšky 30 cm. Je vytrvalou, krátce chlupatou bylinou kvetoucí na rozhraní jara a léta nevelkými, modravými květy. V české přírodě je původní druh, který se vyskytuje po celém území České republiky.[2][3]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Bylina se vyskytuje hlavně v mezofilníchzáplavových oblastech v sečených travních porostech, v zahradách, na loukách, pastvinách, okolo cest, na úhorech i na světlinách v lesích. Vyžaduje vlhké, hlinité až jílovité, živinami dobře zásobené půdy, které jsou bohaté na dusík a chudé na vápník. Na vlhkých místech roste na plně osluněných stanovištích, na suchých spíše v polostínu. Je hemikryptofyt kvetoucí obvykle v květnu a červnu. Počet chromozomů 2n = 14, stupeň ploidie x = 2.[2][3][4]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Původní areál druhu se rozkládá téměř po celé Eurasii, v Evropě nezaujímá pouze jihovýchodní Rusko a v Asii ruský Dálný východ. Mimo tyto dva kontinenty obsahuje ještě západní část severní Afriky a ostrůvkovitě i střed tropické Afriky. Druhotně byl rozrazil douškolistý rozšířen do několika arel na východní pobřeží Severní Ameriky, do převážné části Jižní Ameriky, na jih Afriky a v Asii na nejvýchodnější oblastí ruského Dálného východu.

České republice je nejvíce rozšířen ve středních až vyšších polohách, vystupuje do výše okolo 1600 m na SněžceKrkonoších . Naproti tomu absentuje v teplých a suchých oblastech s převládající ornou půdou, které se rozkládají ve středních a severozápadních Čechách a na střední a jižní Moravě.[2][3][5][6]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vytrvalá rostlina vysoká 15 až 30 cm, která je celá krátce chlupatá. Lodyhu má oblou, nevětvenou, přímou nebo nad krátkou poléhavou bázi vystoupavou, jen řidčeji plazivou a vystoupavou až od květenství, která je porostlá vstřícně vyrůstajícími, ve spodní části lodyhy krátce řapíkatými a výše přisedlými, stálezelenými listy. Jsou eliptické až vejčité, dlouhé 10 až 20 mm a široké 5 až 10 mm, na bázi jsou okrouhlé, na vrcholu tupé či zaokrouhlené a po obvodě mělce vroubkované. Pod květenstvím rostoucí listeny se podobající menším listům. Bylina vyrůstá z bohatě větveného oddenku s četnými kořeny, který mívá obvykle nadzemní výběžky.

Květenství je dosti hustý, za plodu se prodlužující koncový hrozen, jenž je v době kvetení dlouhý 5 až 9 cm. Mívá osm až čtyřicet čtyřčetných, oboupohlavných květů na chlupatých stopkách kratších, než je dlouhý kalich. Kalich má čtyři, jen na bázi srostlé, úzké, eliptické či vejčité cípy dlouhé asi 5 mm. Koruna je velká asi 7 mm, je široce nálevkovitá a má úzkou trubku. Její čtyři nestejně velké cípy jsou bělavé, světle modré či nafialovělé, horní cíp je nejširší s výraznou, tmavě modrou žilnatinou, dolní cíp je nejužší a bez žilnatiny, oba postranní mají žilnatinu jen v horní části. Obě tyčinky s dlouhými nitkami jsou do poloviny srostlé s korunní trubkou a nepřesahují svou délkou korunu. Gyneceum je tvořeno dvěma plodolisty, svrchní semeník je dvoupouzdrý a vytrvalá čnělka nese polokulovitou bliznu. Květy jsou opylovány hmyzem přilétajícím pro nektar.

Plod je hnědá, široce obsrdčitá až ledvinovitá tobolka, asi 4 mm dlouhá a 5 mm široká. Je mírně nafouklá, lesklá, na vrcholu s mělkým srdčitým zářezem a po okraji tupě kýlnatá, její výkrojek přesahuje vytrvalá čnělka. Je dvoupouzdrá a obsahuje plochá, eliptická, žlutavá semena dlouhá okolo 1 mm a široká 0,7 mm, která mají drobné masíčko. Semena jsou rozptylována větrem, povrchovou vodou a pro masíčko bývají po blízkém okolí roznášena mravenci.[2][3][4][7][8][9]

Možnost záměny[editovat | editovat zdroj]

Rostlinu Veronica serpyllifolia subsp. serpyllifolia lze zaměnit za poddruh Veronica serpyllifolia subsp. humifusa, který vyrůstá v přírodě Slovenska. Nejlépe se odlišují v době kvetení. Poddruh serpyllifolia má listy eliptické až vejčité, po obvodě mělce vroubkované a jeho květenství s dvaceti až čtyřiceti květy je v době květů dlouhé 5 až 9 cm a stopky květů jsou kratší nebo nejvýše tak dlouhé jako kalich. Poddruh humifusa má listy široce vejčité až okrouhlé, nezřetelně pilovité až celokrajné a květenství s osmi až patnácti květy je v době květu dlouhé 2 až 4 cm a stopky květů jsou výrazně delší než kalich.[7][8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-08]
  2. a b c d SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 6. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1. Kapitola Rozrazil douškolistý, s. 361. 
  3. a b c d HOUSKA, Jindřich. BOTANY.cz: Rozrazil douškolistý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 14.07.2007 [cit. 2020-11-20]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b RYBKA, Vlastík. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha: Ottovo nakladatelství, 2014. 550 s. ISBN 978-80-7451-441-8. Kapitola Rozrazil douškolistý, s. 248–249. 
  5. KAPLAN, Zdeněk; DANIHELKA, Jiří; ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka et al. Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 2. S. 229–322. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2016 [cit. 20.11.2020]. Roč. 88, s. 229–322. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  6. POWO: Veronica serpyllifolia [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2020 [cit. 2020-11-20]. Veronica+serpyllifolia Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Rozrazil douškolistý [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 15.05.2017 [cit. 2020-11-20]. Dostupné online. (česky) 
  8. a b GOLIÁŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/2. [s.l.]: Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1997. 625 s. ISBN 80-224-0481-0. Kapitola Veronica dúškolistá, s. 248–254. (slovensky) 
  9. HONG, De-yuan; FISCHER, Fischer. Flora of China: Veronica serpyllifolia [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2020-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]