Přeskočit na obsah

Richard Mořic Belcredi

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Richard Mořic Belcredi
Richard Mořic Belcredi
Richard Mořic Belcredi
Velvyslanec ČR ve Švýcarsku
Ve funkci:
1994 – 1998
NástupceJaroslav Šedivý
Narození28. srpna 1926
Líšeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí20. prosince 2015 (ve věku 89 let)
Prostějov
ČeskoČesko Česko
Choť(1952) Mabile de Rohan-Guémenée (1924–1982)
RodičeKarel Belcredi (1893–1972) a
Terezie Kálnoky z Köröspataku (1893–1969)
Děti1. Richard Alain (* 1953)
2. Alain Alexander (* 1957)
Příbuzníbratr: Ludvík Hugo Belcredi (1921–1981)
sestra: Marie Tereza, provdaná Lobkowiczová (1922–1978)
bratr: Hugo Andrian-Belcredi (1923–2012)
bratr: Egbert Belcredi (1938–2012)
strýc: Gustav Kálnoky z Köröspataku (1892–1979)
teta: Konstanze z Blanckensteinu (1898–1980)
děd: Ludvík Egbert Belcredi (1856–1914)
babička: Marie z Frankensteinu (1859–1938)
praděd: Richard Belcredi (1823–1902)
Profesespisovatel, redaktor, politik, diplomat, vydavatel, publicista, velvyslanec a rozhlasový redaktor
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka mzz 3. třídy (1998)
CommonsRichard Mořic Belcredi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Richard Mořic Belcredi (28. února 1926 Líšeň – 20. prosince[1][2] 2015 Prostějov[3]) byl český potomek šlechtického rodu Belcredi, pracovník rádia Svobodná Evropa a v letech 1994–1999 velvyslanec České republiky ve Švýcarsku.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 28. února 1926 v Líšni, která je dnes součástí Brna. Byl čtvrtý, poslední potomek a třetí syn Karla Jiřího Belcrediho a Theresie Kálnoky de Köröspatak.[pozn. 1]

Dětství prožil na zámku v Lišni. V roce 1943 musel opustit gymnázium v Brně. Po válce se přihlásil na Právnickou fakultu Masarykovy univerzity, ze které byl v lednu 1949 vyloučen.[4] Rodiče s jeho nejmladším bratrem Egbertem odešli do exilu již v květnu 1948.[5] Po upozornění přítele, že bude zatčen, emigroval přes Lanžhot v květnu 1949 do Rakouska.[4] Jeho starší bratr Ludvík Hugo Belcredi v Československu zůstal a skončil v pracovním táboře.[4] Přes Vídeň se dostal do Innsbrucku do utečeneckého tábora, ze kterého odešel do jižní Francie. Bydlel v Cannes a Nice,[4] kde pracoval v lahůdkářském obchodě.[6] Posléze v Paříži započal studium práv. Z Paříže přešel na nově otevíranou Univerzitu Svobodné Evropy (Kolej Svobodné Evropy) ve Štrasburku.[7] Zde začal studovat politické vědy. Od roku 1953 pracoval v rádiu Svobodná Evropa a zde působil až do odchodu do penze v roce 1983.[8][9] Z rádia odešel po manželčině smrti.[9] Od roku 1979 byl jednatelem katolické organizace Opus Bonum ve Frankfurtu nad Mohanem, kterou založili břevnovský opat Anastáz Opasek a Vladimír Neuwirth.[10] Po Sametové revoluci se rátil do Československa a zažádal o restituci majetku, v nichž mu byl vrácen zámek v Brodku u Prostějova, 700 hektarů lesa a 800 hektarů polí.[11] Brodek vlastnil strýc z matčiny strany Gustav Kálnoky (1892–1979), který v 70. letech 20. století uvedl v závěti Richarda jako svého dědice.[11] V letech 1994 až 1998 byl velvyslancem České republiky ve Švýcarsku. Za svoje postoje a službu státu byl v roce 1998 vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka. Byl rytířem Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského.

Zemřel v neděli 20. prosince 2015 v Prostějově. Zádušní mše svatá proběhla v Brodku u Prostějova 2. ledna 2016, vlastní pohřeb se konal 9. ledna 2016 v městysu Alland v Dolních Rakousích asi 20 km od Vídně.

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Oženil se 5. června 1952 v Traunkirchenu s princeznou Mabile Rohan-Guémenée (2. října 1924 Sychrově – 22. ledna 1982 Mnichov), která byla třetí dcerou Alaina Rohana,[pozn. 2] posledního soukromého majitele zámku Sychrov, a Margarethy z Schönburg-Hartensteinu.[pozn. 3] Seznámili se v Paříži.[7] Měli spolu dva syny:

  • Richard Alain (* 8. květen 1953 Mnichov), bankovní ředitel,[12] který se v Hinterthalu 3. října 1982 oženil s Beatrix Nicolaiou Spitzy (* 11. únor 1952 Buenos Aires) jejich potomci:
    • Alexander Alain Richard (* 10. květen 1984 Vídeň)
    • Margherita Mabile (* 6. duben 1987 Vídeň)
    • Richard Karl (* 28. červen 1991 Vídeň)
  • Alain Alexander (* 30. říjen 1957 Mnichov), který se oženil 21. června 1988 v Mnichově s Petrou Rattenbergerovou (* 2. listopad 1960), jejich potomci:
    • Marie Therese Lilian (* 8. září 1988 Mnichov)
    • Sophie Isabelle (* 22. srpen 1990 Mnichov)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Otec Karel Jiří Belcredi se narodil 24. září 1893 v Líšni a zemřel 18. září 1972 ve Vídni. Matka Theresie, rozená Kálnoky de Köröspatak se narodila 14. listopadu v Olomouci a zemřela 8. října 1969 ve Vídni. Rodiče byli oddáni 5. června 1920 v Letovicích.
  2. ↑ Alain Rohan se narodil 26. července 1893 na Sychrově, oženil se 29. září 1921 ve Vídni a zemřel 2. září 1976 ve Vídni.
  3. ↑ Margaretha z Schönburg-Hartensteinu se narodila 14. prosince 1897 ve Vídni a zemřela 30. srpna 1980 ve Vídni.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Karel Hvížďala: Zemřel Richard Belcredi – bývalý redaktor RFE, velvyslanec ve Švýcarsku a zámecký pán. Český rozhlas [online]. 2015-12-29 [cit. 2015-12-31]. Dostupné online. 
  2. ↑ Podle POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 57.  zemřel 25. prosince 2015.
  3. ↑ Zemřel Richard Belcredi, šlechtic, bývalý velvyslanec a redaktor Svobodné Evropy. Novinky.cz [online]. Borgis, 2015-12-28 [cit. 2015-12-28]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d DOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006. 176 s. ISBN 80-86526-19-4. S. 36. Dále jen Příběhy českých šlechticů. 
  5. ↑ Příběhy českých šlechticů, s. 35
  6. ↑ Příběhy českých šlechticů, s. 37
  7. ↑ a b Příběhy českých šlechticů, s. 38
  8. ↑ DOČEKAL, Boris. Hrabě Richard Belcredi. Měl jsem rád práci vyslance. In: Česká šlechta žije! : Xantypa speciál : mimořádné vydání z archivu Xantypy (1995–2012). Příbram: Kovohutě Příbram nástupnická, 2012. ISBN 978-80-260-7195-2. S. 47.
  9. ↑ a b Příběhy českých šlechticů, s. 39
  10. ↑ Příběhy českých šlechticů, s. 40
  11. ↑ a b Příběhy českých šlechticů, s. 41
  12. ↑ Příběhy českých šlechticů, s. 45

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DOČEKAL, Boris. Hrabě Richard Belcredi. Měl jsem rád práci vyslance. In: Česká šlechta žije! : Xantypa speciál : mimořádné vydání z archivu Xantypy (1995-2012). Příbram: Kovohutě Příbram nástupnická, 2012. ISBN 978-80-260-7195-2. S. 46–48.
  • DOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006. 176 s. ISBN 80-86526-19-4. Kapitola Měl jsem rád práci velvyslance. Hrabě Richard Belcredi. 
  • VOTÝPKA, Vladimír. Paradoxy české šlechty. Praha, Litomyšl: Paseka, 2005. 376 s. [978-80-7432-351-5 Dostupné online]. ISBN 9788074323515. Kapitola 4. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Richard_Mořic_Belcredi&oldid=24018373“