Belcrediové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Belcrediové
Erb Belcrediů nad vstupní bránou do Líšeňského zámku
Erb Belcrediů nad vstupní bránou do Líšeňského zámku
země České království
tituly Hrabata
zakladatel Antoine de Belcredi (markýzský titul)
rok založení 11. století

Belcredi [Belkrédy] byl nejprve patricijský později hraběcí rod pocházející z italské Lombardie.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podoba hraběcího erbu Belcrediů z roku 1769
Líšeňský zámek ve Staré Líšni focený od Kostelíčku
Zámek Jimramov

První zpráva o rodu tohoto jména se objevuje již v roce 1010. Bezpečně pak mezi patricijskými rodinami roku 1226, rodokmen lze sledovat od roku 1353.[1]

V 18. století se usídlili na Moravě, Antoine de Belcredi začátkem 18. století získal dědičný titul markýze na rakousko-lombardském území. Roku 1769 povýšila Marie Terezie jeho vnuka do hraběcího stavu, třicet let poté je přijali za obyvatele Království českého. Vlastnili panství JimramovNového Města na Moravě, kde původní tvrz přestavěli na zámek. Dále drželi panství Líšeň a Vosenice. Nacisté během okupace na jejich majetek uvalili nucenou správu, po válce jim byla panství vrácena, po únoru 1948 většina příslušníků rodu odešla do Rakouska. Hrabě Richard Mořic Karel pracoval v Rádiu Svobodná Evropa. Karel Michael předpovídal počasí na rakouské televizi. Na Moravě zůstal Ludvík Hugo a jeho synové lékař Karel a archeolog Ludvík.

Nejvýznamnějším členem byl Richard Belcredi (1823–1902), jenž se stal krajským hejtmanem, v roce 1865 se stal státním ministrem. Zasedal v říšském sněmu i radě, kde usiloval o federalizaci starého mocnářství a samosprávu pro české země. S těmito postoji narazil na německý odpor a po porážce v prusko-rakouské válce musel v roce 1867 rezignovat.

Některé osobnosti rodu[editovat | editovat zdroj]

Příbuzenství[editovat | editovat zdroj]

Belcrediové se především pomocí sňatků spojili s Nostici, Lobkovici, Rohany a další českou i zahraniční šlechtou.

Erb[editovat | editovat zdroj]

Dvakrát dělený erb, v horní zlaté části se nachází černá orlice, v prostředním červeném poli zlatý lev, v dolní zlaté části lev červený.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4. S. 87. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty : Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. 1. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Belcredi, s. 16. 
  • Belcredi, Ludvík: 1000 let rodu Belcredi. Brno 2010.

Související články[editovat | editovat zdroj]