Jimramov (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jimramov
zámek Jimramov
Základní informace
Sloh klasicistní
Výstavba 1593-1597/1598 (tvrz)
Přestavba po r. 1750 (zámek), počátek 19. století
Stavebník Pavel Katharyn z Katharu
Současný majitel rod Belcredi
Další majitelé Katharynové z Katharu, Dubští z Třebomyslic, Schmidtové z Freyheffenu, Šlikové, páni z Náchoda, Gallasové, Novohradští z Kolovrat, Bornstettové, Nübernové, Waldorfové, Belcrediové
Poloha
Adresa Náměstí Jana Karafiáta 65, Jimramov, Česká republikaČeská republika Česká republika
Souřadnice
Jimramov (zámek)
Jimramov (zámek)
Jimramov (zámek), Česko
Další informace
Rejstříkové číslo památky 36489/7-4088 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zámek Jimramov leží v centru městysu Jimramov. V současné době je veřejnosti nepřístupný a je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kdy přesně nechal Pavel Katharyn z Katharu na místě nynějšího zámku vystavět renesanční tvrz, není známo. Nicméně toto období můžeme vymezit roky 1588, kdy se stal majitelem Jimramova, a 1599, kdy se znovu oženil[2]. S jistotou můžeme říci, že ze začátku spravoval panství z Dalečína, kde si v roce 1588 nechal postavit tvrz[2]. Trochu lépe nám mohou s datací výstavby zámku pomoci kamenné reliéfy erbů na stěně zámku. Prvním je alianční erb Pavla Katharyna a Ludmily Kytlicové z Rudolce (+ 1586), podle kterého vyobrazení vzniklo v roce 1603[2][p 1]. Je tedy zřejmé, že v této době již tvrz stála. Vedle něho je erb Kriseldy Čejkové z Olbramovic a u jejího jména připojeno druhé a poslední manželky jeho. S jistotou můžeme říci, že Kriselda žila ještě v roce 1597[2]. Jako nejzazší rok výstavby můžeme považovat rok 1598, neboť v roce 1599 se Pavel Katharyn oženil s Kateřinou Jankovskou z Vlašimi[2]. V roce 1596 zakoupil Pernštejn s Mitrovem a roku 1599 panství Kunštát. Proto můžeme výstavbu tvrze zasadit do období let 1593-1597/1598[2]. K tvrzi náležel dvůr, pivovar a mlýn.

Již roku 1603 jej Katharynové prodali Dubským z Třebomyslic a majitelé se pak střídali. V polovině 18. století přestavěli Waldorfové renesanční tvrz na barokní zámek a spojili jej krytou chodbou se sousedním kostelem. V roce 1948 byl zámek znárodněn a roku 1991 vrácen v restituci rodu Belcredi, jimž patřil od roku 1778. Na počátku 19. století Belcrediové zakončili stavební vývoj jimramovského zámku v klasicistickém duchu. Východní a jižní křídlo zámku zůstalo renesanční. Roku 1948 byl zámek po znárodnění přeměněn na střední odborné učiliště. Po navrácení Belcrediům je zámek prázdný.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Díky rekonstrukcím zámku od roku 2001 máme poměrně přesnou představu o podobě původní tvrze. Jádro se nacházelo v nynějším jihovýchodním a v severní části severovýchodního křídla zámku, kde se do současnosti dochovaly jen drobné zbytky po tvrzi[2]. Zdivo bylo postaveno z lomového kamene, jež nejspíše tvořilo součást ještě předchozího hospodářského dvora. Na základě shodných architektonických detailů (klenby, mezipatra, velikosti oken apod.) můžeme usuzovat, že již v době svého vzniku se tvrz skládala ze dvou křídel[3]. Až do prodloužení jihovýchodního křídla a dostavbě jihozápadního traktu měla tvrz podobu háku.

Zatímco pro velkou architektonickou přestavbu nemůžeme přesně zrekonstruovat původní podobu severovýchodního křídla, u jihovýchodního je tomu přesně naopak. Většinu přízemí tohoto křídla zabírala v renesanci velmi oblíbená hala, jejíž strop byl zaklenut na šesti osmibokých pilířích. Na délku měřila 26,3 m, na šířku 8,8 m a na výšku 3,25 m[3]. Nad ní se nacházela sýpka. Vstup do haly vedl od severu do východní části vstupem 1,4 m širokým a 2 m vysokým[3]. Dnes je zazděný; jeho viditelné zbytky se nacházejí vlevo od vjezdu do zámku a větší částí jsou v současnosti pod podlahou místnosti. Obdobný vstup se nacházel i na druhé straně haly a vedl do další místnosti. Původní okna byla pravděpodobně zničena umělým zvýšením terénu a druhotným vytvořením oken, takže se po nich nedochovaly žádné stopy[3]. Kromě této haly se zde nacházela ještě jedna místnost o rozměrech 4,5 x 8,8 m. Zakončena byla klenbou, jejíž vrchol je dnes odříznut druhotně vytvořeným plochým stropem[3]. Celou místnost pak zaklenovala valená klenba o rozměrech 3,6 x 9 m a výšce 5 m[3]. Jako jediná z přízemních místností původní tvrze neměla mezipatro[3]. Směrem do parku pak bylo druhotně prolomeno okno.

V mezipatře tvrze bývala sýpka, ze které se dochovala čtveřice oken do nádvoří; páté bylo při pozdějších úpravách zazděno[4]. Při rekonstrukci pak byla kolem těchto oken nalezena šambrána a napojení sgrafit. Ve výšce 3,2 m nad zemí, pod okny sýpky, se zachovaly stopy po krakorcích nesoucí pavlač[4]. Z dosud objevených šesti takovýchto otvorů má každý jiné rozměry, ovšem všechny jsou větší než 20 x 20 cm[4]. První otvor býval na vnějším okraji prvního okna a poslední za předposledním oknem sýpky; celková délka pavlače byla 14 metrů[4]. V místě dnešního prostředního okna dříve býval vstup o rozměrech 1,6 x 1,2 m[4]. Posledními zbytky tohoto vstupu je trojice plochých kamenů, které tvořily práh[4].

Nad vstupem do východní křídla se v pískovcové desce zachovaly znaky Pavla Katharina z Katharu (uprostřed s nápisem: Pavel Katarin z Kataru na Daleczine a Gimramowe purkrabe zemski markrabstwe morawskiho) a znaky jeho manželek. Vlevo je znak jeho první manželky a nápis: Lidmila Kitliczowna z Rudolcze prwni manželka gieho umrzela letha 1586. Vpravo znak Krizeldy Čejkovny z Olbramovic s nápisem: Krizelda Czegkowna z Wolbramowicz druha a poslední manželka geho. Za Marie Antonie z Waldorfu došlo k přistavění severního křídla. Na oblouku brány nechal vytvořit monogram M A W umístěný v erbu. Dále zvelebila zahradu a na náklady baronky z Bukůvky, která v té době žila na zámku, nechala zámek spojit krytou nadzemní chodbou na arkádových pilířích s oratoří kostela.

V následujícím století byl přistavěn západní trakt, takže v současnosti má jednopatrový zámek 4 křídla a uprostřed nádvoří s kašnou z roku 1804. Sluneční hodiny na nádvoří pocházejí z roku 1798.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-06-30]. Identifikátor záznamu 148348 : zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b c d e f g Ludvík Belcredi, Panská sídla v Jimramově, in: Jimramov 1361-2011, Jimramov 2011, s. 93.
  3. a b c d e f g Ludvík Belcredi, Panská sídla v Jimramově, in: Jimramov 1361-2011, Jimramov 2011, s. 94.
  4. a b c d e f Ludvík Belcredi, Panská sídla v Jimramově, in: Jimramov 1361-2011, Jimramov 2011, s. 95.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Alianční erb však pravděpodobně vznikl přibližně ve stejné době (či ještě dříve) jako druhý z erbů, ale na jiném místě. V roce 1603 došlo k jeho druhotnému zasazení, tentokrát nad vchod do jihozápadního traktu.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • V. GRMELA, K dějinám Jimramova, Dalečína a Vítochova. Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 1996 (s. 11 - 12)
  • J. DOBIÁŠ, Jimramov - Turistické vycházky po okolí. Tišnov: SURSUM 2002
  • J. DOBIÁŠ a kol., Jimramov 1361-2011. Jimramov: Flétna 2011

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]