Jimramov (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jimramov
zámek Jimramov
Základní informace
Sloh klasicistní
Výstavba 1593-1597/1598 (tvrz)
Přestavba po r. 1750 (zámek), počátek 19. století
Stavebník Pavel Katharyn z Katharu
Současný majitel rod Belcredi
Další majitelé Katharynové z Katharu, Dubští z Třebomyslic, Schmidtové z Freyheffenu, Šlikové, páni z Náchoda, Gallasové, Novohradští z Kolovrat, Bornstettové, Nübernové, Waldorfové, Belcrediové
Poloha
Adresa Náměstí Jana Karafiáta 65, Jimramov, Česká republikaČeská republika Česká republika
Ulice Náměstí Jana Karafiáta
Souřadnice
Jimramov (zámek)
Jimramov (zámek)
Jimramov (zámek), Česko
Další informace
Rejstříkové číslo památky 36489/7-4088 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zámek Jimramov leží v centru městysu Jimramov. V současné době je veřejnosti nepřístupný a je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kdy přesně nechal Pavel Katharyn z Katharu na místě nynějšího zámku vystavět renesanční tvrz, není známo. Nicméně toto období můžeme vymezit roky 1588, kdy se stal majitelem Jimramova, a 1599, kdy se znovu oženil[2]. S jistotou můžeme říci, že ze začátku spravoval panství z Dalečína, kde si v roce 1588 nechal postavit tvrz[2]. Trochu lépe nám mohou s datací výstavby zámku pomoci kamenné reliéfy erbů na stěně zámku. Prvním je alianční erb Pavla Katharyna a Ludmily Kytlicové z Rudolce (+ 1586), podle kterého vyobrazení vzniklo v roce 1603[2][p 1]. Je tedy zřejmé, že v této době již tvrz stála. Vedle něho je erb Kriseldy Čejkové z Olbramovic a u jejího jména připojeno druhé a poslední manželky jeho. S jistotou můžeme říci, že Kriselda žila ještě v roce 1597[2]. Jako nejzazší rok výstavby můžeme považovat rok 1598, neboť v roce 1599 se Pavel Katharyn oženil s Kateřinou Jankovskou z Vlašimi[2]. V roce 1596 zakoupil Pernštejn s Mitrovem a roku 1599 panství Kunštát. Proto můžeme výstavbu tvrze zasadit do období let 1593-1597/1598[2]. K tvrzi náležel dvůr, pivovar a mlýn.

Již roku 1603 jej Katharynové prodali Dubským z Třebomyslic a majitelé se pak střídali. V polovině 18. století přestavěli Waldorfové renesanční tvrz na barokní zámek a spojili jej krytou chodbou se sousedním kostelem. V roce 1948 byl zámek znárodněn a roku 1991 vrácen v restituci rodu Belcredi, jimž patřil od roku 1778. Na počátku 19. století Belcrediové zakončili stavební vývoj jimramovského zámku v klasicistickém duchu. Východní a jižní křídlo zámku zůstalo renesanční. Roku 1948 byl zámek po znárodnění přeměněn na střední odborné učiliště. Po navrácení Belcrediům je zámek prázdný.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Díky rekonstrukcím zámku od roku 2001 máme poměrně přesnou představu o podobě původní tvrze. Jádro se nacházelo v nynějším jihovýchodním a v severní části severovýchodního křídla zámku, kde se do současnosti dochovaly jen drobné zbytky po tvrzi[2]. Zdivo bylo postaveno z lomového kamene, jež nejspíše tvořilo součást ještě předchozího hospodářského dvora. Na základě shodných architektonických detailů (klenby, mezipatra, velikosti oken apod.) můžeme usuzovat, že již v době svého vzniku se tvrz skládala ze dvou křídel[3]. Až do prodloužení jihovýchodního křídla a dostavbě jihozápadního traktu měla tvrz podobu háku.

Zatímco pro velkou architektonickou přestavbu nemůžeme přesně zrekonstruovat původní podobu severovýchodního křídla, u jihovýchodního je tomu přesně naopak. Většinu přízemí tohoto křídla zabírala v renesanci velmi oblíbená hala, jejíž strop byl zaklenut na šesti osmibokých pilířích. Na délku měřila 26,3 m, na šířku 8,8 m a na výšku 3,25 m[3]. Nad ní se nacházela sýpka. Vstup do haly vedl od severu do východní části vstupem 1,4 m širokým a 2 m vysokým[3]. Dnes je zazděný; jeho viditelné zbytky se nacházejí vlevo od vjezdu do zámku a větší částí jsou v současnosti pod podlahou místnosti. Obdobný vstup se nacházel i na druhé straně haly a vedl do další místnosti. Původní okna byla pravděpodobně zničena umělým zvýšením terénu a druhotným vytvořením oken, takže se po nich nedochovaly žádné stopy[3]. Kromě této haly se zde nacházela ještě jedna místnost o rozměrech 4,5 x 8,8 m. Zakončena byla klenbou, jejíž vrchol je dnes odříznut druhotně vytvořeným plochým stropem[3]. Celou místnost pak zaklenovala valená klenba o rozměrech 3,6 x 9 m a výšce 5 m[3]. Jako jediná z přízemních místností původní tvrze neměla mezipatro[3]. Směrem do parku pak bylo druhotně prolomeno okno.

V mezipatře tvrze bývala sýpka, ze které se dochovala čtveřice oken do nádvoří; páté bylo při pozdějších úpravách zazděno[4]. Při rekonstrukci pak byla kolem těchto oken nalezena šambrána a napojení sgrafit. Ve výšce 3,2 m nad zemí, pod okny sýpky, se zachovaly stopy po krakorcích nesoucí pavlač[4]. Z dosud objevených šesti takovýchto otvorů má každý jiné rozměry, ovšem všechny jsou větší než 20 x 20 cm[4]. První otvor býval na vnějším okraji prvního okna a poslední za předposledním oknem sýpky; celková délka pavlače byla 14 metrů[4]. V místě dnešního prostředního okna dříve býval vstup o rozměrech 1,6 x 1,2 m[4]. Posledními zbytky tohoto vstupu je trojice plochých kamenů, které tvořily práh[4].

Nad vstupem do východní křídla se v pískovcové desce zachovaly znaky Pavla Katharina z Katharu (uprostřed s nápisem: Pavel Katarin z Kataru na Daleczine a Gimramowe purkrabe zemski markrabstwe morawskiho) a znaky jeho manželek. Vlevo je znak jeho první manželky a nápis: Lidmila Kitliczowna z Rudolcze prwni manželka gieho umrzela letha 1586. Vpravo znak Krizeldy Čejkovny z Olbramovic s nápisem: Krizelda Czegkowna z Wolbramowicz druha a poslední manželka geho. Za Marie Antonie z Waldorfu došlo k přistavění severního křídla. Na oblouku brány nechal vytvořit monogram M A W umístěný v erbu. Dále zvelebila zahradu a na náklady baronky z Bukůvky, která v té době žila na zámku, nechala zámek spojit krytou nadzemní chodbou na arkádových pilířích s oratoří kostela.

V následujícím století byl přistavěn západní trakt, takže v současnosti má jednopatrový zámek 4 křídla a uprostřed nádvoří s kašnou z roku 1804. Sluneční hodiny na nádvoří pocházejí z roku 1798.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-06-30]. Identifikátor záznamu 148348 : zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b c d e f g Ludvík Belcredi, Panská sídla v Jimramově, in: Jimramov 1361-2011, Jimramov 2011, s. 93.
  3. a b c d e f g Ludvík Belcredi, Panská sídla v Jimramově, in: Jimramov 1361-2011, Jimramov 2011, s. 94.
  4. a b c d e f Ludvík Belcredi, Panská sídla v Jimramově, in: Jimramov 1361-2011, Jimramov 2011, s. 95.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Alianční erb však pravděpodobně vznikl přibližně ve stejné době (či ještě dříve) jako druhý z erbů, ale na jiném místě. V roce 1603 došlo k jeho druhotnému zasazení, tentokrát nad vchod do jihozápadního traktu.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • V. GRMELA, K dějinám Jimramova, Dalečína a Vítochova. Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 1996 (s. 11 - 12)
  • J. DOBIÁŠ, Jimramov - Turistické vycházky po okolí. Tišnov: SURSUM 2002
  • J. DOBIÁŠ a kol., Jimramov 1361-2011. Jimramov: Flétna 2011

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]