Richard Feder

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Richard Feder
Rodné jméno David ben Ješajahu
Narození 26. srpna 1875 (25. avu 5635)
Václavice
Úmrtí 18. listopadu 1970 (19. chešvanu 5731) (ve věku 95 let)
Brno
Povolání rabín
Etnický původ Aškenázové
Stát Československo
Hlavní působiště
Ocenění
Manželka Hilda
Děti
  • Viktor
  • Evžen
  • Rut
Pohřben Židovský hřbitov v Brně
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Richard Feder (26. srpna 1875 Václavice18. listopadu 1970 Brno)[1] byl český rabín a spisovatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 26. srpna 1875 v početné židovské rodině ve Václavicích u Benešova. Jeho výjimečné nadání se projevilo již v obecné škole, a tak byl z vesnické trojtřídky poslán do školy do Benešova. Po maturitě na akademickém gymnáziuPraze pokračoval ve studiích na Filozofické fakultě ve Vídni. V hlavním městě Rakouska-Uherska získal dva doktoráty, z filozofie a souběžně na židovské teologické fakultě. Po sedmiletém studiu ve Vídni nastoupil 19. září 1903 na své první rabínské místo v Kojetíně.

Později sloužil v Lounech a Roudnici nad Labem, aby pak na dlouhá léta zakotvil v Kolíně. Zde, kromě vykonávání svých rabínských povinností, vyučoval německý jazyk a německou obchodní korespondenci na obchodní akademii od roku 1917 až do roku 1938, kdy odešel do důchodu. Své rozsáhlé vědomosti uplatňoval dr. Richard Feder nejen v židovské obci a obchodní škole. Jako jednatel Okresního osvětového sboru v Kolíně ovlivňoval po dlouhá léta kulturní život města. Sám často přednášel různorodému publiku o dějinách náboženství, o Janu Husovi, o buddhismu i o české literatuře.

Po rozbití první Československé republiky a okupaci českých zemí nacistickým Německem byl Feder ve věku šedesáti šesti let 13. června 1942 zařazen s celou rodinou do transportu „Aad – Kolin“ do Terezína. I zde dostál svému postavení rabína a v omezených a krutých podmínkách pomáhal svou moudrostí svému okolí. Neváhal ani uzavírat židovské sňatky a dle možnosti udržoval mezi souvěrci náboženský život. Válku přežil ze své široké rodiny sám. Jeho žena Hilda zahynula v Terezíně, synové Viktor a Evžen a dcera Rut i s rodinami zahynuli v koncentračním táboře v Osvětimi. Po osvobození se rabín Feder vrátil do Kolína, kde pracoval až do zvolení oblastním rabínem moravskoslezských náboženských obcí v roce 1953. Shodou okolností právě v roce 1953 oslavil 50 let své rabínské činnosti.

Do nového úřadu v Brně byl uveden 19. dubna 1953, společně s nově nastoupivším vrchním kantorem Alexandrem Neufeldem, který jej na prahu synagogy přivítal se svitkem Tóry v rukou. Po dalších 17 let pak Feder působil v Brně, navštěvoval moravské židovské obce a synagogální sbory, přednášel, učil a psal. V roce 1961 byl ustaven jako zemský rabín, Brno však neopustil. Při příležitosti jeho 90. narozenin mu bylo v roce 1965 uděleno státní vyznamenání Za zásluhy o výstavbu.

Richard Feder zemřel 18. listopadu roku 1970 ve věku 95 let a je pohřben na Židovském hřbitově v Brně.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Mezi jeho nejznámější knihy patří:

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 2002 mu byl prezidentem České republiky Václavem Havlem propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka. V roce 2003, při příležitosti oslav 50. výročí jeho příchodu do Brna, mu byla odhalena pamětní deska na Židovském hřbitově v Brně a následně byl jmenován čestným občanem města Brna.

Citát[editovat | editovat zdroj]

Richard Feder je jediný, koho jsem poznal a o němž bych mohl s čistým svědomím prohlásit, že to byl člověk svatý...Byl to člověk neobyčejně laskavý, veskrze tolerantní, bytostně český...Naposledy jsem se s ním sešel několik měsíců před jeho smrtí v hotelu Central, kde bydlíval. Jako vždy vzpomínal na mé rodiče a vyptával se na mne. O sobě neřekl ani slovo. Nakonec mne vzal za ruku, podíval se mi do očí a otázal se: "Otoušku (tak mi říkala jenom maminka), jsi dobrým židem?" – "Nejsem, pane doktore," přiznal jsem po pravdě. Pohladil mne po tváři. "Tak buď aspoň dobrým člověkem!".
— Ota Ornest [2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a obřízce
  2. VALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?. Praha: Primus, 1993, str. 196, ISBN 80-85625-19-9

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]