Raná (České středohoří)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Raná
Raná od východu
Raná od východu

Vrchol 457 m n. m.
Prominence 195 m ↓ obec Raná
Izolace 2,5 km → Oblík
Poznámka významný areál bezmotorového létání
Poloha
Státy Česko Česko
Pohoří České středohoří / Milešovské středohoří / Ranské středohoří / Chožovská vrchovina / Oblická část
Souřadnice 50°24′19″ s. š., 13°45′56″ v. d.
Raná
Fire.svg
Raná
Hornina čedič
Povodí Ohře
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zdroje k infoboxuNárodní přírodní rezervace
Raná
NPR Raná
NPR Raná
Datum vyhlášení 23. května 1951
Kód ÚSOP 361
Lokalita Raná
Výška 300–412 m n. m.
Výměra 9,3 ha
Seznam CHÚ v okrese Louny
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Raná (německy Rannayer Berg) je výrazná trojvrcholová hora (457 m n. m.) v západní části Českého středohoří. Na jihozápadním vrchu trojkopce se rozkládá národní přírodní rezervace Raná. Raná je centrem paraglidingu a sportovního létání v severních Čechách.

Vrch je čedičový trojvrcholový solitérní masiv, který se nachází asi 6 km severozápadně od Loun v západní části Českého středohoří. Jedná se o velmi výrazně podlouhlou horu rozloženou v SV–JZ směru v délce asi 1 kilometru. Na severovýchodním úbočí stojí stejnojmenná obec Raná, podle které je vrch pojmenovaný.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V prostřed jihovýchodního úbočí Rané se nacházejí pozůstatky lomu z druhé poloviny devatenáctého století, v němž byl těžen stavební kámen. Zbytky základů několika stavení a kostelíka na jihovýchodním úbočí naznačují, že v době těžby kamene byl kopec obydlen a hojně využíván.

Před druhou světovou válkou vrch představoval rozhraní mezi česky a německy mluvícími oblastmi v Sudetech. Obec Raná měla ještě převahu česky mluvícího obyvatelstva, kdežto obec Hrádek na druhé straně kopce byla již v převážně německy hovořící oblasti. Po okleštění republiky v rámci Mnichovské dohody se vrch Raná i se stejnojmennou obcí nacházel na německém území (tedy v Říši) a hranice procházela vnitrozemím až za obcí Raná.

Počátky leteckého sportu[editovat | editovat zdroj]

Počátky leteckého sportu na Rané – členové leteckého klubu Akaflieg Prag v létě roku 1935

Počátky leteckého sportu na Rané spadají do roku 1932, kdy členové studentského leteckého spolku Německé techniky v Praze "Akaflieg Prag" hledali o jarních prázdninách výhodný plachtařský terén a objevili holý hřbet se třemi vrcholky, dlouhý téměř 1,5 km, pozvolna vystupující z nížiny.

2. září roku 1932 začala historie plachtění na Rané prvním několika minutovým letem. Již 13. listopadu se instruktor Erwin Primavesi udržel ve vzduchu dvě hodiny a 25 minut. Dosažený sportovní výkon byl zveřejněn v několika novinách a i pražský rozhlas přinesl senzační hlášení. Pod vedením mladého plachtařského instruktora Masarykovy letecké ligy (MLL) z Prahy začali s létáním na Rané také budoucí letci z Loun.

Konal se zde první a druhý národní plachtařský závod. Ústřední plachtařská škola zde v letech 19331938 vyškolila převážnou většinu svých plachtařů pilotů-instruktorů[1]. Příznivý plachtařský terén nebyl využíván jen členy MLL a Akaflieg. Své pravidelné letní tábory zde měly i skupiny ČOS (Sokola) a (Německého leteckého svazu v ČSR).

Ačkoli mezi německými a českými plachtaři panovala na Rané dobrá spolupráce[1], v době vyhrocování národnostního napětí těsně před válkou byl i tento terén záminkou k třenicím. Sudetští poslanci G. Obrlik a F. May si v lednu 1937 v parlamentu stěžovali, že se německým spolkům „trýznivě omezuje plachtění na Ranské hoře“. Ministerstvo vnitra v odpovědi na interpelaci poukázalo na rovné podmínky a stížnost zamítlo jako nedůvodnou[2].

Svobodné létání na Rané skončilo v říjnu 1938, kdy byly Sudety okupovány. Se začátkem války se z Rané stalo německé školící středisko pro piloty kluzáků Luftwaffe. Během válečných let dochází postupně ke změnám v technikách startů. Od „vystřelování“ kluzáků gumovým lanem ze svahů se doba posunula k upřednostňování startů z rovných letišť pomocí navijáků[3].

Po roce 1945 se stala Raná vyhledávaným centrem plachtařské mládeže z celé republiky. Zemská plachtařská škola zde vyškolila 962 pilotů, kteří zde v roce 1946 provedli dnes nepředstavitelných 41 367 startů. Dnešní sportovní letiště vybudovali lounští plachtaři brigádně. Pro tuto slavnou a průkopnickou minulost nazvali plachtaři Ranou u Loun kolébkou českého a československého plachtění.

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Tato část Českého středohoří bývá někdy nazývána Lounské vrchy, Lounské středohoří či Chožovské středohoří, někdy též jako Ranské středohoří.

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o bezlesnatý horský hřbet porostlý xerotermními travinami s občasným výskytem malých suťových polí. Z geologického hlediska je Raná tvořena čedičovou horninou (olivinický nefelinit). Podobně jako v případě sousedních kopců, vznikla vyplněním tektonické trhliny v křídovém útvaru horkým magmatem během sopečné činnosti v období mladších třetihor. Následně došlo k postupnému odnosu měkčích hornin na povrchu a odhalení reliéfu sopečného tělesa.[4]

Na svazích je možno v odkryvech horniny nalézt tenké žilky neprůsvitného žlutavého kalcitu i aragonitu kusového vzhledu. Mocnost těchto žilek nepřesahuje 1 cm.[5]

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

Již v roce 1936 byla na jihozápadním vrchu hory (tzv. „Malé bouli“) zřízena přírodní rezervace o rozloze 1,5 ha pod ochranou státu. Od roku 1951 se rezervace nazývá národní přírodní rezervace Raná v CHKO České středohoří. Po svém rozšíření pokrývá prakticky celou vrcholovou partii subvrcholu v jihozápadní části hory o rozloze 9,3 ha.[6]

Předmětem ochrany přírody jsou zde teplomilná stepní travinná společenstva s unikátními výskyty vzácných teplomilných a suchomilných živočichů.

Mezi typické ranské chráněné rostliny patří koniklec luční český (Pulsatilla pratensis bohemica), vzácná teplomilná tráva připomínající jemné peří kavyl Ivanův (Stipa pennata), ovsíř stepní (Avenastrum desertorum) a hlaváček jarní (Adonis vernalis). Unikátem Rané je speciální forma kavylu – kavyl sličný lysý, známá na celém světě jen odtud. Na Rané je možné vidět největší porost kavylů ve střední Evropě. Nejlepším obdobím je doba květu kavylů (dojem stříbrných vln moře) – konec května a začátek června.[7]

Na travnatých svazích se hojně vyskytuje vzácný sysel obecný. Přerušení tradiční pastvy ovcí a koz koncem 80. let 20. století způsobilo zvýšené šíření vysokých trav a zarůstání lokality křovinami (sekundární sukcese). Tyto změny vedly k ústupu mnoha vzácných druhů rostlin i živočichů a např. vyhynutí brouka chrobáka pečlivého. Po roce 2000 byla pastva ovcí obnovena a výskyt vzácných druhů se opět zvyšuje.

Letecké sporty na Rané[editovat | editovat zdroj]

Příznivé poměry na Rané využívají pro létání piloti větroňů z Aeroklubu Raná, piloti závěsných kluzáků (rogalisté) a v posledních letech především piloti padákových kluzáků (paraglidisté). Ideální terén využívá pro výcvik svých pilotů několik škol závěsného létání i paraglidingu. Na Rané má svoje stálé sídlo Letecký klub Raná a pořádá se zde soutěž Ranský pohár zaměřená na dálku přeletu z Rané. Mimořádné přízni návštěvníků se těší podzimní poletování maškar na Rané, kdy lze spatřit různá historická létací zařízení i podivně vystrojené piloty současné[8].

Pro získání aktuálních informací o stavu počasí na Rané slouží meteosonda, jejíž údaje se přenášejí nejen do "Skleníku", ale i na webové stránky. Jiným zdrojem informací jsou webové kamery, které snímají od jihovýchodu horu jako celek a také detail vrcholu s větrným rukávem.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Hans Schütz, Letiště Raná u Loun 1932–1938, časopis Aerokurier 3/1992, dostupné on-line: http://www.lkra.cz/aeroklub/historie.html
  2. Dokumenty digitalizované parlamentní knihovny, Poslanecká sněmovna N.S.R.Č., 1937, IV. volební období, 4. zasedání, 786, bod II. dostupné on-line: http://www.psp.cz/eknih/1935ns/ps/tisky/t0786_01.htm
  3. JIŘÍ HORÁK, Historie slánského letectví, SLÁNSKÝ OBZOR, ROČENKA SPOLEČNOSTI PATRIA, VLASTIVĚDNÉHO MUZEAVE SLANÉM, ROČNÍK 4, Slaný 1996, dostupné on-line:http://www.slanskyobzor.cz/n/obzor_04.pdf
  4. Jiří Šedivý, České středohoří, Raná, červen 2009, dostupné on-line: http://www.ceskestredohori.cz/mista/rana.htm
  5. Michal Filippi, Bulletin Národního Muzea 9/01, dostupné on-line: http://home.gli.cas.cz/filippi/pwww/mineralogie/aragonit.html
  6. NPR Raná [online]. AOPK ČR, [cit. 2015-03-28]. Dostupné online.  
  7. CHKO České středohoří, Národní přírodní rezervace, Raná, dostupné on-line: http://www.ceskestredohori.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=3223, stav ke 31.1.2011
  8. Zuzka Barešová, IV. Maškarní na Rané, dostupné on-line: http://www.glidingfly.com/7_Maskarni/IDXtitul.php

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Beneš, Jiří, Raná u Loun. Historické místo československého plachtění, Louny 1975
  • Heřt, Josef, Ranská hora - středisko plachtění, Vlastivědný sborník okresu lounského 5, 1934/1935, s. 35–38
  • Chráněná území ČR, sv. 1, Ústecko, vyd. Agentura ochrany přírody a životního prostředí, Praha 1999, s. 260, ISBN 80-86064-37-9
  • Tichý, Herbert, Obratlovci SPR Raná v Českém středohoří, Fauna Bohemiae septentrionalis, Sborník odborných prací Zoologické zahrady a Krajského zoologického klubu při ZOO v Ústí nad Labem, č. 12, 1987, s. 21–30
  • Vlačiha, Vlastislav, Chráněná území okresu Louny, Almanach Okresní knihovny v Lounech 7, 1984, s. 9–10

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]