Portál:Zahrada a zahradnictví/články

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Archiv článků[editovat zdroj]

Leden[editovat zdroj]

Simple photosynthesis overview cs.svg

Fotosyntéza je složitý, několikastupňový proces, který probíhá v chloroplastech zelených rostlin a v mnoha dalších organismech. Jedná se o autotrofní výživu. Některé otázky týkající se jejího průběhu dosud nejsou dostatečně objasněny. Průběh se dělí do dvou fází. Ve světelné fázi barevné pigmenty pohlcují světlo, z něhož získávají energii pro následné děje. V této fázi dochází k rozkladu vody a uvolnění kyslíku, který pak využívají i jiné organismy k dýchání. Biochemické děje v temnostní fázi již světlo nepotřebují, ale využívají energii, která z něj byla ve světelné fázi získána. V této fázi dochází k zabudování oxidu uhličitého do molekul cukrů, které dále slouží buď jako zásobárna a zdroj energie, nebo jako stavební složky pro tvorbu složitějších molekul (polysacharidů, glykosidů aj.). Procesy temnostní fáze probíhají v cyklech a liší se podle druhu organismu. Vnější faktory, na nichž průběh fotosyntézy závisí, jsou světlo, teplota, voda a koncentrace oxidu uhličitého ve vzduchu. …celý článek

Únor[editovat zdroj]

Permakultura je koncepce přístupu k zemědělství, přírodě a životnímu prostředí obecně, tak, aby bylo na hranici nebo ještě lépe za hranicí trvalé udržitelnosti. V některých zdrojích je permakultura definována jako ekologické zemědělství. Tato definice je chybná, neboť permakultura má mnohem širší pojetí. Permakultura vešla do podvědomí publikací knihy Permaculture I od Billa Mollisona a Davida Holmgrena v Austrálii v roce 1978. Podnětem k jejímu vzniku bylo (tamní i všeobecné) zhoršující se životní prostředí. Permaculture I definovala stav trvalé udržitelnosti v přirozených ekosystémech; popsala též stav lidské společnosti a znaky její neudržitelnosti z dlouhodobější perspektivy. Oba tyto stavy byly detailně Mollisonem popsány. Holmgrenovi je zase z větší míry připisována analýza trvale udržitelných ekosystémů, tedy tím, čím se projevuje a jaké zákonitosti v nich platí. Tyto zákonitosti a pravidla (částečně překrývající s některými pravidly systémové dynamiky) jsou natolik obecná, že je lze aplikovat i na některé dosud trvale neudržitelné systémy od malých a omezených území jako park až po celou lidskou společnost. …celý článek

Březen[editovat zdroj]

Křemelinový důl.JPG

Životní prostředí v Česku tvoří soustava četných přírodních prvků (ovzduší, voda, půda, organismy, ekosystémy a energie) fungující jako komplexní a propojený systém. Téměř všechna odvětví lidské činnosti přicházejí do styku s životním prostředí a vzhledem k vysoké úrovni využití krajiny, průmyslové i jiné výroby, je nezbytné zajistit dodržování určitých norem, které umožní využívání životního prostředí v takové míře, aby nedocházelo k jeho poškozování a udržitelnému rozvoji pro další generace. Česká republika jako země se zkušenostmi se socialistickým zřízením disponuje jistými znalostmi s možnostmi využívání vlastního životního prostředí a riziky jeho poškození. Ve své historii se obyvatelstvo České republiky potýkalo s nebezpečím znečištění ovzduší, hospodaří a využívá vodu, využívá zdroje povrchových i podpovrchových surovin, hospodaří s půdou. Nezanedbatelnou úlohu má i ochrana přírody, a životního prostředí jako takového. V neposlední řadě pak má na životní prostředí vliv i energetika spojená s předchozími způsoby využívání krajiny. …celý článek

Duben[editovat zdroj]

Kompostování je aerobní proces přeměny organických materiálů vlivem mikrobiální aktivity na kompost. Dle velikosti a způsobu kompostování rozeznáváme tři základní způsoby kompostování: domácí kompostování, komunitní kompostování a komunální kompostování. Při kompostování hraje důležitou roli surovinová skladba, přesněji poměr uhlíku a dusíku (C:N), dostatečné množství strukturního materiálu, které dovolí přístup kyslíku, přítomnost mikroorganizmů a vhodná vlhkost kompostu. Při domovním a komunitním kompostování je aerace zajišťována převážně přírodními fyzikálními pochody – difuzí a konvekcí, doporučuje se však provádět také manuální překopávání například vidlemi či lopatou minimálně jednou za půl roku. …celý článek

Květen[editovat zdroj]

Zavlažování je nahrazení nebo doplnění dešťových srážek vodou z jiného zdroje za účelem pěstování plodin nebo rostlin. Naproti tomu zemědělství, které spočívá jen v přímých srážkách, je někdy označováno jako suché zemědělství. Vodní zdroj pro zavlažování může být blízké nebo daleké jezero, řeka, pramen, zvodeň, studna nebo sněhová pokrývka. V závislosti na vzdálenosti zdroje a četnosti dešťových srážek může být voda vedena přímo na pole nebo uložena pro pozdější použití v nádržích nebo cisternách. Případně „sklízení“ místního deště, který dopadá na střechy budov nebo na blízké neobhospodařované kopce, a jeho použití k doplnění deště, který dopadá přímo na obhospodařovaná pole, také zahrnuje zavlažování. Různé typy zavlažovacích technik se liší v tom, jak je voda získaná ze zdroje distribuována na polích. Obecně je cílem zásobit pole rovnoměrně vodou tak, aby každá rostlina měla množství vody, které potřebuje, aniž by měla příliš mnoho nebo málo. …celý článek

Červen[editovat zdroj]

Japonská zahrada je charakteristický typ okrasné zahrady. Svůj původ má v Číně odkud ji postupně přijali za svou a rozvinuli v Japonsku, ale postupem času expandovala i do jiných oblastí. Charakteristické pro ni je maximální využití volného prostoru, což má původ v malém množství dostupných pozemků v oblasti jejího původu, a snaha o respektování přírody. Typickou součástí japonské zahrady jsou bonsaje, které se vystavují před samotnou scenérií, aby je perspektiva včlenila do scény. V japonské zahradě nalezneme četné prvky živé i neživé přírody. …celý článek

Červenec[editovat zdroj]

Jinan dvoulaločný, zvaný též Ginkgo je dvoudomý opadavý strom z jinak vymřelého oddělení Ginkgophyta. Jde o pravděpodobně nejznámější tzv. živoucí fosílii ve světě rostlin. Přirozeně se vyskytuje již jen na malém území v Číně, jinak je ale s oblibou vysazován jako okrasný strom v parcích a zahradách. Jeho druhové jméno odkazuje na charakteristický tvar jeho listů, které obsahují přes padesát biologicky aktivních látek. V anglosaské taxonomické literatuře je druh Ginkgo biloba řazen do samostatného oddělení Ginkgophyta, což je podporováno moderními výsledky genetických výzkumů. V evropské literatuře převládá systém, v němž se na úrovni oddělení slučují všechny nahosemenné rostliny jako Pinophyta, včetně tohoto druhu; odděluje se teprve na úrovni samostatného pododdělení (subdivisio) Ginkgophytina, případně na úrovni třídy (classis) Ginkgopsida. Tento posledně jmenovaný přístup také dodržuje i Květena České republiky. …celý článek

Srpen[editovat zdroj]

Sosnovska Latvanis.JPG

Bolševník Sosnowského (Heracleum sosnowskyi) je jeden ze tří druhů obřích bolševníků, které v současné době invadují do Evropy. Je trochu ve stínu svých blízce příbuzných kolegů, kterými jsou bolševník perský a zejména bolševník velkolepý, jejichž invaze jsou na většině území Evropy úspěšnější - výjimku představuje oblast Pobaltí, kde oba své příbuzné převálcoval. Velký podíl na poznání ekologie tohoto druhu mají lotyšští vědci, kteří se jím zabývali právě kvůli nutnosti vyvinout efektivní způsoby, jak jeho invazi čelit. Vzhledem i většinou vlastností je velmi podobný s bolšeníkem velkolepým. …celý článek

Září[editovat zdroj]

Zemědělská půda (resp. zemědělsky využívaná půda) je část povrchu země, která je využívaná k výkonu zemědělství či pastevectví. Jedná se tedy převážně o pole (orná půda) a louky, případně pastviny. Někdy se též na zemědělské půdě pěstují stromy, či je na ní prováděna zástavba. Zemědělská půda je většinou charakterizována určitou vrstvou úrodné půdy na polích zvané ornice. Vyskytuje se však i pod zápojem porostu na loukách, neboť je známým jevem, že pod travnatými ekosystémy vznikají ty nejkvalitnější černozemě. Je to jednak dáno prokořeněním a přítomností žížal, krtků a dalších organizmů a dále pomalým rozkladem zbytků rostlin, či vazbou vzdušného dusíku symbiotickými bakteriemi jetelovin. Z pohledu ekonomického jsou v některých zemích tyto půdy rozděleny podle jejich kvality. V ČR se jedná o rozdělení do bonitovaných půdně ekologických jednotek. Z pohledu legislativního je to pak právě ta část půdy, na které dochází k výkonu zemědělské činnosti. …celý článek

Říjen[editovat zdroj]

Parter je část parku před průčelím budovy (často zámku nebo divadla), která může být členěna na pravidelné záhony, jejichž výsadba tvoří ornamentální obrazce. Tento estetický prvek počítá především s pohledem z výšky balkónů. Obecně může být parter brán jako prostranství před budovou, které nemusí být vždy osázeno květinami. Parter lze upravit změnou okolního terénu, jak svahováním, tak i použitím opěrných zídek, vodních ploch, nebo vytvořením komunikací pro pěší i dopravní prostředky. Výraz parterre pochází z francouzštiny a znamená "na zemi". Jeden z dalších významů tohoto slova je přízemní část hlediště v divadle nebo v noncertní síni. Parter ve smyslu "na zemi" je i jedna ze zápasnických poloh při sportovním zápasu. …celý článek

Listopad[editovat zdroj]

Zoologická zahrada Praha je v dolní části pražské Troje, otevřená 28. září 1931. Jde o vysoce moderní zahradu, která ukazuje zvířata v podmínkách, které se co nejvíce blíží jejich přirozenému prostředí. Podílí se na záchraně mnoha ohrožených živočišných druhů a u některých vede jejich celosvětové plemenné knihy. Mezi mezinárodní projekty patří návrat do přírody koně Převalského, orlosupů a zubrů. V rámci Evropského záchovného programu (EEP) chová pražská zoo mnoho druhů zvířat např. slony indické, gorily nížinné, levharty, lvíčky zlatohlavé, orangutany, pandy červené, žirafy Rothschildovy, tučňáky Humboltovy a mnoho dalších. Zoologická zahrada Praha spolupracuje s Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy, Českou zemědělskou univerzitou a jinými vysokými školami. …celý článek

Prosinec[editovat zdroj]

Anatomie rostlin nebo fytotomie je podobor botaniky a anatomie, zabývající se vnitřní stavbou těl rostlin. Do jisté míry se překrývá s morfologií rostlin, která se zajímá o jejich vnější (celkovou) stavbou. Porovnávají je mezi jednotlivými druhy, zařazují je do odlišných kategorií a studují též jejich funkci a evoluční vztahy.
Typickým znakem rostlin jsou plastidy s dvoujednotkovou membránou, vzniklé primární endosymbiózou eukaryotní buňky a prokaryotní cyanobakterie (sinice). Mitochondrie mívají ploché kristy, centrioly většinou chybějí. Je vyvinutá buněčná stěna, která obsahuje celulózu, zásobní látkou jsou různé formy škrobu. Většina rostlin získává energii procesem zvaným fotosyntéza, při němž se energie ze slunečního záření používá k výrobě organických látek s vysokým obsahem energie. Při něm rostliny pohlcují oxid uhličitý a produkují kyslík. …celý článek