Bonitovaná půdně ekologická jednotka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Mapa bonitovaných půdně ekologických jednotek (BPEJ) v měřítku 1 : 5 000. Zeleně jsou vyznačeny původní hodnoty BPEJ, červeně aktualizace.
Mapa bonitovaných půdně ekologických jednotek (BPEJ) v měřítku 1 : 5 000. Zeleně jsou vyznačeny původní hodnoty BPEJ, červeně aktualizace.
Bonitační mapa v měřítku 1 : 5 000 zobrazující místa půdních sond, půdních typů a hodnoty BPEJ.
Bonitační mapa v měřítku 1 : 5 000 zobrazující místa půdních sond, půdních typů a hodnoty BPEJ.

Bonitovaná půdně ekologická jednotka (BPEJ) je pětimístný číselný kód sloužící pro rozlišení klimatických podmínek zemědělsky využívané půdy v České republice. Je agroekologickou a ekonomickou charakteristikou, která tvoří podklad pro zákonná opatření, vyhlášky a opatření resortních a mimoresortních orgánů.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Bonitace zemědělského půdního fondu - úplným názvem „Terénní bonitační průzkum a mapování bonitovaných půdně ekologických jednotek ve všech katastrálních územích ČSR“, byla prováděna na základě usnesení vlády ČSR č. 101 z 12. 5. 1971 s cílem ocenění a vyhodnocení absolutní i relativní produkční schopnosti zemědělských půd a podmínek jejich nejúčelnějšího využití. Vymezení BPEJ v ČR vycházelo z dat získaných díky Komplexnímu průzkumu půd ČR (KPP) a souviselo i s následným ekonomickým vyhodnocením souboru vzorových pozemků (sledovány výnosy hlavních zemědělských plodin a náklady materiálové a pracovní).

Bonitace zemědělského půdního fondu byla zpracována podle Metodiky vymezování a mapování bonitovaných půdně ekologických jednotek z r. 1973 a z r. 1974. V roce 1984 byla metodika aktualizována o část týkající se užívání map BPEJ. Poslední aktualizované vydání Metodiky z roku 2002 reaguje zejména na situaci po roce 1989 a na potřebu metodického postupu aktualizace BPEJ.[2]

Bonitační informační systém[editovat | editovat zdroj]

Je tvořen původními pracovními mapami, tzv. sestavitelskými originály BPEJ v měřítku 1 : 5 000, do kterých byly zakresleny linie BPEJ a zaneseny další údaje z KPP. Jedná se tak o mezikrok mezi mapami KPP a mapami BPEJ. Ty jsou tvořeny aktualizovanými (A) a pracovními (P) mapami opět v měřítku 1 : 5 000. Tyto analogové mapy byly digitalizovány a vektorizovány. Z nich pak vznikla celostní databáze BPEJ, která je složena z geometrické části a části tabulek s popisnými informacemi. Probíhající aktualizace BPEJ jsou pak zanášeny přímo do digitální podoby a z tohoto formátu dat jsou odvozeny další výstupy pro potřeby výzkumu, státní správy aj. Tato databáze a mapové podklady je nejpodrobnější systém hodnocení půd na světě. [1]

Při pořizování dat přímo v terénu se používají přístroje GPS, zaznamenává se poloha veškerých měření a všechny popisné informace potřebné k aktualizaci plošného rozmístění BPEJ. Terénní měření se po zpracování uchovávají v samostatné geodatabázi vykonávaných aktualizací. Nedílnou součástí BIS je Numerická databáze BPEJ (obr. 6 a obr. 7), která obsahuje údaje o plošném zastoupení BPEJ v jednotlivých katastrálních územích a obsahuje řadu registrů, které umožňují flexibilní využívání získaných informací pro praktickou interpretaci v různých úrovních.

Odpovědným správcem celého komplexu Bonitačního informačního systému je Státní pozemkový úřad[3], do 31.12. 2015 to byl Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. (VÚMOP)[4]

Legislativa[editovat | editovat zdroj]

Aktualizace BPEJ probíhá dle vyhlášky Ministerstva zemědělství ČR č. 327/1998 Sb. ze dne 15. 12. 1998 ve znění vyhlášky č. 546/2002 Sb. ze dne 12. 12. 2002, kterou se stanoví charakteristika BPEJ a postup pro jejich vedení a aktualizaci (§ 3 a 4) a prováděcích Pokynů MZe ČR - ÚPÚ a ČÚZK č. 22/1999 pro zavedení údajů o vztahu BPEJ k parcelám do katastru nemovitostí České republiky, pro jejich vedení a pro aktualizaci BPEJ.

Struktura BPEJ[editovat | editovat zdroj]

V současnosti je vymezeno 2278 kódů BPEJ.

Struktura kódu BPEJ (Bonitovaná půdně ekologická jednotka)
  • První číslice kódu BPEJ značí příslušnost ke klimatickému regionu (označeny kódy 0 - 9). Klimatické regiony byly vyčleněny na základě podkladů Českého hydrometeorologického ústavu v Praze výhradně pro účely bonitace zemědělského půdního fondu (ZPF) a zahrnují území s přibližně shodnými klimatickými podmínkami pro růst a vývoj zemědělských plodin. V ČR bylo vymezeno celkem 10 klimatických regionů. Na základě zevšeobecnění uvedených podkladů bylo pro ČR vymezeno a na mapě 1:200 000 zobrazeno deset klimatických regionů se základním členěním na oblast velmi teplou, teplou, mírně chladnou a chladnou s podtříděním subregionů na suchý, mírně suchý, mírně vlhký a vlhký. Hodnoty byly vymezeny na základě mnoha kriterií, mezi které patří především suma průměrných denních teplot rovných nebo vyšších než 10 ºC, průměrné roční teploty a průměrné teploty ve vegetačním období, dále průměrný úhrn ročních srážek a srážek ve vegetačním období, pravděpodobnost výskytu suchých vegetačních období v %, výpočet vláhové jistoty, hranice sucha a další faktory jako nadmořská výška, údaje o známých klimatických singularitách a faktor mezoreliéfu.
  • Druhá a třetí číslice vymezuje příslušnost k určité hlavní půdní jednotce (01 - 78). je definována jako syntetická agronomizovaná jednotka charakterizovaná účelovým (agronomickým) seskupením genetických půdních typů, subtypů, půdotvorných substrátů, zrnitosti, hloubky půdy, půdním typem a stupněm hydromorfizmu a reliéfem území. Klasifikační soustava bonitace představuje 78 HPJ, které z geneticko agronomického hlediska tvoří 13 základních skupin.
  • Čtvrtá číslice stanoví kombinaci sklonitosti a expozice pozemku ke světovým stranám. Je to z toho důvodu, že oba faktory spolu vzájemně souvisí a společně se podílejí na kvalitě dané výsledné BPEJ. Sklonitost území ovlivňuje obhospodařování pozemku (použití zemědělských strojů, agrotechniky apod.), s tím souvisí např. riziko zvýšené eroze na svažitém území. Podobně expozice pozemku ovlivňuje i vegetační podmínky vzhledem k rozdílným teplotám, osvitu a následně i srážkám. Zásadní je zde vymezení pozemků se severní, ale i jižní expozicí.
  • Pátá číslice určuje kombinaci hloubky půdního profilu a jeho skeletovosti.  Jedná se o dvě vzájemné velmi blízké charakteristiky, které ve svém důsledku výrazně ovlivňují hospodaření na půdě a její funkce.[1]

Poznámka: Počáteční tři číslice pětimístného kódu označují na mapách a kartách tzv. hlavní půdně klimatickou jednotku (HPKJ) = klimatický region + hlavní půdní jednotka.

Aktualizace bonitovaných půdně ekologických jednotek[editovat | editovat zdroj]

Důvody pro aktualizaci bonitovaných půdně ekologických jednotek
  • dle platné metodiky vymezování a mapování BPEJ z roku 1974 mohly být plošně vymezovány BPEJ pro účely bonitace ZPF, pokud výměra jejich lokalit činila nejméně 3 ha
  • plochy menší než 3 ha mohly být mapovány jako samostatná BPEJ, jestliže měly výrazně kontrastní charakter a jejich výměra činila nejméně 0,5 ha
Za výraznou kontrastnost se považuje
  • odlišnost svažitosti nejméně o 5 stupňů proti průměru kategorie, do které je okolní lokalita zařazena
  • odlišnost skeletovitosti o 2 kategorie
  • odlišnost zrnitosti o 2 kategorie
  • odlišnost hloubky půdy o 2 kategorie
  • dlouhodobé zamokření proti ekologicky příznivým podmínkám a naopak ekologicky příznivé podmínky proti zamokření

Využití BPEJ[editovat | editovat zdroj]

  • oceňování (ocenění půdy dle BPEJ obsaženo ve vyhlášce č. 3/2008 Sb.)
  • pro určení eroze (využití znalosti hlavní půdní jednotky)
  • při návrhu nových pozemků v rámci pozemkových úprav (homogennost nových pozemků)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NĚMEC, Jiří: Bonitace a oceňování zemědělské půdy České republiky. Praha : Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky, 2001, 257 s. ISBN 80-85898-90-X.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c NOVOTNÝ, Ivan, a kol. Metodika mapování a aktualizace bonitovaných půdně ekologických jednotek. 4. přepr. a dopl. vyd. Praha: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v. v. i., 2013. 172 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87361-21-4. 
  2. VOPRAVIL, Jan, a kol. Půda a její hodnocení v ČR 2.díl. 1. vyd. Praha: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i., 2011. 156 s. ISBN 978-80-87361-08-5. 
  3. Rozhodnutí ministra zemědělství České republiky č.j. 58702/2015-MZE-13222 ze dne 3.11.2015 o delimitaci
  4. VOPRAVIL, Jan, a kol. Půda a její hodnocení v ČR 1.díl. 1. vyd. Praha: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i., 2009. 148 s. ISBN 978-80-87361-02-3. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]