Pelargonie páskatá

Pelargonie páskatá
	Pelargonie páskatá (Pelargonium zonale)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	kakostotvaré (Geraniales);
Čeleď	kakostovité (Geraniaceae);
Rod	pelargonie (Pelargonium);
Binomické jméno
	Pelargonium zonale; (L.) L'Hér. ex Aiton, 1789
Synonyma
	Geranium zonale; muškát; čapí nos;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pelargonie páskatá (Pelargonium zonale) je kvetoucí, okrasná rostlina pěstovaná v zahradách od mírného po tropické pásmo. Je součásti širokého rodu pelargonie tvořeného asi 280 druhy a endemit Jihoafrické republiky. Roste tam v pobřežních provinciích, od jihu Západního Kapska přes Východní Kapsko po sever provincie KwaZulu-Natal v horských údolích, proláklinách a na úpatích skal v prostředí, kde po dlouhé období neprší a je sucho.^[1]^[2]

Rozšíření

Asi roku 1700 byla semena pelargonie páskaté dopravena z Afriky do Leidenu v Nizozemsku, kde začala být pěstována v tamní botanické zahradě. Za několik let se dostala na Britské ostrovy, do Francie, Itálie i Španělska a stala se tam oblíbenou. Postupně doputovala na ostrovy Karibiku a okolo roku 1800 již byla známa v Severní Americe, kde ji pěstoval tehdejší americký president Thomas Jefferson. Dnes roste ve volné přírodě mnoha subtropických a tropických zemí a v chladnějších oblastech je pěstována ve sklenících.^[1]^[3]

Ekologie

Pro zdárný růst potřebují všechny pelargonie dobře propustnou půdu s půdní reakci neutrální až mírně alkalickou a k dosažení kvalitních květů je nutné plně osvětlené a stanoviště dostatečné zásobené živinami. Ve své domovině a v oblastech kde v zimě neklesá teplota pod 0 °C rostou jako trvalky a vytvářejí polokeře.

Ve středoevropských podmínkách se na zahradách pěstují jako jednoleté, před příchodem zimy se ale mohou zdravé rostliny vytáhnou a po přezimování v chladu je lze na jaře opět vysadit. Při pěstování v místnosti rostou celoročně, při nižším osvětlení v zimním období je vhodné jim snížit teplotu i zálivku. Ani v létě nesmí být kořeny dlouhodobě podmáčeny a není vhodné rostliny rosit.^[1]^[3]^[4]^[5]

Popis

Vytrvalá rostlina keřovitého vzrůstu, který za ideálních podmínek ve své domovině dorůstá do výše okolo 1 m. Její měkce chlupaté, dužnaté letorosty, které slouží jako zásobárna vody pro suché období, ve stáří od spodu dřevnatí. Je porostlá řapíkatými listy s okrouhlými nebo mělce pětilaločnými čepelemi, které mající v průměru 5 až 8 cm. Čepele jsou na svrchní straně řídce měkce .chlupaté a podél vroubkovaného okraje mají tmavý nebo červenavý pruh podkovitého tvaru.

Oboupohlavné květy v počtu až 70 jsou sdružené do bohatých okolíků s dlouhými, bezlistými stopkami rostoucími z úžlabí listů. Pětičetný kalich má 1 cm dlouhé, volné, trojhranné plátky. Koruna velká asi 3,5 cm je tvořena pěti obkopinatými plátky, horní z nich je přetvořen v tenkou, dutou ostruhu srůstající s květní stopkou. Korunní plátky bývají zbarvené do různých odstínů barvy růžové, červené nebo jsou bílé. V květu bývá pět až sedm tyčinek o třech různých délkách a několik patyčinek, gyneceum je tvořeno pěti plodolisty. Svrchní semeník obsahuje pět pouzder po dvou vajíčkách, z nichž po opylení dospěje v semeno jen jedno.

Plodem je rozpadavý zobanitý plod, který se při zrání dělí v 5 jednosemenných pouzder. Ta se od sebe i od středního sloupku postupně oddělují a napínají tak pružné osiny, které zralá semena vymršťují. Černá, hranatá semena jsou drobná, jeden gram obsahuje asi 250 semen.^[1]^[3]^[4]^[5]^[6]

Rozmnožování

Rostliny se mohou rozmnožovat semeny nebo řízky. Při výsevu semen se obvykle nezachovávají všechny vyšlechtěné vlastností rodičů a nové rostlinky se od sebe různí, v praxi se tento způsob používá hlavně při získávání nových kultivarů. Byly však vyšlechtěny hybridy, jejichž prvé F1 generace si tyto vlastnosti zachovávají a mají vyrovnané potomstvo. Tvrdá semena se před výsevem skarifikují a při teplotě okolo 20 °C vyklíčí do 14 dnů.

Ke klasickému řízkování se používají dobře rostoucí a kvetoucí matečné rostliny, z jedné se získá pět až patnáct řízků. Lze je množit i tak, že rostliny rozřežeme na kousky s jedním listem, zasypeme půdou a ty ze spícího úžlabního pupenu vypustí kořeny. Novějším způsobem vegetativního rozmnožování, při kterém získáme velký počet identických jedinců, je tzv. mikropropagace rostlin kdy se využívají rostlinné explantáty.^[3]^[4]^[5]

Význam

Původní druh pelargonie páskatá se v současnosti pro tržní využití téměř nepěstuje, má však jako jeden z rodičů velký význam pro vznik velké skupiny kříženců nazývaných Pelargonium × hortorum. Na vytvoření těchto hybridů se podílela společně s druhy Pelargonium frutetorum, Pelargonium iquinans, Pelargonium scandens a dalšími.

Všechny dnes prodávané pelargonie jsou rostliny vzniklé umělým křížením a šlechtěním. Takto získané květiny sice nevoní, ale mívají výraznější kresbu téměř celistvých listů, větší, četnější a lépe vybarvené a trvanlivější květy, kompaktnější vzrůst a jsou odolnější proti houbovým chorobám které jim hrozí při zvýšené vlhkosti. Byly takto vyšlechtěny, a stále se šlechtí, stovky a stovky nových kultivarů vhodných pro pěstování v květináčích nebo zahradách.^[1]^[3]^[5]

Galerie

Pelargonium × hortorum
Parková výsadba
Květenství
Typické listy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e GRULICH, Vít. BOTANY.cz: Pelargonie páskatá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 24.11.2014 [cit. 2016-07-01]. Dostupné online.
↑ HASSLER, M. Catalogue of Life 2016:Pelargonium zonale [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2016 [cit. 2016-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-14. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e DATILES, Marianne Jennifer; ACEVEDO-RODRÍGUEZ, Pedro. Invasive Species Compendium:Pelargonium zonale [online]. CABI (Centre for Agriculture and Biosciences International), Wallingford, UK, rev. 02.02.2015 [cit. 2016-07-01]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c LAWRENCE, Ebrahim. PlantZAfrica: Pelargonium zonale [online]. (SANBI) South African National Biodiversity Institute, Pretoria, ZA, rev. 09.2002 [cit. 2016-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-23. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d HIEKE, Karel. Pokojové květiny ozdobné květem. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1970. 363 s. 07-010-70-04/45. Kapitola Pelargonium, s. 224–238.
↑ JELÍNKOVÁ, Eva. Pelargonie páskatá [online]. Eva Jelínková [cit. 2016-07-01]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu pelargonie páskatá na Wikimedia Commons
Taxon Pelargonium zonale ve Wikidruzích

[botany-1] GRULICH, Vít. BOTANY.cz: Pelargonie páskatá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 24.11.2014 [cit. 2016-07-01]. Dostupné online.

[2] HASSLER, M. Catalogue of Life 2016:Pelargonium zonale [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2016 [cit. 2016-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-14. (anglicky)

[cabi-3] DATILES, Marianne Jennifer; ACEVEDO-RODRÍGUEZ, Pedro. Invasive Species Compendium:Pelargonium zonale [online]. CABI (Centre for Agriculture and Biosciences International), Wallingford, UK, rev. 02.02.2015 [cit. 2016-07-01]. Dostupné online. (anglicky)

[africa-4] LAWRENCE, Ebrahim. PlantZAfrica: Pelargonium zonale [online]. (SANBI) South African National Biodiversity Institute, Pretoria, ZA, rev. 09.2002 [cit. 2016-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-23. (anglicky)

[hieke-5] HIEKE, Karel. Pokojové květiny ozdobné květem. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1970. 363 s. 07-010-70-04/45. Kapitola Pelargonium, s. 224–238.

[atlas-6] JELÍNKOVÁ, Eva. Pelargonie páskatá [online]. Eva Jelínková [cit. 2016-07-01]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]