Přímá daň

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
1765 - kolkový zákon vytvořil přímou daň ve výši jednoho centu za list novinového papíru a požadoval, aby noviny byly vytištěny na kolkovaný papír zakoupený z vládních zdrojů

Přímá daň je zákonem určená povinná platba do státního rozpočtu,[1] která se od nepřímé daně liší skutečností možné přesné definice subjektu, jenž bude tuto daň platit. Její výše bývá stanovována z majetku tohoto subjektu nebo z jeho příjmů.[2] Snahou vlád států na celém světě je formou daňových reforem tento typ daní snižovat na úkor zvyšujícího se podílu nepřímých daní.[3] Přímé daně lze rozdělit do dvou skupin, a sice na daně z příjmů, kam se řadí daně z příjmů fyzických i právnických osob, a na daně majetkové, mezi něž se řadí daň z nemovitostí (jak z pozemků, tak ze staveb), dále daň silniční a daně převodové (tedy daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí).[4]

Rozdělení přímých daní[editovat | editovat zdroj]

Daň z příjmu fyzických osob[editovat | editovat zdroj]

Spolu s daněmi z přidané hodnoty a z příjmů právnických osob se řadí k nejvýznamnějším zdrojům státního rozpočtu. Jejím poplatníkem jsou fyzické osoby, které mají své trvalé bydliště na území České republiky nebo se na jejím území zdržovali alespoň 183 dní v roce (ti daní příjmy se zdrojem jak v České republice, tak v zahraničí), a dále ostatní (tedy nerezidenti), jež zdaňují pouze příjmy se zdrojem v České republice. Tato daň je tak adresná, její výše je pro poplatníka snadno definovatelná a ani realizace výběru této daně není obtížná. Lze u ní též využít solidárních prvků, tedy zohlednit rodinné (manželka, děti), dále zdravotní (například invalidní důchod) nebo sociální (student či zaměstnávání osob se změněnou pracovní schopností) poměry plátce. Do její výše se promítá také skutečnost, zda poplatník přispívá na prospěšné účely (tedy dává dary) nebo zda přispívá do pojišťovacích systémů (na penzijní připojištění nebo životní pojištění).[3]

Daň se odvádí z jednotlivých druhů příjmů fyzických osob. Výše odvodu se stanovuje ze součtu dílčích základů daně (jejích jednotlivých částí), od kterého se odečítají nezdanitelné části a odečitatelné položky. Jednotlivými dílčími základy daně jsou:[5]

  • příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky, kam se řadí mzdy a také platy nebo odměny pocházející z dohod o provedení práce a o pracovní činnosti)
  • příjmy nabyté podnikáním nebo jinou výdělečnou činností zahrnují například příjmy ze zemědělské výroby či ze živnosti. Řadí se sem také odměny umělcům a sportovcům, nebo příjmy tlumočníků, popřípadě advokátů a soukromých lékařů
  • příjmy pocházející z kapitálového majetku, tedy dividendy, úroky z vkladů či podíly na zisku
  • ostatní příjmy, mezi něž patří výhry v loterii nebo z příležitostného pronájmu movitých věcí

Pro každou kategorii se specifickým způsobem stanoví dílčí základ daně a jejich součet, ponížený o nezdanitelné a odečitatelné položky, tvoří základ daně.[5]

Daň z příjmu právnických osob[editovat | editovat zdroj]

Oproti dani z příjmu fyzických osob jsou poplatníkem daní z příjmu právnických osob subjekty založeny právním aktem. Zdanění příjmů právnické osoby se liší na základě jejích cílů. Daň z příjmu právnických osob upravuje zákon č. 586/1992 Sb., konkrétně druhá část tohoto zákona (paragrafy 17 až 21).

Jako předmět tohoto typu daně jsou považovány příjmy (výnosy) z veškeré činnosti a z nakládání s vškerým majetkem. [6] Sazba této daně v České republice je v roce 2020 19% a základním zdaňovacím obdobím je kalendářní rok. Jako další zdaňovací období může být určen hospodářský rok nebo účetní období, pokud je delší než 12 měsíců. Daňové přiznání k dani z příjmu právnických osob za stanovené období se podává nejpozději do 3 měsíců po uplynutí tohoto období (podle § 136 odst. 1 daňového řádu). [7]

Daň z nemovitých věcí[editovat | editovat zdroj]

Daň z nemovitých věcí souhrnně označuje dvě různé daně, a to daň z pozemků a daň ze staveb a jednotek. Každý rok je touto daní zdaňováno vlastnictví nějaké nemovité věci (podle nového občanského zákoníku jsou jako nemovité věci označovány takové věci, jež není možné přesunout bez toho, aby byla porušena jejich podstata) vedených v katastru nemovitostí a nacházejících se na území České republiky. Příjemcem výnosů z tohoto typu daní jsou výlučně obce, ale správu výběru daní zaštiťuje stát pomocí finančních úřadů. Daň z pozemku i daň ze staveb a jednotek se stanovuje samostatně.

Zdaňovací období představuje jeden rok a poplatnící jsou povinni podat daňové přiznání do 31. ledna obodobí, které se zdaňuje (tedy pokud se podává daňové přiznání za rok 2020, musí být podáno nejpozději 31. 1. 2020). Tento typ daní se jako jediný podává dopředu. [8]

Výpočet daně z nemovitých věcí se skládá ze dvou částí, nejprve se vypočítá daň za pozemky, následně daň za stavby. Finální daň určují metry čtvereční vlastněné nemovitosti a příslušně koeficienty, které byly státem pro daný typ nemovitosti určeny. [8]

Daň z nabytí nemovitých věcí[editovat | editovat zdroj]

Daň z nabytí nemovitých věcí se váže na vlastnictví majetku a výnos této daně náleží v plné výši do rozpočtu města, na jehož území se nemovitá věc nachází. Tato daň byla do sbírky zákonů zavedena 9. října 2013  namísto dnes již neexistující daně z převodu nemovitosti. Poplatníkem této daně je nabyvatel vlastnického práva k nemovité věci. Předmětem této daně jsou nemovitosti nacházející se na území České republiky. Od daně z nabytí nemovitých věcí jsou osvobozeny novostavby rodinných domů i pozemky a práva stavby k nim náležící. Toto osvobození je platné pouze v případě, že k nabytí vlastického práva došlo nejpozději do 5 let ode dne, kdy byla daná nemovitost označena za uživatelnou. [9]

Silniční daň[editovat | editovat zdroj]

Předmětem silniční daně v České republice jsou všechna motorová vozidla, která jsou používána k podnikání. Provozovatel vozidla, který je zapsán v technickém průkazu, je poplatník i plátce.

Zdaňovacím obdobím je 1 rok a daň je placena ve 4 zálohách, a to 15. dobna, 15. července, 15, října a 15. Daňové přiznáni pak musí být podáno do konce ledna následujícího roku.

Sazba daně se liší u osobních a nákladních automobilů. Pro osobní automobily se daň odvíjí od obsahu motoru a objemu válců v motoru, u nákladních automobilů se pak kouká na hmotnost celého vozidla a počet náprav. V minulosti mohli vlastnící využít slevu podle emisní normy, v současné chvíli tato sleva neplatí, ale byly zavedeny slevy na všechna vozidla podle data registrace. Nejvyšší slevu 48% lze uplatnit po dobu prvních třech let, následující tři roky se sleva snižuje na 40%, další tři roky na 40% a následně 25% opět po dobu tří let. Naopak vozidla, která mají první registraci starší než z 31. 12. 1989 mají daň zvýšenou o 25%. Exitují výjimky, kdy jsou vlastnící vozidel od silniční daně osvobozeni, jedná se např. o vozidla kategorie L1 (méně než čtyři kola), vozidla používaná ozbrojenými silami a vozidla, která mají elektrický nebo hybridní pohon.[10]

Darovací daň[editovat | editovat zdroj]

Darovací daň se odvádí z darování, tedy bezúplatného nabytí majetku. Plátcem daně je osoba, která byla obdarována. Sazba této daně je určena na základě komplexního schématu, které bere v potaz např. Stupeň příbuzenské skupiny a finanční výši nabytého majetku. [11]

Dědická daň[editovat | editovat zdroj]

Dědická daň vzniká nabytím majetku děděním ať už ze závěti, nebo ze zákona. Podstatné je státní občanství a místo trvalého pobytu zůstavitele v den jeho úmrtí. Poplatníkem tohoto typu daně je dědic, který nabyl určitý podíl z dědictví. Po soudním zahájení dědického řízení, notář ocení majetek a kontaktuje jak zákonem, tak závětí zahrnuté osoby. Od dědické daně je odpuštěno v případě, že výše majetku nepřesahuje 100 Kč, nebo je majetek odkázán obcím, krajům, nebo církvi. [12]

Dělení přímých daní[editovat | editovat zdroj]

Důchodové

Majetkové

Daně přímé platí poplatník (fyzická nebo právnická osoba z jehož peněz je daň placena) na úkor svého důchodu, platba je nepřenositelná.

Nepřímá daň[editovat | editovat zdroj]

Nepřímá daň se liší od přímé daně tím, že není možné předem jednoznačně určit subjekt, který bude jejím plátcem, navíc poplatníka a plátce nepředstavuje stejná osoba. Nepřímá daň bývá také často označována jako daň ze spotřeby, protože je zahrnuta v ceně zboží nebo služeb, které si daný poplatník pořizuje. Poplatník zaplatí cenu zboží nebo služby včetně daně obchodníkovi, u kterého nakupuje, a ten ji následně uhradí státu. Rozlišujeme dva základní typy nepřímé daně, a to typ selektivní, ten se týká pouze vybraných druhů zboží (např. daň spotřební), nebo typ univerzální ten se týká veškerého zboží (např. daň z přidané hodnoty). [11]

Mezi výhodami nepřímých daní můžeme zmínit například jejich stabilitu a předvídatelnost, jednoduchost výběru oproti daním přímým a fakt, že všichni platí stejnou částku. Nepřímé daně jsou navíc skryty v ceně produktu a nevyvolávají u poplatníků tak negativní emoce jako daně přímé. Oproti tomu jako negativa nepřímých daní můžeme označit jejich jednorázové zvyšování cen nebo nenápadnost.

Jedním z typů nepřímých daní je spotřební daň, kterou stát zavádí, aby mohl regulovat cenu určitých komodit na trhu, a to buď za účelem zvýšení příjmů pro státní rozpočet, nebo snížení kupovaného množství daného zboží, jehož spotřeba je pro společnost škodlivá. Daň z přidané hodnoty (DPH), představuje další typ nepřímé daně. Tuto daň platí všichni při nákupu zboží a služeb.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zákon č. 280/2009 Sb., Daňový řád. In: Sbírka zákonů. 2009. Dostupné online. § 2, odst. 3. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  2. Přímé a nepřímé daně [online]. Jihlava: Stormware [cit. 2013-10-23]. Kapitola Přímé daně. Dostupné online. 
  3. a b VYBÍHAL, Václav, a kol. Slabikář finanční gramotnosti: učebnice základních 7 modulů finanční gramotnosti. 2.. vyd. Praha: Cofet, 2011. 416 s. ISBN 978-80-904396-1-0. Kapitola Přímé daně, s. 276. [Dále jen Slabikář]. 
  4. Slabikář, s. 275
  5. a b Slabikář, s. 277
  6. Zákon o daních z příjmů - ČÁST DRUHÁ - DAŇ Z PŘÍJMŮ PRÁVNICKÝCH OSOB. Businesscenter.cz [online]. [cit. 2020-04-28]. Dostupné z: https://businesscenter.podnikatel.cz/pravo/zakony/dprij/f1458373/#p17
  7. Obecné informace. Finanční správa [online]. [cit. 2020-04-28]. Dostupné z: https://www.financnisprava.cz/cs/dane/dane/dan-z-prijmu/pravnicke-osoby/obecne-informace
  8. a b Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí
  9. Ve Sbírce zákonů byl vyhlášen zákon č. 254/2016 Sb., kterým se mění zákonné opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, s účinností od 1. listopadu 2016. Ministerstvo financí [online]. [cit. 2020-04-28]. Dostupné z: https://www.mfcr.cz/cs/legislativa/legislativni-dokumenty/2016/ve-sbirce-zakonu-byl-vyhlasen-zakon-c-25-25825
  10. Silniční daň. Finanční správa České republiky [online]. [cit. 2020-04-28]. Dostupné online. (česky) 
  11. a b Přímé/nepřímé daně. www.ministerstvofinanci.cz [online]. [cit. 2020-04-28]. Dostupné online. 
  12. Přímé/nepřímé daně. www.ministerstvofinanci.cz [online]. [cit. 2020-04-28]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]