Otto Šmidt

Otto Juljevič Šmidt
Otto Juljevič Šmidt
	Otto Juljevič Šmidt (1938)
Rodné jméno	Отто-Фридрихъ-Юліусъ Юльевичъ Шмидтъ
Narození	18.jul. / 30. září 1891greg. nebo 30. září 1891; Mogilev
Úmrtí	7. září 1956 (ve věku 64 let); Moskva
Příčina úmrtí	tuberkulóza
Místo pohřbení	Novoděvičí hřbitov (55°43′29″ s. š., 37°33′15″ v. d.)
Národnost	baltští Němci
Alma mater	Druhé kyjevské gymnázium (do 1909); Fyzikálně-matematická fakulta Kyjevské univerzity (do 1913); Mogilev Male Gymnasium
Povolání	astronom, matematik, objevitel, politik, vysokoškolský učitel, fyzik, státník, psychoanalytik, geofyzik, geograf a cestovatel
Zaměstnavatelé	Imperátorská univerzita svatého Vladimíra (1916–1917); Kyjevská univerzita (od 1916); RSFSR People's Commissariat on Food (od 1917); OGIZ (od 1921); Lomonosovova univerzita (1923–1930); Hlavní správa Severní mořské cesty (1932–1939); Ruská akademie věd (od 1935); Ústav zemské fyziky O. J. Šmidta Ruské akademie věd (1939–1949); Arctic and Antarctic Research Institute; Matematicheskii Sbornik
Ocenění	Leninův řád (1932, 1937 a 1953); Řád rudé hvězdy (1934); Hrdina Sovětského svazu (1937); Řád rudého praporu práce (1937 a 1945); medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945; … více na Wikidatech
Politické strany	Ruská sociálně demokratická dělnická strana (do 1918); Russian Social Democratic Labour Party (of Internationalists) (od 1918); Komunistická strana Sovětského svazu (od 1919)
Choť	Věra Fjodorovna Janická
Děti	Vladimir Schmidt; Sigurd Ottovič Šmidt
Příbuzní	Vera Schmidt a Fyodor Schmidt (vnoučata)
Funkce	Privatdozent (Kyjevská univerzita; od 1916); ředitel (OGIZ; 1921–1924); šéfredaktor (Velká sovětská encyklopedie; 1924–1942); vedoucí katedry (Fakulta mechaniky a matematiky Lomonosovovy univerzity; 1929–1949); ředitel (Arctic and Antarctic Research Institute; 1930–1932); … více na Wikidatech
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otto Juljevič Šmidt, uváděn též jako Otto Juljevič Schmidt, rusky Отто Юльевич Шмидт (18. září^jul./ 30. září 1891^greg., Mogilev – 7. září 1956, Moskva)^[1] byl běloruský a sovětský matematik, astronom, geofyzik, filozof, jazykovědec, encyklopedista a polárník.

Velel několika sovětským polárním expedicím, například výpravě do Země Františka Josefa (1929–1930) či expedici Sever^[1]. V matematice se věnoval abstraktní teorii grup, aplikoval ji v topologii a také v teoretické fyzice.^[2]^[3] Zabýval se rovněž kosmologií – zformuloval zcela novou teorii vzniku sluneční soustavy.^[4]

Život

Narodil se na území dnešního Běloruska (tehdy Ruská říše) do německo-lotyšské rodiny. Studoval na gymnáziu v Mogilevu a Kyjevě, které ukončil v r. 1909 zlatou medailí. Vystudoval matematiku na univerzitě v Kyjevě, kde působil od r. 1913 až do Říjnové revoluce. Věnoval se teorii grup a získal titul soukromého docenta. V r. 1916 publikoval monografii Abstraktní teorie grup (Абстрактная теория групп). Po r. 1917 se zapojil do politického života, byl jedním z hlavních tvůrců systému sovětské vědy. V r. 1920 se vrátil k pedagogické práci a byl jmenován profesorem Moskevské univerzity. V letech 1924–1941 byl hlavním redaktorem Velké sovětské encyklopedie. V r. 1927 byl na vědeckém pobytu na univerzitě v Göttingenu, kde se zabýval problémy moderní algebry a napsal jednu ze svých nejlepších prací pojednávající o teorii grup.^[5] V r. 1928 se zúčastnil první sovětsko-německé expedice organizované Akademií věd SSSR, jejímž cílem bylo prozkoumat nejvyšší vrcholy západní části pohoří Pamír. V r. 1929 založil katedru vyšší algebry fyzikálně-matematické fakulty Moskevské univerzity, kterou vedl až do r. 1949.

V letech 1930-1934 vedl arktické expedice na parnících Sedov, Sibirjakov a Čeljuskin,^[1] jejichž cílem bylo prokázat, že po severní námořní cestě je možné proplout z evropské části Sovětského svazu až na Dálný východ. Při poslední plavbě se parník Čeljuskin v únoru 1934 dostal v Čukotském moři do sevření ledových ker a potopil se. Posádka a cestující v počtu 104 osob se stačila přemístit s potřebnými zásobami na led, odkud byli během března a dubna letecky transportováni na pevninu. ^[6]V posledních dnech pobytu na kře Šmidt těžce onemocněl a musel být převezen do nemocnice ve městě Nome na Aljašce. V letech 1932 - 1938 byl Otto Šmidt náčelníkem hlavní správy Severní mořské cesty.

V letech 1939–1942 byl místopředsedou Akademie věd Sovětského svazu.^[7] Věnoval se vědecké činnosti v oblasti matematiky, geofyziky a kosmogonie. Z jeho popudu byl v r. 1938 zřízen Ústav teoretické geofyziky, který Otto Šmidt řídil až do r. 1948, jeho odděleni vzniku Země až do posledních let svého života. V posledních patnácti letech svého života se velmi intenzivně zabýval otázkami kosmogonie, a to zejména vypracováním nové hypotézy o vzniku Země a planet.^[5]

Otto Šmidt byl třikrát ženatý, měl 3 syny: Vladimíra (1920–2008), Sigurda^[1] (1922–2013) a Alexandra (1934–2010). Zemřel 7. září 1956 v Moskvě a je pochován na Novoděvičím hřbitově.

Ocenění

Otto Schmidt byl za svou práci 27. června 1937 vyznamenán titulem Hrdina Sovětského svazu,^[1] třikrát obdržel Leninův řád a řadu dalších vyznamenání a ocenění. Jeho jméno nese Šmidtův ostrov v Karském moři, poloostrov na pobřeží Čukotského moře a nedaleké sídlo městského typu, Mys Šmidta v Čukotském autonomním okruhu, mys Shmidt Point v Antarktidě, stejně jako jej nesl geofyzikální institut Sovětské akademie věd.

Na jeho počest byl pojmenován asteroid, který objevila v roce 1948 sovětská astronomka Pelageja Fjodorovna Šajn – (2108) Otto Schmidt.^[8]

Měsíční kráter Schmidt nese jméno Otto Šmidta, německého astronoma J. F. J. Schmidta a německého optika Bernharda Schmidta.

První sovětský ledoborec užívaný pro vědecký výzkum, který byl spuštěn na vodu v roce 1979, nesl jméno Otto Schmidt.^[9]

Šmidtovo jméno nesou ulice v Mogilevu, Lipecku a Kyjevě. Od roku 1995 uděluje Institut fyziky Země Ruské akademie věd „Cenu Otto Šmidta“ za významný základní výzkum v Arktidě.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Otto Schmidt na anglické Wikipedii, Otto Juljewitsch Schmidt na německé Wikipedii a Шмидт, Отто Юльевич na ruské Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c ^d ^e Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-09-30]. Heslo ШМИДТ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-26. (rusky)
↑ Archivovaná kopie. leporelo.info [online]. [cit. 2016-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-08-22.
↑ Archivovaná kopie. leporelo.info [online]. [cit. 2016-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-08-22.
↑ http://archiv.ihned.cz/c1-975001-veda-a-technika
↑ ^a ^b MARTAN, František. Otto Juljevič Šmidt (nekrolog) [online]. [cit. 2019-06-09]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}
↑ CODR, Milan; GINTER, Adolf. Přemožitelé času sv. 5. 1.. vyd. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Otto Juljevič Šmidt, s. 186–190.
↑ http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=94585&title=%8Amidt&s_lang=2
↑ SCHMADEL, Lutz D. Dictionary of Minor Planet Names. 5th. vyd. New York: Springer Verlag, 2003. Dostupné online. ISBN 3-540-00238-3. S. p. 171.
↑ Ledoborec „Otto Schmidt“ Archivováno 22. 8. 2018 na Wayback Machine., www.maritime-connector.com, navštíveno duben 2014.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Otto Juljevič Šmidt na Wikimedia Commons
Nekrolog v časopise Pokroky matematiky, fyziky a astronomie

[БРЭ-1] Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-09-30]. Heslo ШМИДТ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-26. (rusky)

[2] Archivovaná kopie. leporelo.info [online]. [cit. 2016-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-08-22.

[3] Archivovaná kopie. leporelo.info [online]. [cit. 2016-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-08-22.

[4] ttp://archiv.ihned.cz/c1-975001-veda-a-technika

[:0-5] MARTAN, František. Otto Juljevič Šmidt (nekrolog) [online]. [cit. 2019-06-09]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}

[6] CODR, Milan; GINTER, Adolf. Přemožitelé času sv. 5. 1.. vyd. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Otto Juljevič Šmidt, s. 186–190.

[7] ttp://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=94585&title=%8Amidt&s_lang=2

[8] SCHMADEL, Lutz D. Dictionary of Minor Planet Names. 5th. vyd. New York: Springer Verlag, 2003. Dostupné online. ISBN 3-540-00238-3. S. p. 171.

[9] Ledoborec „Otto Schmidt“ Archivováno 22. 8. 2018 na Wayback Machine., www.maritime-connector.com, navštíveno duben 2014.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]