Přeskočit na obsah

Otec vlasti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Otec vlasti (lat. Pater patriae) byl ve starověku titul římských císařů. Vůbec poprvé ho obdržel senátor Marcus Tullius Cicero, po něm pak Gaius Julius Caesar.

Později tak byli v souladu s tradicí titulováni středověcí panovníci. U českých panovníků je to poprvé doloženo v případě knížete Soběslava I. Současná česká historiografie tento titul obvykle spojuje s císařem Karlem IV., čímž oceňuje přínos jeho osobnosti pro český stát. Poprvé toto označení použil v pohřební řeči jeho přítel Vojtěch Raňkův z Ježova, profesor na pařížské Sorboně.

Stejně tak se někdy toto označení používá pro Františka Palackého, obvyklejší však je otec národa.[1]

I jiné země mají své „Otce vlasti“:

Jméno Země Zásluhy Působení / vláda Život
Muhammad Záhir Šáh Afghánistán Poslední král Afghánistánu vládnoucí po čtyřicet let.[2] 1933–1973
Aung San Barma Revolucionář a zakladatel novodobého Myanmaru (dříve Barmy). Byl zavražděn šest měsíců před vyhlášení nezávislosti Barmy na Velké Británii. Jeho dcera Aun Schan Su Ťij získala v roce 1991 Nobelovu cenu míru.
Sunjatsen Čína Prezident Číny a až do své smrti hlavní představitel Kuomintangu. Je uznáván jako otec národa jak v Číně, tak na Tchaj-wanu.[3]
Ante Starčević Chorvatsko Nacionalistický chorvatský politik a spisovatel 19. století.[4]
Mahátma Gándhí Indie Politický a duchovní vůdce Indie a indického hnutí za nezávislost. Indickou vládou mu byl udělen oficiální titul otec národa.[5]
Michael Collins Irsko Politik, zakladatel irské republikánské armády a velitel během irské války za nezávislost.[6]
Jón Sigurðsson Island Vůdce islandského hnutí za nezávislost (na Dánsku). Jeho narozeniny se slaví jako islandský státní svátek.
Nelson Mandela Jižní Afrika Bojovník proti apartheidu a prezident Jihoafrické republiky. Držitel Nobelovy ceny míru z roku 1993. 1994–1999
Ibrahim Rugova Kosovo Je považován za otce vlasti v Kosovu.[7]
Tunku Abdul Rahman Malajsie První premiér země po zisku nezávislosti.[8]
Miguel Hidalgo Mexiko Revoluční vůdce, který bojoval za nezávislost na Španělsku na začátku 19. století.
Vilém Oranžský Nizozemí Vůdce nizozemské revoluce proti španělské nadvládě v osmdesátileté válce.[9]
Einar Gerhardsen Norsko Poválečný premiér Norska, který v úřadě strávil rekordních 17 let.[10]
Muhammad Alí Džinnáh Pákistán Zakladatel novodobého Pákistánu a na rok hlava státu. Pákistánská vláda mu udělila oficiální titul Baba-e-Qaum (otec vlasti).[11]
Jásir Arafat Palestina Zakladatel teroristické organizace Fatah a spoluzakladatel a předseda Organizace pro osvobození Palestiny.[12]
Petr I. Veliký Rusko Reformní ruský car. Za jeho vlády se Rusko značně modernizovalo a přiblížilo západoevropským státům.[13] 17. a 18. století
Lee Kuan Yew Singapur Dovedl Singapur k nezávislosti a byl jeho prvním předsedou vlády.[14][15] 1959–1990
Donald Dewar Skotsko Historicky první First Minister (hlava skotské vlády)[16] 1999–2000
Gustav I. Vasa Švédsko Švédský král[17] 1523–1560
Mustafa Kemal Turecko Armádní důstojník, zakladatel Turecké republiky a její první prezident.[18]
José Gervasio Artigas Uruguay Bojovník za uruguayskou nezávislost proti Španělsku a Portugalsku.[19]
George Washington USA Vůdce Kontitentální armády v americké válce za nezávislost a zároveň první prezident USA. Jeho titul v angličtině zní Father of our Country.[20] 1789–1797
Xanana Gusmão Východní Timor První prezident země (2002–2007) a od roku 2007 premiér.[21] 2002–2007+

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Slovník české frazeologie a idiomatiky (1988)
  2. ↑ The Constitution of the Islamic Republic of Afghanistan [online]. [cit. 2008-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-05. 
  3. ↑ Dr. Sun Yat-Sen (class of 1882) [online]. [cit. 2008-10-12]. (Iolani School website). Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-20. 
  4. ↑ Nationalism and National Policy in Independent State of Croatia (1941-1945) [PDF]. [cit. 2008-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-07. 
  5. ↑ Nehru's address on Gandhi's death. Retrieved on 30 April 2008.
  6. ↑ Michael Collins: Father of Modern Ireland [online]. Dostupné online. 
  7. ↑ "Kosovo leader Ibrahim Rugova dies", BBC News, 21 January 2006
  8. ↑ Malaysians Celebrate 50 Years of Independence With Pride [online]. [cit. 2008-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-07-03. 
  9. ↑ The Oude and Nieuwe Kerk in Delft
  10. ↑ Bjørn Talen. Gratulerer, kjære landsmann! [online]. Aftenposten, 1987-05-09 [cit. 2007-12-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-13. 
  11. ↑ Father of Pakistan [online]. [cit. 2008-10-12]. (The Most Influential Asians of the Century by TIME). Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-26. 
  12. ↑ Arafat's Ambiguous Legacy Archivováno 19. 6. 2008 na Wayback Machine., Time Magazine, 11 November 2004
  13. ↑ Životopis Petra Velikého (en) [online]. Dostupné online. 
  14. ↑ TIME Magazine - 60 Years of Asian Heroes: Lee Kuan Yew [online]. [cit. 2008-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-11-27. 
  15. ↑ FATHER OF THE NATION Archivováno 1. 6. 2008 na Wayback Machine. at Webster's Online Dictionary
  16. ↑ "Donald Dewar Obituary", BBC News, 11 October 2000
  17. ↑ In the Footsteps of Gustav Vasa Archivováno 26. 6. 2008 na Wayback Machine., Hallwyl Museum
  18. ↑ Atatürk (Mustafa Kemal) [online]. [cit. 2008-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-25. 
  19. ↑ Room, Adrian. "http://books.google.com/books?id=M1JIPAN-eJ4C&printsec=frontcover&client=firefox-a%7C titul=Placenames of the World", p. 36
  20. ↑ George Washington: Father of Our Country. www.pocanticohills.org [online]. [cit. 2008-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-04-05. 
  21. ↑ "East Timor, fragile test-bed for intervention", The Guardian, 14 August 2007
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Otec_vlasti&oldid=21823698“