Nidžó

Nidžó
Narození	31. července 1143
Úmrtí	5. září 1165 (ve věku 22 let)
Pohřben	Kita-ku
Potomci	Yoshiko-naishinnō a Rokudžó
Otec	Go-Širakawa
Matka	Iši Fudžiwara
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nidžó (japonsky 二条天皇, Nidžó-tennó, 31. července 1143 ─ 5. září 1165) byl sedmdesátý osmý císař Japonska^[1] v souladu s tradičním pořadím posloupnosti.^[2] Vládl od 5. září 1158 do své abdikace 3. srpna 1165.^[3]^[4]

Princ, jehož osobní jméno (imina) před nástupem na Chryzantémový trůn znělo Morihito (守仁親王),^[5]^{[pozn. 1]} byl prvorozeným synem 77. císaře Go-Širakawy a jeho manželky Jošiko Minamoto (1116-1143).

Události za Nidžóova života

Dne 20. července 1156 zemřel bývalý císař Toba ve věku 53 let.^[4]^[6] Následně ve dnech 28. července až 16. srpna téhož roku proběhla krátká občanská válka, jež měla vyřešit spor o následnictví na japonském trůnu, známá jako vzpoura Hógen.^[6]

Dne 26. dubna 1192 odstoupil císař Go-Širakawa ve 3. roce svého panování z Chryzantémového trůnu a nástupnictví (senso) převzal jeho nejstarší syn princ Morihito. Krátce nato také usedl budoucí císař Nidžó údajně na japonský trůn (sokui).^[3]^[4]^{[pozn. 2]}

I poté, co budoucí císař Nidžó usedl formálně na trůn, zůstalo řízení veškerých státních záležitostí nadále plně v rukou klášterního císaře Go-Širakawy.^[3]

Dne 19. ledna 1160 vypukla v hlavním městě Heian-kjó takzvaná vzpoura Heidži, která trvala až do 5. února.^[6] Jednalo se o boj mezi dvěma soupeřícími samurajskými rody Taira a Minamoto, jenž bývá vnímán jako předzvěst občanské Genpeiské války.^[7]

Dne 14. září 1164 zemřel ve svých 46 letech bývalý císař Sutoku.^[4]

V sedmém roce své vlády císař Nidžó onemocněl tak těžce, že byl nucen vzdát se 3. srpna 1165 trůnu a nástupnictví (senso) převzal v necelých 8 měsících jeho druhorozený syn Nobuhito (順仁親王). Krátce nato údajně rovněž usedl na Chryzantémový trůn (sokui).^[3]^[4]^[5] Princ Nobuhito vešel posmrtně ve známost jako císař Rokudžó.^[6]

Dne 5. září 1165 císař Nidžó krátce po svých 22 narozeninách zemřel.^[6]^[4]

Rodina

Císařský princ Morihito neboli císař Nidžó měl 8 manželek, s nimiž zplodil 4 děti, 3 syny a 1 dceru. Jeho druhorozený syn, císařský princ Nobuhito, posléze usedl na trůn jako císař Rokudžó.

Odkazy

Poznámky

↑ V dobách před vládou císaře Džomeie byla osobní jména císařů velmi dlouhá a lidé je obecně nepoužívali. Po Džomeiově vládě se počet znaků v každém jméně zmenšil.^[4]
↑ Odlišné převzetí nástupnictví (senso) nebylo v dobách před vládou císaře Tendžiho uznáváno a všichni panovníci kromě císařovny Džitó a císařů Józeie, Go-Toby a Fušimiho přebírali nástupnictví a usedali na Chryzantémový trůn (sokui) v tomtéž roce. Bylo tomu tak až do vlády císaře Go-Murakamiho.^[5]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emperor Nijō na anglické Wikipedii.

↑ Imperial Household Agency (Kunaichō): 村上天皇 (62)
↑ Ponsonby-Fane, Richard Arthur Brabazon. (1959). The Imperial House of Japan. Kyoto: Ponsonby Memorial Society. OCLC 194887
↑ ^a ^b ^c ^d Titsingh, Isaac. (1834). [Siyun-sai Rin-siyo/Hayashi Gahō, 1652], Nipon o daï itsi ran (Annales des empereurs du Japon). Paris: Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g Brown, Delmer M.; ISHIDA, ICHIRŌ. The Future and the Past. [s.l.]: Berkeley: University of California Press., 1979. Dostupné online. ISBN 978-0-520-03460-0. OCLC 251325323
↑ ^a ^b ^c Varley, H. Paul. (1980). Jinnō Shōtōki: A Chronicle of Gods and Sovereigns. New York: Columbia University Press. ISBN 978-0-231-04940-5; OCLC 59145842
↑ ^a ^b ^c ^d ^e Kitagawa, Hiroshi and Bruce T. Tsuchida, ed. (1975). The Tale of the Heike. Tokyo: University of Tokyo Press. ISBN 0-86008-128-1 OCLC 164803926
↑ Keene, Donald. (1999). Seeds in the Heart: Japanese Literature from Earliest Times to the Late Sixteenth Century. New York: Columbia University Press. ISBN 9780231114417; OCLC 246429887

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Nidžó na Wikimedia Commons

Japonští císaři
Předchůdce: Go-Širakawa	1158–1165 Nidžó	Nástupce: Rokudžó

[6] V dobách před vládou císaře Džomeie byla osobní jména císařů velmi dlouhá a lidé je obecně nepoužívali. Po Džomeiově vládě se počet znaků v každém jméně zmenšil.^[4]

[8] Odlišné převzetí nástupnictví (senso) nebylo v dobách před vládou císaře Tendžiho uznáváno a všichni panovníci kromě císařovny Džitó a císařů Józeie, Go-Toby a Fušimiho přebírali nástupnictví a usedali na Chryzantémový trůn (sokui) v tomtéž roce. Bylo tomu tak až do vlády císaře Go-Murakamiho.^[5]

[kunaicho-1] Imperial Household Agency (Kunaichō): 村上天皇 (62)

[PF-2] Ponsonby-Fane, Richard Arthur Brabazon. (1959). The Imperial House of Japan. Kyoto: Ponsonby Memorial Society. OCLC 194887

[IT-3] Titsingh, Isaac. (1834). [Siyun-sai Rin-siyo/Hayashi Gahō, 1652], Nipon o daï itsi ran (Annales des empereurs du Japon). Paris: Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland

[B+I-4] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g Brown, Delmer M.; ISHIDA, ICHIRŌ. The Future and the Past. [s.l.]: Berkeley: University of California Press., 1979. Dostupné online. ISBN 978-0-520-03460-0. OCLC 251325323

[Varley-5] Varley, H. Paul. (1980). Jinnō Shōtōki: A Chronicle of Gods and Sovereigns. New York: Columbia University Press. ISBN 978-0-231-04940-5; OCLC 59145842

[Kitagawa-7] Kitagawa, Hiroshi and Bruce T. Tsuchida, ed. (1975). The Tale of the Heike. Tokyo: University of Tokyo Press. ISBN 0-86008-128-1 OCLC 164803926

[9] Keene, Donald. (1999). Seeds in the Heart: Japanese Literature from Earliest Times to the Late Sixteenth Century. New York: Columbia University Press. ISBN 9780231114417; OCLC 246429887

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[pozn. 1]

[6]

[pozn. 2]

[7]