Genpeiská válka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Genpeiská Válka (válka Jishō-Juei)

Scéna Genpeiské války
trvání: 1180 - 1185 (5 let)
místo: JaponskoJaponsko Japonsko
casus belli: nenávist klanu Minamoto vůči Klanu Taira, snaha o vládu Japonska
výsledek: Výhra klanu Minamoto porážkou Klanu Taira
strany
Japanese Crest Rindou1.jpgKlan Minamoto Ageha-cho.svgKlan Taira

Genpeiská válka (1180–1185) byla národní občanská válka mezi klanem Taira a klanem Minamoto během období Heian v Japonsku. Válka v Genpei byla vyvrcholením desítky let trvajícího konfliktu mezi dvěma uvedenými klany o nadvládu císařského dvora a potažmo o kontrolu Japonska. Válka skončila porážkou klanu Taira a zřízení šogunátu Kamakura pod vedením Joritomo Minamota, který se roku 1192 jmenoval Šógunem a vládl Japonsku jako vojenský diktátor z východního města Kamakura.

Klan Taira ovládal císařskou vládu v letech 1160 až 1185.[1] Joritomo Minamota, syn velkého vůdce Minamoto Yoshitomo, byl po porážce svého otce v roce 1160 ušetřen kvůli svému mládí. Když dospěl, využil rostoucího nesouhlasu s vedením Taira a jménem členů klanu Minamoto zorganizoval nové povstání v roce 1180. Brzy získal kontrolu nad strategickým východním pobřežím Japonska. Válka skončila rozhodujícím vítězstvím Klanu Minamoto v námořní bitvě u Dan-no-ura. Nutně ale říct, že bitva u Oshū v roce 1189 byla poslední bitvou během období této občanské války, protože završila celonárodní nadvládu Joritoma prostřednictvím připojení severovýchodního Japonska.

Jméno “Genpei” (někdy jako Gempei) pochází ze střídavých četeb kanji “Minamoto” (源 Gen) a “Taira” (平 Hei, vyslovovaný jako druhý prvek v některých sloučeninách jak -pei). Konflikt je v japonštině také známý jako válka Jishō-Juei (治承寿永の乱, Jishō-Juei no ran),po dvou imperiálních obdobích, mezi nimiž se odehrál. V Japonsku se někdy používá termín Genpei kassen, ale bylo poukázáno že pro tuto válku není vhodné používat termín „Genpei“.

Příčiny a začátek války[editovat | editovat zdroj]

V roce 1180 intronizoval Taira no Kiyomori po abdikaci císaře Takakury na trůn svého vnuka Antoku (ve věku pouhých 2 let). Syn císaře Go-Širakawy Mochihito cítil, že je mu upíráno jeho právoplatné místo na trůn a s pomocí Minamoto no Yorimasa vyzval klan Minamoto a buddhistické kláštery proti klanu Taira. Toto spiknutí však skončilo smrtí Yorimasy a Mochihita. Válka začala dramatickým střetnutím na mostě přes řeku Uji a kolem něj. Tato bitva skončila Yorimasovou rituální sebevraždou (seppuku) v Byōdō-inu a Mochihitovým zajetím a krátce poté popravou. V červnu 1180 Kiyomori přesunul sídlo imperiální moci do Fukuhara-kyō. Jeho bezprostředním cílem se zdálo být dostat královskou rodinu pod jeho dohled.

Chrám Byōdō-in ve kterém Yorimasa spáchal seppuku.

Ve stejnou dobu Minamoto no Yoritomo převzal vedení klanu Minamoto a začal cestovat po zemi ve snaze setkat se se spojenci. Když opustil provincii Izu a zamířil do průsmyku Hakone, byl poražen Tairou v bitvě u Ishibashiyama.  Úspěšně se však dostal do provincií Kai a Kōzuke, kde klan Takeda a další spřátelené klany pomohly odrazit armádu Tairy. Mezitím se Kiyomori pomstil mnichům Mii-dera, obléhal Naru a vypálil velkou část města do základů.

Boje stále pokračovaly a v roce 1181 byl Minamoto no Yukiie poražen Tairem no Shigehirou v bitvě u Sunomatagawy. Taira ale nemohla na své vítězství navázat.

Válka v letech 1183–1184[editovat | editovat zdroj]

V roce 1183 Taira drtivě prohrála v bitvě u Kurikary tak moc, že se ocitli o několik měsíců později v obležení v Kjótu, přičemž Yoshinaka se blížil k městu ze severu a Yukiie z východu. Oba vůdci Klanu Minamota viděli při pochodu do hlavního města jen malou nebo žádné jednotky Tairy a tím je přinutili uprchnout z města. Taira no Munemori, hlava klanu od smrti svého otce Kiyomoriho, vedl svou armádu spolu s mladým císařem Antoku a korunovačními klenoty na západ. Go-Shirakawa pak vydal mandát pro Jošinaku, aby se připojil k Yukiiemu při zničení Munemoriho (z klanu Taira) a jeho armády.

V roce 1183 se Jošinaka znovu snažil získat kontrolu nad klanem Minamoto plánováním útoku na Joritoma a současně pronásledováním Tairy na západ. Taira zřídila dočasný dvůr v Dazaifu v Kyūshū. Brzy poté byli vytlačeni místními povstáními podnícenými Go-Shirakawou a přesunuli svůj dvůr do Yashimy. Klan Taira úspěšně odrazil pronásledující síly Go-Shirakawy v bitvě u Mizušimy.

Bitva v Awazu, při které byl Yoshinaka zabit. (na koních jsou Yoshitsune a Noriyorim a za nimi běží Jošinaka).

Jošinaka se spikl s Yukiie, aby se zmocnil hlavního města a místa císaře a možná dokonce založil nový dvůr na severu Japosnka. Yukiie však tyto plány odhalila císaři, který je sdělil Joritomovi. Zrazen Yukiieem, převzal Jošinaka velení Kjóta a na začátku roku 1184 zapálil budhistický chrám a domov císaře Go-Shirakawy Hōjūjidono, čímž císaře zajal. Brzy poté dorazil Minamoto no Yoshitsune se svým bratrem Noriyorim a značnou silou a vyhnal Jošinaka z města. Poté, co Yoshinaka bojoval se svými bratranci (Yoshitsune a Noriyorim) u mostu přes řeku Uji. Yoshinaka byl zabit Yoshitsunem při pokusu o útěk v Awazu v provincii Ómi.

Konec války[editovat | editovat zdroj]

Když spojené síly klanu Minamoto opustily Kjóto, Klan Taira začal upevňovat svou pozici na kolem ve Vnitrozemském moři a kolem něj, což bylo území jejich předků. Od Císaře obdrželi řadu dopisů s nabídkou, že pokud se vzdají do sedmého dne druhého měsíce, lze Klan Minamoto přesvědčit, aby souhlasili s příměřím. Byla to lest, protože Klan Minamoto, ani císař neměli v úmyslu čekat s útokem do osmého dne. Nicméně tato taktika nabídla císaři šanci získat zpět Regalii a odvést pozornost Tairy.

Minamotská armáda, vedená Yoshitsunem a Noriyorim, provedla svůj první velký útok v Ichi-no-Tani, jeden z primárních táborů Tairy na Honshū. Na tábor zaútočili Yoshitsune a Noriyori ze dvou směrů a živí nebo zajatí Tairaové se stáhli do Yashimy. Klan Minamoto ale nebyli připraveni napadnout Šikoku; tak následovala šestiměsíční pauza, během níž Minamoto podniklo náležité kroky. I když na ústupu, Taira si užívala zřetelných výhod toho, že byla na přátelských a domácích územích a byla mnohem slabší v námořním boji než jejich rivalové.

Až téměř rok po bitvě u Ichi-no-Tani se hlavní vojsko Tairy u Yashimy dostala pod útok. Když Taira viděla Yoshitsuneovy ohně v jejich dohledu, neočekávala pozemní útok a vydala se na své lodě. To byl však klamný trik ze strany klanu Minamota. Císařský palác Taira padl a mnozí uprchli spolu s korunovační klenoty a císařem Antokuem.

Námořní bitva v Dannouře.

Genpeiská válka skončila o měsíc později, v bitvě u Dan-no-ura, jedné z nejslavnějších a nejvýznamnějších bitev v japonské historii. Klan Minamoto zaútočil na flotilu klanu Taira v úžině Shimonoseki, malé vodní ploše oddělující ostrovy Honšú a Kjúšú. Příliv a odliv sehrál ve vývoji bitvy velkou roli a poskytl výhodu nejprve klanu Taira, kteří byli zkušenějšími a zdatnějšími námořníky, a později klanu Minamota. Výhoda klanu Minamota byla značně zvýšena zběhnutím Taguchiho, bojovníka Šikoku, který přešel na stranu klanu Minamoto uprostřed akce. Mnoho šlechticů z klanu Taira zahynulo spolu s císařem Antoku a vdovou po Kiyomorim.

Důsledky a následky[editovat | editovat zdroj]

Porážka klanu Taira znamenala její konec a konec „nadvlády nad hlavním městem“. V prosinci 1185 udělil Go-Shirakawa Yoritomu pravomoc vybírat daně a jmenovat správce a strážníky ve všech provinciích. Nakonec v roce 1192 po Go-Shirakawově smrti, získal Yoritomo císařské pověření Sei-i Tai Shōgun. To byl začátek feudálního státu v Japonsku, se skutečnou mocí nyní v Kamakuře. Kjóto však nadále zůstalo sídlem národního obřadu a rituálu.

Začátek šógunátu Kamakura znamenaly vzestup k moci třídy samurajů a postupné potlačování moci císaře, který byl nucen vládnout bez účinné politické nebo vojenské moci. Z císaře se stal čistě symbolickou a ceremoniální hlavu státu, až do reforem Meidži o více než 650 let později, ačkoli ve 30. letech 14. století došlo ke krátkodobému pokusu obnovit císařskou vládu. Navíc tato válka a její následky ustanovily červenou a bílou, barvy Taira a Minamoto, jako japonské národní barvy. Dnes lze tyto barvy vidět na vlajce Japonska a také na praporech a vlajkách v sumo a v dalších tradičních japonských činnostech.

Bitvy[editovat | editovat zdroj]

Chronologicky seřazené bitvy

  1. Bitva v Uji (1180) – je považována za první bitvu v Genpeiských válkách, mniši z Byōdōin bojovali po boku Minamoto no Yorimasa.
  2. Obléhání Nary (1180) – Klan Taira zapálil chrámy a kláštery.
  3. Bitva u Ishibashiyama (1180) – první bitva Joritoma Minamota proti klanu Taira. Taira zvítězila.
  4. Bitva u Fujikawy (1180) – Taira se snaží nenápadně zaútočit na Minamota, ale ten ustoupí dříve než dojde k boji.
  5. Bitva u Sunomatagawy (1181) – Taira v noci překazila tajný útok, ale ustoupila.
  6. Bitva u Yahagigawy (1181)
  7. Obléhání Hiuchi (1183) – Taira útočí na pevnost Minamota.
  8. Bitva u Kurikary (1183) – Minamota začíná vyhrávat.
  9. Bitva u Shinohara (1183) – Jošinaka pronásleduje síly Taira z Kurikary.
  10. Bitva u Mizušimy (1183) – Taira porazila síly Minamoto směřující k Yashimě.
  11. Obléhání Fukuryūji (1183) – Minamoto útočí na pevnost Tairy.
  12. Bitva u Murojamy (1183) – Minamoto no Yukiie se pokouší neúspěšně vykompenzovat ztrátu z bitvy u Mizušimy.
  13. Obléhání Hōjūjidono (1184) – Jošinaka zapálil Hōjūji-dono a unesl císaře Go-Shirakawu.
  14. Druhá bitva o Uji (1184) – Jošinaka je pronásledován z hlavního města Yoshitsunem a Noriyorim.
  15. Bitva u Awazu (1184) – Minamoto Jošinaka je poražen a zabit.
  16. Bitva u Ichi-no-Tani (1184) – Minamoto no Yoshitsune útočí a vyhání Tairu z jedné z jejich hlavních pevností.
  17. Bitva u Kojimy (1184) – Taira prchající z Ichi-no-Tani je napadena Minamotem no Noriyori.
  18. Bitva u Jašimy (1185) – Minamoto zaútočí na pevnost svých Tairy nedaleko Šikoku.
  19. Bitva u Dan-no-ura (1185) – Minamoto no Yoshitsune porazil síly Taira v námořní bitvě, která ukončila válku.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Genpei War na anglické Wikipedii.

  1. Gempei War | Japanese history | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2022-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]