Milena Vukotić

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: italskou herečku Milenu Vukoticovou.
Milena Teodózie Černohorská
černohorská kněžna (do 1910)
černohorská královna (od 1910)
velkovévodkyně Podgorická
Portrét
Královna Milena Černohorská v roce 1910
Doba vlády18601918
Korunovace28. srpen 1910
Úplné jménoMilena Teodózie Vukotić Černohorská
TitulyJejí výsost kněžna;
Její veličenstvo královna;
velkovévodkyně Podgorická
Narození4. května 1847
Čevo, Černá Hora
Úmrtí16. března 1923 (ve věku 75 let)
Cap d'Antibes, Francie
PohřbenaSan Remo, Itálie (nyní královská kaple Ćipur, Cetinje, Černá Hora
PředchůdceDarinka Kvekić
NástupceMarie Rumunská (jako královna Srbů, Chorvatů a Slovinců);
Jutta Meklenburská (jako choť hlavy dynastie)
Sňatek18601921
ManželNikola I. Petrović-Njegoš
Potomciprincezna Zorka Milena;
princezna Milica Ada;
princezna Anastázie Jelika;
princezna Marica Isidora;
korunní princ Danilo Alexandr;
princezna Elena Alexandra;
princezna Anna Marie Antonie;
princezna Sofie Liliana;
princezna Xenie Olga;
princ Mirko Dmitrij;
princezna Věra Světlana;
princ Petr Štěpán
DynastiePetrović-Njegoš (sňatkem)
OtecPetr Stefanov Vukotić
MatkaJelena Voivodićová
PodpisPodpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Milena Teodózie Vukotić, cyrilicí: Милена Теодосија Вукотић (4. května 1847, Čevo, Černá Hora16. března 1923, Cap d'Antibes, Francie) byla černohorská kněžna a později královna, manželka Nikoly I. Petroviće-Njegoše – knížete a krále černohorského.

Sňatkem se tak stala členkou černohorské královské rodiny a dynastie Petrovićů-Njegošů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Milena se narodila 4. května 1847 v Čevu jako jediné dítě černohorských diplomatů velkovévody Petra Stefanova Vukotiće a Jeleny Voivodićové. Její otec byl jedním z největších vlastníků půdy v Černé Hoře a blízkým přítelem velkovévody Mirka Petroviće-Njegoše (bratra knížete Danila II.), se kterým bojoval v bitvách v letech 1850–1859. Oba přátelé se rozhodli pro spojení svých dětí – v roce 1853 byla tedy šestiletá Milena zasnoubena s Mirkovým jediným synem Nikolou, kterému bylo dvanáct let. Nikola byl synovec a dědic bezdětného vládnoucího knížete Danila II.

Kněžna Milena v roce 1888

V roce 1856, po smrti své matky, byla Milena poslána do Cetinje – již se životem zajištěným na dvoře černohorských vládců. V letech 1856–1860 vyrůstala v domácnosti velkovévody Mirka, svého pozdějšího tchána, především po boku Mirkovy nejstarší dcery Anastázie. Během těchto čtyř let se stala v rodině velmi oblíbenou: „Můj otec a matka ji brali jako svou vlastní dceru“, napsal později Nikola. „Můj zesnulý strýc (kníže Danilo) ji také velmi miloval a jednal s ní jako s vlastním dítětem, a Milena se mu ze všech sil snažila svou lásku a úctu ve všech směrech opětovat. Byla velice krásná, sladká, laskavá, jemná a především oddaná.“

Během těchto šťastných let však Milena jen zřídka viděla svého snoubence a budoucího manžela. Ten, o šest let starší, byl vzděláván nejprve v Terstu, později v Paříži.

Manželství[editovat | editovat zdroj]

Atentát na knížete Danila 12. srpna 1860 měl za následek rychlý a nečekaný nástup osmnáctiletého Nikoly na trůn. Krátce poté Nikola onemocněl zápalem plic. Naštěstí se z této choroby po několika týdnech vyléčil a bylo ihned rozhodnuto o co nejdřívějším uspořádání svatby. Milenin otec Petr odcestoval do Petrohradu a informoval o sňatku cara Alexandra II., vládce Ruského impéria, největší černohorské spojenecké země. Dne 8. listopadu 1860, ve věku 13 let, se Milena vdala za devatenáctiletého Nikolu I., nyní knížete černohorského, jenž se stal v roce 1910 králem. Jejich svatba byla sice jednoduchým, ale krásným obřadem, konajícím se v kostele Vlaska Crkva v Cetinje v Lovćenském údolí.

Manželství bylo především politické: Milenina rodina hrála důležitou roli v černohorské politice. I přes tyto skutečnosti se manželé velice milovali a zplodili spolu dvanáct dětí.

V prvních letech po sňatku byla Milena jako choť a kněžna poněkud obtížná. Byla totiž nezkušenou a zpočátku osamělou postavou, kterou velice zastiňovala bývalá kněžna Darinka Kvekić, vdova po zesnulém knížeti Danilovi, která měla s Nikolou dobrý vztah. Během prvních pěti let manželství neměla dosud velmi mladá kněžna Milena ještě žádné dítě. Avšak po smrti Darinky se začal Milenin život zlepšovat a v roce 1865 upevnila kněžna svou pozici tím, že dala knížeti Nikolovi prvního potomka – princeznu Ljubicu, později známou pod jménem Zorka. Právě po porodu dcery začali žít manželé v cetinjském knížecím paláci spolu a navzájem se více sblížili. V letech 1865 a 1869 měla Milena další tři dcery v rychlém sledu a ohromnou slávou bylo narození následníka trůnu Danila Alexandra, pozdějšího černohorského korunního prince v roce 1871. Avšak později postihla královský pár smutná událost – po narození dalších dvou dcer zemřela na jaře 1876Podgorici ve věku necelých dvou měsíců mladičká dcerka Sofie. Na Nikolův příkaz jí byl po smrti udělen titul vévodkyně Podgorická. Milena si toto pozdější hlavní město Černé Hory oblíbila a za jeho zvelebení jí byl udělen Nikolou titul Podgorická velkovévodkyně. Milenin vztah s manželem se však touto událostí ještě více upevnil, později přišli na svět ještě další dvě dcery a dva synové a kněžna se stala respektovanou a vlivnou osobností.

28. srpna 1910, při příležitosti dvousetleté vlády dynastie Petrovićů-Njegošů v Černé Hoře, bylo v Cetinje vyhlášeno Černohorské království. Milena se tak stala, po boku svého manžela, historicky první černohorskou královnou. 8. listopadu 1910 pak manželé oslavili svou zlatou svatbu.

Černohorský král Nikola I. a královna Milena po korunovaci 28. srpna 1910

Po čas celé jejího dlouholetého působení po manželově boku byla černohorská kněžna a později královna Milena vlídnou, mírumilovnou a laskavou dámou, velmi oblíbenou u dvora i u poddaných. Na svého manžela měla velký vliv a na její rady také Nikola I. často zmírňoval tresty, navržené parlamentem či vládou.

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Milena byla až do svých 13 let v zásadě negramotná, přesto měla velkou slabost pro vzdělání. Po svatbě začala navštěvovat soukromou školu v Bijelo Polje, největších znalostí a dovedností však nabyla doma v Cetinje – především samovýukou. Zajímala se o historii, přírodu a botaniku – na její přání nechal Nikola I. také postavit roku 1889 Zimní palác v Milenině oblíbeném městě Podgorici, pro který částečně sama navrhla celou zahradu se spoustou stromů, keřů, bonsají a jiných cizokrajných i místních rostlin. Nadaná byla také na hudbu. Naučila se hrát na zobcovou flétnuhoboj.

Postupem času se stávala zkušenou i v politických záležitostech. Zatímco byl její manžel v zimě 1868–1869 na státních návštěvách v Rakousko-UherskuRusku, měla kněžna Milena na starosti soudní záležitosti. Své návštěvy přijímala většinou v podgorickém paláci.

Zimní palácPodgorici, postavený na přání kněžny Mileny

Děti[editovat | editovat zdroj]

Milena Vukotić měla dvanáct dětí (devět dcer a tři syny), pět vnoučat, jednoho pravnuka, dvě prapravnoučata a jednu praprapravučku.

Pět z jejích dcer uzavřelo manželství, z nichž každá se vdala za knížete či krále, což Mileninu manželovi zajistilo přezdívku „tchán Evropy“. Tuto přezdívku sdílel s dánským králem Kristiánem IX.

Synové[editovat | editovat zdroj]

Původní hrobka krále a královny v San RemoItálii

Současný následník trůnu Nikola II. Petrović-Njegoš (* 7. července 1944) je pravnuk královny Mileny, syn prince Michaela Černohorského.

Dcery[editovat | editovat zdroj]

Konec života[editovat | editovat zdroj]

Královská kaple Ćipur v Cetinje, v pozadí Královský palác v Cetinje

V důsledku připojení Černé Hory ke Království Srbů, Chorvatů a Slovinců v roce 1918 musel král Nikola I. abdikovat. On a jeho rodina ještě do roku 1919 pobývala v podgorickém paláci, který se stal organizačním centrem protestů proti sjednocení jihoslavanských zemí (nejdůležitějším bylo Vánoční povstání). Poté byla královská rodina nucena odejít do exilu.

Královna Milena zemřela 16. března 1923 v Cap d'Antibes ve Francii, dva roky po smrti svého manžela. Před svou smrtí vytrvale usilovala o navrácení dynastie Petrovićů-Njegošů na černohorský trůn. Byla pohřbena v San RemoItálii. V roce 1989 byly ostatky krále Nikoly, královny Mileny a princezen Xenie a Věry převezeny do královské kaple ĆipurCetinje.

U Černohorců se stala již za svého života a je i v současnosti velmi oblíbenou kněžnou, královnou a celkově důležitou postavou černohorských dějin.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Černohorská vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Zahraniční vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Italské království

Francie

Osmanská říše

Portugalské království

Rakousko-Uhersko

Ruské impérium

Tituly[editovat | editovat zdroj]

Plný oficiální titul Mileny Vukotić zněl: Její Veličenstvo Milena Teodózie Vukotić, z milosti Boží kněžna a následná královna černohorská, velkovévodkyně Podgorická a hraběnka Andrijevická.

Známá byla ale pod tituly Její Výsost kněžna a později Její Veličenstvo královna.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]