Vánoční povstání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vánoční povstání v Černé Hoře
Generál Krsto Zrnov Popović, vůdce povstání
Generál Krsto Zrnov Popović, vůdce povstání
Trvání: 7. ledna 1919
Místo: Černohorské království
Království Srbů, Chorvatů a Slovinců
Casus belli: Protest proti rozhodnutí Podgorické skupštiny
Výsledek: Porážka povstalců, Černohorské království sloučeno s Královstvím srbským
Strany
Flag of the Kingdom of Montenegro.svg Černohorští ZelenašiČernohorské království

Podpora povstání
Italské královstvíItalské království Italské království

Flag of the Kingdom of Yugoslavia.svg Černohorští bílíKrálovství Srbů, Chorvatů a Slovinců

Podpora protistrany
FrancieFrancie Francie
Spojené království Britské impérium
USA Spojené státy

Velitelé
Flag of the Kingdom of Montenegro.svg Krsto Zrnov Popović Flag of the Kingdom of Yugoslavia.svg Marko Daković

Síla
4 000 povstalců (většina z nich muži) 10 000 vojáků
Ztráty
celkem 3000 neznámé

Vánoční povstání (černohorsky: Божићна побуна / Božićna pobuna nebo Божићни Устанак / Božićni Ustanak) byl povstalecký konflikt mezi Černohorci sdruženými v partyzánské skupině Zelenaši (Zelení) proti okupaci Černohorského království srbskými ozbrojenými silami a následné anexi země Srbským královstvím. Povstání proběhlo v Černé Hoře 7. ledna 1919, v den pravoslavných Vánoc, krátce po konci první světové války.

Důvody[editovat | editovat zdroj]

Příčinou vypuknutí Vánočního povstání byl nesouhlas mnoha Černohorců s usnesením Podgorické skupštiny, která rozhodla sloučit Černohorské království se Srbským královstvím. Členové unie ve prospěch sloučení se Srbskem měli během povstání výraznou přesilu.

Název Vánoční povstání byl odvozen od data svého vypuknutí – pravoslavných Vánoc, které připadly na den 7. ledna 1919. Unionisté s podporou srbské armády porazili Zelenaše blízko černohorské královské metropole Cetinje. Povstalci utrpěli značné ztráty, z jejich celkového počtu asi 4 000 mužů bylo zabito nebo zraněno 3 000 mužů. Unionisté měli se svými asi 10 000 vojáky značnou početní převahu; jejich ztráty nejsou známy.

Během konfliktu bylo zabito i několik černohorských rodin a zničeno několik domů. Poté bylo několik separatistů uvrženo do vězení. Další zastánci povstání uprchli do Itálie nebo do hor, kde se dále účastnili partyzánské války pod záštitou černohorské exilové vlády.

Vůdcem povstání byl generál Krsto Zrnov Popović spolu s politickým vůdcem Jovanem S. Plamenaćem. Po vyvrcholení povstání byl z černohorského trůnu definitivně sesazen král Nikola I. Petrović-Njegoš, který musel s královskou rodinou odejít do exilu. Jovan Plamenać byl nucen vyhlásit mír, několik skupin povstalců (především skupina Sava Raspopoviće) ale pokračovalo v odbojových akcích až do roku 1929.

Role Itálie[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv bylo povstání vyvoláno především místními černohorskými vůdci, Srbové věřili, že při jeho organizaci hrálo velkou roli také Italské království. Vědělo se o setkáních mnoha Italů s Černohorci, kteří nesouhlasili se srbskou anexí.

Italské království bylo zásadně proti vytvoření nového jihoslovanského státu (Království Srbů, Chorvatů a Slovinců), který si na Itálii nárokoval mnoho pobřežních oblastí, např. Dalmácii. Italská podpora Černé Hoře byla viděna především jako snaha zabránit uskutečnění vzniku nového multinárodního státu na Balkáně.

Výročí[editovat | editovat zdroj]

7. ledna 2008 při příležitosti 90. výročí povstání odhalila Vláda Černé Hory památník obětem, padlým během Vánočního povstání, protože uznala, že mělo velký význam pro události v nastávajících dějinách Černé Hory.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Christmas Urprising na anglické Wikipedii.