Milica Černohorská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Milica Černohorská
princezna černohorská
velkovévodkyně ruská
Princezna Milica v roce 1889
Princezna Milica v roce 1889
Sňatek 1889 - 1931
Manžel Petr Nikolajevič Ruský
Úplné jméno Milica Ada Petrović-Njegoš Černohorská
Tituly Její královská výsost princezna;
velkovévodkyně Ruská
Narození 14. červenec 1866
Cetinje, Černá Hora
Úmrtí 5. září 1951
Alexandrie, Egypt
Potomci Marina, kněžna ruská;
Roman, velkokníže ruský;
Nděžda, kněžna ruská;
Sofie, kněžna ruská
Dynastie Petrović-Njegoš;
Romanovci (sňatkem)
Otec Nikola I. Petrović-Njegoš
Matka Milena Vukotić Černohorská

Milica Petrović-Njegoš (14. července 1866, Cetinje5. září 1951, Alexandrie) byla rozená černohorská princezna, druhý potomek černohorského knížete a později krále Nikoly I. a jeho ženy, kněžny a královny Mileny Vukotoć.

Patřila k dynastii Petrovićů-Njegošů a byla členkou černohorské královské rodiny. Sňatkem s velkovévodou Petrem Nikolajevičem se stala také členkou dynastie Romanovců a ruskou velkovévodkyní.

Život[editovat | editovat zdroj]

Dětství a vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Černohorské princezny Milica a Anastázie v roce 1900

Princezna Milica se narodila 14. července 1866královském paláci v Cetinje, kde vyrůstala se svými sourozenci.

Stejně jako její sestry Zorka, Anastázie, Marica a Elena, tak i Milica byla již jako dítě vzdělávána v Petrohradu na Smolného institutu. V Rusku onemocněla princezna tyfem a především na přání carevny Marie Alexandrovny se vrátila zpět do Černé Hory, aby se ve své rodné zemi zotavila. V roce 1882 se po vyléčení do Petrohradu vrátila a dokončila své vzdělání s několika vyznamenáními. Stala se brilantní a uznávanou pianistkou v Rusku i za jeho hranicemi. Avšak v roce 1885 ji postihla první životní tragédie - smrt její sestry Maricy.

Manželství a rodina[editovat | editovat zdroj]

Velkovévodkyně Milica s dětmi na rodinné fotografii z roku 1898

26. července 1889 si princezna Milica v Petěrgofu vzala velkovévodu Petra Nikolajeviče, vnuka cara Mikuláše I. a carevny Alexandry Fjodorovny. Z manželství vzešly čtyři děti:

Druhým manželem Miliciné sestry, princezny Anastázie byl velkokníže Nikolaj Nikolajevič, starší bratr Miliciného manžela Petra.

Rasputin[editovat | editovat zdroj]

Milica se po svatbě nijak zvláštně nezapojovala do oficiálních záležitostí na carském dvoře. S manželem Petrem vedli poklidný život v soukromém paláci nedaleko Petrohradu, s výjimkou Petrových vojenských povinností. Při reprezentativních schůzích Milica svého manžela sice doprovázela, věnovala se ale hlavně charitativním sdružením, díky čemuž si vysloužila u ruských lidí velkou úctu. Milica se po vystudování začala zajímat, stejně jako její sestra Anastázie, o mystiku a obě dvě i s manžely patřily ke skupině esoterických lidí. Bohužel, možná díky jedné z Miliciných darovaných finančních prostředků a jejím zájmům se do Petrohradu dostal ruský mystik Grigorij Rasputin, který významně ovlivnil život carské rodiny na počátku 20. století.

Milica často o Rasputinovi psala carevně Alexandře Fjodorovně, se kterou udržovala velmi dobré vztahy. Nakonec Rasputina carevně i carovi osobně představila. Avšak postupem času začala Milica pochybovat o Rasputinové roli kazatele, vážně uvažovala o Rasputinově věrohodnosti a nakonec v roce 1909 varovala carevnu před jeho kacířskými názory a výhrůžkami a dala jí také knihy, které měly tento názor podpořit. Rasputin si ale důvěru cara i carevny definitivně získal záchranou života jejich syna, careviče Alexeje. O pár týdnů později se Milica s manželem sešli s carským párem při soukromé večeři, avšak Alexandra se k ní od té doby chovala chladně. "Od té doby byl blízký vztah carevny k mým rodičům navždy zlomen", jak později ve svých pamětích napsal Milicin syn Roman.

Exil[editovat | editovat zdroj]

V roce 1919, krátce před invazí Rudé armády, byla Milica s manželem, dětmi a mnoha dalšími členy carské rodiny nucení odejít do exilu. Na palubě britské válečné lodi HMS Marlborough se dostali do exilu ve Francii, také 17. ledna 1931Cap d'Antibes zemřel Milicin manžel Petr, což ji velice citově poznamenalo. Necelý rok po jeho smrti se ovdovělá velkovévodkyně přestěhovala se svým synem Romanem a jeho rodinou do Itálie, kde pobývala na dvoře krále Viktora Emanuela III., jehož ženou a tudíž královnou byla Milicina sestra Elena.

Po několikaletém pobytu u své sestry Milica odešla do Egypta, kde 5. září 1951 zemřela. Spočívá po boku svého manžela v hrobce pravoslavného chrámu sv. archanděla MichaelaCannes na jihu Francie.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Princess Milica of Montenegro na anglické Wikipedii.