V tomto článku je použita zastaralá šablona "Příbuzenstvo".

Maximilian Baillet von Latour

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Maximilian Baillet von Latour
Graf Latour.jpg
Narození 14. prosince 1737
Virton
Úmrtí 22. července 1806 (ve věku 68 let)
Vídeň
Ocenění rytíř Vojenského řádu Marie Terezie
velkokříž Vojenského řádu Marie Terezie
Děti Theodor Baillet de Latour
Příbuzní Louis Willibrod Antoine de Baillet de Latour (sourozenec)
Funkce tajný rada
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl Anton Maximilian Joseph Graf Baillet von Latour (frc. comte de Baillet et de la Tour) (14. prosince 1737 na zámku Latour u Virtonu22. července 1806 Vídeň) byl tajným radou a generálem kavalérie.

Příbuzenstvo
otec Jean Baptist comte de Baillet et de la Tour
matka Maria de Rozières
manželka Charlotte de Guerin

Život[editovat | editovat zdroj]

Hrabě Maximilian Baillet z Latour pocházel z lucemburského šlechtického rodu, který již od 15. století často vstupoval do vojenských služeb burgundských vévodů a později španělských i rakouských Habsburků. Karel VI. rodinu v roce 1719 povýšil do hraběcího stavu Rakouského Nizozemí a Marie Terezie udělila roku 1744 Maximilianovu otci, hraběti Janu Křtiteli Bailletovi z Latour také hraběcí stav pro rakouské dědičné země. Maximilian vstoupil roku 1755 do pěšího pluku Salm-Salm. Účastnil se sedmileté války a v bitvě u Kolína se vyznamenal a byl povýšen na kapitána pěchoty (Hauptmann). V roce 1767 byl povýšen do hodnosti majora (Oberstwachtmeister) a v roce 1769 se stal podplukovníkem (Oberstleutnant). V roce 1772 se stal plukovníkem (Oberst) a v roce 1782 byl povýšen do hodnosti generálmajora (General-Feldwachtmeister). Po povýšení působil jako velitel v haličském městě Wieliczka u polských hranic.

V roce 1787 byl převelen do Rakouského Nizozemí. Zde byl roku 1788 jmenován lucemburským zemským maršálkem. V roce 1790 byl povýšen do hodnosti polního podmaršálka (Feldmarschall-Leutnant) a stal se majitelem pluku.

Od roku 1792 se účastnil války první koalice. Bojoval v Nizozemí, u Rýna a v jižním Německu. Účastnil se bitvy u Fleurus. Roku 1795 velel armádě při Mohanu a Neckaru a zatlačil Francouze až k Mannheimu, který dobyl. V roce 1795 byl vyznamenán řádem Marie Terezie. Následujícího roku byl poražen v bitvě u Biberachu. Ve stejném roce (1796) byl povýšen do hodnosti General-Feldzeugmeister (generál pěchoty a dělostřelectva) a stal se rakouským zástupcem na kongresu v Rastattu. Od roku 1797 byl zemským vojenským velitelem ve spojené korunní zemi Morava a Slezsko a současně byl jmenován tajným radou.

Literatura[editovat | editovat zdroj]