Bailletové de la Tour

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Baillet de Latour
Rodový erb
ZeměRakouské arcivévodství Rakousko
České královstvíČeské království České království
Titulyhrabě (1719)
Vymření po mečiRod vymřel (1980)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bailletové de la Tour (Baillet de Latour) byl šlechtický rod původem z Burgundska. Po přesídlení do dnešní Belgie působili ve službách Habsburků a v roce 1674 dosáhli povýšení do šlechtického stavu, nakonec získali titul hrabat (1719). Jméno rodiny se někdy uvádí též jen jako Latour[1], z rakouské a belgické větve pocházela řada výzanmných osobností. V rakouské větvi získal rod díky spříznění s Kolovraty majetek v Čechách (Radenín, Hroby), který jim patřil do roku 1948. Česká linie vymřela v roce 1970, belgická v roce 1980.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Hrabě Theodor Baillet de Latour (1780–1848), c. k. polní zbrojmistr, rakouský ministr války, zavražděn za revoluce 1848 ve Vídni

Nejstarší dějiny rodu sahají údajně až do 11. století se zmínkami k roku 1066. Prvním prokazatelně doloženým předkem rodu byl Jean Baillet, který sloužil jako komorník u burgundských vévodů. Potomci rodu později přesídlili do dnešní Belgie, respektive tehdejšího Španělského Nizozemí a vstoupili do služeb španělských Habsburků. Od krále Karla II. získali ve Španělském Nizozemí šlechtický stav (1674). Po vymření španělské větve Habsburků a válce o španělské dědictví připadla Belgie jako enkláva rakouským Habsburkům a Bailletové přešli plynule do jejich služeb. V této době z rodiny vynikl Christophe Ernest Baillet (1668–1732), který byl členem státní rady v Rakouském Nizozemí a zasloužil se o potlačení nepokojů v roce 1718. Za to mu byl o rok později udělen císařem Karlem VI. titul hraběte s predikátem de Latour odvozeným od jména zámku Latour na hranici Francie, Belgie a Lucemburska, kde rodina sídlila od 17. století do roku 1794. Christophe Ernest zemřel bez potomstva a hraběcí titul přešel na potomstvo jeho bratra Jeana-Baptista (1665–1714). Ten byl také předkem pozdější rakouské větve Bailletů.[2]

Rakouská větev[editovat | editovat zdroj]

Zámek Radenín, majetek rodu v 19. a 20. století

Zakladatelem rakouské větve byl Maxmilián (1737–1806), který vstoupil do císařské armády, vynikl ve válkách s republikánskou Francií a napoleonských válkách. Dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a v závěru své kariéry byl zemským velitelem na Moravě a ve Slezsku (1799–1805).[3] Jeho starší syn Theodor (1780–1848) se také vyznamenal v napoleonských válkách, později se stal polním zbrojmistrem a ve funkci ministra války[4] byl v revolučním roce 1848 zavražděn ve Vídni. Jeho syn Karel Theodor (1822–1899) sloužil také v armádě, byl c. k. komořím a sňatkem s uherskou šlechtičnou hraběnkou Kristinou Szapáryovou získal statky v Banátě.[5]V další generaci této linie vynikl Vincenc (1848–1913), který působil ve státních službách a nakonec byl rakouským ministrem školství a kultury (1897–1898).[6] Po odchodu z aktivní politiky získal doživotní členství v rakouské Panské sněmovně.[7]

Maxmiliánův starší syn Josef (1775–1831) dosáhl v napoleonských válkách hodnosti plukovníka. Jeho syn Josef Jan (1815–1891), c. k. komoří a major ve výslužbě, se v roce 1846 oženil s hraběnkou Henriettou Krakovskou z Kolovrat (1828–1902), která v roce 1878 zdědila po otci velkostatek Radenín v jižních Čechách.[8] Zde se rodina usadila a tomu také předcházely stavební úpravy z druhé čtvrtiny 19. století. Jejich syn Jindřich (1847–1899) působil ve státních službách[9], a protože zemřel ještě před matkou, Henrietta, rozená z Kolovrat, byla majitelkou dědictví až do roku 1902.[10] Posledním potomkem této linie byl René (1878–1970), který byl poslancem českého zemského sněmu a v roce 1939 podepsal Národnostní prohlášení české šlechty. Po matce byl majitelem velkostatku Radenín, později svůj majetek rozšířil ještě o sousední Hroby. Do roku 1920 vlastnila Hroby Klotylda Krakovská z Kolovrat (1839–1920), vdova po jeho strýci Aloisu Krakovském z Kolovrat.[11] Ta po sobě zanechala několik závětí s nejasným závěrem a René se po její smrti soudil o nároky na hrobský velkostatek s příbuznými z rodu Kolovratů. V roce 1923 se rozhodnutím soudu stal majitelem Hrobů[12] a rodina pak střídala pobyty na zámcích v Radeníně a Hrobech. K oběma velkostakům po provedení pozemkové reformy patřilo přes 2 000 hektarů půdy. V roce 1948 mu byly velkostatky Radenín a Hroby zestátněny. S manželkou Johannou, rozenou Vratislavovou z Mitrovic (1886–1967), i přes vyvlastnění majetku dožil v Radeníně. Jejich starší dcera Eugenie (1911–1941) se provdala do rodiny Kolovratů, ale zemřela krátce po porodu. Mladší dcera Ernestina (1914–2011) žila později v Rakousku, ale v roce 1993 v restitučním řízení získala zpět velkostatky Radenín a Hroby (spolu se svou neteří Františkou).

K rakouské linii bývá řazen také Ludvík Baillet de Latour (1753–1836), mladší Maxmiliánův bratr. Ten také sloužil v rakouské armádě, byl účastníkem napoleonských válek, dosáhl taktéž hodnosti polního zbrojmistra, ale nakonec se vrátil do Belgie, kde také zemřel.

Belgická větev[editovat | editovat zdroj]

Hrabě Henri de Baillet-Latour (1876–1942), předseda Mezinárodního olympijského výboru 1925–1942

Ze starší belgické větve vynikl v 19. století hrabě Ferdinand Baillet de Latour (1850–1925), který byl guvernérem v Antverpách (1908–1912) a později belgickým senátorem. Z jeho potomstva proslul syn Henri (1876–1942), který byl dlouholetým předsedou Mezinárodního olympijského výboru. Za manželku měl pražskou rodačku hraběnku Elisabeth Clary-Aldringenovou (1885–1955), dcerou rakousko-uherského diplomata Siegfrieda Clary-Aldringena. Jejich syn Guy Marie (1905–1941) zahynul za druhé světové války při leteckém neštěstí. Posledním potomkem rodu byl Henriho synovec Alfred (1901–1980), který byl podílníkem pivovaru Artois a v roce 1974 založil nadaci Artois-Baillet Latour Foundation, která funguje v Belgii jako nezisková organizace.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný, 15. díl; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 708 (heslo Latour) ISBN 80-7185-226-0
  2. Rod Baillet de Latour in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser; Gotha, 1896; s. 65 dostupné online
  3. Životopis Maximiliana Bailleta de Latour dostupné online
  4. Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 583
  5. Rod Baillet de Latour in: Deutsche Grafenhäuser in Gegenwart, Lipsko, 1853; s. 15 dostupné online
  6. Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 588
  7. Životopis Vinzence Bailleta de Latour na webu rakouského parlamentu dostupné online
  8. Přehled majetku Henrietty Baillet de Latour, rozené Kolovratové in: PROCHÁZKA, Johann von: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen, Praha, 1891; s. 322–323 dostupné online
  9. KLEČACKÝ, Martin: Slovník představitelů politické správy v Čechách v letech 1849–1918; Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky, Praha 2020; s. 57 ISBN 978-80-88304-18-0
  10. Rod Baillet de Latour na webu obce Radenín dostupné online
  11. Majetek Aloise Krakovského z Kolovrat in: PROCHÁZKA, Johann von: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen, Praha, 1891; s. 288 dostupné online
  12. Historie obce Hroby dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOŠŤÁLOVÁ, Renata, KOŠŤÁL, Vratislav: Francouzská šlechta v českých zemích; Brno, 2021; (kapitola Baillet de Latour s. 8–14); ISBN 978-80-7364-118-4
  • POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2007; Praha, 2006; 488 s. ISBN 80-85955-34-2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]