Marta Johanovská
| MUDr. Marta Johanovská | |
|---|---|
 Marta Krupičková-Johanovská v roce 1938 | |
| Rodné jméno | Marta Krupičková |
| Narození | 11. listopadu 1890 Mělník  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 19. ledna 1964 (ve věku 73 let) Československo |
| Národnost | česká |
| Alma mater | Lékařská fakulta Karlo-Ferdinandovy university |
| Povolání | lékařka v oboru sociální medicíny |
| Zaměstnavatelé | Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy |
| Choť | JUDr. Karel Johanovský |
| Děti | Karel a Jiří |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Marta Johanovská, roz. Krupičková (11. listopadu 1890 Mělník[1] – 19. ledna 1964 Praha[2]), byla první lékařkou v oboru sociální medicíny. Roku 1937 dosáhla ve státních službách jako první a poslední žena vůbec hodnosti "ministerský rada." Za německé okupace se podílela na zásobování parašutistů potravinami.
Život
[editovat | editovat zdroj]Mládí a studia
[editovat | editovat zdroj]Narodila se v rodině mělnického advokáta Václava Krupičky a jeho ženy Anežky[3] jako prostřední ze tří dětí. Od svých 12 let vyrůstala jako sirotek, přesto vystudovala na dívčím gymnáziu Minerva,[4] kde v roce 1910 maturovala. Během univerzitního studia navštívila také několik politických přednášek T. G. Masaryka.[5] Roku 1913 se stala první ženou – předsedkyní Svazu českoslovanského studenstva.[6] Z této funkce vyplývalo také předsednictví Federace Českého studenstva vysokoškolského. Výrazně přispěla k uklidnění napjaté situace toho roku v Praze, kde došlo k demonstracím za zřízení druhé české univerzity v Brně. Po půl roce pak z funkce odstoupila, buď kvůli náročnému studiu medicíny anebo pro stížnosti studentů, že spolek je příliš zpolitizovaný.
Lékařkou
[editovat | editovat zdroj]Ještě jako medička byla jmenována asistentkou sekundárního lékaře na klinice prof. Josefa Thomayera, ještě nedávno skeptického k angažmá žen v lékařství, kde nahrazovaly lékaře nasazené na frontách první světové války. Dne 19. února 1916 promovala na Lékařské fakultě Karlo-Ferdinandovy university (dnešní Univerzity Karlovy) v Praze.[7][8] Po vzniku Československa v roce 1918 a návratu lékařů z fronty z nemocnice odešla a byla zaměstnána v ordinaci praktického lékaře.
Ministerstvo
[editovat | editovat zdroj]Jako první žena v ČSR složila státní zkoušku pro výkon lékařské praxe ve státních službách. Díky tomu mohla dne 1. června 1920 nastoupit na ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy jako koncipistka, a to do sociálně zdravotního oddělení, kde dostala na starost oblast sociální patologie pod vedením MUDr. Františka Hamzy.[9] Ve svém oboru se pak celoživotně podílela na potírání civilizačních chorob (tuberkulóza, alkoholismus, oční infekce, kazivost zubů, venerické nemoci atd.).
K jejím úkolům patřila také spolupráce s ČSČK a s Masarykovou ligou proti tuberkulose, v níž po 20 let zastávala přední funkce. Publikovala ve Věstníku Masarykovy ligy proti tuberkulose (1920–1929) a v časopisu Boj proti tuberkulose (1930–1950).
Podílela se rovněž na založení Masarykovy státní školy pro zdravotní a sociální péči, která byla otevřena v březnu 1936. S platnosti od 1. července 1937 byla prezidentem Edvardem Benešem jmenována ministerským radou jako první žena. Hodnost neměla ženský ekvivalent.[10]
Po skončení druhé světové války se podílela na obnově ČSČK a vydala publikaci Československý Červený kříž za míru a za války. V nově zvoleném dvanáctičlenném předsednictvu Masarykovy ligy proti tuberkulose byla jedinou ženou. V rámci reaktivace státních zaměstnankyň byla povolána zpět na ministerstvo zdravotnictví a tělesné výchovy a byla jí vrácena hodnost ministerský rada. Po změně režimu v únoru 1948 byla bez udání důvodu propuštěna a musela odejít do penze.
Za německé okupace
[editovat | editovat zdroj]Za německé okupace byla blízkou spolupracovnicí odbojářky Anny Šrámkové, která byla v přímém kontaktu s Janem Zelenkou-Hajským[11], a do jednoho z pražských bytů přivedla Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše.[12] S dalším ubytováním ji pomohla Marta Johanovská, když pro tyto účely získala Petra Fafku. Sama pro parašutisty obstarávala potraviny. Po svém zatčení a při krutých výsleších Petr Fafek jméno Marty Johanovské neprozradil.[13]
Rodinný život
[editovat | editovat zdroj]V roce 1922 se provdala za JUDr. Karla Johanovského, pracovníka Zemského správního výboru, v letech 1925–1948 ředitele Léčebného fondu veřejných zaměstnanců. Vychovali syny Karla a Jiřího.
Marta Johanovská zemřela 19. ledna 1964 v Praze ve věku 73 let.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Marta Krupičková – Ženy ve vědě do roku 1945. albina.ff.cuni.cz [online]. [cit. 2021-03-26]. Dostupné online.
- ↑ Profil v databázi Národních autorit ČR. [cit. 27. 3. 2021]
- ↑ UHROVÁ, EVA. Pět ženských medailonů. 1. vyd. Praha: Mediasys, 2025. 272 s. ISBN 978-80-11-05767-1. S. 46.
- ↑ Spolek pro ženské studium r. 1890, který vydržoval školu s názvem Minerva. Začala ve dvou místnostech u kostela sv. Vojtěcha ve Pštrossově ulici s 51 žákyněmi. Zásluhu o vznik měla především Eliška Krásnohorská
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2021-03-26]. Dostupné online.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2021-03-26]. Dostupné online.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2021-03-25]. Dostupné online.
- ↑ Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity III. (1908–1916). is.cuni.cz [online]. [cit. 2025-03-11]. Dostupné online.
- ↑ UHROVÁ, EVA. Pět ženských medailonů. 1. vyd. Praha: Mediasys, 2025. 272 s. S. 53.
- ↑ UHROVÁ, EVA. Pět ženských medailonů. 1. vyd. Praha: Mediasys, 2025. 272 s. ISBN 978-80-11-05767-1. S. 44–87.
- ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Ni zisk, ni slávu. Paměť a dějiny. Čís. 2012/02, s. 24. Dostupné online. (cz)
- ↑ IVANOV, Miroslav. Nejen černé uniformy. Praha: Naše vojsko, 1965. Dostupné online. S. 153. (cz) Dostupné online po registraci.
- ↑ UHROVÁ, EVA. Pět ženských medailonů. 1. vyd. Praha: Mediasys, 2025. 272 s. ISBN 978-80-11-05767-1. S. 76.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Marta Johanovská
- Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Zmínka v diplomové práci
