Malpígiotvaré

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Malpighiotvaré)
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Malpígiotvaré

alternativní popis obrázku chybí
Len Linum bienne
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: malpígiotvaré (Malpighiales)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Malpígie lysá (Malpighia glabra)
Ochna serrulata

Malpígiotvaré (Malpighiales) je velký řád vyšších dvouděložných rostlin. Zahrnuje 36 čeledí a více než 13000 druhů. Ze známějších čeledí sem patří např. pryšcovité, violkovité, třezalkovité a vrbovité. Zástupci tohoto řádu jsou velmi různorodí. Mohou to být dřeviny i byliny. Většinou mají pětičetné květy a svrchní semeník. S nástupem molekulární biologie a fylogenetiky došlo k četným přesunům rodů a vzniku nových čeledí v rámci tohoto řádu.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Řád malpígiotvaré je morfologicky dosti různorodý. Převažují dřeviny, listy mají často palisty. Květní obaly jsou obvykle pětičetné. Charakteristickým společným znakem většiny zástupců jsou suché blizny, trilakunární nody a vláknitá vrstva osemení zvaná exotegmen. Až na výjimky převažuje svrchní synkarpní gyneceum. Několik větších čeledí má semeník srostlý převážně ze 3 plodolistů (pryšcovité (Euphorbiaceae), malpígiovité (Malpighiaceae), violkovité (Violaceae), mučenkovité (Passifloraceae)).

Řád podle dnešního pojetí zahrnuje celkem 36 čeledí a přes 13 000 druhů. Jedná se o největší řád kvetoucích rostlin. Největší čeledí jsou pryšcovité (Euphorbiaceae), zahrnující asi 6000 druhů ve 218 rodech.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Řád malpígiotvaré je součástí větve dvouděložných rostlin nazývané Rosids I. Monofyletičnost řádu byla potvrzena molekulárními metodami. Nejblíže příbuznými řády jsou šťavelotvaré (Oxalidales) a jesencotvaré (Celastrales).

S nástupem molekulárních metod došlo v této části taxonomického systému k velkým přesunům. V porovnání s Cronquistovým systémem byly do řádu malpígiotvaré přesunuty čeledi a rody z celkem 12 řádů: Theales (čeledi Caryocaraceae, Clusiaceae, Elatinaceae, Ochnaceae), Linales (Linaceae, Erythroxylaceae, Humiriaceae, Ixonanthaceae), Fagales (Balanopaceae), Rosales (Chrysobalanaceae), Celastrales (Dichapetalaceae), Euphorbiales (Euphorbiaceae, Pandaceae), Violales (Violaceae, Passifloraceae, Lacistemataceae), Polygalales (Malpighiaceae, Trigoniaceae), Podostemales (Podostemaceae), Rafflesiales (Rafflesiaceae), Rhizophorales (Rhizophoraceae) a Salicales (Salicaceae). Objevuje se několik nových čeledí: Goupiaceae a Lophopyxidaceae (předtím v Celastraceae), Bonnetiaceae (předtím v Theaceae), Ctenolophonaceae (předtím v Linaceae), Euphroniaceae (předtím v Trigoniaceae nebo Vochysiaceae), Irvingiaceae (předtím v Simaroubaceae).

Rozsáhlé úpravy se týkaly i dvou heterogenních a nemonofyletických čeledí: pryšcovité (Euphorbiaceae) a Flacourtiaceae. Z čeledi pryšcovité bylo vyjmuto celkem 6 nových čeledí: Phyllanthaceae, Picrodendraceae, Putranjivaceae, Peraceae, Pandaceae a Centroplacaceae, obsahujících celkem 96 rodů. Čeleď Flacourtiaceae byla zcela zrušena, část rodů byla přesunuta do čeledi Achariaceae, část do čeledi violkovité (Salicaceae), monotypický rod Aphloia byl přesunut do samostatné čeledi Aphloiaceae v rámci řádu Crossosomatales. Od čeledi Clusiaceae byla oddělena čeleď Calophyllaceae.

Sloučeny byly čeledi Passifloraceae, Turneraceae a Malesherbiaceae (dnes Passifloraceae). Do čeledi Ochnaceae byly vřazeny čeledi Quiinaceae a Medusagynaceae.

Objevují se i nové čeledi - např. čeleď Centroplacaceae byla poprvé vyčleněna v systému APG III.

V průběhu aktualizací systému APG zde nacházejí místo čeledi s dosud nejasným zařazením: Ctenolophonaceae, Elatinaceae, Lophopyxidaceae a Rafflesiaceae.

Čeledi Rhizophoraceae a Erythroxylaceae, v systému APG II sloučené, byly v APG III opět rozděleny.

Seznam čeledí[editovat | editovat zdroj]

Achariaceae, Balanopaceae, Bonnetiaceae, Calophyllaceae, Caryocaraceae, Centroplacaceae, Chrysobalanaceae, Clusiaceae, Ctenolophonaceae, Dichapetalaceae, Elatinaceae, Erythroxylaceae, Euphorbiaceae, Euphroniaceae, Goupiaceae, Humiriaceae, Hypericaceae, Irvingiaceae, Ixonanthaceae, Lacistemataceae, Linaceae, Lophopyxidaceae, Malpighiaceae, Ochnaceae, Pandaceae, Passifloraceae, Phyllanthaceae, Picrodendraceae, Podostemaceae, Putranjivaceae, Rafflesiaceae, Rhizophoraceae, Salicaceae, Trigoniaceae, Violaceae

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Judd et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. 2. ed. Sinauer Associates Inc, 2002. ISBN 978-0-87893-403-4.
  • Mártonfi P. Systematika cievnatých rastlín. Košice: Univ. P. J. Šafárika, 2003. ISBN 80-7097-508-3.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]