Zlatoplodovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox zlatoplodovité

Chrysobalanus icaco
Chrysobalanus icaco
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: malpighiotvaré (Malpighiales)
Čeleď: zlatoplodovité (Chrysobalanaceae)
Hirtella racemosa
Maranthes polyandra

Zlatoplodovité (Chrysobalanaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu malpighiotvaré (Malpighiales).

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Stromy nebo výjimečně i keře. Borka je obvykle hladká a tenká, charakteristickým znakem čeledi je měkká červenavá vnitřní vrstva kůry, která má při promnutí mezi prsty zřetelně zrnitou strukturu. Listy jsou jednoduché, střídavé, s peřenou žilnatinou. Palisty jsou drobné nebo velké a nápadné, často opadavé. Časté jsou žlázky na řapíku nebo na horní straně listů. Květenství jsou různých typů, úžlabní, vrcholová nebo vyrůstající z kmene (kauliflorie). Květy jsou pravidelné nebo souměrné, oboupohlavné. Kalich je složen z 5 lístků. Koruna je pětičetná, plátky jsou volné, výjimečně je koruna redukovaná nebo chybí. Počet tyčinek je různý od 3 až po velmi mnoho. Semeník je svrchní, tvořený jediným (výjimečně 3) plodolistem, s 1 nebo 2 komůrkami. Plodem je suchá nebo dužnatá peckovice s 1 nebo výjimečně se 2 semeny.

Čeleď Chrysobalanaceae je jednou z nápadných a důležitých tropických stromových čeledí. Je rozšířená v tropech celého světa. Zahrnuje asi 500 druhů v 17 až 18 rodech, největší druhová pestrost je v tropické Americe. Největším rodem je Licania (220 druhů). Rody Maranthes, Licania a Parinari mají pantropické rozšíření.

Převážná většina druhů se vyskytuje v nížinném deštném lese v malých nadmořských výškách, často na zaplavovaných půdách. V mnohých oblastech (např. v Amazonii) tvoří důležitou součást stromového patra.

Chrysobalanaceae jsou opylovány celou řadou opylovačů. Drobnokvěté rody (Chrysobalanus, Parinari, Licania aj.) jsou nejčastěji opylovány drobnými včelami. Druhy rodu Couepia rozkvétají na noc a jsou opylovány lišaji nebo netopýry. Rod Hirtella je nejčastěji opylován motýly, druh Hirtella rugosa má převislé červené květy a je opylován kolibříky.

Semena z dužnatých plodů jsou šířena ptáky, savci včetně netopýrů a u některých pobřežních druhů rodu Licania dokonce i rybami.

Některé druhy rodu Hirtella mají na vrcholu řapíku domatia obývaná mravenci rodů Allomerus, Azteca a Solenopsis.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o jasně vyhraněnou a monofyletickou čeleď, která byla ovšem v minulosti řazena různými taxonomy do různých řádů: růžotvaré (Rosales), čajovníkotvaré (Theales) nebo i do samostatného řádu Chrysobalanales.

Podle kladogramů taxonomické skupiny APG je sesterskou skupinou čeleď Euphroniaceae.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Plody mnohých druhů jsou jedlé a jsou sbírány místním obyvatelstvem jako ovoce, zvláště rody Couepia a Parinari. Chrysobalanus icaco je ovoce známé ve Venezuele a Kolumbii pod jménem icacos. Z masivních děloh semen druhů Acioa edulis a Couepia longipendula je lokálně vyráběn kuchyňský olej. Některé druhy rodu Licania poskytují vysýchavý olej použitelný v malířství. Dřevo Chrysobalanaceae, obsahující křemičitá zrnka, je velmi obtížně opracovatelné a má široké pole využití. Je odolné proti termitům i proti sášni lodní.

Seznam rodů[editovat | editovat zdroj]

Acioa, Afrolicania, Atuna, Bafodeya, Chrysobalanus, Couepia, Exellodendron, Grangeria, Hirtella, Hunga, Kostermanthus, Licania, Magnistipula, Maranthes, Neocarya, Parastemon, Parinari

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Gentry A.H. Wooden Plants of Northwest South America. Chicago: The Univ. of Chicago Press, 1996. ISBN 0226289435.
  • Berry P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. IV). Timber Press, 1998. ISBN 0-915279-52-5
  • Valíček P. et al. Užitkové rostliny tropů a subtropů. 2. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
  • Nowak B., Schulzová B. Tropické plody. Knižní Klub, 2002. ISBN 80-242-1653-1.
  • Wagerfuhr R. Dřevo. Obrazový lexikon. Praha: Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0346-7

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]