Malý Kežmarský štít

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Malý Kežmarský štít
Zleva Lomnický štít, Kežmarský a Malý Kežmarský štít.
Impozantní severní stena Malého Kežmarského štítu od Brnčalky. Nazývaná i „slovenský Eiger“

Vrchol 2514,4 m n. m.
Poloha
Světadíl Evropa
Státy Slovensko Slovensko
Pohoří Vysoké Tatry
Souřadnice
Malý Kežmarský štít
Malý Kežmarský štít
Prvovýstup 1834 Ján Still
Hornina dioritygranodiority
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jako Malý Kežmarský štít je obvykle označován předvrchol Kežmarského štítu, ale jeho 900metrová severní stěna, nejvyšší v Tatrách, z něj dělá horolezecký pojem první kategorie. Z jihovýchodu je snadno dostupný, zato jeho mohutnou severní stěnou už vede přes 100 horolezeckých tras, z nichž několik má v tatranském horolezectví přelomový význam. Zimní výstupy jsou tou nejlepší přípravou na horolezecké expedice ve světových velehorách. Popularitu této stěny zvyšuje i blízkost chaty pri Zelenom plese.

Topologie[editovat | editovat zdroj]

Od Kežmarského štítu ho dělí Horná Kežmarská štrbina, od Kežmarské kopy zase Dolná Kežmarská štrbina v hřebeni Velké Svišťovky. Středem severní stěny se táhne dlouhá lávka - Německý rebrík, často využívaná k sestupu. V samotné stěně rozeznáváme několik věží, např. Kežmarskou kupu na východě, Ušatou vežu na západě a mezi nimi podél Německého žebříku Szczepańského vežu, Pavúkovu vežu (podle bratrů Pochylých, kteří se zabili při zimním sestupu Německým žebříkem) a Bocekovu vežu.

Vysokohorská turistika[editovat | editovat zdroj]

Vrchol je dostupný poměrně nenáročným terénem, např. od Huncovského štítu I, hřebenem od Sedla pod Svišťovkou II, jen s horským vůdcem.

Severní stěna s vysneženým Německým žebříkem, vpravo skupina Pyšného štítu.

Horolezectví[editovat | editovat zdroj]

Již v r. 1911 Gyula Komarnicki a Gyula Hefty vylezli v horní části stěny (nástup Něm. Žebříkem) těžkou cestu (IV - V). V r. 1929 bratři Szczepańští vylezli cestu,[1] která vede šikmo vlevo (IV). Prvovýstup celou stěnou udělal W. Stanislawski v r. 1932 (spodek VI, nahoře IV-V), pravda na dvakrát, s jinými spolulezci v dolní a horní polovině. V padesátých letech byl považován za nejtěžší zimní cestu v ČSR. Celou Stanislawského cestu, tzv. Weberovku,[2] vylezli v r. 1953 A. Puškáš a K. Cerman. V r. 1963 vytvořili direttissimu J. Ďurana, P. Hauschka a P. Pochylý (7 -), v r. 1967 ještě přímější cestu P. Pochylý a J. Unger-Zrůst.[3] Dnes k nejtěžším cestám patří "Tulák z nížin" (8 +) bratrů Coubalových a Superdirettissima ještě z r. 1973 Kysilková - Rybička - Šmíd (tehdy VI A4, dnes 9 - / 9). Největším znalcem stěny je P. Jackovič, který vylezl všech 106 známých cest a napsal o nich podrobného průvodce.

Horní část stěny, Vidlové věže a Lomnický štít.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Malý Kežmarský štít na slovenské Wikipedii.

  1. TUREK, Jakub. Szczepaňští na Kežmarský štít [online]. 15.2.2005. Dostupné online. 
  2. Vysoké Tatry - Kežmarský štít Malý Centrum - 2513 m / 29. Weberovka (VI) . [online]. tatry.nfo.sk [cit. 2013-01-21]. Dostupné online. 
  3. ĎURANA, Ján. RETRO: Superdiretissima na Malý Kežmarský štít [online]. 16.3.2013. Dostupné online. (slovensky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KROUTIL, František. Vysoké Tatry pro horolezce : průvodce. 3. [diel]. Praha: Olympia, 1977. 233 s. (česky) 
  • JACKOVIČ, Pavol. Vysoké Tatry horolezecký sprievodca - Malý Kežmarský štít. Poprad: s.n, 2006. ISBN 8096947370. (slovensky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]