Malý Kežmarský štít

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Malý Kežmarský štít
Zleva Lomnický štít, Kežmarský a Malý Kežmarský štít.
Impozantní severní stena Malého Kežmarského štítu od Brnčalky. Nazývaná i „slovenský Eiger“

Vrchol 2514,4 m n. m.
Poloha
Světadíl Evropa
Státy Slovensko Slovensko
Pohoří Vysoké Tatry
Souřadnice
Malý Kežmarský štít
Malý Kežmarský štít
Prvovýstup 1834 Ján Still
Hornina dioritygranodiority
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jako Malý Kežmarský štít je obvykle označován předvrchol Kežmarského štítu, ale jeho 900metrová severní stěna, nejvyšší v Tatrách, z něj dělá horolezecký pojem první kategorie. Z jihovýchodu je snadno dostupný, zato jeho mohutnou severní stěnou už vede přes 100 horolezeckých tras, z nichž několik má v tatranském horolezectví přelomový význam. Zimní výstupy jsou tou nejlepší přípravou na horolezecké expedice ve světových velehorách. Popularitu této stěny zvyšuje i blízkost chaty pri Zelenom plese.

Topologie[editovat | editovat zdroj]

Od Kežmarského štítu ho dělí Horná Kežmarská štrbina, od Kežmarské kopy zase Dolná Kežmarská štrbina v hřebeni Velké Svišťovky. Středem severní stěny se táhne dlouhá lávka - Německý rebrík, často využívaná k sestupu. V samotné stěně rozeznáváme několik věží, např. Kežmarskou kupu na východě, Ušatou vežu na západě a mezi nimi podél Německého žebříku Szczepańského vežu, Pavúkovu vežu (podle bratrů Pochylých, kteří se zabili při zimním sestupu Německým žebříkem) a Bocekovu vežu.

Vysokohorská turistika[editovat | editovat zdroj]

Vrchol je dostupný poměrně nenáročným terénem, např. od Huncovského štítu I, hřebenem od Sedla pod Svišťovkou II, jen s horským vůdcem.

Severní stěna s vysneženým Německým žebříkem, vpravo skupina Pyšného štítu.

Horolezectví[editovat | editovat zdroj]

Již v r. 1911 Gyula Komarnicki a Gyula Hefty vylezli v horní části stěny (nástup Něm. Žebříkem) těžkou cestu (IV - V). V r. 1929 bratři Szczepańští vylezli cestu,[1] která vede šikmo vlevo (IV). Prvovýstup celou stěnou udělal W. Stanislawski v r. 1932 (spodek VI, nahoře IV-V), pravda na dvakrát, s jinými spolulezci v dolní a horní polovině. V padesátých letech byl považován za nejtěžší zimní cestu v ČSR. Celou Stanislawského cestu, tzv. Weberovku,[2] vylezli v r. 1953 A. Puškáš a K. Cerman. V r. 1963 vytvořili direttissimu J. Ďurana, P. Hauschka a P. Pochylý (7 -), v r. 1967 ještě přímější cestu P. Pochylý a J. Unger-Zrůst.[3] Dnes k nejtěžším cestám patří "Tulák z nížin" (8 +) bratrů Coubalových a Superdirettissima ještě z r. 1973 Kysilková - Rybička - Šmíd (tehdy VI A4, dnes 9 - / 9). Největším znalcem stěny je P. Jackovič, který vylezl všech 106 známých cest a napsal o nich podrobného průvodce.

Horní část stěny, Vidlové věže a Lomnický štít.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Malý Kežmarský štít na slovenské Wikipedii.

  1. TUREK, Jakub. Szczepaňští na Kežmarský štít [online]. 15.2.2005. Dostupné online. 
  2. Vysoké Tatry - Kežmarský štít Malý Centrum - 2513 m / 29. Weberovka (VI) . [online]. tatry.nfo.sk [cit. 2013-01-21]. Dostupné online. 
  3. ĎURANA, Ján. RETRO: Superdiretissima na Malý Kežmarský štít [online]. 16.3.2013. Dostupné online. (slovensky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KROUTIL, František. Vysoké Tatry pro horolezce : průvodce. 3. [diel]. Praha: Olympia, 1977. 233 s. (česky) 
  • JACKOVIČ, Pavol. Vysoké Tatry horolezecký sprievodca - Malý Kežmarský štít. Poprad: s.n, 2006. ISBN 8096947370. (slovensky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]