Liptovské kopy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Liptovské kopy
Pohled na Kopy z Kriváně
Pohled na Kopy z Kriváně

Nejvyšší bod 2052 m n. m. (Veľká kopa)
Délka 9 km

Nadřazená jednotka Západní Tatry, dle jiných Východní Tatry

Světadíl Evropa
Stát Slovensko Slovensko
Liptovské kopy
Liptovské kopy
Povodí Belá (Váh)
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Liptovké kopy proti Kriváni
Liptovké kopy, pohled z Kôprovského štítu
(Krajný Holý vrch a Krížne proti Vysokým Tatrám
Pohled z Malolučniaku
Liptovské kopy, pohled z Temniaku

Liptovské kopy (polsky Liptowskie Kopy) je skupina vrcholů (neboli geomorfologický okrsek) v Tatrách připojený k hlavnímu hřebenu Hladkým Štítem (polsky Gładki Wierch), od kterého je oddělena sedlem Závory. Nejvyšším vrcholem je Veľká kopa (2052 m n. m.). Jde většinou o oblé, zatravněné vrcholy, v dolní části zalesněné. Vzhledem připomínají nedaleké Západní Tatry, nicméně (dle polských geografů) jsou přiřazeny do Vysokých Tater díky hřebenovému systému. Někteří slovenští kartografové mají tendenci přiřadit Liptovské kopy do Západních Tater a umísťují hranici Tater do sedla Závory, i přesto, že největší autorita mezi znalci slovenských Tater - Ivan Bohuš - je stejného názoru jako Poláci.[1]

Topografie[editovat | editovat zdroj]

Liptovské kopy oddělují Kôprovou dolinu od Tiché doliny. Boční ramena vystupující z jejich hlavního hřebene vytvářejí četná údolí:

Hlavní hřeben Liptovské Kop je orientován k jihozápadu a na jih, místy počínaje sedlem Závory (hlavní vrcholy jsou vyznačeny tučně, číselné údaje jsou nadmořská výška v m n. m.):

Z hlavního hřebene Liptovské kop mezi Veľkou kopou a Turkových sedlem odbočuje ještě jeden boční hřeben - Brdárove grapy.

Geologie a geomorfologie[editovat | editovat zdroj]

Liptovské kopy se skládají z vyvřelých hornin (žula) a metamorfovaných hornin (rula) a jednotlivých vrstev krystalických sedimentárních hornin, které patří do původní vrcholových sérií. Průkopnický geologický výzkum zde prováděl polský geolog M. Jurek v roce 1929.

Několik údolí bylo vymodelováno ledovci. V masivu se nachází několik velkých žlebů, kterými v zimě padají laviny.

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Dolní části jsou zalesněné, vyšší části jsou porostlé kosodřevinou křoviny a ještě výše je alpinská tundra. V lesích rostou borovice limba, spousta vrcholů je porostlá trávou.

Laviny[editovat | editovat zdroj]

Na Liptovských kopách, a to hlavně do Kôprové doliny, padají často velké laviny. Například lavina, která spadla v březnu 1956 z Holých vrchů do Kôprové doliny, měla objem 210 000 m3 a smetla zalesněnou plochu o velikosti cca 400 × 400 metrů. Síla proudu také srazila k zemi stromy na protějším svahu a tloušťka laviny byla 7 metrů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Liptovské kopy patřily k pastvinám obyvatel vesnic Liptova již v sedmnáctém století. Pásli na nich vesničané z vesnic Liptovská Kokava a Východná. Byly také místem, kde se dalo snadno potkat stáda koz, také tu často chodili lovci a pytláci, ještě po roce 1900 sem na lov medvědů chodili Poláci z obce Krościenko a Zakopaného. Během I. světové války se v Liptovských kopách ukrývali dezertéři a během druhé světové války v letech 1944-1945 tady přebýval oddíl slovenských a sovětských partyzánů. Velký požár zaviněný vozky ve dnech 30. října až 4. listopadu 1943 zničil asi 240 hektarů lesa a kosodřeviny.

Skupina Liptovských kop se v roce 1948 stala předmětem přísné ochrany. I přesto se tady nějakou dobu lovilo a byly tu i lovecké posedy.

Nejsou známa jména lidí, kteří jako první dobyli vrcholy patřící do skupiny Liptovských kop. S největší pravděpodobností k prvním patřili pastýři a pytláci. Mezi turisty byl první záznam pořízen v zimě:

  • na Krížne - Karol Englisch, Károly Jordán 13. ledna 1903.
  • na Veľké kopě - Józef Grabowski doprovázen pěti osobami 3. března 1912 r.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liptowskie Kopy na polské Wikipedii.

  1. Władysław Cywinski, Tatry.Podrobný průvodce, sv. 11, str. 6
  2. PARYSKI, Witold Henryk. Tatry Wysokie. Przewodnik taternicki. Część IV. Walentkowa Przełęcz – Przełączka pod Zadnim Mnichem. Warszawa: Spółdzielczy Instytut Wydawniczy „Kraj”, 1951. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. RADWAŃSKA-PARYSKA, Zofia; PARYSKI, Witold Henryk. Wielka encyklopedia tatrzańska. Poronin: Wyd. Górskie, 2004. ISBN 83-7104-009-1. 
  2. NYKA, Józef. Tatry słowackie. Przewodnik. Wyd. II. Latchorzew: Wyd. Trawers, 1998. ISBN 83-901580-8-6. 
  3. Tatry Wysokie słowackie i polskie. Mapa turystyczna 1:25 000. Warszawa: Wyd. Kartograficzne Polkart Anna Siwicka, 2005/06. ISBN 83-87873-26-8. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]


Liptovské kopy a Kôprová dolina, pohled z Hlinské doliny
Liptovské kopy a Kôprová dolina, pohled z Hlinské doliny