Červené vrchy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Červené vrchy
Czerwone Wierchy
Kresanica
Kresanica

Nejvyšší bod 2122 m n. m. (Kresanica)

Nadřazená jednotka Západní Tatry
Sousední
jednotky
Liptovské kopy, Liptovské Tatry, Kasprov vrch

Stát Polsko, Slovensko
Červené vrchy
Červené vrchy
Povodí Belá (Váh), Dunajec
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Červené vrchy - zleva: Malolučniak, Kresanica a Temniak
Pohled ze svahu Kresanice na východ. Zleva: Malolučniak, Kondratova kopa, v pozadí Vysoké Tatry
Giewont a červený hřeben Malolučniaku
Malolučniak a sedlo Małołącka Przełęcz
Severní hřeben Temniaku

Červené vrchy (polsky Czerwone Wierchy) jsou horský masiv a jeden z geomorfologických okrsků nacházející se v hlavním hřebeni Západních Tater. Prochází nimi slovensko-polská hranice. Nachází se nad údolími: Tichá dolina, Dolina Tomanowa (v Polsku), Tomanovská dolina (na Slovensku), Kondratowa, Małej Łąki a Miętusia a Kościeliska. Nejvyšší vrchol je Kresanica, 2122 m n.m.

Topografie[editovat | editovat zdroj]

Červené vrchy se skládají ze čtyř vrcholů. Od západu k východu to jsou:

Jsou rozděleny 3 sedly:

  • Mułowa Przełęcz (slovensky snad Mulové sedlo)- 2067 m n. m., mezi Temniakem a Kresanicí
  • Litvorové sedlo (polsky Litworowa Przełęcz) – 2037 m n. m., mezi Kresanicí a Malolučniakem
  • Małołącka Przełęcz – 1924 m n. m., mezi Malolučniakem a Kondratovou kopou.

Z Červených vrchů k severu odbočuje několik hřebenů. Jsou to: hřeben odbočující z Kondratové kopy, který končí na Giewontě; Červený hřeben; Kozí hřbet jako nejdelší hřeben odbočující z Temniaku přes Chudą Turnię a Upłaziańską Kopę až na Upłaziański Wierszyk. Na jižní straně odbočuje z Kresanice Rozpadlý grúň (Rozpadlý hrebeň), zatímco z Temniaku na západ vede: Wysoki Grzbiet a Tomanowy Grzbiet. Na Temniaku hlavní hřeben mění směr k jihu a od skal Stoly padá k Tomanovskému sedlu (1686 m).

Geomorfologie a příroda[editovat | editovat zdroj]

Geologické složení Červených vrchů je velmi pestré. Jádro masivu se skládá ze sedimentárních hornin (vápence a dolomity ze středního triasu) a vrcholy jsou pokryty pláštěm krystalických hornin (žula, rula). Pod vrcholy leží ledovcové kary. V masivu Červených vrchů se nalézá mnoho jeskyní, včetně největší v Tatrách:

  • Jaskinia Marmurowa
  • Jaskinia Mała w Mułowej
  • Jaskinia Miętusia
  • Śnieżna Studnia
  • Velká Sněžná jeskyně (polsky Jaskinia Wielka Śnieżna) (vchod Wielka Litworowa)
  • Jaskinia Wysoka za Siedmioma Progami.

Název Červených vrchů pochází z červeno-hnědého zbarvení jejich svahů, které jim dává rostlina zvaná sítina trojklaná (Juncus trifidus), která se na podzim a často již v polovině léta přebarví na červenou. Kromě ní jsou porostly trávou holnice dvouřadá (Oreochloa disticha) a rostlinou bika kaštanová tmavá (Luzula alpino-pilosa). Vzhledem k pestrému geologickému substrátu Červených vrchů tady rostou různorodé druhy rostliny, vyskytují se tady rostliny kalcifilní (vápnobytné) i zároveň rostliny kalcifobní (vápnobojné).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Výšku hor poprvé barometricky změřil Ludwik Zejszner v roce 1838, on také poprvé popsal jejich geologickou stavbu. Novější výzkum stavby hor později provedl Ferdinand Rabowski. V letech 1923-24 proběhl komplexní průzkum a inventarizace bohaté vegetace. Výzkum mnoha jeskyní byl zahájen v roce 1912, kdy Mariusz Zaruski pronikl v Jaskini Rozpadłej do hloubky 45 m.

V Červených vrších se páslo, a to až pod vrcholy, už v dávné minulosti. Polská strana byla součástí pastvin Hali Mała Łąka, Hali Miętusiej a Hali Upłaz.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Exponované hřebeny a vrcholy Červených vrchů poskytují po celé délce rozsáhlé výhledy. Vrcholy a hřebeny jsou relativně snadno dostupné a pro letní turisty nepředstavují technické problémy. Jsou travnaté, měkké a zaoblené, avšak končí převážně velmi prudkými, několik stovek metrů vysokými skalami, což už bylo příčinou mnoha nehod mezi turisty. Zejména v zimě a za mlhy jsou tak Červené vrchy zrádným terénem, protože riziko ztráty orientace zvyšuje riziko zabloudění při nějaké nehodě.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Czerwone Wierchy na polské Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. Tatry Zachodnie słowackie i polskie. Mapa turystyczna 1:25 000. Warszawa: Wyd. Kartograficzne Polkart Anna Siwicka, 2005/06. ISBN 83-87873-36-5. 
  2. NYKA, Józef. Tatry polskie. Przewodnik. Wyd. XIII. Latchorzew: Wyd. Trawers, 2003. ISBN 83-915859-1-3. 
  3. Jaskinie tatrzańskie [online]. [cit. 2014-11-17]. Dostupné online. (polsky)