Mřina
 Mřina | |
|---|---|
 Mřina velkonohá (Daphniphyllum macropodum) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | lomikamenotvaré (Saxifragales) |
| Čeleď | mřinovité (Daphniphyllaceae) |
| Rod | mřina (Daphniphyllum) Blume, 1827 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mřina[1] (Daphniphyllum), česky též lýkovcovník, je jediný rod čeledi mřinovité, náležející do řádu lomikamenotvaré dvouděložných rostlin. Jsou to stálezelené keře a stromy s jednoduchými listy nahloučenými na koncích větví a drobnými květy v hroznovitých květenstvích. Rod zahrnuje asi 30 druhů a je rozšířen v Asii a Australasii. Nejvíc druhů roste v tropické jihovýchodní Asii. Některé druhy jsou v zemích s teplejším klimatem pěstovány jako okrasné dřeviny, poskytují dřevo či olej nebo jsou využívány v medicíně.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Mřiny jsou dvoudomé stálezelené keře a stromy. Listy jsou jednoduché, řapíkaté, střídavé a obvykle nahloučené na koncích větví, výjimečně vstřícné nebo přeslenité. Čepel listů je tenká až kožovitá, celokrajná, se zpeřenou žilnatinou. Palisty chybějí. Květy jsou jednopohlavné, malé, pravidelné, uspořádané v úžlabních hroznech. Kalich je zvonkovitý až miskovitý, tvořený 3 až 6 laloky, nebo chybí. Koruna chybí. Samčí květy obsahují 5 až 14 tyčinek. Tyčinky jsou volné nebo na konci spojené. V samičích květech je spodní semeník, srostlý ze 2 plodolistů a neúplně rozdělený na 2 (až 4) komůrky, obsahujícími obvykle po 2 vajíčkách. Plodem je jednosemenná peckovice.[2][3]
-
Listy D. teysmannii -
Plody D. teysmannii
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Rod zahrnuje 30 až 35 druhů a je rozšířen pouze v Asii a Australasii. Areál rozšíření sahá od jižní a severovýchodní Indie, východního Nepálu a Srí Lanky přes Čínu po Japonsko a jihovýchodní Asii a dále až po Papuu Novou Guineu a Šalomounovy ostrovy. Na australském kontinentu není rod zastoupen. Nejvíce druhů se vyskytuje v tropické jihovýchodní Asii. V Číně roste 10 druhů. Mřiny nejčastěji rostou v horských lesích, na travnatých pláních a křovinách v nadmořských výškách od 300 do 4000 metrů.[2][3]
Taxonomie
[editovat | editovat zdroj]Čeleď Daphniphyllaceae je v současné taxonomii řazena do řádu Saxifragales. Nejblíže příbuznými skupinami jsou čeledi zmarličníkovité (Cercidiphyllaceae) a vilínovité (Hamamelidaceae).[4]
V minulosti nebylo zařazení této čeledi jednoznačné. Cronquist i Tachtadžjan řadili čeleď Daphniphyllaceae do samostatného řádu Daphniphyllales v rámci podtřídy Hamamelidae. V jiných systémech byl rod vřazen např. do čeledi Euphorbiaceae (Bentham & Hooker) nebo do řádu Buxales (Dahlgren).
Obsahové látky
[editovat | editovat zdroj]Všechny druhy mřiny obsahují alkaloidy ze skupiny dafnifylinu, odvozené od triterpenu skvalenu. Z dalších alkaloidů jsou přítomny yuzurin a dafnilakton. Z listů mřiny velkonohé byly dále izolovány iridoidní glukosidy asperulin a dafnylosid. Semena jsou bohatá na bílkoviny a tuky a neobsahují škrob.[2]
Zástupci
[editovat | editovat zdroj]- mřina himálajská (Daphniphyllum himalense), též lýkovcovník himálajský
- mřina velkonohá (Daphniphyllum macropodum), též lýkovcovník velkonohý[5][6][7]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Některé druhy jsou pěstovány jako okrasné dřeviny a existují i zahradní kultivary např. s různě variegátními listy. Pro mřinu velkonohou (D. macropodum) je udávána minimální zóna odolnosti 8 (v některých případech až zóna 7) a je možno ji pěstovat v teplejších oblastech Evropy. Pěstuje se též druh D. teysmannii.[8] Dřevo některých druhů (D. macropodum, D. paxianum) je v Číně používáno např. k výrobě nábytku. Olej ze semen D. calycinum slouží k výrobě mýdla a jako mazadlo. Kořeny a listy mají význam v čínské medicíně.[3]
Mřina velkonohá je vysazena v Pražské botanické zahradě v Tróji.[6]
-
Mřina velkonohá v Japonsku -
D. teysmannii v Japonsku
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
- ↑ a b c KALKMAN, C. et al. Flora Malesiana. Vol. 13. Leiden, Niederlands: Foundation Flora Malesiana, 1997. Dostupné online. ISBN 90-71236-33-1. (anglicky)
- ↑ a b c MIN, Tianlu; KUBITZKI, Klaus. Flora of China: Daphniphyllaceae [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Dendrologie online [online]. Dostupné online.
- ↑ a b Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-15.
- ↑ Biolib [online]. Dostupné online.
- ↑ HATCH, Laurence C. Cultivars of woody plants. Volume I A-G. Raleigh, USA: TCR Press, 2007. ISBN 978-0-9714465-0-2. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Daphniphyllum na Wikimedia Commons 
Taxon Daphniphyllum ve Wikidruzích- Angiosperm Phylogeny
- Flora of China: Daphniphyllaceae
- The Families of Flowering Plants: Daphniphyllaceae Archivováno 3. 1. 2007 na Wayback Machine.
