Ménagerie du Jardin des plantes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Voliéra

Ménagerie du Jardin des plantes (česky doslovně Zvěřinec Botanické zahrady) je zoologická zahrada v Paříži. Nachází se v parku Jardin des plantes v 5. obvodu. Jedná se o nejstarší zoologickou zahradu ve Francii a po zoo v Schönbrunnu o nejstarší veřejnou zahradu na světě.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Rozkládá se na ploše 5,5 ha a zahrnuje zhruba čtvrtinu rozlohy Jardin des plantes v severní části mezi ulicemi Rue Cuvier na severozápadě a Quai Saint-Bernard na severovýchodě. Zahradu spravuje Muséum national d'histoire naturelle. Veřejnosti představuje asi 1100 zvířat jako 270 savců 50 druhů, 330 ptáků 80 druhů, 200 plazů 50 druhů a 200 obojživelníků 10 druhů. K nim lze rovněž připočíst na 1200 bezobratlých 50 druhů.

Ze savců jsou zde např. kůň Převalského, orangutan, kamzík bělák, takin, malé šelmy, hlodavci, z ptáků jsou zastoupeni např. supi, sovy, stejně jako bažant a některé druhy brodivých ptáků (kolpík, ibis, jeřáb), mnoho plazů (včetně přes 100 let starých želv obrovských), obojživelníci a hmyz.

Slon Hans ukořistěný roku 1795 francouzskou armádou

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zvěřinec byl oficiálně otevřen 11. prosince 1794 z iniciativy Bernardina de Saint-Pierre, profesora zoologie v Muséum national d'histoire naturelle, po přesunu zvířat z královského zvěřince ve Versailles a z Raincy (patřícího vévodovi orleánskému) ve dnech 26. dubna 1794 a 27. května 1794 a přesunu zvířat z jarmarků a soukramých zvěřinců a cirkusů od listopadu 1793.

Během své historie se zde představilo mnoho druhů zvířat, včetně první žirafy ve Francii (1826), slona, hrocha, medvěda hnědéholedního nebo tuleňů.

Levhart čínský

Při obléhání města během Pařížské komuny (1871) však byla zvířata snědena Pařížany. Během 19. a počátku 20. století bylo pro zvířata postaveno mnoho výběhů a klecí, na svou dobu moderních: medvědinec (1805), pavilony býložravců (1804-1812), šelem (1817-1821), opic (1835-1837), plazů a obojživelníků (1870-1874), klece pro dravé ptáky (1820-1825), bažantnice (1881) nebo bazén pro lachtany (1882).

Nejúspěšnější z nich byla pravděpodobně velká voliéra postavená roku 1888 pro světovou výstavu 1889, která se doposud používá. V polovině 20. století byla zdejší zoo zastíněna modernějšími zoologickými zahradami (Zoo Vincennes, Parc de Thoiry), pro nedostatek prostředků neprobíhaly prakticky žádné rekonstrukce. Zvířata žila v nevyhovujících zařízeních, často stísněných a trpěla. Od počátku 80. let však probíhala postupná obnova a byla založena koncepce na orientaci malých a středně velkých druhů zvířat, která jsou málo známá nebo ohrožená. Větší savce (slony, žirafy, lvy, tygry, gorily, šimpanze, medvědy) nebylo možné udržovat ve správném stavu a v centru Paříže nebylo možné zvětšit plochu zoo, proto byla tato zvířata postupně od 70. let přesunuta do jiných zařízení.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ménagerie du Jardin des plantes na francouzské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]