Ibis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxIbis
alternativní popis obrázku chybí
ibis posvátný (Threskiornis aethiopicus)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád veslonozí (Pelecaniformes)
Čeleď ibisovití (Threskiornithidae)
Podčeleď ibisové (Threskiornithinae)
Poche, 1904
Sesterská skupina
kolpíci (Plataleinae)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
O hudební skupině pojednává článek Ibis (hudební skupina).

Ibis je české pojmenování pro všech 12 rodů ptáků podčeledi ibisi (nebo také ibisové) patřící do čeledi ibisovitých, která je nově zatříděna do řádu veslonohých. Druhou sesterskou podčeledi jsou kolpíci.

Na prvý pohled je rozdíl mezi ibisy a kolpíky ve tvaru jejích zobáků, ibisi ho mají tenký, dlouhý a směrem dolů mírně srpovitě zahnutý, kolpíci mají konec dlouhého zobáku lopatkovitě rozšířen.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Ibisi jsou ptáci velcí až 110 cm a vážící až 4,5 kg. Sexuální dimorfismus se projevuje pouze ve velikosti, samci bývají větší. Jejich peří je barvy bílé, černé, šedě hnědé nebo je zbarveno šarlatově, u dospělců mívají tmavší barvy kovový lesk. Na hlavě a krku bývají některé druhy neopeřené a jsou tam patrny kožovité záhyby. Oči umožňují binokulární vidění. Na spodní čelisti mají vyveden vývod žlázy odvádějící nadbytečnou sůl získanou při krmení ve slané vodě. Mají nefunkční hlasivky, většinou vydávají zvuky jen klapáním zobáku.

Mají silná a dlouhá křídla, jejich rozpětí dosahuje až 120 cm, naopak ocas mají krátký. Také nohy mají dlouhé, jen do poloviny délky opeřené, mezi prsty mají plovací blány. Létají ve velkých hejnech kde dokáži dobře plachtit, za letu mají krk natažen.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Ptáci se živí drobnější živočišnou stravou kterou sbírají z plytkých vod svým dlouhým zobákem, jsou to např. drobné rybky, korýši, plži, žáby i hmyz a kroužkovci. Druhy žijící daleko od vody loví na vlhkých loukách i obdělávaných polích hlavně hmyz a drobné savce, ostrým zobákem je vybírají i zpod povrchu půdy.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí ve velkých koloniích, často i s příbuznými ptáky. Jsou sezónně monogamní, po nezbytných námluvách ustaví pár a společně stavějí hnízdo, střídají se též při sezení na 2 až 5 vejcích i krmení neopeřených mláďat. Ta se líhnou po 3 až 4 týdnech, hnízdo opouštějí v závislosti na druhu za 6 až 8 týdnů.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Ibisi žijí hlavně v subtropech nebo v tropech na obou polokoulích. Až na výjimky obývají nejčastěji bažinatá prostředí u vnitrozemských nebo brakických vod širokých říčních ústí, mořských lagun a mangrovů. Do České republiky, kde žádný nehnízdí, výjimečně zalétá ibis hnědý.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Podčeleď ibisi se dělí do 12 recentních rodů s 26 druhy. Všechny rody nesou české jméno ibis.

Podle IUCN jsou ibis skalní a ibis běloramenný považováni za kriticky ohrožený, ibis čínský za ohrožený a ibis jihoafrický za zranitelný druh.

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

V evropských zoo bylo historicky chováno 20 z 26 druhů. Jedná se tedy o všechny druhy s výjimkou šesti: ibise menšího, ibise dlouhoocasého, ibise lesního, ibise tmavého, ibise běloramenného a ibise obrovského. V evropských zoo již není chován také např. ibis bradavičnatý (prvně v Evropě odchován 1967 ve Frankfurtu nad Mohanem, do 1986 chován taky v Zoo Praha).[1] V současné době (stav jaro 2020) je chováno 15 druhů.[2] Stejný údaj platí dlouhodobě, např. na podzim 2018[3] i v roce 2011.[1] Nejvíce zastoupeni jsou ibis posvátný a ibis rudý (v takřka 200 zoologických zařízení). Ve více než 100 evropských zoo se pak nachází také jinak v přírodě kriticky ohrožený ibis skalní. Ostatní druhy jsou ale v chovech spíše raritní záležitostí.[3]

Největší kolekci ibisů z evropských zoo – celkem deset druhů – mají v Zoo Praha.[2] Devět druhů chovají ve francouzském zařízení Parc des Oiseaux ve Villars-les-Dombes. Osm druhů je chováno v další české zoo Zoo Plzeň a Weltvogelparku Walsrode v Německu.[2][4]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Zoo Praha patří mezi přední evropské chovatele ibisů. Na jaře 2020 chovala nejvíce druhů ze všech evropských zařízení.[2]

Na konci roku 2017 se v její kolekci nacházelo celkem osm druhů[5]. V průběhu roku 2018 pak přibyl ještě ibis madagaskarský.[6][4] Na konci roku 2018 bylo v Zoo Praha chováno devět druhů v počtu 82 jedinců. V roce 2018 byla odchována mláďata u čtyř druhů.[7] V únoru 2020 byl dovezen ibis americký.[8] V březnu 2020 tak zoo chovala těchto deset druhů[2]:

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b VAIDL, Antonín. Ibisové. Trojský koník. 2011, čís. 2, s. 26–29. 
  2. a b c d e www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. 
  3. a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-10-23]. Dostupné online. 
  4. a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. 
  5. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2017
  6. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. 
  7. Výroční zpráva 2018. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. (česky) 
  8. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. 
  • ROBERSON, Don. Threskiornithidae [online]. Don Roberson, Creagrus, Monterey Bay, CA, USA [cit. 2013-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-23. (anglicky) 
  • Threskiornithidae [online]. Birds and birding in India, IN [cit. 2013-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  • A-Z Animals: Ibis [online]. Laureate Online Education, University of Liverpool, GB [cit. 2013-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Other Free Encyclopedias, Animal Life Resource: Threskiornithidae [online]. NET Industries, Kingston, Ontario, CA [cit. 2013-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Checklist of the Birds of Paraguay: Threskiornithidae [online]. Fauna Paraguay, Asunción, PY [cit. 2013-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  • CLEMENTS, J. F.; SCHULENBERG, T. S.; ILIFF, M. J. et al. The eBird/Clements checklist of birds of the world: Version 6.7 [online]. Cornell University, Lab of Ornithology, Ithaca, NY, USA, rev. 2012 [cit. 2013-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  • IUCN Red List of Threatened Species [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2012 [cit. 2013-06-02]. Dostupné online. (anglicky)