Ibis skalní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxIbis skalní
alternativní popis obrázku chybí
Ibis skalní
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádbrodiví a pelikáni (Pelecaniformes)
Čeleďibisovití (Threskiornithidae)
Rodibis (Geronticus)
Binomické jméno
Geronticus eremita
(Linnaeus, 1758)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Geronticus eremita

Ibis skalní (Geronticus eremita) je vzácný pták z čeledi ibisovitých.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Obývá neúrodné, suché, skalnaté krajiny. Dorůstá 70–80 cm a je celý leskle černý s neopeřenými lícemi a čelem a dlouhým, růžovým, na konci směrem dolů zahnutým zobákem. Hnízdí v koloniích na skalních útesech, kde si staví jednoduché hnízdo z větví, do kterého následně klade 2–3 vejce. Živí se zejména plazy, hmyzem a jinými malými živočichy.

V minulosti ibis skalní obýval Střední východ, sever Afriky a jih Evropy, podle fosilií zde navíc žil již před 1,8 miliony lety. V Evropě byl zcela vyhuben zhruba před 300 lety a v současné době je řazen do kategorie kriticky ohrožených druhů. Jeho volně žijící populace je dnes odhadována na 500 jedinců v jižním Maroku a méně než 10 dalších v Sýrii, kde byl jeho výskyt nově objeven teprve v roce 2002. Stále se přitom jedná o ubývající druh, a to i přes nedávno prováděné reintrodukční programy v Turecku, Rakousku, ve Španělsku a v severním Maroku.

Důvody dlouhodobého úpadku početnosti tohoto druhu nejsou stále objasněny, je však jisté, že v posledních letech mohl za rychlé ztráty celých kolonií zejména lov, ztráta přirozeného biotopu a otrava pesticidy.

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

V Evropě je chován ve více než 120 zoo (stav k podzimu 2018). V Česku se jedná o následujících pět zařízení:[2]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Tento druh je v Zoo Praha chován od roku 1985. První úspěšný odchov se podařil v roce 1992. Úspěšný chov byl přerušen ničivou povodní v roce 2002, která zasáhla dolní část zoo. Ibisové byli evakuováni, což pro ně ale znamenalo silný stres, který většina jedinců nepřežila. V roce 2004 byla otevřena nová voliéra Africké skály, jejímiž hlavními obyvateli se stali právě ibisové skalní.[3] Tam se také podařilo obnovit úspěchy z předchozích let. První odchovy po nucené pauze byly zaznamenány v roce 2006.[4]
Na počátku března 2016 došlo pod tíhou sněhu k protržení voliéry Africké skály a k následnému úniku 18 ibisů skalních.[5] Všichni byli postupně s pomocí veřejnosti odchyceni.[6] Celá akce vyvolala velkou intenzitu zájmu lidí, a proto byla následně využita i k netradiční a neplánované reklamní kampani Ibis do zoo. Odchycení ibisové byli dočasně umístěni ve voliéře u dolního vchodu. Do své původní voliéry byli po její nutné opravě navráceni v listopadu roku 2016.[7] Více viz Úlet ibisů skalních z pražské zoologické zahrady.

V roce 2016 se tedy nepodařilo odchovat žádné mládě.[8] V roce 2017 se však již situace vrátila do normálního stavu a podařilo se odchovat 13 mláďat, takže na konci roku bylo v Zoo Praha chováno 31 těchto ptáků.[9] Ke konci roku 2018 bylo chováno 25 jedinců.[10] V květnu 2019 se vylíhla další dvě mláďata.[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Northern Bald Ibis na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-10-23]. Dostupné online. 
  3. Voliéry pod skalou. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-10-23]. 
  4. Ibis skalní - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2018-10-23]. Dostupné online. 
  5. Patnáctý ibis z pražské zoo se chytil do vystřelovací sítě. Zbývají tři. iDNES.cz [online]. 2016-03-07 [cit. 2018-10-23]. Dostupné online. 
  6. Operace ibis skončila. Pražská zoo už má zpátky všechny opeřence, posledního chytili v Řeporyjích. Aktuálně.cz. 2016-03-13. Dostupné online [cit. 2018-10-23]. 
  7. Pražští ibisové jsou zpátky ve voliéře, ze které na jaře ulétli. Síť nahradilo pletivo z oceli. Aktuálně.cz. 2016-11-04. Dostupné online [cit. 2018-10-23]. 
  8. Výroční zpráva Zoo Praha 2016 [online]. Zoo Praha [cit. 2018-10-23]. Dostupné online. 
  9. Výroční zpráva Zoo Praha 2017 [online]. Zoo Praha [cit. 2018-10-23]. Dostupné online. 
  10. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  11. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-06-07]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]