Luisa Landová-Štychová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Luisa Landová-Štychová
Luisa Landová-Štychová
Luisa Landová-Štychová

Poslankyně Revoluč. nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920

Poslankyně Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1923
Ve funkci:
1925 – 1929
Stranická příslušnost
Členství nár. soc.
Soc. sjednocení
KSČ

Narození 31. ledna 1885
Ratboř
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 31. srpna 1969 (ve věku 84 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profese politička
Ocenění Řád republiky
Řád práce
Commons Kategorie Luisa Landová-Štychová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luisa Landová-Štychová, též Louisa Landová-Štychová, rozená Vorlíčková (31. leden 1885 Ratboř[1][2]31. srpen 1969 Praha), byla česká novinářka, popularizátorka vědy a průkopnice feminismu a politička. Zasedala v československém parlamentu jako poslankyně za Československou stranu národně socialistickou, později za Socialistické sjednocení a Komunistickou stranu Československa.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a anarchistická léta[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako Aloisie Vorlíčková v rodině majitele koloniálu a pekařství. V mládí se dostala do konfliktu s otcem, když odmítla v Ratboři převzít jeho obchod a místo toho vstoupila plně do víru dělnického hnutí. Mění si jméno na Landová (což bylo rodné jméno její babičky), seznamuje se s anarchistickým hnutím a v něm též s Ing. Jaroslavem Štychem (18811941), s nímž po svatbě v roce 1912 sdílela nejen názory a osudy politické, ale i zájem o astronomii.

Politicky na sebe poprvé upozornila v září 1907 účastí na antimilitaristických protestech českých anarchistů. Vstupuje do České anarchistické federace, ale více známou se stala až po roce 1912, kdy vystupuje s na svou dobu radikálně feministickými názory. Na jedné takové přednášce (na téma Manželství, rodina a volná láska) kritizovala rodinu jako oporu kapitálu, militarismu a klerikalismu. Ač sama vdaná, považovala manželství za projev soukromého vlastnictví, kritizovala rovněž postavení ženy v domácnosti.[3] Byla tak vlastně první, kdo v českém anarchistickém hnutí nadhodila ženskou otázku. Její tehdejší názory může považovat za prehistorii anarchofeminismu.

V roce 1913 zakládá s manželem Svaz socialistických monistů, ateistickou organizaci napojenou na sociální demokracii. Jejím předsedou byl filozof F. V. Krejčí.[4] Spolek neměl dlouhého trvání. Za první světové války byl zakázán, nicméně jeho činnost prakticky nadále pokračovala ve spolku Sdružení dělnických abstinentů a poté v Astronomickém kroužku.[5]

Ideové tříbení v anarchistickém hnutí dospělo až k pokusu o založení politické strany. Část anarchistů si uvědomovala dosavadní omezené možnosti politického boje. Z podnětu Bohuslava Vrbenského byla proto v dubnu 1914 založena Federace českých anarchokomunistů, v němž se výrazně angažovala také Landová-Štychová.

Slibný vývoj narušila válka. Někteří anarchisté byli uvězněni (Václav Draxl na 10 let), jiní museli narukovat na vojnu (Bohuslav Vrbenský, Stanislav Kostka Neumann), další, mezi nimi manželé Štychovi, byli dáni pod policejní dohled.

Nicméně Astronomický kroužek navázal skrze J. Štycha spojení s Maffií a další aktivita anarchistů na sebe nenechala dlouho čekat. V květnu 1917 vytvořil Astronomický kroužek důvěrnický sbor, záhy přeměněný na dělnickou radu, kde se sešli anarchisté se sociálními demokraty i národními sociály. Za anarchokomunisty byla jedou z mluvčích také Landová-Štychová.

Spolupráce s národními socialisty a role Landové-Štychové v událostech roku 1918[editovat | editovat zdroj]

Po návratu Vrbenského v lednu 1918 z internace se spolupráce s národními socialisty ještě prohloubila. Na anarchokomunistické konferenci 3. února 1918 v Duchcově padlo rozhodnutí o úplném sloučení s touto stranou. Jednáním s národními socialisty byla pověřena mimo jiné také Landová-Štychová. Ke spojení došlo na sjezdu 30. března1. dubna 1918. Pro anarchokomunisty byly v České socialistické straně (ČSS) (jak se národně sociální strana přejmenovala) rezervovány tři posty ve výkonném výboru.

Landová-Štychová se zapojila jako členka výboru Socialistické rady do přípravy generální stávky 14. října 1918. Původně mělo jít o pouhou demonstraci proti vývozu potravin, ale díky akčnímu výboru (za ČSS zde byli Landová-Štychová, Emil Franke a Jiří Stříbrný, který upravil prohlášení koncipované Františkem Soukupem se stávka změnila v masový projev touhy po nezávislosti. Na návrh Landové-Štychové se v prohlášení otevřeně mluvilo o Republice československé – jednalo se o první proklamaci Československa jako republiky.[6]

Poslankyní Československé socialistické strany[editovat | editovat zdroj]

V letech 1918-1920 zasedala za československé socialisty (pozdější národní socialisté) v Revolučním národním shromáždění, kam se dostali dva zástupci bývalých anarchokomunistů – Theodor Bartošek a Luisa Landová-Štychová. V parlamentních volbách v roce 1920 mandát obhájila, přičemž po těchto volbách k této skupině bývalých anarchokomunistů přibyli Bohuslav Vrbenský a Václav Draxl. Vrbenský krom toho zastával v Kramářově vládě post ministra zásobování.[7][8][9]

V tomto volebním období proslula především jako navrhovatelka zákona na zrušení potratových paragrafů z roku 1852. Přitom se dostala do polemiky s MUDr. Annou Honzákovou, která v tisku jako lékařka její návrh nepodpořila. Zpočátku se cítili bývalí anarchokomunisté v ČSS dobře. Strana pod jejich vlivem zradikalizovala svůj program, přihlásila se k socialismu, neodmítala revoluční cestu a utlumila svůj předchozí nacionalismus a antisemitismus. Landová-Štychová v té době usilovala o přijetí nového zákona, legalizujícího potraty. Zákon však neprošel a vzbudil v konzervativních vrstvách společnosti značnou nevoli.

Rozpory však brzy vypluly na povrch. Sama Landová-Štychová se vyjádřila, že je „obětí psát do Českého Slova“, které bylo dle názoru anarchistů měšťáckým a protisocialistickým listem.[10]

Mezi starými národními socialisty a anarchokomunistickým křídlem se lišily názory o socialistické revoluci, o přístupu k sovětskému Rusku i o spolupráci s dalšími českými socialistickými stranami. Landová-Štychová hájila úzkou spolupráci se soc. dem. levicí a veřejně dávala nejvíce najevo obdiv k ruské revoluci. Proto ji také rozhořčil postup státních orgánů ke generální stávce v prosinci 1920.

Landová-Štychová, stejně jako ostatní bývalí anarchokomunisté odmítla snahu strany o revizi programu z roku 1918 a dokonce k návratu k původnímu názvu (národní socialisté). Radikální postoj s ní sdílela zejména čs. soc. mládež. Nakonec se podařilo úsilí vedení strany zvrátit. V programové komisi k IX. sjezdu ČSS zasedla jak Landová-Štychová, tak též Bohuslav Vrbenský.

Rozpory však existovaly i uvnitř anarchokomunistického křídla – hlavně v otázce, do jaké míry se hlásit či nehlásit k sovětskému Rusku a III. internacionále. Landová-Štychová se v té době už prakticky s ruskou revolucí ztotožnila.[11] Rozhodný konflikt v ČSS byl jen otázkou času.

Luisa Landová-Štychová a vyloučení Vrbenského frakce ze strany v roce 1923[editovat | editovat zdroj]

Velkou pozornost veřejnosti vzbudilo vytvoření Přípravného výboru proletářské jednoty pro Velkou Prahu a Rady nezaměstnaných. Vytvořili ji komunisté a sociální demokraté, přidala se k nim ovšem také Landová-Štychová, která dokonce 14. listopadu 1922 vedla deputaci Rady nezaměstnaných na pražskou radnici. Vedení ČSS jednání Landové-Štychové odsoudilo (nežádala je totiž o svolení předem, ale až dodatečně). Dalo jí ultimátum – buď opustí Přípravný výbor, nebo stranu. Landová-Štychová se podrobila, pozice anarchokomunistů v ČSS slábly.

Úplný rozchod se stranou nadešel o několik měsíců později. Během hlasování o zákonu na ochranu republiky dne 7. března 1923 pro něj zvedli ruku všichni poslanci ČSS kromě čtyř bývalých anarchokomunistů. Všichni byli vzápětí vyloučeni ze strany – Landové-Štychové a Vrbenskému bylo mimo jiné vytýkáno svolávání schůzek opozičníků po bytech. Tato skupina pak posléze přestoupila do nové politické formace nazvané Socialistické sjednocení. V červnu 1923 byli všichni zbaveni poslaneckých mandátů. Poslanecké křeslo po Landové-Štychové získal Jan Záhorský.[9]

Na křižovatce. Léta 1923-1925[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Nezávislá socialistická strana dělnická.
Související informace naleznete také v článku Socialistické sjednocení.

Vyloučení anarchokomunisté utvořili Nezávislou socialistickou stranu dělnickou (NZS). Navázali úzkou spolupráci s Neodvislou radikální socialistickou stranou a posléze utvořili Socialistické sjednocení, které se ale už na svém I. sjezdu v roce 1924 rozpadlo.

Landová-Štychová stála i v NZS na levém křídle, opírajíc se o mládežnické hnutí a skauty (byla ostatně náčelnicí Skautek-socialistek). Usilovala o úzkou spolupráci s KSČ a blízká jí byla i Komunistická internacionála. V květnu 1923 byla delegátkou na sjezdu II. internacionály (propagovala tu spojení s III. internacionálou), v září 1923 se v obecních volbách dostal Bohuslav Vrbenský do pražského zastupitelstva, brzy však přenechal funkci Landové-Štychové, která tu hospitovala v klubu KSČ. Vrátila se také do Rady nezaměstnaných a stala se funkcionářkou Mezinárodní dělnické pomoci.

V červnu 1925 byli nezávislí socialisté po delší spolupráci během oslav MDŽ, 1. máje atp. přijati do KSČ. O přijetí rozhodl definitivně 3. sjezd KSČ v září 1925.[12][13] Žádost podepsala též Landová-Štychová jako I. místopředsedkyně, která už delší dobu prosazovala sloučení asi nejdůrazněji. Členkou KSČ zůstala až do smrti.

Komunistická poslankyně a spolková činitelka[editovat | editovat zdroj]

V letech 19251929 byla Landová-Štychová poslankyní parlamentu za komunistickou stranu.[7] Ve třicátých letech figurovala v mnoha komunistických spolcích (a spolcích pod komunistickým vlivem). Byla členkou Svazu proletářských bezvěrců, místopředsedkyní (v letech 19281931) Mezinárodní dělnické pomoci (předsedou byl Zdeněk Nejedlý), předsedkyní Rudé pomoci. Po zákazu jak dělnické, tak rudé pomoci (1932) pracovala v nástupnickém spolku Vzájemnost (zal. 1936), který nahradil Mezinárodní dělnickou pomoc, a Solidarita (zal. 1935).[14]

Vystupovala jako aktivní anfifašistka, pomáhala německým levicovým emigrantům, kteří našli azyl v Československu, zvláště coby místopředsedkyně Antifašistického výboru (předsedou byl opět Zdeněk Nejedlý). Iniciovala též zakládání výborů pro pomoc španělským antifašistům během občanské války.

Závěr života[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1945 politická činnost Landové-Štychové ustupuje do pozadí. Zato však vzrostla její aktivita v Československé astronomické společnosti, u jejíž kolébky kdysi stála spolu se svým manželem, Ing. Jaroslavem Štychem. Již ve dvacátých letech se manželé Štychovi zasazovali za postavení Štefánikovy hvězdárny na Petříně.[15] Po květnové revoluci v roce 1945 se Luisa Landová-Štychová stala místopředsedkyní výboru Československé astronomické společnosti a po ustavení Československé astronomomické společnosti při ČSAV v roce 1959 byla jmenována její čestnou členkou. Dlouhá léta byla členkou redakční rady časopisu Říše hvězd, a když v době restrikce časopisů v padesátých letech měl být zastaven i tento jediný český astronomický časopis, pomohla svojí autoritou k jeho udržení.[16]

Luisa Landová-Štychová vycházela z marxistických pozic a astronomii považovala za jeden ze základních kamenů tzv. vědeckého světového názoru. Stala se vášnivou propagátorkou popularizace astronomie v různých společenských organizacích, kde většinou zastávala významné funkce;[17] od r. 1952 byla místopředsedkyní Československé společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Publicistická činnost[editovat | editovat zdroj]

Landová-Štychová přispívala už od mládí do anarchistického tisku (Zádruha, po válce Červen vydávaný S.K.Neumannem), poté do Českého slova, později do tisku komunistického. Krom toho je autorkou několika brožur, z nichž některé prezentující její názory na ženskou otázku. (Sociálně revoluční význam 14. října 1918, Žena v manželství. Právní postavení čsl. občanek v manželství podle dosud plat. občan. zákonů rakouských, 1923), Výchova dětí v bezvěrecké rodině 1947, Astronomie v boji s Vatikánem 1951 aj.)

Citace[editovat | editovat zdroj]

Národně demokratické listy mně vytýkají, že na svých schůzích mluvím o Rusku sympaticky, že s úctou mluvím o Leninovi. Ano, poněvadž jsem hrdá na to, že to byl slovanský člověk, který měl odvahu přejít od slov k činům… Mám úctu k těm 70 000 školám, které sovětské Rusko během jednoho roku postavilo, aby dalo lidu vzdělání. Mám úctu k tomu sovětskému Rusku, které dalo zařídit carské a knížecí paláce pro proletářské rodičky. (České slovo 5. 1. 1920)[23]
Socialismus není pro mne volebním heslem. Angažovala jsem se pro jednotnou frontu již před převratem a zůstala jsem věrna této myšlence. Nezáleží na tom, budeme-li nazváni zrádci nebo poražení. Půjdou po nás jiní, kteří jednotnou frontu uskuteční. (17. 11. 1922 při jednání Československé socialistické strany)[24]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Cenu Františka Nušla na rok 1949 udělila Luise Landové-Štychové XXXII. řádná valná hromada Československé společnosti astronomické dne 29. dubna 1950, a to za její zásluhy o rozkvět popularizace astronomie mezi pracujícím lidem a za její vskutku veliké zásluhy o hmotný i kulturní rozmach Československé společnosti astronomické, jakož i za trvalé a důsledné plnění odkazu Ing. Jaroslava Štycha, zakladatele uvedené společnosti. Peněžitou částku, která byla s cenou spojena, předala laureátka zájmovému kroužku Československého svazu mládeže, který se ustavil v rámci astronomické společnosti.[19]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Ratboř
  2. Národní shromáždění. Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí. [s.l.]: Státní tiskárna, 1928. 1315 s. Dostupné online. S. 1303. (česky) 
  3. O. SLačálek: Ženy v českém anarchistickém hnutí do první světové války. Přímá cesta 4/2003, s.29
  4. KREJČÍ, F. V. Světový názor náboženský a moderní: [dle přednášek pořádaných Svazem socialistických monistů]. 2. vyd. Praha: A. Svěcený, 1914. 82 s. cnb000596085.
  5. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 251-252. (česky) 
  6. J. Galandauer: Bohumír Šmeral 1914-1941. Praha 1986, s.178
  7. a b Luisa Landová-Štychová [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-07]. Dostupné online. (česky) 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-07]. Dostupné online. (česky) 
  9. a b jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-07]. Dostupné online. (česky) 
  10. J. Tůma: Na cestě ke komunistické straně. Ústí nad Labem 1975, s.44
  11. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 755-756. (česky) 
  12. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 397. (česky) 
  13. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 761. (česky) 
  14. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 723. (česky) 
  15. KADAVÝ, František. 80 let Luisy Landové-Štychové. Říše hvězd. Populárně vědecký astronomický časopis. Ročník 46 (1965). Číslo 1. Strana 16.
  16. F. K.: Luisa Landová-Štychová zemřela. Říše hvězd. Populárně vědecký astronomický časopis. Ročník 50 (1969). Číslo 12. Strana 235.
  17. F. K.: Luisa Landová-Štychová zemřela. Říše hvězd. Populárně vědecký astronomický časopis. Ročník 50 (1969). Číslo 12. Strana 235.
  18. Cena Františka Nušla. Astronomický informační server astro.cz [online]. [cit. 2017-06-26]. Dostupné online. 
  19. XXXII. řádná valná hromada Československé společnosti astronomické. Říše hvězd. Populárně vědecký astronomický časopis. Ročník 31 (1950). Číslo 6. Strana 145–147.
  20. Malá československá encyklopedie. 3. svazek (I–L). Praha : Academia, 1986. 903 s. cnb000125650. S. 715.
  21. Malá československá encyklopedie. 3. svazek (I–L). Praha : Academia, 1986. 903 s. cnb000125650. S. 715.
  22. Pamětní kniha obce Ratboř II (1945-1997) [1] Archivováno 19. 12. 2007 na Wayback Machine
  23. J. Tůma, c.d., s.79
  24. J. Tůma, c.d., s.97

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KADAVÝ, František. 80 let Luisy Landové-Štychové. Říše hvězd. Populárně vědecký astronomický časopis. Ročník 46 (1965). Číslo 1. Strana 16. [Celé číslo je dostupné online.]
  • KOVÁŘ, Štěpán Ivan. Kosmická proletářka Luisa Landová-Štychová. Sezimovo Ústí: Hvězdárna Františka Pešty, 2015. 40 stran. ISBN 978-80-260-8966-7.
  • Pavel Marek: Komunistická strana Československa. In: Politické strany I (1861-1938). Brno : Doplněk 2005, s.711-746. ISBN 80-7239-178-X
  • Pavel Marek: Čeští anarchokomunisté. In: Politické strany I (1861-1938). Brno : Doplněk, 2005, s.747-762. ISBN 80-7239-178-X
  • J. Tůma: Na cestě ke komunistické straně. Ústí nad Labem 1975.
  • Eva Uhrová: Anna Honzáková a jiné dámy, Praha 2012, 978-80-260-3152-9
  • R. Wohlgemuthová: Příspěvek k dějinám českého anarchistického hnutí 1900-1914. Praha 1971.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]