Leopold Vilém von Königsegg-Rothenfels
| Leopold Vilém hrabě z Königsegg-Rothenfelsu | |
|---|---|
 | |
| Říšský vicekancléř | |
| Ve funkci: 1669 – 1694 | |
| Předchůdce | Wilderich z Walderdorffu |
| Nástupce | Gottlieb Amadeus Windischgrätz |
| Narození | 25. května 1630 Immenstadt im Allgäu |
| Úmrtí | 5. února 1694 (ve věku 63 let) Vídeň |
| Choť | Marie Polyxena z Schärffenbergu |
| Rodiče | Haug Königsegg a Marie Renáta z Hohenzollern-Hechingenu |
| Děti | Hugo František z Königsegg-Rottenfels Albrecht Eusebius Franz, Graf von Königsegg-Rothenfels Lothar von Königsegg-Rothenfels Zikmund Vilém von Königsegg-Rothenfels František Antonín von Königsegg-Rothenfels Carl Fidel Graf von Königsegg-Rothenfels Žofie z Königsegg-Rothenfelsu Maria Johanna, Gräfin von Königsegg-Rothenfels |
| Profese | politik a úředník |
| Commons | Leopold Wilhelm von Königsegg-Rothenfels |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Leopold Vilém říšský hrabě z Königsegg-Rothenfelsu (německy Leopold Wilhelm Reichsgraf von Königsegg-Rothenfels) (25. května 1630 Immenstadt – 5. února 1694 Vídeň) byl německý šlechtic, diplomat a státník ve službách Habsburků. Od mládí se uplatňoval v diplomatických službách císaře Leopolda I., v letech 1669–1694 byl vicekancléřem Svaté říše římské. Získal říšský hraběcí titul (1665) a v roce 1675 obdržel Řád zlatého rouna.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze staré šlechtické rodiny Königseggů ze Švábska, patřil k linii Königsegg-Rothenfels, která své jméno odvozovala od názvu hradu Rothenfels v jižním Bavorsku.[1][2] Narodil se jako nejstarší syn prezidenta říšského komorního soudu Huga z Königsegg-Rothenfelsu (1596–1666) a jeho první manželky Marie Renaty, rozené hraběnky z Hohenzollern-Hechingenu (1605–1637). V roce 1651 byl jmenován císařským komořím Ferdinanda III. a v roce 1653 se stal členem říšské dvorní rady.[3] Svou další kariéru spojil se službou císaři Leopoldovi I. V letech 1657–1658 jej doprovázel na korunovační cestě do Frankfurtu, dále pak do Uher a po rakouských zemích (1660). Řadu let se uplatňoval v diplomacii, byl císařským komisařem u říšského sněmu, u říšských států se snažil vyjednat finanční podporu pro válku s Turky, dále byl vyslancem v Bavorsku. V roce 1664 byl vyslán do Anglie, kde byl prvním císařským vyslancem po obnovení monarchie. Oficiálním úkolem této mise bylo oznámit úmrtí císařova mladšího bratra arcivévody Karla Josefa, fakticky ale i zde měl získat pomoc pro válku s Osmanskou říší, tato jednání ale skončila nezdarem.[4]
V roce 1666 se stal viceprezidentem říšské dvorní rady, mezitím obdržel potvrzení říšského hraběcího titulu (1665), který již předtím získal jeho otec. Nakonec byl v letech 1669–1694 říšským vicekancléřem a trvale přesídlil do Vídně. U vídeňského dvora původně patřil k méně významné frakci soustředěné kolem císařovny-vdovy Eleonory Magdaleny (k této skupině dvořanů patřil například Albrecht z Zinzendorfu).[5] V roce 1671 byl jmenován skutečným tajným radou, od roku 1676 byl členem Tajné státní konference, tj. státním a konferenčním ministrem. V souvislosti s tím také uvolnil své místo v říšské dvorní radě. Větší vliv na zahraniční politiku habsburské monarchie získal až v osmdesátých letech 17. století. V roce 1675 obdržel Řád zlatého rouna.
Zemřel ve Vídni 5. února 1694 ve věku 63 let, pohřben byl v klášteře Kempten poblíž rodových statků. Ve Vídni byl jeho sídlem Königsegg Palais v ulici Esterházygasse postavený v roce 1688 a zbořený v 19. století.[6]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil ve Vídni v roce 1658 s Marií Polyxenou ze Schärfenbergu (†1683), která se později stala dámou Řádu hvězdového kříže. Druhý sňatek uzavřel v roce 1684 s Eleonorou Francescou di San Martino, markýzou di Parella (†1706). Na druhou svatbu byl pozván i císař Leopold I., který se jí ale nezúčastnil, zastupoval jej kníže Ferdinand z Ditrichštejna, který také předal císařův svatební peněžní dar.[7] Z prvního manželství pocházelo sedm synů a čtyři dcery (všechny děti se narodily ve Vídni).
- 1. Hugo František (1660–1720), biskup v Litoměřicích 1711–1720
- 2. Zikmund Vilém (1663–1709), říšský dvorní rada, císařský vyslanec v Anglii (1690) a Dánsku (1691–1697)
- 3. Kristina (*1665, zemřela v dětství)
- 4. Arnošt Bedřich (*1666, zemřel v dětství)
- 5. Albrecht Eusebius (1669–1736), císařský komoří
- 6. František Antonín (1672–1744), velkopřevor Maltézského řádu v Českém království 1738–1744
- 7. Josef Lothar (1673–1751), polní maršál císařské armády, prezident dvorské válečné rady, diplomat
- 8. Anna Sofie (1674–1727), ∞ 1690 Prosper Ferdinand kníže z Fürstenbergu (1662–1704)
- 9. Karel Fidelius Desiderius (1675–1731), císařský komoří, ∞ 1706 Marie Maxmiliána hraběnka z Althannu
- 10. Marie Alžběta (1677–1734)
- 11. Johanna Marie Anna (1679–1755), ∞ 1698 František Jiří hrabě z Manderscheidu (1669–1734)
Leopoldovi mladší bratři byli duchovními, Jan Eusebius (1643–1661) a Ignác Eusebius (1646–1681) byli kanovníky v Kolíně nad Rýnem a Štrasburku.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Rodina Königseggů dostupné online
- ↑ Rodokmen rodiny Königseggů na webu almanachdegotha dostupné online
- ↑ Gschließer, Oswald von: Der Reichshofrat, Vídeň, 1942; s. 85 dostupné online
- ↑ KUBEŠ, Jiří a kolektiv: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740, NLN, Praha, 2018; s. 247, 250 ISBN 978-80-7422-574-1
- ↑ SMÍŠEK, Rostislav: Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenbergů za vlády Leopolda I.; Filozofická fakulta Jihočeské univerzity České Budějovice, 2009; s. 291 ISBN 978-80-7394-165-9
- ↑ Vídeňský palác Königseggů na webu planet-vienna dostupné online
- ↑ SMÍŠEK, Rostislav: Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenbergů za vlády Leopolda I.; Filozofická fakulta Jihočeské univerzity České Budějovice, 2009; s. 201 ISBN 978-80-7394-165-9
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; 1052 s. (heslo Königsegg, s. 297–299 dostupné online
- KUBEŠ, Jiří: Trnitá cesta Leopolda I. za říšskou korunou (1657–1658). Volby a korunovace ve Svaté říši římské v raném novověku; České Budějovice, 2009; 327 s. ISBN 978-80-86829-43-2
