Přeskočit na obsah

Kuřinka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxKuřinka
alternativní popis obrázku chybí
Kuřinka obroubená (Spergularia maritima)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleďhvozdíkovité (Caryophyllaceae)
Rodkuřinka (Spergularia)
(Pers.) J. Presl et C. Presl, 1819
Druhy rostoucí v ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kuřinka (Spergularia) je rod převážně nízkých rostlin rostoucích na osluněných sušších místech, část z nich je slanomilná. V čeledi hvozdíkovitých je tento rod řazen do podčeledě Polycarpoideae, případně do tribu Polycarpaeae.

Rostliny rodu kuřinka vyrůstají na severní i jižní polokoulimírném a subtropickém pásu. Je rozlišováno 60 až 70 druhů, nejvyšší počet se vyskytuje ve Střední a Jižní Americe. V Evropě je rozpoznáno 17 druhů, z toho v České republice čtyři.[2][3]

Jsou to jednoletévytrvalé rostliny které bývají buď celé nebo alespoň částečně porostlé žláznatými chlupy. Jejích lodyhy jsou zpravidla plazivé, poléhavé či méně často vzpřímené, v uzlinách jsou mnohdy ztlustlé. Přisedlé dužnaté listy vyrůstající na lodyhách vstřícně jsou čárkovitého nebo šídlovitého tvaru a bývají převážně zakončeny hrotem. V paždích listů vyrůstají postranní svazečky dalších listů. Z uzlin společně s listy rostou dva suchomázdřité kopinaté až trojúhelníkovité palisty které jsou vytrvalé nebo opadavé.

Pravidelné pětičetné nebo zřídka trojčetné květy jsou oboupohlavné nebo méně často funkčně jen samčí nebo samičí. Vyrůstají na stopkách z paždí listů nebo na koncích lodyh a to jednotlivě nebo vytvářejí klasický neb jednostranný vidlan. Okvětí je tvořeno výrazným kalichem i korunou. Částečně srostlé zelené lístky kalichu jsou úzce suchomázdřité, kopinaté nebo vejčité, špičaté či tupé. Bílé až fialové lístky koruny jsou na vrcholech zaoblené. Gyneceum je vytvořeno 3 (ojediněle 5) plodolisty, ze svrchního semeníku vyrůstá 3 (ojediněle 5) čnělek s 3 (ojediněle 5) laločnými bliznami. V květu dále bývá jedna až deset tyčinek, s podélně pukajícími prašníky, vyrůstající v jednom nebo dvou přeslenech. U některých druhů dochází převážně k samoopylení. Druhy cizosprašné mají květy více lákající opylující hmyz, jsou větší, pestřejší a mají více pylu a nektaru.

Plod je vejcovitá tobolka 3 až 7 mm dlouhá která se otvírá třemi chlopněmi. Semena (30 až 150 ks) jsou barvy světlé, hnědé i černé, tvaru kulatého nebo hruškovitého. Osemení mají hladké, svrasčelé nebo bradavčité, některá semena mají blanitý lem.[2][3][4][5][6]

  1. DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Jan et all. Seznam druhů rostlin v ČR [online]. Botanický ústav AV ČR, Praha – Průhonice, rev. 23.01.2011 [cit. 2012-06-17]. Dostupné online. 
  2. a b KÚR, Pavel. BP: Cytologická variabilita a potenciální hybridizace druhů Spergularia... [online]. Jihočeská univerzita, Přírodovědecká fakulta, České Budějovice, rev. 11.05.2007 [cit. 2012-06-17]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  3. a b Atlas rostlin: Kuřinka [online]. Luboš Pechar, Přírodou.cz, o. s., Praha [cit. 2012-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-07. 
  4. RICHARDSON, B. FloraBase the Western Australian Flora: Spergularia [online]. Department of Environment and Conservation Western Australian Herbarium, Kensington, WA, AU, rev. 03.10.2008 [cit. 2012-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-04-07. (anglicky) 
  5. The Jepson Manual, Vascular Plants of California: Spergularia [online]. University of California, Oakland, CA, USA [cit. 2012-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Flora of North America: Spergularia [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2012-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]