Přeskočit na obsah

Kraniosakrální biodynamika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Je navrženo přejmenování tohoto článku na nový název Kraniosakrální terapie
Odsud pak na nový název bude přesměrováno. K návrhu se můžete vyjádřit v diskusi.
Pro vkladatele šablony: Navrhované přejmenování zdůvodněte. Nezdůvodněné návrhy mohou být odmítnuty.
Série článků na téma
Alternativní medicína
Série článků na téma Alternativní medicína
  • Všeobecné informace
  • Alternativní medicína

Kraniosakrální biodynamika (CSB, BCST) jakožto novější odnož kraniosakrální terapie (CST) (oba pojmy jsou někdy používány synonymně; zkráceně "kranio") je forma doplňkové či alternativní terapie. Vychází však z kraniální osteopatie (OCMM, OCF), která je v USA lékařským oborem s akademickým titulem D.O. (Doctor of Osteopathic Medicine). [1]

CSB/CST využívá jemný dotek, původně k palpaci lebečních švů nebo jiných částí těla.[1] Základním předpokladem CST je, že palpací lebky lze zjistit rytmické pohyby lebečních kostí a selektivním tlakem s nimi lze manipulovat tak, aby se dosáhlo terapeutického výsledku, např. [2], oproti tomu CSB tkáněmi prakticky nemanipuluje a vnímá pulzaci i v jiných tkáních [1][3][4][5]. Princip a účinek metody prochází stále novým vědeckým zkoumáním a ověřováním a v posledních deseti letech přibývají klinické studie a metaanalýzy dokládající přínosy a nízkou rizikovost CST a CSB, a to i u dětských pacientů, např. [6][7][8][9][10][11][12][13].

V některých zemích je CST součástí péče v některých zdravotnických zařízeních, např. v Norsku[11] a USA.[14] Podle webových zdrojů zdravotnických institucí jde ve Švýcarsku o uznávanou metodu, která je převážně hrazena z doplňkového pojištění nebo zcela hrazena s lékařským předpisem, podobně je tomu v Nizozemsku a v některých státech USA. V Německu je CST součástí osteopatické léčby a mnohé soukromé i některé veřejné pojišťovny poskytují částečnou úhradu, často na základě lékařského předpisu, viz externí odkazy.

Historie a princip metody

[editovat | editovat zdroj]

Za zakladatele CSB se považuje Franklyn Sills.[15][1] CST vynalezl v 70. letech 20. století osteopat John Upledger jako odnož kraniální osteopatie, kterou ve 30. letech 20. století vymyslel William Garner Sutherland.[16][17] Při pohledu na vypreparovanou lebku Sutherlanda zaujala myšlenka, že lebeční švy spánkových kostí v místě, kde se stýkají s temenními kostmi, jsou „zkosené jako žábry ryby, což naznačuje kloubní pohyblivost pro dýchací mechanismus“.[18] Vytvořil teorii o tom, jak centrální systém mezi craniem (lebkou) a sacrem (kostí křížovou) a pohyb mozkomíšního moku ovlivňuje lidskou bytost. Na základě pokusné fixace vlastní lebky (popisuje např.[19][20]) zjistil, že její znehybnění způsobuje potíže na fyziologické, psychické a kognitivní úrovni.[21] Přišel tedy s hypotézou, že lebeční kosti ve skutečnosti nejsou srostlé, ale jemně se pohybují. Tento pohyb, okem neviditelný, ale pro zkušeného praktika hmatný, dal do souvislosti s tzv. primární respirací – vytvořil teorii o síle (potenci, bioenergii), která pohybuje tekutinami a tkáněmi. Tyto pohyby mají být způsobeny pohybem základní životní síly, kterou nazval „dech života“, a jsou údajně projevem základních samoléčivých a samoregulačních sil v těle. [19]

Sutherlandův "kraniální koncept" potvrdili další, například Fryman.[22] V letech 1975–1983 J. Upledger a neurofyziolog a histolog Ernest W. Retzlaff působili na Michiganské státní univerzitě jako kliničtí výzkumníci a profesoři. Sestavili výzkumný tým, který dále studoval Sutherlandovu teorii pohybu lebečních kostí. Upledger a Retzlaff publikovali své výsledky, které interpretovali jako podporu jak konceptu pohybu lebečních kostí, tak konceptu lebečního rytmu (CRI).[23][24][25] Upledger a jeho tým například dokázali, že v lebečních švech se nachází cévy, nervy a další tkáně.[16]

V 90. letech nezávislé recenze těchto studií dospěly k závěru, že nepředstavují skutečný důkaz pro účinnost kraniosakrální terapie ani pro existenci pohybu lebečních kostí.[26] Následně proběhlo množství dalších studií, které prověřovaly jednak účinnost CST (viz úvod) a jednak platnost výchozích hypotéz CST. Zdánlivá rigidita lebečních švů, která je pozorovatelná na suché lebce,[27] byla vyvrácena již v 90. letech zkoumáním uspané kočky[28][29] a další výzkum potvrdil, že některé lebeční švy nejsou do vysokého věku člověka zcela srostlé a plně osifikované.[30]

Pomocí specializovaných zařízení byla na vzorku 50 osob doložena pulzace hlavy s průměrným rytmem 6,16 cyklů/min, nezávislá na rytmu dechu a tepu.[31] Systematický přehled 28 studií impulzů lebečního rytmu (CRI) vyšel v roce 2024 a jeho závěrem je, že CRI s největší pravděpodobností souvisí s THM vlnami (Traube-Hering-Mayer oscillation), vznikajícími vlivem autonomního nervového systému.[32]

Princip

[editovat | editovat zdroj]

Sutherland popsal primární respiraci jako přirozenou jemnou fluktuaci mozkomíšního moku mezi lebkou a kostí křížovou, synchronizovanou motilitu buněk centrálního nervového systému a přes napětí membrány (dura mater) spojené pohyby lebečních kostí a kosti křížové. Dále mapoval pohybové vzorce jednotlivých kostí, které může terapeut vnímat a podporovat ve zdravém projevu.[19] Podle Sillse je primární respirace základní životní funkcí, která skrze fluktuaci mozkomíšního moku působí na nervová centra, a přímo tak řídí klíčové funkce v těle.[15]

Princip CST je založen na vnímání několika typů pulzace: CRI puls mozkomíšního moku (8–12 cyklů/min; viz výše), ten se přenáší přes dura mater a síť fascií do dalších tělesných tkání a tekutin, kde je vnímatelný jako jemnější pohyb, nazývaný "tide" (= angl. příliv a odliv). Dělí se na mid tide (2–2,5 cyklů/min) a long tide (0,7–0,6 cyklu/min).[1]

Terapeut se učí mnohem jemnější palpaci a vnímání, než jsou lidé běžně zvyklí. Rozeznává u klienta projevy zdraví, které podporuje, tak i projevy stresu, které pomáhá sledovat. V biodynamickém přístupu je klient veden k tomu, aby lépe rozpoznával reakce a zdroje vlastního těla a sám nacházel způsoby řešení. Hlavním přínosem biodynamického přístupu je podle Gilchrista princip naslouchání vrozené schopnosti živého systému směřovat ke zdraví. Gilchrist přímo popisuje, jak techniky práce s energií vedou ke změnám v tkáních a fyziologických funkcích.[1] Ch. Ridley biodynamický dotek charakterizuje jako naslouchání bez záměrů a soudů, nedělání.[5]

CSB pracuje na mnoha úrovních – fyzické, psychické i energetické. Prakticky probíhá ošetření tak, že klient leží oblečený na lehátku a relaxuje, zatímco terapeut na něj přikládá ruce. Výhodou může být fakt, že při terapii není nutná verbální komunikace. Významnou součástí je kvalita terapeutické přítomnosti, vytvářející neutrální, přijímající a bezpečné prostředí. V těchto podmínkách se systém klienta dostává do meditativních klidových stavů, kdy dochází k hlubokému odpočinku. V těchto stavech mohou vyvstávat napěťové vzorce uložené v těle, které nesou energetický nebo emoční náboj, a které mohou být spojené se zdravotními nebo psychickými obtížemi. Terapeut vytváří prostředí k uvolnění a integraci těchto vzorců a nábojů.[1]

Příznivci a kritici

[editovat | editovat zdroj]

Metoda CST/CSB byla dlouho považována za nevědeckou, protože její výše popsané základní koncepty se zdály být neslučitelné se známou anatomií a fyziologií lidské lebky, mozku a páteře, např.[33][34]. Do roku 2012 se k metodě objevilo množství skeptických či přímo kritických až striktně odmítavých vyjádření. Například Americká onkologická společnost varuje, že by se CST nikdy neměla používat u dětí mladších dvou let.[34] Pediatři vyjádřili obavy z poškození, které může CST způsobit dětem a kojencům.[35] Škodlivost, zejména pro děti nebo kojence uvedly i další zdroje.[36][37] Jako svého času neověřená alternativní metoda byla CST označena za potenciálně škodlivou.[38] Byly zaznamenány případy, kdy lidé s poraněním hlavy utrpěli v důsledku CST další zranění.[39][18] Pokud se CST používá jako alternativa legitimní terapie závažného onemocnění, může mít volba CST vážné nepříznivé následky.[40] Její praktikování bylo označeno za šarlatánství.[41][42][43][44][45][46] Co se týče diagnostiky pomocí CST, docházelo u stejných pacientů k protichůdným a vzájemně se vylučujícím diagnózám.[47]

Zde nutno poznamenat, že CST jakožto strukturální, biomechanický přístup často používá manipulativní techniky, čímž může být teoreticky rizikovější než CSB. CSB také ze své podstaty není diagnostickou metodou.[1]

Kraniosakrální biodynamické ošetření

Podle Americké společnosti pro rakovinu sice CST může zmírnit příznaky stresu nebo napětí, ale v r. 2009 „dostupné vědecké důkazy nepodporovaly tvrzení, že kraniosakrální terapie pomáhá při léčbě rakoviny nebo jakéhokoli jiného onemocnění“.[34] Podobného hodnocení se dostalo i kraniální osteopatii, přičemž v jedné práci z roku 1990 bylo konstatováno, že pro žádné z tvrzení praktiků, které práce zkoumala, neexistuje vědecký základ.[48] Edzard Ernst napsal: „Každý, kdo trochu rozumí fyziologii, anatomii atd., chápe CST jako čirý nesmysl.“[49]

V říjnu 2012 provedl Edzard Ernst systematický přehled randomizovaných klinických studií kraniosakrální terapie. Došel k závěru, že „představa, že CST je spojena s něčím víc než jen s nespecifickými účinky, není založena na důkazech z přísných randomizovaných klinických studií“.[39] Konkrétně k tomuto závěru Ernst na svém blogu napsal, že zvolil tuto formulaci jako „zdvořilý a vědecký způsob, jak říct, že CST je podvod“.[49] Ernst také poznamenal, že kvalita pěti ze šesti studií, které přezkoumával, byla „žalostně nízká“, což je názor, který odráží recenzi ze srpna 2012, která zaznamenala „střední metodologickou kvalitu zahrnutých studií“.[18] Ernst kritizoval systematický přehled z roku 2011, který provedli Jäkel a von Hauenschild, za zahrnutí observačních studií a zahrnutí studií se zdravými dobrovolníky.[39] Tento přehled dospěl k závěru, že důkazní základna týkající se kraniosakrální terapie a její účinnosti je slabá a skládá se ze studií s různorodým designem. Autoři tohoto přehledu konstatovali, že dostupné důkazy nejsou dostatečné pro vyvození jasných závěrů.[40]

Vzhledem k absenci přísných, dobře navržených randomizovaných kontrolovaných studií[50][51] byla tedy CST označována za pseudovědu[52][53][54] a její praktikování za šarlatánství.[55][56][57] Testy ukázaly, že praktici provádějící CST ve skutečnosti nedokážou identifikovat údajný kraniosakrální puls.

Po roce 2020 se hromadí studie, prokazující principy i účinnost metody. Postupně byla prokázána pohyblivost lebečních švů [30], pulzace hlavy nesouvisející s dechem ani srdečním tepem (CRI) [31] i vysvětlení původu této pulzace [32]. CRI je tak dáván do souvislosti s vegetativním nervstvem, konkrétně s parasympatikem a bloudivým nervem [58]. Zvýšení aktivity parasympatiku je vysvětlením holistického působení CST a důvod, proč se metoda někdy doporučuje jako panacea na různé zdravotní potíže, včetně rakoviny [59][34][49][35].

Novější klinické studie a metaanalýzy dokládají, že kraniosakrální biodynamika je nejen bezpečná, ale také účinná doplňková metoda při léčbě některých fyzických i psychických obtíží, a že je její použité vhodné i u dětí [6][7][8][9][10][11][12][13]. Recentně byl v kontrolované studii podrobně popsán na fyziologické úrovni mechanizmus působení jednoho konkrétního kraniálního hmatu.[60]

Kvalitní terapeutické schopnosti obnáší důkladný výcvik pod vedením zkušeného učitele a roky praxe, CST/CSB je proto také nazýváno uměním. [1] Jelikož metoda integruje tělesnou a duševní stránku člověka, léčebné změny jsou neodmyslitelně ovlivněny kvalitou vztahu mezi terapeutem a klientem. [1]

Standardizace metody

[editovat | editovat zdroj]

Podle dostupných zdrojů CST/CSB v tuzemsku není standardizována, jelikož se nejedná o oficiálně uznanou metodu, proto se doporučuje vyhledávat certifikované terapeuty s absolutoriem rozsáhlejších kurzů. V případě nejistoty je doporučeno přímo požadovat informace o absolvovaném výcviku. Existují organizace a profesní asociace, které se snaží zajistit určitou úroveň profesionality, standardů a kontroly kvality v oblasti těchto metod, např. Institut Cranio-sacrální biodynamiky nebo Česká kraniosakrální asociace, která je součástí Sítě evropských asociací pro kraniosakrální terapii (ECSAN), viz externí odkazy.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 GILCHRIST, Roger. Kraniosakrální biodynamika: Seznámení s biodynamickým přístupem kraniosakrální terapie. Praha: Maitrea, 2010.
  2. ↑ SEIMETZ, Christina N.; KEMPER, Andrew R.; DUMA, Stefan M. An investigation of cranial motion through a review of biomechanically based skull deformation literature. S. 152–165. International Journal of Osteopathic Medicine [online]. 2012-12. Roč. 15, čís. 4, s. 152–165. doi:10.1016/j.ijosm.2012.05.001. (anglicky)
  3. ↑ SILLS, Franklyn. Základy kraniosakrální biodynamiky: Dech života a základní dovednosti. Překlad Karin Heřmanská. Olomouc: Poznání, 2013.
  4. ↑ SHEA, Michael J. Biodynamic Craniosacral Therapy.. Berkeley, California: North Atlantic Books, 2007. 528 s. (anglicky)
  5. 1 2 RIDLEY, Charles. Ticho a klid: Kraniosakrální biodynamika a evoluce vědomí. Překlad Klára Meissnerová. Praha: Maitrea, 2016. 244 s.
  6. 1 2 CASTEJÓN-CASTEJÓN, M.; MURCIA-GONZÁLEZ, M.A.; MARTÍNEZ GIL, J.L. Effectiveness of craniosacral therapy in the treatment of infantile colic. A randomized controlled trial. Complementary Therapies in Medicine. 2019-12, roč. 47, s. 102164. Dostupné online [cit. 2025-08-31]. doi:10.1016/j.ctim.2019.07.023. (anglicky)
  7. 1 2 HALLER, Heidemarie; LAUCHE, Romy; CRAMER, Holger. Craniosacral Therapy for the Treatment of Chronic Neck Pain: A Randomized Sham-controlled Trial. The Clinical Journal of Pain. 2016-05, roč. 32, čís. 5, s. 441–449. Dostupné online [cit. 2025-08-31]. ISSN 0749-8047. doi:10.1097/AJP.0000000000000290. (anglicky)
  8. 1 2 HALLER, Heidemarie; DOBOS, Gustav; CRAMER, Holger. The use and benefits of Craniosacral Therapy in primary health care: A prospective cohort study. Complementary Therapies in Medicine. 2021-05, roč. 58, s. 102702. Dostupné online [cit. 2025-08-31]. doi:10.1016/j.ctim.2021.102702. (anglicky)
  9. 1 2 GOLANSKA, Paulina; SACZUK, Klara; DOMARECKA, Monika. Temporomandibular Myofascial Pain Syndrome—Aetiology and Biopsychosocial Modulation. A Narrative Review. International Journal of Environmental Research and Public Health. 2021-07-23, roč. 18, čís. 15, s. 7807. Dostupné online [cit. 2025-08-31]. ISSN 1660-4601. doi:10.3390/ijerph18157807. (anglicky)
  10. 1 2 KRATZ, Susan Vaughan; KRATZ, Daniel J. Effects of CranioSacral therapy upon symptoms of post-acute concussion and Post-Concussion Syndrome: A pilot study. Journal of Bodywork and Movement Therapies. 2021-07, roč. 27, s. 667–675. Dostupné online [cit. 2025-08-31]. doi:10.1016/j.jbmt.2021.05.010. (anglicky)
  11. 1 2 3 STUB, Trine; KIIL, Mona A.; LIE, Birgit. Combining psychotherapy with craniosacral therapy for severe traumatized patients: A qualitative study from an outpatient clinic in Norway. Complementary Therapies in Medicine. 2020-03, roč. 49, s. 102320. Dostupné online [cit. 2025-08-31]. doi:10.1016/j.ctim.2020.102320. (anglicky)
  12. 1 2 MUÑOZ-GÓMEZ, Elena; INGLÉS, Marta; AGUILAR-RODRÍGUEZ, Marta. Effect of a Craniosacral Therapy Protocol in People with Migraine: A Randomized Controlled Trial. Journal of Clinical Medicine. 2022-01-30, roč. 11, čís. 3, s. 759. Dostupné online [cit. 2025-08-31]. ISSN 2077-0383. doi:10.3390/jcm11030759. (anglicky)
  13. 1 2 WÓJCIK, Małgorzata; BORDONI, Bruno; SIATKOWSKI, Idzi. The Effect of Craniosacral Therapy on Blood Levels of Stress Hormones in Male Firefighter Cadets: A Randomized Clinical Trial. Behavioral Sciences. 2023-11-08, roč. 13, čís. 11, s. 914. Dostupné online [cit. 2025-08-31]. ISSN 2076-328X. doi:10.3390/bs13110914. (anglicky)
  14. ↑ STACEY, Stephen K; HARMELINK, Bennett; GORDON, Bryan. A Retrospective Multicenter Analysis of Osteopathic Manipulation in Academic and Community Settings. Cureus. 2025-05-08. Dostupné online [cit. 2025-08-31]. ISSN 2168-8184. doi:10.7759/cureus.83755. (anglicky)
  15. 1 2 SILLS, F. Craniosacral Biodynamics. Berkeley, CA: North Atlantic Books, 2001. (anglicky)
  16. 1 2 UPLEDGER, J. E.; VREDGEVOOGD, J. D. Craniosacral therapy. Seattle: Eastland Press, 1983. Dostupné online.
  17. ↑ Craniosacral Therapy. [s.l.]: Center for Integrative Medicine Dostupné online. (anglicky)
  18. 1 2 3 JÄKEL, Anne; VON HAUENSCHILD, Philip. A systematic review to evaluate the clinical benefits of craniosacral therapy. S. 456–465. Complementary Therapies in Medicine [online]. 2012-12. Roč. 20, čís. 6, s. 456–465. [10.1016/j.ctim.2012.07.009 Dostupné online].
  19. 1 2 3 SUTHERLAND, W. G. Teachings in the Science of Osteopathy.. Portland: OR: Rudra Press, 1990.
  20. ↑ CHILDS, Brittany; HAMMES, Cheryl. Dr. William Garner Sutherland (1873-1954): The Founder of Cranial Osteopathy. Cureus. 2025-02-07. Dostupné online [cit. 2025-08-31]. ISSN 2168-8184. doi:10.7759/cureus.78705. (anglicky)
  21. ↑ SUTHERLAND, W. G. Contributions of Thought. Forth Worth: TX: The Sutherland Cranial Teaching Foundation, 1967.
  22. ↑ FRYMAN, V. M. A Study of the Rhytmic Motions of the Living Cranium. Journal of the American Osteopathic Association. 1971, roč. 70, s. 83-110.
  23. ↑ UPLEDGER, John E. Craniosacral Therapy. S. 328–330. Physical Therapy [online]. 1995-04-01. Roč. 75, čís. 4, s. 328–330. doi:10.1093/ptj/75.4.328. (anglicky)
  24. ↑ UPLEDGER, J. E. The relationship of craniosacral examination findings in grade school children with developmental problems. S. 760–776. The Journal of the American Osteopathic Association [online]. 1978-06. Roč. 77, čís. 10, s. 760–776. Dostupné online. ISSN 0098-6151. PMID 659282. (anglicky)
  25. ↑ UPLEDGER, J. E.; KARNI, Z. Mechano-electric patterns during craniosacral osteopathic diagnosis and treatment. S. 782–791. The Journal of the American Osteopathic Association [online]. 1979-07. Roč. 78, čís. 11, s. 782–791. Dostupné online. ISSN 0098-6151. (anglicky)
  26. ↑ GREEN, C.; MARTIN, C.W.; BASSETT, K.; KAZANJIAN, A. A systematic review of craniosacral therapy: Biological plausibility, assessment reliability and clinical effectiveness. S. 201–207. Complementary Therapies in Medicine [online]. 1999-12. Roč. 7, čís. 4, s. 201–207. doi:10.1016/S0965-2299(99)80002-8. (anglicky)
  27. ↑ LI, JunHua; CHEN, ZuJiang; ZHONG, WeiXing. A study of 285 cases of cranial vault suture closure in Chinese adults. Surgical and Radiologic Anatomy. 2022-03, roč. 44, čís. 3, s. 361–368. Dostupné online [cit. 2025-08-31]. ISSN 1279-8517. doi:10.1007/s00276-021-02854-y. (anglicky)
  28. ↑ ADAMS, Thomas; HEISEY, Richard S.; SMITH, Marlon C. Parietal bone mobility in the anesthetized cat. The Journal of the American Osteopathic Association. 1992-05-01, roč. 92, čís. 5, s. 599–624. Dostupné online [cit. 2025-08-31]. ISSN 1945-1997. doi:10.1515/jom-1992-920513.
  29. ↑ HEISEY, S. Richard; ADAMS, Thomas. Role of Cranial Bone Mobility in Cranial Compliance:. Neurosurgery. 1993-11, roč. 33, čís. 5, s. 869–877. Dostupné online [cit. 2025-08-31]. ISSN 0148-396X. doi:10.1227/00006123-199311000-00014. (anglicky)
  30. 1 2 BORDONI, Bruno; WALKOWSKI, Stevan; DUCOUX, Bruno. The Cranial Bowl in the New Millennium and Sutherland's Legacy for Osteopathic Medicine: Part 2. Cureus. 2020-09-14. Dostupné online [cit. 2025-08-31]. ISSN 2168-8184. doi:10.7759/cureus.10435.
  31. 1 2 RASMUSSEN, Thomas Rosenkilde; MEULENGRACHT, Karl Christian. Direct measurement of the rhythmic motions of the human head identifies a third rhythm. Journal of Bodywork and Movement Therapies. 2021-04, roč. 26, s. 24–29. Dostupné online [cit. 2025-08-31]. doi:10.1016/j.jbmt.2020.08.018. (anglicky)
  32. 1 2 MÉRIAUX, François; STUBBE, Laurent; GUYON, Alice. Physiological Mechanisms Underlying the Primary Respiratory Mechanism (PRM) and Cranial Rhythmic Impulse (CRI) in Osteopathy: A Systematic Review. Healthcare. 2024-12-11, roč. 12, čís. 24, s. 2503. Dostupné online [cit. 2025-08-31]. ISSN 2227-9032. doi:10.3390/healthcare12242503. (anglicky)
  33. ↑ INGRAHAM, Paul. Craniosacral Therapy: Does it Work? [online]. Vancouver, Kanada: PainScience.com, 2. 7. 2021. Dostupné online. (anglicky)
  34. 1 2 3 4 RUSSELL, Jill; ADES, Terry B. American Cancer Society complete guide to complementary & alternative cancer therapies. Atlanta, Ga.: American Cancer Society, 2009. Dostupné online. ISBN 9780944235713, ISBN 0944235719. (anglicky)
  35. 1 2 CASSILETH, Barrie R. The Complete Guide to Complementary Therapies in Cancer Care: Essential Information for Patients, Survivors and Health Professionals. Singapore: World Scientific, 2011. 354 s. Dostupné online. ISBN 978-981-4335-16-4, ISBN 9814335169. S. 247–250. (anglicky)
  36. ↑ RUSSELL, Jill; ADES, Terry B. American Cancer Society complete guide to complementary & alternative cancer therapies. Atlanta, Ga.: American Cancer Society, 2009. Dostupné online. ISBN 9780944235713, ISBN 0944235719. (anglicky)
  37. ↑ FERRÉ, J. C.; CHEVALIER, C.; LUMINEAU, J. P.; BARBIN, J. Y. [Cranial osteopathy, delusion or reality?]. S. 481–494. Actualites Odonto-Stomatologiques [online]. 1990-09. Roč. 44, čís. 171, s. 481–494. Dostupné online. ISSN 0001-7817. (anglicky)
  38. ↑ COLEMAN, Mary. The Neurology of Autism. [s.l.]: Oxford University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-19-518222-4. S. 189. (anglicky)
  39. 1 2 3 ERNST, Edzard. Craniosacral therapy: a systematic review of the clinical evidence: Review. S. 197–201. Focus on Alternative and Complementary Therapies [online]. 2012-12. Roč. 17, čís. 4, s. 197–201. doi:10.1111/j.2042-7166.2012.01174.x. (anglicky)
  40. 1 2 JÄKEL, Anne; VON HAUENSCHILD, Phillip. Therapeutic effects of cranial osteopathic manipulative medicine: a systematic review. S. 685–693. The Journal of the American Osteopathic Association [online]. 2011-12. Roč. 111, čís. 12, s. 685–693. Dostupné online. ISSN 1945-1997. (anglicky)
  41. ↑ ARONOFF, Gerald M. Evaluation and treatment of chronic pain. Baltimore: Williams & Wilkins, 1999. 749 s. Dostupné online. ISBN 978-0-683-30149-6, ISBN 0683301497. S. 571. (anglicky)
  42. ↑ BARRETT, Stephen. Why Cranial Therapy Is Silly [online]. Quackwatch, 2004-05-15. Dostupné online. (anglicky)
  43. ↑ GORSKI, David. Ketogenic diet does not “beat chemo for almost all cancers [online]. Science-Based Medicine, 2014-06-23. Dostupné online. (anglicky)
  44. ↑ NORCROSS, John C.; KOOCHER, Gerald P.; GAROFALO, Ariele. Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll.. S. 515–522. Professional Psychology: Research and Practice [online]. 2006. Roč. 37, čís. 5, s. 515–522. doi:10.1037/0735-7028.37.5.515. (anglicky)
  45. ↑ MAC MANUS, Mp. Unproven medical devices and cancer therapy: big claims but no evidence. Biomedical Imaging and Intervention Journal [online]. 2008-07. Roč. 4, čís. 3. doi:10.2349/biij.4.3.e25. (anglicky)
  46. ↑ ATWOOD, Kimball C. Naturopathy, Pseudoscience, and Medicine: Myths and Fallacies vs Truth. S. 33. Medscape General Medicine [online]. 2004-03-26. Roč. 6, čís. 1, s. 33. Dostupné online. ISSN 1531-0132. (anglicky)
  47. ↑ INGRAHAM, Paul. Craniosacral Therapy: Does it Work? [online]. Vancouver, Kanada: PainScience.com, 2. 7. 2021. Dostupné online. (anglicky)
  48. ↑ FERRÉ, J. C.; CHEVALIER, C.; LUMINEAU, J. P.; BARBIN, J. Y. [Cranial osteopathy, delusion or reality?]. S. 481–494. Actualites Odonto-Stomatologiques [online]. 1990-09. Roč. 44, čís. 171, s. 481–494. Dostupné online. ISSN 0001-7817. (anglicky)
  49. 1 2 3 ERNST, Edzard. Up the garden path: craniosacral therapy [online]. Edzard Ernst, 2012-12-12. Dostupné online. (anglicky)
  50. ↑ Guideline Summary [online]. U.S. Department of Health & Human Services [cit. 2021-07-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-08. (anglicky)
  51. ↑ Medical Policy Manual - Craniosacral Therapy [online]. BlueCross BlueShield of Tennessee, 5. 10. 2007 [cit. 2021-07-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-09-22. (anglicky)
  52. ↑ NORCROSS, John C.; KOOCHER, Gerald P.; GAROFALO, Ariele. Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll.. S. 515–522. Professional Psychology: Research and Practice [online]. 2006. Roč. 37, čís. 5, s. 515–522. doi:10.1037/0735-7028.37.5.515. (anglicky)
  53. ↑ MAC MANUS, Mp. Unproven medical devices and cancer therapy: big claims but no evidence. Biomedical Imaging and Intervention Journal [online]. 2008-07. Roč. 4, čís. 3. doi:10.2349/biij.4.3.e25. (anglicky)
  54. ↑ ATWOOD, Kimball C. Naturopathy, Pseudoscience, and Medicine: Myths and Fallacies vs Truth. S. 33. Medscape General Medicine [online]. 2004-03-26. Roč. 6, čís. 1, s. 33. Dostupné online. ISSN 1531-0132. (anglicky)
  55. ↑ ARONOFF, Gerald M. Evaluation and treatment of chronic pain. Baltimore: Williams & Wilkins, 1999. 749 s. Dostupné online. ISBN 978-0-683-30149-6, ISBN 0683301497. S. 571. (anglicky)
  56. ↑ BARRETT, Stephen. Why Cranial Therapy Is Silly [online]. Quackwatch, 2004-05-15. Dostupné online. (anglicky)
  57. ↑ GORSKI, David. Ketogenic diet does not “beat chemo for almost all cancers [online]. Science-Based Medicine, 2014-06-23. Dostupné online. (anglicky)
  58. ↑ COOK, Andrew C; EGLI, Anna E; COHEN, Nathan E. The Neurophysiological Effects of Craniosacral Treatment on Heart Rate Variability: A Systematic Review of Literature and Meta-Analysis. Cureus. 2024-07-18. Dostupné online [cit. 2026-05-08]. ISSN 2168-8184. doi:10.7759/cureus.64807. PMID 39156412. (anglicky)
  59. ↑ CRISLIP, Mark. Alas poor Craniosacral. A SCAM of infinite jest, of most excellent fancy. [online]. Science-Based Medicine, 2011-12-16. Dostupné online. (anglicky)
  60. ↑ KELLER, Micha; PERLITZ, Volker; PELZ, Holger. Specificity of cranial cutaneous manipulations in modulating autonomic nervous system responses and physiological oscillations: A controlled study. PLOS ONE. 2025-02-27, roč. 20, čís. 2, s. e0317300. Dostupné online [cit. 2025-08-31]. ISSN 1932-6203. doi:10.1371/journal.pone.0317300. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • John E. Upledger, Jon D. Vredevoogd: Kraniosakrální terapie. Česky Poznání, Praha 2004
  • Roger Gilchrist: Kraniosakrální biodynamika. Česky MAITREA a.s., Praha 2010
  • Franklin Sills: Základy kraniosakrální biodynamiky. Poznání, Praha 2013
  • Charles Ridley: Ticho a klid: Kraniosakrální biodynamika a evoluce vědomí. Překlad Klára Meissnerová. Praha: Maitrea, 2016. 244 s.
  • Michael J. Shea: Biodynamic Craniosacral Therapy. Berkeley, California: North Atlantic Books, 2007. 528 s. (anglicky)

Související články

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kraniosakrální_biodynamika&oldid=25938613“