Králíček obecný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxKrálíček obecný
alternativní popis obrázku chybí
Králíček obecný
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď králíčkovití (Regulidae)
Rod králíček (Regulus)
Binomické jméno
Regulus regulus
(Linné, 1758)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Králíček obecný

Králíček obecný (Regulus regulus) je malý zpěvný pták z čeledi králíčkovití.

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • délka těla: 9 cm
  • rozpětí křídel: 13–15 cm
  • hmotnost: 5–8 g (samec), 6 g (samice)

Králíček obecný je nejmenší evropský pták. Má kulovité tělo, poměrně krátký ocas a tenký zašpičatělý zobák. Dospělý jedinec má světle zelený hřbet, hlavu a ocas, černobílá křídla, bílé nebo nazelenalé břicho, černý zobák, velké oči a jasný pruh na temeni lemovaný černým peřím. Pruh na temeni samce je žlutý a sytě oranžový, na temeni samice jen žlutý a méně výrazný. Mladí jedinci jsou podobní dospělcům, ale mají zcela zelenou hlavu bez výrazného zbarvení temene.

Na rozdíl od blízce příbuzného a podobného králíčka ohnivého postrádá šedočerné zbarvení hlavy a nápadný bílý pruh nad okem.

Protože králíček obecný je drobný a má ochranné zbarvení, můžeme ho spatřit jen ojediněle – mnohem častěji ho lze zaslechnout. Nejčastěji slyšitelným hlasovým projevem bývá jemné „sí si si“. Poměrně jednoduchý zpěv je vysoká ševelivá stoupající a klesající řada tónů, střídá se v něm slabý vyšší tón s poněkud nižším a současně kratším tónem.[2][3] Vábení je tenké „srisrisri“. Bejček se Šťastným uvádějí, že tóny zpěvu bývají přepisovány jako „ciciduiciciduicicidui“ a vábení „sit, sit, sit“, přičemž tenounké vábení je mnohdy jediným ptačím hlasem, který lze v zimě v jehličnatých lesích zaslechnout.[4]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Králíček obecný se poměrně hojně vyskytuje v téměř celé Evropě a Malé Asii. Izolované populace žijí také v severní Asii a Severní Americe. Současná evropská populace je početná, čítá 20 000 000 až 37 000 000 párů, což odpovídá 40 100 000 až 74 100 000 jedincům. Značně přibližný odhad světové populace je 98 000 000 až 165 000 000 dospělých jedinců.[5] Na většině areálu svého rozšíření se zdržuje po celý rok, výjimku tvoří populace ze severních oblastí, které alespoň z části migrují na jih.

Na území České republiky se vyskytuje hojně, a to v podstatné části středních a vyšších poloh (až do více než 1350 m n. m., Dungel s Hudcem uvádějí do 1600 m n. m.[6]), v nížinách jsou podmínkou výskytu jehličnaté nebo alespoň smíšené lesy. Početnost se podstatněji nemění, v letech 2001–2003 u nás hnízdilo 200 000 až 400 000 párů. Naše populace jsou stálé.

Ekologe[editovat | editovat zdroj]

Přes léto se zdržuje v jehličnatých, především smrkových lesích, často se objevuje i v zahradách a městských parcích s dostatečným porostem jehličnatých dřevin. Především v zimním období jej můžeme vzácněji objevit i ve smíšených lesích. Podobně jako sýkory, ke kterým se v zimě často připojuje, se pohybuje velice obratně a mrštně i na tenkých větvích stromů. Neklidně prolétá a prolézá koruny stromů, zejména jehličnanů, často se motýlkovitě třepotá u konců větví, přeletuje vlnkovitě.

Živí se drobnými členovci – převážně hmyzem, jeho larvami a pavouky.

Hnízdí jednotlivě, od dubna do července. Výhradně na jehličnatých stromech (hlavně na smrku, méně na borovici) si staví oba ptáci téměř uzavřené hnízdo se vstupním otvorem na vrcholu. Tlustostěnná kulovitá stavba z větviček, mechu, trav a vláken je zavěšena vysoko a naspodu dlouhých bočních haluzí. Hnízdo lze ze země jen těžko objevit.
Ročně mívá dvě snůšky po 8 až 10 bílých vejcích se světle hnědým skvrněním a o velikosti 13 × 10 mm. Na vejcích sedí pouze samice. Inkubační doba činí 14–16 dní. Mláďata opouštějí hnízdo ve 14. až 16. dni života. Po hnízdění se ptáci spolčují v hejnka, případně se sýkorami.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k rozsáhlému a roztříštěnému areálu je zeměpisná proměnlivost značná, je popsáno 12–13 poddruhů (ssp.). České jméno mají:

  • Regulus regulus buturlini Loudon, 1911 – králíček obecný kavkazský
  • Regulus regulus coatsi Sushkin, 1904 – králíček obecný západosibiřský
  • Regulus regulus regulus Linnaeus, 1758 – králíček obecný evropský

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • České rodové jméno „králíček“ je doslovným překladem latinského jména „Regulus“. Latinsky „rex“ je král, „regulus“ malý král čili králíček, králevic, kníže, princ. Králíček má na hlavě výraznou žlutou nebo až oranžovou skvrnu, která by mohla trochu připomínat královskou korunu. Navíc velikostí je králíček protikladem krále našich ptáků, za kterého byl odedávna všeobecně považován orel.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN. 5. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2017-12-21]
  2. ŠKOPEK, Jaroslav. Králíček obecný. In: Český rozhlas. 14. 12. 2001 [cit. 27. 12. 2017]. Hlas pro tento den. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/hlas/pevci-ch/_zprava/kralicek-obecny--22479
  3. MAČÁT, Zdeněk. Regulus regulus – králíček obecný. In: Natura Bohemica: příroda České republiky [online]. 1. 9. 2017 [cit. 30. 12. 2017]. Dostupné z: http://www.naturabohemica.cz/regulus-regulus/
  4. BEJČEK, Vladimír a ŠŤASTNÝ, Karel. Obratlovci. In: BEJČEK, V. a ŠŤASTNÝ, K. Fauna Bílinska. Praha: Grada, 2000, s. 105. ISBN 80-7169-695-1.
  5. BirdLife International. Regulus regulus. In: The IUCN Red List of Threatened Species 2017-3 [online]. 2016-10-01 [cit. 28. 12. 2017]. ISSN 2307-8235. e.T22734997A87772150. Dostupné z: http://www.iucnredlist.org/details/22734997/0
  6. DUNGEL, Jan a HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001, s. 200. ISBN 80-200-0927-2.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BEJČEK, Vladimír a ŠŤASTNÝ, Karel. Obratlovci. In: BEJČEK, V. a ŠŤASTNÝ, K. Fauna Bílinska. Praha: Grada, 2000, s. 105. ISBN 80-7169-695-1.
  • ŠOLTÉSOVÁ, Jana. Králíček obecný. In: Příroda.cz [online]. 15. května 2007 [cit. 27. 12. 2017]. ISSN 1801-2787. Dostupné z: https://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=899%20www.priroda.cz
  • POŘÍZ, Jindřich. Králíček obecný. In: BioLib [online]. ©1999–2017 [cit. 27. 12. 2017]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/cz/taxon/id8927/
  • DUNGEL, Jan a HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001, s. 200. ISBN 80-200-0927-2.
  • HUDEC, Karel et al. Fauna ČSSR. Sv. 23, Ptáci. Díl 3. sv. 1. Praha: Academia, 1983.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Goldcrest na anglické Wikipedii a Mysikrólik na polské Wikipedii.